1) SPOTIFY/TIDAL playlist: 99 skladeb a více než 9,5 hodiny hudby.

Spotify/Tidal playlist stále měníme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej v Archivu).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů. Podobně jako v prosinci, leden bývá často měsícem pozapomentých alb, takže v TOPu 

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku. U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(4) ANTHRAX - Cursum Perficio (09/2026)

onDRajs: tak já nevím. Nejdřív jsem si myslel, že novinka je z posledních tří desek s Belladonnou nejlepší. Pak jsem neplánovaně projel celou diskošku Newyorských a teď už si tak jistý zdaleka nejsem. Určitě ubylo heavymetalové pompy z Worship Music a For All Kings, ovšem únavná repetitivnost zůstává. Kluci jakoby se báli šlápnout víc na plyn (výjimkou je jen blacková The Edge of Perfection se sypačkou). Ovšem díkybohu za It's for the Kids! To je totální pecka, nejlepší jejich skladba za posledních dvacet let. Škoda, že jich není víc.
sicky: novinka není nejlepším albem kapely, ale není ani zdaleka tím nejhorším. Scott and co. stále drží úroveň a po 44letech na scéně točí desky, které se v klidu mohou poměřovat s jejich nejslavnějším obdobím. Novinka možná obsahuje dvě/tři slabší věci, ale zase nabízí minimálně pět vypalovaček, za které by konkurence dala nevím, co. Za mě povedená deska. Na staré veterány je hodně v pohodě. (8/10)
LooMis: tak ono se to tak často říká, „poslední deska“. Pravdou ale je, že možná tady fakt poslední bude. Anthrax už dávno nejsou tou energickou mašinou a byla období, kdy se dalo těžko říct, co se vlastně bude dít (eskapáda s Danem Nelsonem kupříkladu). Možná i proto tady působí trocha té nostalgie. Asi bych za normálních okolností považoval desku za „normální Anthrax“. Ale dal jsem jí přeci jen více poslechů, než bych dal „normálně“ a vlastně se mi líbí. (7,5/10)
piTRs: zatím nejslabší z Belladonnovy postnávratové trojice a předpokládám, že to tak zůstane. Což ale vůbec neznamená, že je to špatná deska.

(4) THE OCEAN - Solaris (09/2026)
sicky: fakt, že tahle kapela natočí jedno z top alb letošního roku mě vlastně ani nepřekvapuje. Už v minulosti Robin Stapps a spol několikrát ukázali, že umí dát dohromady velmi kvalitní nahrávku. Pravda je, že díky experimentování je to v jejich případě nahoru dolů, tentokrát se však ukazuje, že měl šéf při sestavování nové skupiny šťastnou ruku a muzika se povedla. Baví mě mj. ten ženský zpěv a do elektroniky hozené finále. (8,5/10)
LooMis: nebýt singlů, asi bych si desku nepustil. Nebo nepustil – nepustil hned jak vyjde. Takže pustil a dokonale mne vtáhla hned od úvodních souřadnic. Solaris netrpí nešvarem post-rockových uondaností a plácání se odnikud nikam. Solaris má kouzlo udržet vás ve střehu, stačí poslouchat a nechat se unášet Oceánem. Tohle není post-rocková záležitost, ale jsou zde ambientní i vyloženě progresivně metalové party. Není tu hluché místo, není to plácání se odnikud nikam. (9,5/10)
Bejv: bravo!!! The Ocean jsou zpátky po né moc přesvědčivé poslední desce. Němečtí post-metalisté vydali naprosto fenomenální desku. Personální změny byly hodně rozsáhlé a zapojení ženského zpěvu jako jednoho z hlavního výraziva byl geniální nápad. Neumím z této desky nic konkrétně vypíchnout, protože deska drží pohromadě jako jeden celek. Návrat do dob Pelagial je za mne trochu cítit, ale stejně hodně tleskám a ten zvuk!!! Deska roku??? (Bandcamp) (10/10)
bizzaro: masivní deska, která Ocean po personálních obměnách v žánru otevírá vzdálenější dveře. Slušný!

(3) FUTILE MOURNING - March Towards the Death Party (09/2026)

vaněna: z důvodu konfliktu zájmů se bodovaného hodnocení zdržím, ale je to konečně pořádný funerálek domácí provenience. Příběh českého funerálu nepřinesu (Flood! 2001!), protože mě samotnému chybí vzdělání, ale nebudu se ostýchat prozradit, že kolega Brutus už píše recenzi!
mIZZY: nová funeral doom kapela s Kubýkem (Somnus Aeternus, Forgotten Silence a další) a Obstíkem (Usnu?) v sestavě. Byť se jedná o dvě hodně rozsáhlé skladby, vlastně to není až tak pohřební, jak bych původně čekal. Naopak je zde dost pestrých, místy až psychedlických kytarových nápadů, vokály rovněž vkusné. První poslechy baví, těším se na živák. (Bandcamp)
brutusáček: událost září! A doomová, víc, funeral doomová událost roku v našich luzích hajích. Dva tracky, 37 minut dušimilostivého funerálu. Slyším tam jasný atributy a hnací jména žánru, ale to vůbec neva, naopak, takhle pojaté, paráda, více v chystané recenzi.

(3) CHAT PILE - Who Loves The Sun (09/2026)

mIZZY: jo, je to dobrý. Na rozdíl od předchozích alb mě zde více než noise rockové skladby baví rozvážnější skladby s čistým zpěvem jako např. Deep Blue. Ale zaskřípat Chat Pile taky pořád umí. (Bandcamp)
chuckie: zatím asi moje nejmíň oblíbené album Chat Pile, nicméně stále hodně dobré. Pohromadě drží líp než předchozí Cool World, ale tam jsem si zas vyzobala víc top songů.
sicky: novinka mě baví. Líbí se mi ta klidnější, více melodická poloha kapely, resp. kombinace lomozícího soundu a smířlivého vokálu. Mám za to, že Amíci na třetím velkém albu definitivně potvrdili status větší kapely, za kterou lidé dlouhodobě půjdou. (8/10)

(3) NOVAE MILITAE - Apocryphon of the Unborn Light (09/2026)

vaněna: jeden z nejtemnějších dosud aktivních blackmetalů se po šesti letech vrací s plnohodnotnou deskou. Opět přináší zlo a anonymní ortodoxní satanismus. Určitě to není deska pro každého, ale předobjednal jsem bez poslechu. Jestli se vyplatilo, rád prozradím v recenzi. 
AddSatan: black metal sypec anonymních Francouzů s bubeníkem z Gevurah, různě mísí vlivy, či navazuje na Antaeus, Aosoth, Gevurah (bez/míň Behemoth), rovnější, jednodušší Ulcerate, BaN, DsO, Aversio Humanitatis, Zhrine apod. Poměrně temný, zlobivý (rád bych i víc), fatální, místy i trochu tklivější/smutnější do post-blacku (závěr 5. až Cult of Luna?). Dobrej vokál i zvuk včetně kopáků, trochu bych to pokrátil, nej asi 1. a poslední, ale i zbytek převážně baví – různou měrou. (Bandcamp)
mIZZY: částečně anonymní Antaeus worship z Francie. Fans nasypaného orthodox blacku budou spoko, poslední song vraždí dobře, byť osobně si furt říkám, že by to chtělo přitlačit na pilu ještě víc, možná i ostřejší zvuk by bodl. Na Antaeus ani Aosoth satanužel NM stále nemá. (Bandcamp)

(3) PROFANATION - Ultra-Noise Warfare (09/2026)

vaněna: srandovní warmetal, kde název je i recenzí. Dobrá věc. (6,5/10)
mIZZY: jedna z největších mrdanic letošního roku. Potěší nejen black/death/war fanatiky, ale i příznivce grindovějších vyhroceností à la Concrete Winds. (Bandcamp)
Dantez: oproti mnohým prasopalům (Antichrist Siege Machine, Concrete Winds, Infernal Coil) jsou Profanation vlastně poněkud ukrocení, to ale neznamená, že by jejich debutu chyběl řádný švih. Opírá se tady hodně o starší grindcory a death metaly, férovější příměr směřujme tedy k Abhorration. Dynamika, nápad a oddanost kořenům občas prostě stačí.

(2) AUZAWANDILS – Last Eclipse Ouer Golgothas Pytt (05/2026)

AddSatan: vaněnův tip se u mě ujal. Psychedelický black metal Alexe Poolea (nahrál vše včetně bicích) ze Skáphe, Vörnir, Martröð a spousty dalších. Porůznu mix, vlivy či ffo Blut aus Nord, Mayhem – attilovský vokál a ve 3. místy i OaCh, Emperor – The Loss…vyhrávky, troška Urfaust, Negative Plane, Wormlust atd., ale dostatečně jiný/svérázný. Zefektovaný psych-echo kytary pěkně „sjíždí“, bicí proměnlivý, dynamický i nasypaný, jen v 1. ubrat tupačky, občas i fajn basa, noisy ritual „techno“ závěr taky v pořádku, špinavější zvuk mi sedí. Mohly by tam asi být i nějak výraznější (?) nápady, ale dobrá deska nejen do bloudění v podzimní mlze. (Bandcamp). 
mIZZY: Alex Poole podruhé. Jak bylo zmíněno v recenzi, je to více psychedelický a disonantní materiál. Ne tak elegantně islandský jako Martröð nebo temný jako Vörnir, ale rovněž dobrý. (Bandcamp)

(2) GOROD – The Ember Gone (28/2026)
brutusáček: tak víme, že naživo Gorod umí, z reakcí na novou desku pozoruji nesoulad, já jsem spokojený. Frantíci to táhnou taky už nějaký pátek a ví jak nepřešlapovat na místě.
bizzaro: víc prog než tech, kytarově (sice i rozpoznatelný) a rytmicky lehčí, čili posluchačsky přívětivější deska. Pro mě ale asi nedobrá odbočka.

(2) HIPPOTRAKTOR - Annihilist (10/2026)

LooMis: díl Orbit Culture, jeden Night Verses a ještě trochu od BtBaM a Periphery. Přisypte Haken a Tool (podle potřeby), promíchat a můžete poslouchat. (8/10)
Bejv: třetí počin belgických djent-post-metalistů je zase o něco dospělejší a zase o něco zábavnější. Kapela s tak blbým názvem, míchá svým vlastním způsobem moderní styly a ke všemu přidává specifický zpěv chrliče z Psychonaut. Nejlepší dosavadní nahrávka těchto borců. Ne, že by byla až tak moc jiná od předchozích, ale nějak vše je ještě víc dotaženo. Navíc řekl bych, že i o něco tvrdší. (Bandcamp) (8/10)

(2) MASTODON – Marrow Deep (8/2026)

mrkvivit: noví Mastodon se mi líbí hodně, jsem zajedno s onDRajsem a ještě 0,2 bodu přihazuju. Jako ctitele starých progových kapel mě blaží oldschool klávesové rejstříky a (skoro guitar hero) sólovačky. Taková The Vanishing zní jak Black Sabbath v období kolem Sabotage. Vokály tak akorát, na můj vkus dobře vyvážený poměr řev/melodie. Má to tah i atmosféru. Moc dobrá práce navzdory všem personálním okolnostem. (Spotify) (8,5/10)
brutusáček: vše podstatné v onDRajsově recenzi. Crack the Skye nepřekoná ale někam do top 3 celé diskografie to půjde. Výborná deska, další překvapení roku od kapely od které jsem to nečekal. Pořád Mastodon ale jinak.

(2) MINDWORK – Adrift (08/2026)

mrkvivit: i já se (opožděně) přidávám ke chvalozpěvu na tuto parádu. Je to vážně povedená porce muziky. Oceňuju žánrovou variabilitu a perfektně vybalancované poměry tvrdosti/techniky/atmosféry - nic nepřečnívá, jednotlivé složky synergicky spolupracují a lahodí uchu. Souhlasím s bizzem, že tahle věc potěší metly i proggery. Každý poslech přináší nové objevy. Teď zrovna mi hlavou rotuje úvodní melodická linka The Party Is Over, která vykresluje podobný oblouk jako Goin' Back od Dusty Springfield. (Bandcamp) (8,5/10)
bizzaro: nová deska mě přiměla projet i starší nahrávky.

(2) PROTOMARTYR - Hotel Usona (09/2026)

chuckie: další ze zástupu desek zoufajících si nad dnešním stavem USA. Post-punk tentokráte s dechovými party, které někdy samy zneklidňují, ale častěji zní jak z jazz-noir hotelového lounge, zatímco jde všechno kolem do kytek. I když mi ta neustále se vracející metafora zchrátralého hotelu přijde někdy na sílu, pár (velkolepých) melancholických songů se na albu najde.
sicky: chvílemi nervní, hlučná, chvílemi měkká, melodická, zvukově bohatá a celkově těžko žánrově zařaditelná hudba někde na rozhraní post-punk, psychedelie, folk, noise rock. Tak trochu hudební chameleon, který se tváří jako mílius a pak vás sekne. Btw, jedná se už o sedmou desku kapely, takže žádní nováčci a ty zkušenosti jsou tam slyšet. (8/10)

(2) SLEEP - Hemispheres (09/2026)

sicky: Al Cisneros převzal nadvládu nad značkou Sleep a není proto divu, že novinka zní hodně jako jeho vlastní projekt Om. Ve zvuku je hodně basy a vokál se omezuje na jeho klasický mluvo-zpěv, na druhou stranu je tu ale i kytara a hudebně se songy od tradičního stoner-doom vzorce také úplně nevzdalují. Můžeme brblat nad novou sestavou, že už to není ono, ale ve finále nelze popřít, že jde o hodně povedenou desku. (8/10)
brutusáček: tisíckrát okopírovaní a vykradení legendy zhuleného žánru, chyběli?

ORTHODOXY - Compendium Tenebrarum (09/2026)
- od hodinu a půl dlouhé novinky španělských ďáblů jsem nečekal nic jiného, než nabízely jejich dvě dlouhohrající nahrávky (ostatně je to jejich kompilace, takže "ha.ha."). Takhle pohromadě je to ale vlastně ještě o trochu lepší, než každá deska zvlášť. Pořádně nabroušené thrash riffy s blackovým zvukem a výborným vokálem. Sběratelé kazet mají jedinečnou příležitost po téhle kompilaci sáhnout. Já osobně ji asi čtyřikrát nevyposlechnu, takže recenze nebude, jde ale o dobrý materiál, který baví a kope, přitom je podávaný na adekvátním nosiči a za slušnou cenu. Palce nahoru putují Profaner Records. (7/10)

DÉTRESSE - Miseres (10/2026)
- nejen logem se tihle Kanaďané otevřeně hlásí ke krajanům Fortresse (od vydání Metal Noir Quebecoise už je to dvacet let!). I druhá deska Détresse má na obalu fragment hradu a jde opět o solidní a dobře nařezaný black metal, zkrátka přiznaná pocta Fortresse, která se povedla. (6,5/10)

CHAMBER OF UNLIGHT - Avernus (07/2026)
- druhá deska finských velezkušených (až bych řekl s náběhem do all-stars statusu) vlčáků neselhala v úsilí o symfo black. Lepší než poslední Vargrav to určitě je, o špičku žánru se ale asi nejedná. (6,5/10)

THRONE OF EVIL - La Noche más Oscura (04/2026)
- chilský black metal, který ledsco ledasčím připomíná, vydal třetí desku. Deska trochu potěšila, ale víc se nemá smysl rozepisovat. (6/10)

SEVEROTH - Waves (09/2026)
- ambient a black metal, Ukrajina, sedmé album... No, trošku se divím vydání na Avantgarde, ale určitou kvalitu nahrávka má. (5,5/10)

MOONCITADEL - Hyperborean Combat Overlord (09/2026)
- ugh! Finské duo už jede full front retardaci (už jen název desky, obal) což mi ale v jejich případě tolik nevadí. Stejně tak lhostejně přecházím Joakimovo angažmá v Der Sturmer, protože Mooncitadel je někde jinde. Ačkoli oproti prvním dvěma opravdu dobrým deskám je zklamáním, i tak se musí točit v každém pokojíčku, kde Conan nepřestal být modlou. (5/10)

ACAUSAL INTRUSION - Vomit Meditations (09/2026)
- I Voidhanger přináší občas věci, které vypadají podivně (a zajímavě) z popisu, ale potom v realitě tak neotřele nezapůsobí. A i když za blijícího pavoučka na obalu připočítám půlbod, s bídou se tihle Amíci vyhrabou na průměr. Jako zajímavost musím zmínit, že bubeník Jared Moran v současné době působí ve 105 projektech dokumentovaných na metalarea. (JEN!) zhruba polovina je jednočlenných. (5/10)

WARMOOD LORD - Deófol-Cræft (EP) (09/2026)
- jak mám rád finské epické (a pokud možno za syrova podávané) metaly, klidně i s jejich ns kontroverzemi, tak tentokrát se EP prostě nepovedlo. Nevadí, Chamber of Unlight a Mooncitadel spravili náladu.

ASTEL - Aegis (09/2026)
- tech-thrash a black je neobvyklá kombinace, ale Francouzi jí dokázali zajímavě naplnit celou skoro hodinu své první desky. Škoda nekvalitního vokálu, který trochu degraduje jinak chvályhodné úsilí. (8/10)

CH'AHOM - Anthropic Rites of Sublimation (09/2026)
- death-black-doom na aztécká témata z Německa. Dobře to hrne, ale asi nepřináší nic nezapomenutelného. Cítím blízkost Blood Incantation, ale postrádám jejich technickou brilanci. (7/10)

CARCERAL - Descending Reprisal (07/2026)
- brazilský instrumentální tech death. Krátké songy, které většinou rozvinou jen jeden nápad, určitě nenudí, ale k velkému průzkumu taky nezvou. (6,5/10)

IANNIS ANISAKIS - Iannis Anisakis (09/2026)
- rovná rychta, dubový houpačky a uskřípanej noise rock ze španělský Granady. A ty zpěvy, smyslný a znepokojující, moc pěkný. Užijou si jak příznivci Kangding Ray tak Arab on Radar.

PALMAR DE TROYA - III (04/2026)
- v Granadě se dějou věci, tohle je takovej chlupatější no-wave noise rock na Reptilian Records. Hutná basa, kytary lehce pokroucený, vokál správná hysterka. Připomene třeba Chaser.

SUN GUTS - Supervoid (09/2026)
- nerovná rychta, Meshu sekačky, Car Bomb zpomalovačky. Kvalita z debutu zachována, možná je to i o ždibec lepší, spoko.

SQUID PISSER - Throat Slave (08/2026)
- nerovná rychta č.2, the Locust taškařice, grindový zrychlovačky. Kvalita zachována, i když mě to baví trochu míň než posledně.

DAWUNA - African Family Laptop Music (07/2026)
- potemnělej, rozechvělej dub. Pořád je to pěkný, ale tak jako starší věci už mi to nedává.

TROTH - The Limits Of A Light Touch (09/2026)
- snivá popina z Austrálie, lehce lízlá post-punkem. Poslouchá se to samo, hlavně před spaním.

ASHER WHITE - Love Aggregates (08/2026)
- křehký indie, který by klidně mohlo hrát v rádiu. Trošku nečekaně mě to chytlo, silný melodie, dobrý aranže, celý je to takový rozechvělý, zranitelný. 

GNOD - Chronicles of Gnowt (Vol 2) (10/2026)
- zatloukání hřebíků. Gnod na novince sázej na obhroublou, minimalistickou hypnózu bez zbytečnejch kudrlinek. Což jim vždycky šlo, počítám, že naživo to bude válec. Víc v recenzi. 

CAMILA NEBBIA'S THE HANGED ONE – Limbo (09/2026)
- hlučnější avant/free jazz (1.), atmo noir psych neuro části s klouzáním a skřípáním smyčců (2.), trochu jazz rock až rio, noisy i divnorytmická elektronika (5.), křivolaký tonal/atonal melodie, občas i chytlavější motiv, cca poblíž / ffo Fire! (Orchestra i bez), Export Import, Dropbear Lodge apod. Letos na Nebbiu narážim leckde - fajn free improv. divočiny s Violetou Garcíou (atd.), Chrisem Corsanem atd. v říjnu hrála s Aarsetem, Bangem, Sharpem a dalšíma, ale tahle aktuální, asi převážně komponovaná deska zaujala nejvíc, asi ne pecka, ale dobrý, baví. (Bandcamp)

ALTARAGE – Ichor (singl 07/2026)
- Cogwheel má dost přestřelenou stopáž a některý fádnější riffy, takže baví tak nějak max ze/na 60%, ale Ichor, byť je z alba nejdelší, mi přijde i nejlepší. Až překvapivě dobře do toho death/sludge/doomu sedí (+-) čistý, až epicdoomový vokál, který má větší charisma než to trošku úsměvný řvaní „příšery“ v ostatních skladbách. Závěr i pěkně zlobivě bzučí. (Bandcamp)

MOHINI DEY – The Dey Way (07/2026)
- jazz (prog rock funk) fusion mega naskillený, indický baskytaristky – zvlášť pro fandy slappingu, Claypoola, Levina, Ledviny (? – byť hudba je spíš jinde), ale dost baví i bubeníci a další hudebníci, byť kytaristům to někdy utíká do samohany (zvlášť 2.). Dey převážně instrumentální nahrávku občas zpestří zpěvem, křikem (ve 2. feat. Willow Smith) a kannakolem. Předchozí deska je progmetalovější, s Minnemanem a Waldenem z Mahavishnu/Weather za bicíma. Nejsem úplně cílovka, ale většina stopáže baví, energický, dost fajný osvěžení i zvuk +- dobrej. (Bandcamp)

PER TEXAS JOHANSSON - Orkester Omnitonal på Musikaliska Kvarteret (05/2026)
- minule jsem dával jen ty 2 skladby z bc, ale nakonec koupil a skoro celý baví dost. Zprvu svižný, Stravinským a Bartókem přiznaně ovlivněný avant-jazz big band, dále převážně noir jazz/“klasika“/third stream?, místy i poblíž Univers Zero či Kayo Dot (bez metalu), ve 2. skladbě skvělý housle atd. atd. S výjimkou jedné trochu slabší skladby (4.) hodně dobrá deska, asi nej letošní jazz s přesahy. Více v recenzi. (Bandcamp)

CENOTAFIO - La escisión acausal: Por la vía inversa hacia la descarnación (04/2026)
- a tenhle vaněnův tip taky ba, hlavně 1., 4. a poslední skladba dobré resp. zlobivé death/black metal. Tak trochu jak špinavější, nasypanější a lepší (než) Grave Miasma meets BaN/Svartidauði (hlavně v 1.) a s trochou Austrálie atd. Zkrátil bych ty hadí intra/outra, místy i trochu slabší/fádnější riffy, ale převážně to maká. (Bandcamp)

BRUTAL TRUTH – Sounds of the Animal Kingdom (1997/2026)
- jestli jsem to někdy slyšel celý, tak dávno, od BT se vracím hlavně k prvním dvěma deskám. Vyšel remaster, tak jsem to párkrát sjel a na starší desky to sice nemá, ale převážně furt ba – hlavně ty „chaotičtější“ až „mathgrind“ místa, noise-psych-dis-experimental „freejazzy“ rock a vůbec vyjetější nápady v kytarách, sludge, cover od Sun Ra (18.), překvapil blizzard noise field recordings? úvod 8. atd. Občas grindovější (proto-)Pyrrhon. Výkon a nazvučení bicích Riche Hoaka je trochu „nevyvážený“ – místy filluje i naloží fest, ale zvlášť v delších sypačkách slabší/měkčí.

EIRIK HEGDAL EKLEKTISK SAMBAND – turnchest (2024)
- avant-jazz prog (rock?), trochu i elektronika a avant-folk ansámbl s muzikanty z Trondheim Jazz Orchestra nebo Per Texas Johanssona se zajímavým, místy vyjetým i trochu protivným, ale zábavným divnovokálem They Grant. Konso- i disonance, divnorytmy, free rozbitosti, převážně baví, cca asi i ffo: Henry Cow, Art Bears, Aksak Maboul, Drť? Ale je to jazzovější a … no, jiný. (YouTube)

ZULXAXEKU - The Beast of Genocide (09/2026)
- war metal výplach od Black Twilight Circle. Fanoušci Nyogthaeblisz a podobných zvěrstev budou spoko. V prosinci live spolu s Volahn a BHL na Celebrare Noctem. (Bandcamp)

SVAROGN - Forgotten Spells (Rite Of The Nightside) (03/2026)
- Alex Poole letos poprvé, dost vyšinutý a animálně nakoplý black metal s výstředními vokály à la Urfaust/Kringa.

AVERSIO HUMANITATIS - To Become The Endless Static (04/2026)
- docela mě štve, jak moc to je opět Kriegsmaschine kopírka, ale dobré a vkusné moderní bm album to rozhodně je. (Bandcamp)

SCORPION MILK - Flesh Masks For Skulls (EP) (09/2026)
- další kratší post-punk nahrávka od Kvohsta z Beastmilk / Grave Pleasures. Asi nejvíce mě baví remix loňského songu All Snakes No Ladders, o který se postarali Ulver. (Bandcamp)

ALTARAGE - Cogwheel (07/2026)
- za mě spíše palec dolů. Cením, že se Altarage odvrací od Portal vykrádačky a tlačí to více do sludge vod. Nicméně jak jejich pomalejší, tak i deathmetalovější polohy nefungují tak dobře, jak bych čekal. Délka nahrávky je navíc naprosto neopodstatněná. (Bandcamp)

ARCHGOAT - Nightbringer, Lightbringer (09/2026)
- přesně to, co bys od Archgoat v roce 2026 chtěl! Neandrtálské mlácení do bicích, kanální vokál, až překvapivě čistá produkce, ale stále stejný black/death/war chlív jako ze začátku devadesátek. K tomu až překvapivě chytlavé motivy. Dost možná nejzábavnější album od The Apocalyptic Triumphator. (Bandcamp)

प्रलय - Inferno (EP) (09/2026)
- třískladbové EPčko navazující na vydařený debut Beyond the Tattered Curtain of Unspeakable Madness. Loňská deska má za mě větší kouzlo, ale ani tohle není úplně blbý black/death. (Bandcamp)

BLACK DEATH CULT - Cosmic Vertigo (07/2026)
- solidně nehudební black/death/doom hnus. Místy to fakt zní jako náhodně vyfetované skřípání a mlácení nahrané během improvizované zkoušky. Netuším, jak moc tenhle projekt Timothy a spol. myslí vážně, seriózně se to totiž poslouchat moc nedá, ale své kouzlo to bezpochyby má. Antediluvian na toluenu? (Bandcamp)

30,000 MONKIES - Super Rebound (09/2026)
- sludge, noise, riffy, živelné, hutné, přitom servírováno s radostí. Na tohle slyším, dokola točím. V kytaristovi lze rozpoznat zpěváka Youff.

TANKERLOW - Slagroom (09/2026)
- po debutu à la Slint (přiznaně) hledají Tankerlow kudy dál. Dva roky nad tím seděli ve studiu, přidali industrial, noise, elektroniku, přitvrdili a vytvořili silnou atmosféru. Songy jako mikrosvěty. Vracím se.

GODFLESH - Decay (09/2026)
- povedené předrozloučení. Hlas ubírá na intenzitě, ale ve výsledku víc znepokojuje. Finální Consume Me skvělá tísnivka.

EMMA RUTH RUNDLE - These Killing Times (09/2026)
- v porovnání s novým albem Chelsea Wolfe mě tohle od Emmy zaujalo výrazně víc. Návrat k bohatším aranžím a inspirace devadesátkama.

SECTIONED - Annihilated (2018)
- dříve narozený, špinavější a nasranější bráška Frontierer. Slušná lavina.

ANTHRAX - všechno
- upřesňuju - skoro všechno, první dvě desky vynechávám. Z pravěku u mě stále vede Among the Living, ale překvapivě jí šlape na paty Persistence of Time, tu jsem dřív tolik nebaštil. No ale to neznamená, že to netrumfne Bush a "jeho" Sound of White Noise, tady kapela dospěla (ten riff v Room for One More mě vždycky spolehlivě rozemele). A We've Come for You All je taky parádní, i když kytar by chtělo v mixu hodně přidat. Pamatuju si, jak Anthrax ještě s Bushem v Malé Skále totálně váleli, to samé na Wackenu v roce 2004. Koukal jsem na nějaké fesťákové živáky z nedávné doby a přišlo mi to slabé...

S.O.D. - všechno
- debut je kult, ale míním, že je to hodně dáno rokem vydání. V roce 1985 většina z nás ještě tahala kačera a Speak English or Die je nejagresivnější věc, co do té doby vznikla. Teď však spíš sáhnu po Ratos de Porao... U S.O.D. vede následovník Bigger than the Devil - pomalejší, valivější, hutnější, ale celkově i variabilnější. A ten zvuk! Lepší už to být nemůže. Prostě taková učebnice/slabikář žánru. Máma mele maso, vole!

KONGH - Dissolved in Time (09/2026)
- povedený comeback, který čítá sice jen tři kusy, celkově jde však o výživných třicetdevět minut, kdy zejména ta první skladba je opravdu skvělá. Za mě jedna z nejlepších letošních desek v žánru post-metal/sludge. (8,5/10)

BLUES FOR THE REDSUN – Dragon Tail Revelation (09/2026)
- tuzemská kultovní skvadra se po dlouhých letech dokopala k dlouhohrající desce, a ta k mé velké radosti přináší přesně to, co jsem od Holešovských čekal. Opět jde o husté, těžké a špinavé bahno, depresivní zvukovou masu, která se sune vpřed hlemýždím tempem a trýzní posluchače sveřepou neústupností. (7,5/10)

THE SHITS - Diet Of Worms (04/2026)
- krásně nihilistický název a stejně nihilistická hudba. Kapela točí kolikrát do zblbnutí jeden riff a valí jednoduchý rytmus, spolu s drzým, punkově jedovatým vokálem to zní ale cool. Povedená taškařice, kterou podtrhuje i neoptimistický vizuál pánů hudebníků. Kdo vydrží celé album až do konce, má u mě pivo. (7,5/10)

CHALK HANDS - The Line That Shapes the Coast of Us (04/2026)
- post hardcore - emo/screamo je žánr, který je ošemetný. Pokud se však sejdou kvalitní muzikanti, může vzniknou fakt povedená deska, a tohle je ten případ. (8/10)

MOON DESTROYS – Omni (09/2026)
- ano, tohle je ideální rozlučka s létem (vydáno 4. září) v podání členů Abrams, Torche a Royal Thunder. Má to jakýsi bezstarostný tah kupředu, ale už cítíme, že se blíží tma a zima. Skvělý koktejl ze šlapavého stoneru, rozevláté psychdelie a grungeové energie. Solidní chytlavé písničky fungují na první poslech. Kytary prokreslují prostor stěnami, postrockově zvonivými vyhrávkami i klasičtějšími sólovačkami, basa vrní, bicí to táhnou pěkně rovně vpřed, dvouhlasý zpěv upomene třeba na Cobra The Impaler z podobného soudku. Výborné řemeslo! (Bandcamp) (8/10)

MARK GUILIANA – Beat Music 2.0 (09/2026)
- bubenický chameleon se po sedmi letech vrací ke svému cenou Grammy ověnčenému konceptu Beat Music. Dvojka tedy vychází ze stejné formule: 8-bitový retro sound produkovaný živou kapelou bez použití smyček a automatů. S trochou nadsázky by se dalo říct, že je to takový Perturbator pro jazzmany. Instrumentální skladby jsou chytlavé na první dobrou, pulsující jazzy rytmika tomu dodává zajímavý rozměr. (Bandcamp) (8/10)

JOY OLADOKUN – Hope Is a Heavy Thing (09/2026)
- americká písničkářka na novém albu svůj folkový fundament dále obohacuje o další vlivy a příměsi - tentokrát hlavně gospel, soul či R&B. Oladokun má zajímavou barvu hlasu, jaksi hřejivou a jemnou, takže i když zpívá o nepříjemných věcech, výsledek je konejšivý a uklidňující, ale místy i euforizující. (Spotify) (8/10)

MELKUTUS PARTY – Mehti (09/2026)
- finské trio, pojmenované podle tři roky strého sóloalba hráčky na kantele a zpěvačky Jenni Venäläinen, přichází s poměrně zajímavou variací na finský folklor. Sami svůj žánr nazývají electronic kantelefolk, s čímž by se dalo v zásadě souhlasit. Ale nečekejte žádnou rozdováděnou humppa tancovačku. Tady jde spíš o atmosférické skladby kombinující čistý zvuk akustických nástrojů a subtilního elektronického podkladu s dominantním zvukem kantele. (Bandcamp) (7,5/10)

OZRIC TENTACLES – Harmonic Mind (09/2026)
- kytarista a klávesista Ed Wynne táhne svou psych/space/jam rockovou káru už 43 let. Kolem něj se točí různí muzikanti, ale hudba zůstává. Ozrics v počátcích prosluli svými mnohahodinovými jamy a je to v jejich tvorbě znát i dnes. Spíše než sevřené skladby dostáváme cosi jako několikaminutové fragmenty volně plynoucího hypnotizujícího proudu. Psytrance party na živé rockové nástroje. (Bandcamp) (7,5/10)

ZRNÍ – Love You Love You (09/2026)
- kladenští Zrní na novince pokračují svou cestou. Za čtvrtstoletí existence v nezměněné sestavě si vybudovali jasně rozpoznatelný, melancholicko/optimistický rukopis v hudbě (tentokrát s bohatší elektronickou vrstvou) i slovech (naděje, že to přeci jen nakonec dobře dopadne, když se budeme k sobě pro změnu chovat slušně). Stoupencům nihilismu nelze doporučit - lásky, naděje a sentimentu je tady tolik, že už se místy musím poněkud ošívat i já. (Spotify) (7,5/10)

EL BÚHO – Hogar (09/2026)
- Robin Perkins a.k.a. El búho se narodil v Británii, žije ve Francii a produkuje hudbu, která čerpá z latinskoamerických zdrojů. Jasně, ta hudba je poněkud naivistická až kýčovitá (trochu jako zaručeně pravý indián s rákosovou flétnou před obchoďákem), ale má to svoje kouzlo. Většina skladeb na Hogar vznikla s pomocí různých hostů, takže výsledná kolekce je přirozeně pestrá a rámcově zasahuje oblast od latino popu k elektro folkloru. (Bandcamp) (7/10)

SNĚŤ – V bažinách vědomí (09/2026)
- poctivý worship old school death metalu, lepší než předchůdce, souhlas s MIzzym v recenzi, povedená smrtka. Znetvořená panna je song roku!

KRALLICE – Scour Order (09/2026)
- před pražským koncertem nová deska, možná se opakuji, ale nejvíc Dysrhythmia vůbec.

MONO – Snowdrop (06/2026)
- japonským melancholikům vyšla nová deska, je moc hezká a bez patosu, možná ocení i fanoušci filmu Project Hail Mary.

RUSSIAN CIRCLES – Nine (08/2026)
- singly fungovaly, těšil jsem se, ale výsledek je takový nemastný neslaný, nekonzistentní, nemá to flow, nevím, předchozí deska rozhodně lepší a poslední Pelican taktéž.

DINOSAUR JR. – There Near (08/2026)
- legendy indie rocku neztrácejí dech!

INFECTED DISARRAY - Redisseminating Obscenity (07/2026; 2009)
- po dlouhých 15ti letech se dali dohromady tech-brut-sypači Infected Disarray a v té příležitosti vydali "fully re-amped, remixed and remastered" jediného alba Disseminating Obscenity. Po rozpadu ID někdy v roce 2012 tři členové kapely založili Twitch of the Death Nerve a bicmen s kytaristou/vokillistou mj. provozují Grindethic Records. Dle nových videí mají sakra formu a tak doufám, že by se mohli ukázat i u nás.

VULGAR MEPHITIS - From Dust (09/2026)
- poslouchal jsem tedy zatím jen tak trochu. Po přestupu k Willowtip je znát posun, ale jestli k lepšímu zatím nejsem schopen úplně posoudit.

WARNING - Rituals of Shame (06/2026)
- další obří návrat. Dvacet let od famózního alba Watching from a Distance. Opět jsem slyšel jen lehce, ale tady je rovnou jasný, že doporučit musím.

CZARFACE - Czarface Meets Frankie Pulitzer (08/2026)
- za mě určitě nejlepší deska all-star týmu Czarface a k tomu sekunduje Tom Hardy (jo přesně "ten") aka Frankie Pulitzer.

GRIT! - So Far So Good (07/2026)
- pamatuje ještě někdo na francouzský šílence Happy Face? Tak bývalí dva členové dali dohromady tuhle grindcore/BDM vyvražďovačku. Škoda některých trochu zbytečných grcoslamů (nejvíc zrovna hned v první skladbě) a PVC bicích. Jinak jde ale o zcela nekomprosmisní hypernámrd. 15 skladeb - 14 minut.

BERLINDE DEMAN - Plank 9 (10/2025)
- ještě jednou díky AddSatanovi. Krásná hudba.

RIPPER - Towards Rebirth (07/2026)
- nová deska Chillanů po deseti letech. Od „sadustického“ vyznění minulé desky sešlápli plyn a přiznali se k obdivu Death.

PERSEFONE - Audiotree Live (03/2026)
- umí, baví, super!

BOY HARSHER – Get Mean (09/2026)
- žel ta nejslabší deska jinak opojného EBM dua. Boy Harsher jdou na poslední desce až moc po proudu dobře známých vod, při tom obětují kus vlastního charakteru, pro který většina posluchačů za kapelou chodí. Vlivy The Cure a jiných etablovaných post-punkových těles jsou fajn, tady ale opravdu nejsou třeba.

URGEHAL – Aeons in Sodom (09/2026)
- typické rozkročení mezi Hellhammer vlivem a brzkými blackmetalovými vzorci druhé vlny přetrvává v rámci rukopisu Urgehal i na nové desce. Nic více, nic méně.

HERMANOS GUTIÉRREZ – Los Ojos Del Cóndor (09/2026)
- švýcarsko-ekvádorské instrumentální kytarové duo nyní podrobuje svůj charakteristický rukopis vlivům And.  Pořád je to stejně pěkné, evokativní, atmosférické. Nyní s kýženým věnčením odjinud.

ORVILLE PECK – Mule (09/2026)
- dosud nejslabší, ale stále dobrá deska jihoafrického country-queer-barda. Orville Peck se na Mule vypovídává ze svých závislostí, které nedávno překonal, do zvuku nechává více promlouvat bluegrass, stejně štědře ovšem jde po vzorcích, které emuloval již v minulosti. Mezi dobrými hity se tak objevuje dost vaty.

SPIRIT POSSESSION – Cathedral Speech (09/2026)
- třetí, dosud nejpřijatelnější, nejvyýpravnější, asi i nejchytlavější počin amerického dua. Pokroucený, okultně-speedmetalový charakter je zde stále patrný, jen se v případě Cathedral Speech setkáváme i s dostatkem méně nosných motivů.

TERRESTRIAL HOSPICE – Omnicide – Chapter I (09/2026)
- projekt dvou etablovaných person přináší další dílek do skládačky, která balancuje mezi rezervovanou modernou a žánrovou klasikou. Výsledek je standardně dobrý, byť v rámci autorství, charakteru a nápadu ne tak objevný jako zbytek polské scény. 

KROLOK – Hričov – Suĺov – Letava (09/2026)
- na nové desce Krolok se temný blackmetalový rukopis kapely potkává s chvalně i nechvalně známými slovenskými zříceninami. Koncepčně i řemeslně funkční žánrový standard. 

ARCKANUM – Helvítismyrkr (09/2026)
- další z řady moderněji pojatých desek švédského blackmetalového kultu, který na majestát vlastní starší tvorby bohužel nemá šanci dosáhnout.

K.O KRU – K.O Kru EP (09/2026)
- oficiální setkání dvou předních zmrdů české rapové scény po mnoha letech – Ne jako Supercrooo, aby se předešlo přehnaným očekáváním. EP přesto působí jako ryzí Supercrooo materiál. 4 skladby jsou plné pochcávání, posírání a leklého rybování. Svěží pohled zpět.

EUROPE – Come This Madness (09/2026)
- pokračování v dlouhé řadě chytlavých, vyrovnaných a zvukově vymazlených nahrávek. 21. listopadu na prknech v Ostravě.

MOONSPELL – Far from God (07/2026)
- Portugalci už delší dobu jedou na jistotu v tom, co umí nejlíp, a často rozpačité experimenty nechávají za dveřmi. Jediný pravý gothic metal.

WOUNDED TOUCH - They Promised Eden, Vol. 2 EP (10/2026)
- další EP těchto hardcoristů. Vol.1 je v pohodě, ale na Vol.2 jako by hoši do svých nástrojů nalili novu energii. Že by pomohlo zařazení do stáje Ferret Music? Každopádně tři skladby plné metalického hardcoru a každá jasně identifikovatelná. Žádný kolovrátek! (Bandcamp) (8/10)

MOTHER OF MILLIONS - T (09/2026)
- nová deska progresivistů z Řecka přináší velmi příjemný a emocemi nabitý poslech. O této bandě se moc nemluví, ale musím říct, že ke každé desce jsem si našel vztah. Atmosféra, kterou umí vybudovat s velkou lehkostí, zůstává ještě dlouhou dobu po tom, co nahrávka dozní. Nelze upřít i velkou hitovost! Nicméně, ještě budu muset dát nahrávce čas. (Bandcamp) (7/10)

BEAR – Anhedonia (EP) (09/2026)
- no ty vole!!! Jsem sice na "medvídky" hodně zatíženej, protože je osobně znám a vím, že dělají svojí muziku srdcem a naplno, ale nové EP je prostě mrda! Zvukově, energií a nápady nejlepší nahrávka, kterou jsem od nich slyšel. Tomuto medvědovi rostou drápky a tímto EP už jenom máchnutí zabíjí!!! Kdo neví, o co jde, tak tihle Belgičani míchají metalický HC a matematiku, ale tak trochu po svým, specifickým a rozpoznatelným způsobem. Jen tak dál! (Bandcamp) (10/10)

THE PSYKÉ PROJECT - Dead Storm (08/2009)
- nevím proč až teď jsem se dostal k poslednímu počinu těchto dánských budovatelů tíživé atmosféry. Jejich nahrávku Apnea mám hodně rád, ale k Dead Storm jsem cestu stále nemohl najít, až nyní. Tady každý tón bolí, agresivní post-metal, který se na první poslech může zdát hodně monotónní, ale opak je pravdou. Jedna vrstva překrývá druhou a na konci máte pocit, jako kdyby vás zavalila lavina. Nic pro slabé povahy! (Bandcamp)

JOHNNY BOOTH - Moments Elsewhere (07/2023)
- tohle je metalcore, který má smysl. Energie a agrese, která stříká z každého tóny těchto borců. Již debut byl pecka, sice o trochu syrovější, ale tady zase vše trochu pestřejší. Zpívánky tu jsou občas taky, ale vše v míře, která je naprosto optimální! Snad hoši do budoucna nepřijdou o svou devízu, ale podle posledního singlu zřejmě vědí, kde je jejich síla! (Bandcamp)

SIAVASH AMINI & EUGENE THACKER – Songs for Sad Poets Vol. III (08/2026)
- jedna z nemnoha letošních ambientních věcí, co mě víc zaujala. Intenzivní, poměrně vrstevnatá nahrávka, místy s přesahy do power ambientu. Poetická složka je rozmlžený hlas, pokud to chápu správně. 

V/A – Himba Hymn: Ghosts Of Namibia's Skeleton Coast (04/2026)
- nahrávky hrdelních a jiných zpěvů z Namibie, poměrně syrová až zběsilá věc.

LUTTO LENTO – 2569 (08/2026)
- kratičká nahrávka, kde je silný hlavně druhý track, přízračná elektronika, která mi připomíná Prurientovy synth věci, s apatickým ženským vokálem ála babička trip-hopu Leslie Winer.

1127 – (ض (2024
- pořád úplně nevím, co si o téhle nahrávce myslet. Egyptská elektronika, principiálně klubová, která ale sklouzává do koláží a odmítá se zásadněji vyvíjet. Po určitém rozvažování mě to hodně baví.

FELICITY J LORD – FJL (2025)
- fragmenty písniček nebo lo-fi koláže, kdo ví, jak se k tomu vlastně stavět. Zajímavá věc, začínám mít pocit, že postcovidový progres spočívá právě v hudbě tohoto typu.

DOT ROTTEN – EXTRA ATTENTION (2009)
- úplně náhodou jsem zjistil, že na jaře umřel Dot Rotten, jeden z nejosobitějších grimeových producentů a vynikající MC, tak jsem se probral i nějakými věcmi, co jsem od něj ještě neslyšel. Třeba Go Down je fenomenální track a celkově to je zas trochu jiná varianta jeho stylu, která je taky velmi fajn. RIP Dot Rotten.

KROPPSKÄNNEDOM – S/T (2025)
- poměrně fenomenální lo-fi, někde na rozhraní folku, post-punku a dubu, tedy aspoň podle toho, že to místy zní jako Om. Mám pocit, že to ocení velmi úzká skupina lidí, ale ta práce s low-key chytlavými (a často dost vysmaženými) melodiemi a šumovou patinou je geniální.

PYRAMIDS – Pythagoras (2025)
- loni jsem to nějak neocenil, ale letos jsem se k tomuhle albu vrátil a dobře udělal. Další šílený nápad R. Lorena, tentokrát zkombinovat ten jeho přehnaně snový shoegazeový kvazi-black s neoperreem, je velká legrace. Některé tracky se mi nenápadně zavrtaly do mozku třeba na týden.

SEVERALS – Chapter X (10/2026)
- plzeňští coristé vydali docela ambiciózní desku, která snese nejpřísnější měřítka na zvuk, muziku, vizi i provedení. A především vize kapelu posouvá dál a vyčleňuje ji ze zástupu podobných interpretů, protože i když je materiál rozkročený, má spojující myšlenku a drží pohromadě.

MINDWORK – Eterea (2012)
- nová deska mě přiměla projet i starší nahrávky.

EXIVIOUS – Liminal (2013) + Exivious (2009) + dema
ULSECT – Ulsect (2017)
DODECAHEDRON – kwintessens (2017) + Dodecahedron (2012)
PSYOPUS – Odd Senses (2009) + Our Puzzling… (2007) + Ideas of Reference (2004)
DISINCARNATE – Dreams of the Carrion Kind (1993)

HOLDING ABSENCE – Modern Life Is Lonely (7/10, 9/2026)
- postrockeři/posthácéčkáři z Walesu se za mohutné synth podpory zamýšlejí nad osamělostí života skrze obrazovky. Silné melodie, povětšinou zábavné rytmy a velice kvalitní vokály dělají z téhle desky v rámci aktuálně populárního žánru dobře poslouchatelnou věc.