1) SPOTIFY Album měsíce (Archiv pro srpen 2025 - 75 skladeb a téměř 8,5 hodiny hudby). Nově zařazujeme i playlist pro streamovací službu Tidal.

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej přes druhý odkaz v závorce na Archiv).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů.

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(5) DEFTONES - Private Music (08/2025)

sicky: na vrchol diskografie to nevidím, nicméně kvalitní album to bezesporu (opět) je. Kapela se, pravda, opakuje, její styl a zvuk je však natolik jedinečný, že to nevadí. Nové songy nepřinášejí žádnou evoluci, jsou naopak spíše takovou jejich klasikou, ale to je nakonec vlastně dobře. (7,5/10 )
onDRajs: že by zmrtvýchvstání? Po sladkobolné Morenově sólovce Gore a nevýrazném a mdlém Ohms (byť silnější kousky se tady taky našly) je novinka Deftones chytlavější, přesto nejednoznačnější, emočně abstraktnější a vyžaduje víc poslechů. Vyzrálé dílko od kapely, po které asi už nikdo nechce, aby se hýbala z místa.
Bejv: srdcovka mých posluchačských let. Novou deskou jsem se úplně neprokousal, protože vím, že si jí musím nechat až budu mít období Deftones :D. Zatím po prvních přehrání to zní celkem cajk. No ještě tomu budu muset dát čas. Poslední desky mi trochu už splývaly, tak uvidíme zda to zasáhne.
brutusáček: nestárnoucí Deftones, vice metal po letech, přesto plno emocí.
bizzaro: nebudu kritizovat, asi není proč, ale ten tyjátry kolem toho fakt nechápu.

(4) CAR BOMB - Tiles Whisper Dreams (EP) (08/2025)

LooMis: meshu djent, přelévající se do grindu, sludge, grunge, thrashe - američtí počtáři, u kterých více znamená ještě více, složitěji, s touhou vyždímat motiv až na dřeň a vytvořit, na poměry stylu, hitové věci, jsou zpět s novým EP a spousta skrytých zákoutí, která deska v průběhu poslechů nabízí. EP roku? (9/10)
onDRajs: tohle EP přímo navazuje na Metu a Mordial, zvukově i stylově. Hoši trochu přitvrdili, zároveň mi ale přijde, že konstrukce riffů nejsou tak vyšinutě rozlámané, je tu znát větší flow a člověk si nad tím nemusí lámat tolik hlavu jako u prvních dvou desek. Trochu bych ale ocenil, kdyby se kapela víc začala orientovat na melodiku riffů. To jejich neustále meshuggácké džn džn už se mi zajídá...
Bejv: pro změnu zase EP, ale od jedněch ze stylotvůců. No asi jsem dostal to, co jsem očekával. Na CB musím mít náladu a ve finále mi krátká stopáž vyhovuje, neboť jsem schopen udržet pozornost, protože někdy se u toho člověk dokáže pěkně zpotit. A tady mě i tolik nevadí ty zpívánky.
bizzaro: Americká math úderka corečně s novým matrošem, a zas si kluci vyhráli.

(4) INNUMERABLE FORMS - Pain Effulgence (08/2025)

mIZZY: možná už ne tak krutý a odporný death doom jako v začátcích kapely, tlak a nenávist v mnoha místech vystřídaly melancholičtější kytary a sóla, zvuk rovněž méně vraždí, ale opět se jedná o poctivou práci. (Bandcamp)
mrkvivit: třetí album amerických oldschool death/doomerů je parádní valba. Baví mě vyváženě poctivé střídání sypanic a místy skoro funeral pasáží, čímž deska získává na atraktivitě a láká k dalšímu protáčení. Riffáž zdobí a kypří vskutku parádní sóla, kdy méně not znamená více atmosféry. Ucho potěší krásně záhrobní chroptění vokalisty a vůbec výborný zvuk. Velmi zábavné (dá-li se to tak v rámci žánru říct) album! (7,5/10)
Dantez: určitě lepší než předešlá deska, snad i konzistentnější než debut, v jakémsi vyrovnanějším rozložení se každopádně vytrácejí momenty, které by byly opravdu silné. Innumerable Forms přesto i nadále tříbí vlastní death-doom metalový rukopis, který naživo ničí tak moc, že poslech z desky posléze nabízí jen fragment z oné síly.
DarkXane: bostonský kvintet, který nemálo zaujal svým vystoupením na prvním ročníku pražského Tones of Decay, vycizeloval ze dna nejhlubších propastí v pořadí svůj třetí doom-death metalový opus, nemilosrdně drtící v bolestivé záři. Tady není o čem a hnilobě zdar! (8/10)

(2) CANCER VOID - First Metastasis (EP) (08/2025)

mIZZY: další pražské oldschool (a částečně i doom) deathové výblitky. Tentokrát od samých imigrantů, z nichž některé můžete znát z kapel jako Sněť, Bahratal, Otras nebo Pakosteň. EP má fakt super zvuk, a že se jedná o kvalitní materiál se solidními riffy, už Cancer Void potvrdili naživo. Nebýt tam těch pár úsměvných tupa rytmů, snad si nemám na co stěžovat. (Bandcamp)
Kory: baví a dlouho bude bavit. A lepší než Můra.

(2) DEATHHAMMER - Crimson Dawn (08/2025)

mIZZY: Deathhammer i nadále drhnout přesně ten svůj black thrash bez jakýchkoliv překvapivých odchylek. Chtěl by snad od nich někdo něco jiného? A byť někomu může připadat, že hrají furt to samé dokola, dle prvních poslechů bych řekl, že by se mohlo jednat o jedno z  nejhitovějších alb po kvltovním Evil Power. (Bandcamp)
DarkXane: norští maniaci reprezentující první ligu thrashového rychlo metalu hraného pod diktátem obráceného kříže. Styl v současnosti hodně populární. Teprve šesté album za dvacet let od doby, co se dal tenhle duet dohromady. Další staroškolský nespoutaný počin, který musí rozdivočit každého thrasherského ducha. Mimochodem album mixoval nikdo jiný než Arild Torp, frontman skvělých thrashmetalistů Necromantheon a také kytarista v nejinak skvělých deathmetalových Abhorration a Obliteration. (8/10)

(2) GRAPEFRUIT ASTRONAUTS – Grapefruit Astronauts (03/2025)

Baara: Šéfem opakovaně doporučovaní progresivní instrumentální Pražáci. Domácí hudba nejvyšší světové úrovně. (9/10)
bizzaro: Tak dlouho jsem to poslouchal, až jsem tu parádu musel napsal, tak čtěte.

(2) HELLOWEEN - Giants & Monsters (08/2025)

LooMis: samozřejmě srdcovka z dob mládí. Kiske nechává vzpomenout na doby Walls, lze objevit i odkazy na Keepers a byť skladby netáhnou jako dříve (za mlada), Kiske to drží nad průměrem a pěje famózně. A pak je tu Deris. No a ten je stejný, jako jeho éra s Helloween. Nic lepšího než Better Than Raw už nebylo a aktuální deska na tom nic nezmění. Hezký pokus propojit dva hlasy, a i když to určitě nemá být souboj, Kiske je prostě lepší. (7/10)
DarkXane: sedmnáctá řadovka jako důkaz trvanlivějšího rázu usmíření mistrů dýňového power metalu a jejich velkolepého eponymního návratu před čtyřmi roky. Excelující Kiske, slabší zvuk a jako bonus více (ale pořád málo sakra) skladatelského prostoru pro Hansena. Po povznesení se nad pár derisovských úletů je každopádně o zábavu postaráno a na místě je uznalé pokývání na úspěšný a nevyčpělý vstup do páté dekády kapelní historie. (8/10)

(2) KAYO DOT - Every Rock, Every Half-Truth Under Reason (08/2025)

mIZZY: jedno z nejabstraktnějších alb Kayo Dot. Po několika písničkovějších deskách se pracuje primárně s psychedelickými zvukovými plochami a vypjatým vokálem. Nejspíše nic pro náhodného kolemjdoucího, ale dlouhodobí fanoušci této avantgardní kapely jistě budou opět spoko. Těším se na koncert. (Bandcamp)
DarkXane: extrémní experimentální nakládačka nejnáročnějšího poslechového kalibru. Absolutní výzva pro všechny zúčastněné vyvolávající naprosté zneklidnění a doslovný boj o přežití. Ufff…(10/10)

(2) PATRISTIC – Catechesis (06/2025)

Dantez: kratší úvodní A Vinculis Soluta část mohla klidně pryč. Z Catechesis by se pak stál kratší a stravitelnější hudební počin, který hrdě navazuje na ortodoxní black metaly s Deathspell Omega v čele. Nejde sice v rámci posluchačské náročnosti až tak daleko, i přesto dokáže držet pozornost a překvapovat.
bizzaro: Catechesis podle mě není black, i když je tak prezentováno. Ano, vychází z inteligentního či sofistikovaného pojetí černého žánru, ale zvuk, riffy i atmosféra je pro mě spíš smrtelná. Především kytarově domyšlené dílo, které možná doplatí na svou komplexnost.

(2) PUTRIDITY - Morbid Ataraxia (06/2025)

vaněna: kolegové rozkuráženě doporučují jako kuriozitu roku... No. Nevím. (5/10)
mIZZY: po dlouhé době brutal death dle mého gusta. Pouze brutální tlak, metal a námrd místo zbytečnýho pidlikání, kvičení a totálně umělého zvuku. Tohle by šlo. (Bandcamp)

(2) !T.O.O.H.! - Po ovoci poznáte je (08/2025)

LooMis: bratrská dvojka je zpět se sedmou deskou, která je přesně tím, co vždycky J & J dělali – technicky prokomponované kusy balancující na pomezí death/grindu, s vyšinutými, leč obrazotvornými, tu dětsky infantilními, onde břitce vtipnými texty, zabalené v minimalistickém agrozvuku. Stejně jako má ovoce různé chutě, i tady se dá říct, že si ve skladbách můžete nalézt pasáže od art rocku po Prodanou nevěstu, ale nezaměnitelný punc si kapela stále drží. Podle humoru poznáte je. (8/10)
DarkXane: mrzení, že jsem pražskou dvojici nestihl na letošním OEF, stále nepřešlo a tak byla letní novinka naprostá byla povinnost. Perfektní progresivní kompozice a nadto impozantní „intelektuální“ lyrika. (8/10)

(2) VÖRNIR - Av hädanfärd krönt (08/2025)

vaněna: tohle album si zaslouží víc než pouhou zmínku, takže už smolím recenzi. Teď jen: výborné album potahané z šuplíků tvůrců Wormlust, Mortrod, Azelisassath, Gudveiki, Osgraef a půl milionu dalších. Labutí píseň labelu Mistískaos a prakticky nutnost pro milovníky dissu.  (9/10)
DarkXane: famósní debut nového projektu velezkušené americko-islandsko-švédské sestavy. Ultimátní pád do propastné temnoty chaosu, nelidský vokál z útrob univerza a brutální black/death/war zvuková stěna rozbíjená avantgardním disonancemi. První příčky v pekelném topu zaručeny. (10/10)

(2) ZATOKREV - ...Bring Mirrors to the Surface (08/2025)

sicky: švýcarská post-metal kapela se po deseti letech vrací s albem, které působí velmi přesvědčivě. Tíživá atmosféra, pomalé tempo, vyřvaný, sugestivní vokál alias klasické prvky žánru občas prořízne rychlý nářez, který hází dojem post-black směrem, anebo melancholické post-rock brnkání, které hudbu zjemní. Baví mě též výrazné riffy a jistá majestátnost, která hudbu provází. Vzhledem k dnes již vyčerpanému žánru zajímavá deska. (7,5/10)
DarkXane: doom sludge chuťovka, tentokrát na pátém slzavém výtrysku od známého švýcarského kvarteta. (8/10)

ARKHAAIK - Uihtis (07/2025)
- Bolzer z téhle desky koukají na sto honů, ale zatímco pro Bolzer mám většinou spíš trpký úsměv, jejich krajané Arkhaaik zabalili velmi podobně znějící hudbu to temnějšího hávu. Doom jako od Ruin of Beverast a koncepce lovců doby bronzové. Všechno to k sobě navzájem dobře pasuje a nahrávka je jak líbivá, tak zajímavá.  (7,5/10)

LVTHN - The Devil's Bridge (09/2025)
- více než solidní album, ale na úplně bezbřehé uctívání to není. (7/10)

TENEBRAE IN PERPETUUM - Vacuum Coeli (06/2025)
- Dantez cheerz'n'dikz, leč 4 poslechy stačí. (6/10)

GABE 'NANDEZ & PRESERVATION – Sortilège (08/2025)
- hypno/psychedelický hip hop, 1x feat woods, 1x Armand Hammer, samply blízkovýchodní hudby, jazzu atd. Trochu monotónní, ale dost fajn. (Bandcamp)

ILL CONSIDERED – Balm (08/2025)
- spíš temnější spiritual ambient improv jazz, název skladby Blue Dreams je výstižný. Basklarinet (+), tenor saxofon, flétna, taishōgoto, basa, perkuse. Cca mix, poblíž Mount Fuji, Garetha Davise i trocha Garbareka a Milese. Dost příjemný. (Bandcamp)

KUNTARI – Mutu Beton (07/2025)
- „primal core“ z Indonésie, tribal, poly, hypno, gamelan a jiné ritual rytmy s ultrapodladěnou kytarou redukovanou na rytmický industrial (či drone) nástroj a pazvuky zechované trubky připomínající pralesní zvířata, trocha ambientu atd. Naživo to makalo ještě líp, ale baví i z nahrávky, lepší než starší. Ffo: Senyawa, Steve Reich, Zu, Shackleton, Combat Astronomy atd. (Bandcamp)

SLIKBACK – Attrition (07/2025)
- úderný i atmo hybrid IDM, dub/techstepu, post-industrial/clubu, grime, gqom, v pár místech až „gabber metal“ koberce (2., v 9. i Machine Gun od Portishead), sci-fi technokratická i melancho atmosféra (úvod na hand drum mate), ale hlavně houpavá, lámaná „rychta“. (Bandcamp) 

THANATOREAN – Ekstasis of Subterranean Currents (06/2025)
- hlášeno už minule, poměrně dobrej black metal čerpající jak ze starších kapel (CF d-beat, Bathory pochody, raný Norsko, MH aj.), připomene i Nidrosian kapely, Negative Plane, ale i trocha BaN/Portaloidních aj. disonancí. Prostě +- aktualizovanej oldschool. (Bandcamp)

PIQSIQ – Legends (05/2025)
- avant-folk od dvou „Eskymaček“ (korektně Inuitek), hrdelní, polyfonní, zvláštní zpěvy/zvuky. 1. a poslední jsou divnější, „strašidelnější“, ale jinak vlastně dost chytlavá věc i co do rytmů. Písničkový šamanismus vycházející z inuitské hudby/folklóru (lechtající démon atd.). Cca mix, poblíž Meredith Monk, Joan La Barbara, Medúlla aj. od Björk, špetka Galás i Csihára, darkwave atd. (Bandcamp)

KATARINA GRYVUL – SPOMYN (04/2025)
- (post-)industriální, noise, dark ambientní, avant-folk/pop, epická koláž, glitch, post-club atd. mix. Rozpadající se, mutující písničky s často až zneklidňující atmosférou, kterou prosvětlují zefektované i čisté zpěvy v ukrajinštině (folk/pop až skoroperní?) – převážně dobré, byť ty krásné „vílí“ výšky postupně začnou i trochu iritovat, ale celkově mi to sedí víc než předchozí Tysha. Cca poblíž/ffo: Yikii, Dis Fig, Sabiwa, asi i Eartheater, Arca, možná Björk apod. (Bandcamp)

SHOW OF BEDLAM – Transfiguration (2017)
- viz rec novinky. Transfiguration je temnější, hutnější a delší, krom Neurosis, Battle of Mice a Dark Castle lze v úvodní Black Lotus zaslechnout i Ordo od Mayhem (!). (Bandcamp)

PORTAL – skoro všechno
- příprava na (doufám) nezemské koncerty.

PYRRHON – skoro všechno
- příprava na koncert, víc jak týden jsem neposlouchal skoro nic jiného a leccos docenil.

प्रलय - Beyond the Tattered Curtain of Unspeakable Madness (08/2025)
- první řadová deska od nového black/death zla z Polska. Na jednu stranu skoro war metal krutost, ale zároveň něco, co ocení fans 13th Moon, Void Meditation Cult atd. (Bandcamp)

TRUCIZNA - Devil's Glory Among Us (EP) (06/2025)
- druhé EP tohoto švédsko-polského dua. Primitivní black/death po vzoru Beherit s vokály á la Sortilegia či Pale Spektre. Naprosto v pořádku. (Bandcamp)

HALESTORM – Everest (08/2025)
- hardrocková míchanice s nejlepší rockovou zpěvačkou dneška. Relativně pestrá, ač nijak zásadně originální deska, která se ale díky Lzzy neposlouchá úplně blbě. (6/10)

PUSCIFER – In Case You Were Napping (07/2025)
- bestoffko Puscifer, kterým se snaží připomenout stávajícím fanouškům a možná nalákat nové. Naprostá lahůdka! (9/10)

THE GOOD ONES – Rwanda Sings with Strings (08/2025)
- The Good Ones jsou dva rwandští zpěváci s jednou kytarou, kteří spolu dělají hudbu, aby do světa šířili lokální folklor prostřednictvím písní inspirovaných bolestnou národní historií, ale i "klasickou" milostnou lyrikou. Aktuální desku s nimi natočil za tři hodiny na hotelovém pokoji ve Washingtonu producent Ian Brennan (pracoval mj. asi nejznámější africkou kapelou Tinariwen). K nahrávání Brennan přizval dva hráče na housle respektive cello, kteří se s kapelou poznali až ve "studiu." Výsledkem je okamžitá improvizace, která má propojit africký a euro/americký folkor a já mám dojem, že se to celkem daří. Nahrávka je autentická, emotivní, zajímavá. Byť jsou některé pasáže hodně repetitivní, ve výsledku to nijak nevadí. Naopak se mohou dostavit hypnotické účinky. (7,5/10)

PLURIVERSO – Eclecticism (08/2025)
- portugalský manželský pár Pluriverso nám na novince servíruje pořádnou nálož psytrance. A jak název alba napovídá, nebude to žánrově úplně čisté. Hudba se pohybuje na hranici progresivního a dark psytrance s častým zrychlením hodně nad obligátních 140 bpm. Občas se vyloupne záblesk melodie, jindy zase náznaky experimentální elektroniky. Tracky často matou tělem, když začnou zdánlivě nenápadně, skoro písničkově, než se najede do party módu (příkladně Loop This Track). I když je beat furt rovně, hrozící nudu vždycky spolehlivě eliminuje nějaká narušující taškařice. Třináct válů, z nichž žádný nejde pod sedm minut slibuje fajn večírek! (Bandcamp) (8/10)

DOPE SMOKER – Lxst Cassxttx (08/2025)
- zmaštěnci z Walesu tentokrát míchají dva konopím prorostlé žánry: stoner rock a hip hop. Ke spolupráci pozvali kámoše DJ Hostile, který tu rapuje a scratchuje. Nic nového pod sluncem, ale celkem zajímavé to je. Podávají se hypnoticky prosté, medem se brodící riffy podpořené agresivním rapovým frázováním. Dope Smoker mají svůj jasně rozpoznatelný rukopis (viz letošní EP), na kterém mě hodně baví jejich zvuk, ale skladatelsky se opakují i vykrádají. Vlastně vždycky stačí poslouchat jen aktuální nahrávku a na ty starší v klidu zapomenout. (7,5/10)

RETCHING – Charming the Decomposed (08/2025)
- americké duo, Latex Maestro (bicí, basa, kytara) a Mondo Degenerate (zpěv, kytara) přinášejí kromě fůry klišé (či ironie?) debut jako řemen. Tihle dva kámoši mají rádi oldschool death brutálnějšího střihu s občasným gore kořením k tanci, který si nečiní velké ambice v bourání žánrových škatulek nebo vyšlapávání nových stezek. Kluci si taky nepotrpí na vytváření příliš mnoha not a rafinovaného přepočítávání taktů, jako druhdy třeba Mortician. Ale řemeslo je to precizní. Pěkný, čitelný zvuk, valí to ve středním tempu, s občasným přeřazením na vyšší či nižší rychlostní stupeň, slušně od začátku do konce. (7/10)

ARELIZ RAMOS – B Side (08/2025)
- tato v Londýně žijící Peruánka se zabývá hudebními kolážemi na velmi zajímavé úrovni (opět mappa rec.). Klávesové plochy rozrušují polámané beaty, sporadická kytara protažená MIDI efekty a field recordings. Emoce prýštící z hudby oscilují na širokém spektru od úzkosti (převažuje) po romantické denní snění až lehkou, spíše tušenou euforii. Přestože jsou skladby hodně kaleidoskopické, nerozpadají se tvůrkyni pod rukama. (7,5/10)

HARALD LASSEN – Rik (08/2025)
- Rik = norsky Bohatý, a přesně taková je Lassenova nahrávka. Základem všeho je easy listening jazzík ovšem s velkým přesahem - tu k psychedelickému acid jazzu, tady k dekadenci s lehkým Conan Mockasin vibem. Ačkoliv je Lassen multiinstrumentalista, nejblíž je mu saxofon. Ten je sice dominantním nástrojem, nekrade si ale celou pozornost pro sebe. Nahrávku krom žánrového rozptylu zdobí i výborný zvuk. (8,5/10)

WET LEG – Moisturizer (07/2025)
- po Lambrini Girls tu máme další dívčí duo z Británie, které operuje na poli alternativního rocku až punk rocku. Oproti LG jsou WL mnohem učesanější, větší hvězdy a méně nasrané. Vlastně je to oproti trve punkovému kánonu veskrze pozitivní nahrávka. Ústřední dvojici na albu nově doprovází trojice původně jen koncertních hráčů, nyní plnoprávných členů kapely. Děvčata ale mají stále hlavní tvůrčí slovo. Máte-li rádi PJ Harvey a Pixies, mohla by vás deska chytit. (7,5/10)

PLUME GIRL – Unnameable Glory (08/2025)
- Sowmya Somanath je Američanka s indickými kořeny, která se vedle klasického hindi zpěvu věnuje experimentální elektronice. V její hudbě se propojují field recordings, ambientní plochy, jemný city-folk (vliv Animal Collective?), beat v rytmu srdce i dreampop elementy. Skladby jsou hodně fragmentované, s nejasnými obrysy. Tak jak to u umělců spojených se slovenským labelem mappa bývá. Není to taková divočina jako její stájový kolega Julek Ploski, ale pořád jde o dost dobrou, pestrobarevnou koláž, která stojí za pár poslechů.(8,5/10)

DIOS SERPIENTE – Duelo de gigantes (08/2025)
- argentinský drone/sludge/doom Dios Serpiente přináší intenzivní novinku. Vládne zde masivní, možná až moc fuzzy kytara, strojová rytmika, lehký syntezátorový podmaz a hrubý vokál. Žádná selanka, ale celkem solidní temnota. Oceňuju dlouhé proznívání riffů a celkovou strohost výrazu, kterou sem tam prosvětlí volnější chvilka před dalším buldozerem. Docela by mě to zajímalo v živém provedení. (8,5/10)

SAFENAT PANEACH – IV (2023)
- Safenat Paneach je zajímavá kapela, které frontmanuje evangelický duchovní Petr Wagner (známý i např. z pořadu Hergot! Na rádiu Wave), který disponuje jasně rozpoznatelným, byť ne úplně školeným hlasem. Další členové jsou personálně zaháčkování v zajímavých spolcích jako jsou Povodí Ohře či Esazlesa, takže i když svou hudbu klasifikují jako indie-bigbeat, je jasné, že to bude mít kvalitu. Na prvních dvou albech zhudebnili verše Magorovy, ale i třeba Skácelovy, na třetí desce (vtipně nazvané IV) už textuje Wagner. Velmi oceňuju, že nejede žádnou vyloženou křesťanskou agitku. Nicméně vliv především Magorovy duchovní lyriky je tu pořád znát. Škoda, že nejsou SP aktivnější živě. I nahrávkami šetří (tahle má už dva roky), ale o to víc se na ně těším.

JID – God Does Like Ugly (08/2025)
- JID pokračuje v cizelování vlastního rapového charakteru, jeho vyznění ho lze zařadit kdesi mezi Kendricka Lamara a Joeyho Bada$$e – ostruhy žánrového undergroundu se snoubí s kreativitou a mainstreamovou libozvučností. V závěru vzniká dostatečně přitažlivý unikát. 

EARL SWEATSHIRT – Live Laugh Love (08/2025)
- Earl se vymanil z epochy svých depresivních rapů, název desky ostatně mluví za vše. Je to odlehčené a povzbudivé. Někdejší zkroušenost trochu chybí, řemeslné kvality ovšem nelze upírat.

BAEST – Colossal (08/2025)
- další deska pokračující v trendu „hrajeme death metal jako hevík“, který pokouší kapely jako Gatecreeper nebo Frozen Soul. Je to tupé, někdy skoro úplně debilní, zároveň ale neodolatelně zábavné, na odfrknutí vlastně ideální.

TYLER CHILDERS – Snipe Hunter (07/2025)
- hořkosladké country fláky, které ctí starou školu, ale otrocky ji nenásleduje, tedy roviny známé díky Sturgilla Simpsona a Coltera Walla. Hlas, který svou nakřáplostí občas umí připomenout Layna. Nose on the Grindstone ja absolutní esence country podlomenosti.

GLASS BEAMS – Mahal (03/2024)
- útlá diskografie enigmatického australského tria mě totálně okouzlila. Zní to jako rozvolněnější, temnější a atmosféričtější King Gizzard and the Lizard Wizard bez vokálů. Naprosto neodolatelné.

FUGITIVE – Maniac (08/2022)
- až tihle zmrdi vydají desku, bude to velké. Povznesený Power Trip, který má v hledáčku jen a jen solar.  

DEFACEMENT - Doomed (08/2025)
- depresivní temno death odkazující směrem Altarage/Portal. Neveselé truchlivé songy s nejasnou strukturou jsou na poslech docela těžké sousto, nicméně nezpochybnitelná originalita z kapely dělá zajímavou záležitost. (7,5/10)

SALLOW MOTH - Mossbane Lantern (08/2025)
- brumlající death-grind, kde se technika mísí se sypačkami, plus občas se objeví vcelku ulítlé žánrové hranice překračující nápad. Byť je album více do avantgardy, tak při poslechu se mi (asi díky zvuku) nejednou vybavili Artificial Brain. (7,5/10)

THE WORLD IS A BEAUTIFUL PLACE AND I AM NO LONGER AFRAID TO DIE - Dreams Of Being Dust (08/2025)
- post hardcore/ emocore nahrávka, kde se střetává melancholická atmosféra s ostřejšími hc výpady. Nic tvrdého ani složitého, přesto hudba zní jako příjemně vychytaná. Je znát, že kapela má zkušenosti. Trochu mi připomíná kdysi dávno oblíbené Poison The Well. (7,5/10)

CHEVELLE - Bright as Blasphemy (08/2025)
- kapela má trochu smůlu, že na stejném žánrovém poli kralují Deftones, kteří navíc vydávají ve stejném měsíci také desku. Američané však i na svém desátém albu drží kvalitu a s výše uvedenými, známějšími žánrovými souputníky se mohou směle měřit. (7,5/10)

NOVELISTS - Coda (05/2025)
- tahle mladá francouzská djent-prog-metalcore kapela s holkou za mikrofonem mě zaujala. Je to chytlavé, hitové, zároveň ale není primitivní či vlezlé. Takový příjemný a dobře udělaný moderní metálek s fajn zpěvem, který se dá poslouchat i v autě. (7,5/10)

ARCHITECTS - The Sky, the Earth & All Between (02/2025)
- Architekty jsem po posledních dvou podprůměrných deskách zatratil, tohle však vůbec není špatné. Kolekce je pestrá, zábavná, energická a v neposlední řadě hudebně zajímavá. Vypadá to, že jedna z hlavních kapel moderního (komerčního) metalcoru ještě neřekla poslední slovo.(7,5/10)

ACHERONTAS - Nekyia - The Necromantic Patterns (04/2025)
- dostal jsem se k tomu až teď a dobrý. Řecká black metal skvadra operuje na sympaticky vysoké kvalitativní úrovni. Líbí se mi ta nepřešvihnutá teatrálnost, čitelné kytary a tah na branku. (7,5/10)

MASTODON - vše
- v návaznosti na tragické události jsem projel celou diskografii a musím konstatovat, že ty desky jsou prostě všechny kurva dobrý.

ONSLAUGHT - Origins of Aggression (05/2025)
- když si poslechnete znovunahrané věci z prvních alb Onslaught a srovnáte je s jejich covery Dead Kennedys nebo Discharge, zjistíte, že tam skoro není žádný rozdíl. Dobře se u toho myjí okna, odsýpá to.

BEYOND MORTAL DREAMS - Devastation Hymns (06/2025)
- tohle EP temnodeathových Australanů je určitě agresivnější a syrovější než předchůdce Abomination of the Flames, ale postrádám tu předchozí atmosféru ne nepodobnou Mithras nebo Sarpanitum. Takže zatím nevím, jestli mi tenhle drobný úkrok stranou sedí...

MALTHUSIAN - The Summoning Bell (08/2025)
- další z četné řady temnodeathů - opět se hojně cituje Incantation, Immolation, riffy mají sílu, spád, jsou zapamatovatelné, žádné šudlání. Poslední skladba se fakt povedla. Celkově lehký žánrový nadprůměr.

ESCARNIUM - Inexorable Entropy (05/2025)
- z trojice mnou zmíněných temnodeathů u mě vyhráli tihle Brazilci. Vědí, co chtějí říct, nedělají žádné krkolomnosti, mají tah na bránu. Skvělý pohlcující zvuk, výborný bicmen (potvrzeno živě na Obscenu) a vokál úplně jak od mistra pekelných hlasivek Rosse Dolana. Oceňuju taky stopáž 31 minut - jakoby kluci dobře znali limity své produkce.

FALLUJAH - Xenotaph (06/2025)
- z trojice romantických modern/prog/death metalů (Fractal Universe, Rivers of Nihil) jednoznačně vedou Fallujah. Zprvu jsem měl pochybnosti, rukopis Scotta Carstairse se příliš nemění, nicméně i přes ústupky popěvkům to pořád tlačí a band příliš nikoho okatě nekopíruje. Bohužel tenhle rank se mi vzdaluje, všechny kapely znějí podobně a všechno sázejí na jednu kartu - instrumentalitu.

SIGH - pelmel
- tuhle kapelu zpovzdálí sleduju dvacet let, a přesto ji vlastně pořádně neznám. Desky jako Imaginary Sonicscape mám zaškatulkované jako bizarní tvrdší bigbít, ale třeba alba jako Scenes from Hell, In Somniphobia nebo Graveward mě fascinují svou dětinskou metalovou naivitou podanou tak sugestivně, že jejímu kouzlu propadám. 

RABBIT RABBIT RADIO - Black Inscription (2018)
- Sleepytime Gorilla Museum se během své nečinnosti rozdělili na Rabbit Rabbit Radio a Free Salamander Exhibit. První band čítá Carlu Kihlstedt and Matthiase Bossiho, deska Black Inscription mě zaháčkovala svým svojským mixem avant/experimental/popu a alternativního rocku. Kihlstedt mám v hledáčku, fascinuje mě její záběr.

BETH GIBBONS - Lives Outgrown (2024)
- jeden z loňských restů, který by klidně mohl být v celoročním topu. Komu neseděla krautrockovost třetí desky Portishead, mohl by zkusit sólovku jejich zpěvačky. Je akustičtější, možná trochu tradičnější, ale i tak z ní mrazí. 

TJEREMIN - Kaštan (2018)
- hip-hop z Ústí nad Labem, který patrně moc lidí nezná. Nohama hluboko v undergroundu vznikají autentická dílka a tohle není výjimkou. Žádný gramec ani samply, vše poctivě zahrané na živé nástroje. Mix hip-hopu, funku, r'n'b a jazzu. Perfektní produkce. Živě taktéž excelentní.

ABHORRENT EXPANSE – Enter the Misanthropocene (08/2025)
- kdyby se Imperial Triumphant dali dohromady s Ingurgitating Oblivion a udělali covery Encenathrakh, znělo by to možná nějak takhle. Nenechat se zmást startem desky. Celek je mnohem rozmanitější a komplexnější. Postupně vše vstřebávám a mám pocit, že tahle deska u mě bude letos viset hodně vysoko.

FEIND – 9mm Neuroleptika (08/2025)
- zatím jen letmo. Těším se až budu řádně naposlouchávat.

NEUROGENIC - Ouroboric Stagnation (2016)
- neprávem zapadlý ultratechnický BDM vyhlazení. Allstar lineup Pitruzzella, Zhikharev, Bazzanella, Melnik. Po první skladbě si chce člověk prostřelit hlavu, ale chce to zatnout zuby a tenhle ultraspeed riffomaniakální masomlejnek vydržet… a točit… Vřele se odmění posttraumatickým třesem a chronickou migrénou. Asi jediným mínusem je už proslavenej Pitruzzellův PVC zvuk. Comatose Musick. Vydrž Prťka, vydrž!

DEROGATION - Revival of Nest Ignorant EP (2014)
- milovník libých tónů Vlad Melnik, je/byl mozek kapely, která vydala pouze jedno EP. Slyš Defeated Sanity vibes, ostatně za mikrofonem Jens Staschel a poslední skladba jest cover Butchered Identity. Jasný doporučení.

PSYCHOPHAGIA – Arousal Euphoric Debauchery (2022)
- indonéskej Putridit´s bolehlav. Vokál a kytaru obsluhují lidi z Apoptosis Gutrectomy. Poslední dvě skladby remastery z demáče Histotoxic Regurgitation Anoxia a jako bonus výbornej obal.

INTERMINABLE CORRUPTIONS – Xenodimensional Conflux (2017)
- srdcová deska. Maniakální T(ermonukleární)BDM anihilace, kteroužto řadím mezi absolutní top v pomyslným žebříčku hypernámrdovosti. V sestavě opět Melnik, tentokrát jakožto bicmen. Za mikrofonem Paolo Chitti (např. Esophageal, Devangelic, ex- Putridity). Z hostovaček a dalších participujících třeba Max Santarelli (Posthuman Abomination; zde vokill v jedné skladbě). Event Horizon atmoška hustší než u Rákosníčkova rybníčku, drtící sound (Saša Borovykh - TsunTsun) a naprosto famózní vizuál vyzdvihávaj tohle dílo zkázy na piedestal ultrabrutality. Druhá deska Abysmal Revelation je obecně víc profi, ale tuhle první sonickou vraždu mám už navždy vyrytou nožem do mozku. "Hell is only a word. Reality is much, much worse".

NEWANDYKE - Consequential Madness (08/2025)
- první ucelená nahrávka formou EP od těchto amerických borců plácajících se ve vodách mathgrindových. Odkaz na kapely jako Ion Dissonance a The Red Chord sedí, i když ne v tak divoké formě. Řekl bych příslib hlavně do budoucna. 

FACED OUT - At Eternity´s Edge (08/2025)
- natlakovaný metalcore bez příkras a přeslazených pasáží. Víc k tomu nemá cenu psát. Nic nového, ale s feelingem z dob, kdy metalcore nebyl ještě pro navoněná děvčátka a chlapce :)

THE END – Elementary (2007)
- třetí deska a nejuhlazenější, nejkomerčnější a nejpřijatelnější. Nicméně pro mne jedna ze srdcovek (to ostatně i ty předchozí dvě :-))

IMPERISHABLE - Revelation In Purity (08/2025)
- stačí jen Derek Roddy?

IN MOURNING - The Immortal (08/2025)
- další velmi povedená deska této kapely. Trošku jiné, ale hodně baví.

PYREXIA – Unholy (08/2025)
- Systems Of The Animal part.2.

ANTHARES - Espetáculo Sangrento (08/2025)
- brazilští speedthrashoví veteráni po vydání prvního alba v roce 1987 resuscitovali v roce 2015 a po další desetileté hibernaci jsou tady po 41 letech od založení (tj. stejné výročí jako Sepultura) se třetím hodně svižným rychlopalem. Energie z toho čiší jako za mlada a i ta mateřština k tomu sedne. (7/10)

AURO - Im Schatten der Bastion (08/2025)
- ve stínu bastionu je druhé album bavorského misantropického blackmetalového sextetu. Pánové tak trochu filosofují nad všehomíra a tak nad vším opět dlí nikdo menší než prastarý had Uroboros a vše se stáčí za jeho ocasem v nekonečném návratu k začátku a sebezničení jak také vykřikuje z vlastní propasti do světa zlověstný vokál, jak jinak než v germánštině. Zní to skvěle, odkazy norských velikánů se nezapřou a s výraznou klávesovou stěnou nechává zhmotňující se chlad vyvstat temnému kouzlu tradičního black metalu. Na úplný závěr překvapivá minutka diskotéky… ? (9/10)

BLUTSAUGER - Nocturne Blood Tyrants (08/2025)
- italský duet po demáči z roku 2021 naservíroval na debutu pořádně hutnou porci blackmetalové syrovosti, svému jménu dostávající doslovný krvesaj. Bezútěšná černota jak ji ostatně avizuje již samotný obal zanechávající pokřivený škleb jizvící tvář posluchačovu. Násilnická produkce a neúprosně vpřed ženoucí bicí. Sem tam zpomalení s vyhrávkami přinášejí úlevu od jednolité mlhoviny zvuku. Veskrze nepříjemná záležitost, kterou záhodno do budoucna nadále bedlivě sledovat. (9/10)

DER MÄRTYRER - Der Märtyrer (EP) (07/2025)
- perfektní Mizzyho červencový industriální blackmetalový tip na debutní épéčko utajených Frantíků, kteří zkrátka tenhle rank umí na jedničku. Ani ne dvacet minut je více než dost pro totální vyhlazení se zárukou uvíznutí v digitální prázdnotě! (10/10)

DESASTER - Kill All Idols (08/2025)
- němečtí černo thrasheři na čele s veterány Infernalem a Odinem to nevzdávají a pálí od boku síru jako za mlada. Živě viděno naposledy na čtvrtém ročníku covidového Armageddonu v Plzni, kde v roce 2021 parádně zatopili pod kotlem přesně čtvrt roku po vydání předchozího alba. (7/10)

ESKAPISM - Skresnava (08/2025)
- ukrajinský atmosférický black metal mívá povětšinou punc žánrové kvality. Po skvělé  letošní březnové novince slavnějších krajanů Drudkh také třetí album tohoto kvarteta od Lvova potvrzuje jeho nadání a představuje brilantní kousek do historické skládačky povznášejících melodií tvořených známějšími jmény ukrajinské scény. Čtyři desetiminutové songy zhmotňují jedinečné kouzlo opojného prožitku a demonstrují talent pro překrásné depresivně melancholické melodie. Něco málo přes čtyřicet minutek tohoto zlověstného umění uplyne jako mžik a zanechá za sebou zhmotnělou zvukovou krajinu. (10/10)

FEUERSCHWANZ – Knightclub (08/2025)
- bavorští ocasové vychrlili další porci folkpopových popěvků k tupláku a klobáse se zelím servírovaných v nějakém pokleslém pánském klubu. Nakonec nejzábavnější je asi cover K-popového Gangnam Style od Psy, nóó... před poslechem se nutno posilnit! (2/10)

HULDER - A Beacon from Darkened Skies (08/2025)
- po loňském povedeném druhém albu tady máme třetí epéčko (vlastním vydáním na kazetce) dnes již profláknuté původem vlámské divoženky Marliese. Titulní song po folkovém intru rychle přeroste v temný středně tempý black metal s hlubokým vokálem jak jej od této  “víly” známe. Druhý kus zbytečný, čistá medievální folkařina s čistým zpěvem, pro zpestření v holandštině. Nejzajímavější na tom celém je hostování za bicími Erika Hæggernese alias Vroloka, který makal od prvního alba do roku 2006 v legendárních norských Aeternus. (7/10)

KALEŽ - Udovi zabaravljenih bogova EP (08/2025)
- chorvatská trojice blackmetalistů ve znamení kalichu a její patnáctiminutové debutní epéčko v rodné lyrice, která k tomu celému překvapivě prdelně sedí. (6/10)

M. A. C. OF MAD – Keep Music Evil (06/2025)
- třetí album po takřka dvaceti letech téhle pražské měňavkové sestavy jsme tady již avizovali a dlužno dodat, že se jedná o zásadní žánrový průlom. Zběsilá směs digitálního hardcore a industriálu s drtivými beaty dává tušit, že sestava na tomto albu prvně s ničím nespoutanou frenetickou frontmankou Jankou přemýšlí o marnosti bytí více, než je dopřáno ostatním zbytečným souputníkům této zhovadilé planety. Neúprosné kyberpunkové univerzum v emociální nemilosrdné rytmice vymezuje osobní prostor jen pro vyvolené šílence. Ani ne půlhodinka vyvolává zaručené halucinační záchvaty, po kterých se vstřebáte sami do sebe. Naprosto luxusní záležitost navozující pocity po lobotomii umělou inteligencí a téže zvoucí na navrátivší se pražský Audiotrauma Fest, který tím pádem vynechat znamená definitivní propad do technologické emocionální propasti. (9/10)

MALFORMED – Confinement of Flesh (07/2025)
- debut finského kvarteta plného dvacetileté nespoutané krve drtí death metal s patřičnou živelností. Že stojí určitě za poslech, potvrdilo také jejich živé vystoupení na letošním kodaňském Kill-Town Death festu. Energetičtější basák se jen tak nevidí. (7/10)

PANZERCHRIST - Maleficium-Part 2 (08/2025)
- dánští devadesátkoví death/black veteráni nabrali vskutku druhou mízu a po dekádě odmlky mezi 2013 a 2023 sypou desku každý rok. Nenajdeme moc kapel, které pokračují i bez jediného zakládajícího člena v sestavě? :-) (7/10)

THEURGION - All Under Heaven (08/2025)
- americká dvojice kytaristů z Vörnir v srpnu nezahálela a spolu se třetím parťákem stvořila i tuhle debutní melodickou doomdeathmetalovou lahůdku. Důstojná reminiscence britských legendárních ponurých počinů z devadesátých let. (8/10)

UNLEASHED - Fire upon Your Lands (08/2025)
- v sobotu na letošním Brutalu podle zúčastněných vikingští veteráni na živo nikterak neoslnili a jak potvrzuje novinka, prošvihnutí jejich setu nemusí nikoho nikterak mrzet. Na druhou stranu někdy lepší sázka na jistou Ódinovskou odrhovačku než  nějaké experimenty na stará kolena. V respektu a s úctou slyšeno a dále nekomentováno. (6/10)

WHITECHAPEL – Hymns in Dissonance (03/2025)
- inteligentní deathcore mlátička s démonickým zaříkávačem.

CLIPPING. – Dead Channel Sky (03/2025)
- tohle se mi asi taky neomrzí, a Diggs je masér!

ANAL STABWOUND – singly 2025
- tohle všechno má fakt na svědomí takhle mladej kluk? Tech brutal, kde nechybí IQ.

CULT OF FIRE – The One, Who is Made of Smoke (03/2025)
- blíží se křest, tak konečně poslechovka.

OBSCURE SPHINX – Emovere (01/2025)
- 30minutový návrat v top kvalitě.

HERIOT – Devoured by the Mouth of Hell (2024)
- na BA mě zaujali a deska je taky solidní a drží to, čím živě kouzlí. Síla, tlak i emoce.

 FORGOTTEN SILENCE – Vemork Konstrukt (2023)
- trošku jiná deska, ale furt ti samí FS. Zvukově navíc brilantně.

MAYHEM - vše