1) SPOTIFY Album měsíce (Archiv pro květen 2025 - 88 skladeb a přes 8 hodiny hudby). Nově zařazujeme i playlist pro streamovací službu Tidal.

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej přes druhý odkaz v závorce na Archiv).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů.

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(6) RIVERS OF NIHIL - Rivers of Nihil (05/2025)

LooMis: Říční Nihilisté dokázali, že po odchodu Jakea Dieffenbacha, nepropadli beznaději, ale rozhodli se ze sebe vymáčknout maximum (minimálně po stránce zpěvu a skladatelsky velmi zdatně dopomáhá novic Andy Thomas). Stále rozpoznatelní, byť opět jiní. Ale opět skvělí! (9/10)
Herelson: solidní album bez slabších míst. Hodně prostoru dostal druhý (nový) kytarista. Sovy zůstávají tím, čím se zdají být. 
MXL: od prvního poslechu jsem pochopil, že oproti předchůdci, který mi příliš nesedl, budu novinku RoN poslouchat více. Spousta chytlavých momentů na druhou, ságo, čisté vokální melodie, sbory i poctivá deathmetalová schémata se prolínají nenásilně a dosahují tu určitého progrockového feelingu, onde zase smrtihlavé tísnivosti. Po Jakeově odchodu vokály neutrpěly, rytmická jednotka Adam a Jared to zvládají bravurně, což jsme viděli i live. Jsem rád, že Rivers zase poznávám a přitom rozhodně nestagnují. (7,8/10)
Baara: dobře poslouchatelnej, nepříliš složitej progresivní death. Novej čistej vokál se povedl, ságo cajk, je tu i banjo. Ke konci se to ale lehce rozplizne a maličko zanudí. (7/10)
brutusáček: popravdě nevím, od Soviček to jde někam, kde úplně asi nepotřebuju, aby byli, ale chápu to, je to místy moc na první dobrou. (6/10)
bizzaro: nechci říct, že to na posledních deskách s RoN začalo jít z kopce, nebo asi svahu, byť mírnýho, ale novinka, kde silně už promlouvají čisté zpěvy Andyho, mi zas dost sedí. Takhle nějak si asi aktuálně představuju progresivní death metal.

(6) THE HAUNTED – Songs Of Last Resort (05/2025)

sicky: výživný thrash-death/ melodeath nářez. Žádná velká věda, prostě hobluj! Kytary řežou jak v pomalém, tak rychlém tempu, vokál je ostrý, zvládne ale i melodii, sem tam proběhne fajn nápad, hudba má koule a deska po celou dobu poctivě maká. Takhle má ten metal správně vypadat! (8/10)
LooMis: delší odmlka mezi deskami se projevila v kvalitě, singly velmi navnadily a kdyby tohle vyšlo po Slaughter, tak bych asi chrochtal blahem. (8/10)
MXL: dlouho, předlouho nebylo o těhle původně pohrobcích At the Gates slyšet. Novinka thrashdeatherů kolem hvězdného jútúbera Oli Englunda se členy ATG maká naprosto precizně a Erlanssonova rytmika pálí přesně na komoru. Žádné experimenty, ale naopak to nejlepší, co od Švédů známe. Hutný melodický groove metal v sobě skrývá odkazy na dědky Slayer i pozdější Sodom, ale všechno v moderním provedení áčkových muzikantů. Chtěl bych vidět live. (7,5/10)
brutusáček: já nikdy nebyl worshiper, ale tak poctivá hoblařina to je.
nadrom: normálně The Haunted moc nejedu, ale na doporučení Bizzara jsem dal. Míň melodic death metalu, víc thrashový riffáže á la Grip inc. Jo, tohle mi docela zachutnalo. Věřím, že ještě poroste. (8/10).
bizzaro: ale jo, toho Švédska tam moc není, riffy - i slayerovský - nandavaj, groovy houpou (Grip Inc.!) a skladby makaj. Thrashový album nevázáný na žádnou z ér, a je to tak dobře.

(3) ACHERONTAS – Νekyia - The Necromantic Patterns (04/2025)

Dantez: Acherontas na nové desce testují pomezí, na kterém se snoubí melodičtější kytarové metody Watain a čarodějnické aury jak od Nightbringer. Občas to vyznívá poměrně dětskopokojsky a patosem si deska umí sáhnout až k Mephorash, ale jako celek jde o ambiciózní kus okultního blackmetalového řemesla.
MXL: slavný a triumfální návrat Mistrů levoruké metalové esoteriky nelze než oslavit v objetí antických kozlů pod obrazem dědečka Baphometa. Acherontas pro mě patří k nejlepším novodobým blackovým kapelám a svůj status s každou nahrávkou potvrzují. Vysoké hráčské standardy a zcela původní přístup ke skladbám jsou již tradičním trademarkem. Ani po deseti albech neztrácí kapela své kouzlo a na Nekyia bych dokonce řekl, že Nikolaos jako zpěvák dosáhl dosavadního topu. Uchvacující zlo přichází s vánkem z olivových hájů… (8,2/10)
bizzaro: obecně asi žádný extra překvapení, ale další dobrej kus v diskografii melodicky laděných blackmetalových Řeků, která nepostrádá dramatično a atmosféru.

(3) MEDICO PESTE - Aesthetic of Hunger (05/2025)

vaněna: Herzogian Darkness zůstává pro mě nepřekonáno a upřímně jsem se pár poslechy novinky polských Medico Peste docela protrápil. Prostřední nekonečná nudná pasáž převažuje jinak zajímavý materiál do kvality spíše průměrné. (6/10)
mIZZY: předchozí desku The Black Bile považuji za jedno z nejlepších moderních bm alb posledních pár let. Na novinku jsem se tedy hodně těšil, a byť to není úplný propadák, ve srovnání s předchůdcem je poněkud slabší. Dost možná za to může výrazná změna sestavy, ve které zůstal jen zpěvák/kytarista Lazarus, ale byť se žánrově hraje furt velmi podobná hudba, opravdu silné momenty zde trochu chybí. (Bandcamp)
Dantez: věrozvěsti herzogovské temnoty pokračují ve svém bizarně blackmetalovém kázání, které zní dost svérázně, ale ne prvoplánově „polsky“. Když začne v intru skladby Folie de Dieu drmolit samotný Kinski, je jasné, že je tady něco v pořádku.

(3) ONIRIK - Curling Serpents Under Stone (05/2025)

vaněna: pět let po moc dobré desce přichází novinka. Jaká bude, ještě nevím, ale určitě hned 30.5. zahájím intenzivní poslechy, pročež přidávám i do topíku za květen.
mIZZY: podstatně melodičtější a přístupnější než předchozí deska The Fire Cult Beyond Eternity, která byla rafinovanější, progresivnější, ale také disonantnější a krokolomnější. Novinka se poslouchá podstatně snadněji a je také o dost hodnější. Když se ale přenesete přes fakt, že se jedná primárně o líbivý black metal, tak zabaví. (Bandcamp)
Dantez: učesanější verze Onirik vzdávající hold druhé vlně norského black metalu, která navíc zabředává do sympatické středověké tématiky. Kytarová podvratnost tady pořád je, ale uhlazenější a méně experimentální, což mi vyhovuje dosud nejvíc.

(3) VILDHJARTA - + där skogen sjunger under evighetens granar + (05/2025)

LooMis: tradičně hezky s citem nadjentované dílo. Možná ne tolik zběsile natlačené jako předchozí desky, ale možná už se hudební hrany trochu obrousily. Ale tohle taky bude ještě na další poslechy.
MXL: progresivní math mentalisti a thall djentové božstvo ze švédského Hudiksvallu se hlásí se třetím albem s volně přeloženým názvem Kde les zpívá pod věčnými smrky. Kompozičně neuvěřitelně promakaný materiál je zároveň labutí písní pro posledního ze zakládajících členů kapely Daniela Bergströma, který aktuálně kapelu opustil. Dost mě baví zpěv ve švédštině, k úchylně rozpočítané a rozlámané ocelárně se to hodí. Moderní brutální muzika, ze které musí mít radost i strejdové z Meshu. Odhadovaná doba k naposlouchání matroše je asi rok. (8,5/10)
brutusáček: pro mě možná dost konečně klíč k jejich tvorbě, kdy mi ten jejich meshu post-metal konečně sedl a hodinový opus plynule jede.

(2) BEHEMOTH - The Shit Ov God (05/2025)

mIZZY: byť mě singly moc nepřesvědčily, ve výsledku to je docela dobrý album. Samozřejmě nelze srovnávat s dvacet let starými deskami, ale minimálně to je nejlepší nahrávka, co Behemoth vydali po Satanistovi. Oproti předchozím dvěma deskám se opět primárně sype, songy jsou chytlavé, kratší stopáž je taky plus. Ještě kdyby zde nebyly tak blbý texty s mnohdy vyloženě úsměvnými refrény… Jako celkem ale rozhodně lepší album, než bych od Behemoth v roce 2025 čekal. (Bandcamp)
bizzaro: titulní skladba, která byla prvním singlem, je nakonec z alba asi to nejslabší. Já myslím, že tímhle zápichem si Behemoth ostudu fakt nedělají a "postupují do dalšího kola".

(2) CANDLEMASS - Black Star EP (05/2025)

MXL: švédští nestoři epického doom metalu se hlásí s epkem pro Napalm Records, a i když nepřináší nic nového, opět se to poslouchá dobře. Koneckonců od Sweet Evil Sun vydali jen živák. Tentokrát je to tak napůl, protože kromě eponymního otvíráku s akustickými proklady a druhé instrumentálky se dočkáme předělávek Sabbath Bloody Sabbath a Forever My Queen od Pentagram. Fajn hudba po ránu k snídani. (6,8/10)
nadrom: nový EP je fajn, ale nějak mi nesedl cover mýho totálně nejoblíbenějšího songu od Sabbath Bloody Sabath z hlediska zpěvu. Zbytek EP už valí pěkně, ale teď zrovna se mi to nějak netrefuje do vkusu. (7/10)

(2) ENTHEOMORPHOSIS – Pyhä Kuilu (05/2025)

AddSatan: nová kapela Vesy z Dark Buddha Rising, Lauriho a Jussiho z MPH/Enphin a bubeníka Lassiho, pojmenovaná po třetí desce DBR. A nepřekvapivě zní hodně jako DBR. Psychedelický, rituální sludge/drone/doom, zefektované brnkání, dark ambient synthy, atmo napínací vazbení, Vesa pořád řve jak hnusná stará čarodějnice, nebo i zaklíná. V Sikinä zvláštní rytmus, v Iätön svižný Neurosis – TSiB tribal bicí a blackened tremola. Asi nic novýho, ale dobrý. (Bandcamp)
mIZZY: Vesa z Dark Buddha Rising s členy Mr. Peter Hayden má novou kapelu, ve které pokračuje v podobném sludge drone doomu jako s DBR. Jedná se vlastně jen o tři dohromady půl hodinu dlouhé skladby, což je na jeho poměry spíše takové EPčko. Ve srovnání s highlighty diskografie Buddhy nic výjimečného, ale hrne to slušně. Třeba v budoucnu předvedou něco ještě silnějšího, například naživo. (Bandcamp)

(2) ESCARNIUM - Inexorable Entropy (05/2025)

vaněna: zajímavý death metal, (nejen) na Brazilii překvapivě technický a sympatický. Už předchozí Dysthymia byla moc příjemná, novinka taktéž. Konvenuje mi i stopáž lehounce přes půl hodiny, takže materiál nestihne nudit. Naopak zvuk není úplně optimální. (7/10)
AddSatan: temno Immo/Inca death metal, trocha Morbid Angel, Krisiun a Vomitory, špetka diSEMBOWELMENTního (apod.) echobrnkání, v 2/2 titulní i blackened (Thorns/VBE/DsOidní) rozklady, dischordy a jazzy rytmika i baskytara a pěkný sólo (i jinde). Někdy/postupně rutinnější, ale převážně baví, dobrej vokál i zvuk, jo + - dobrá deska. V prosinci živě Praha, Bratislava, Brno. (Bandcamp)

(2) ESCHATON – Techtalitarian (05/2025)

LooMis: naprosto excelentní Munzar, jako kdyby pro něj Retromorphosis bylo zahřívacím cvičením a zavzpomínáním si na doby se Spawn Of Possession a Obscurou. Ale i zbytek sestavy, co si Darren Cesca a Josh Berry „najali“, dělá desku zajímavou a posunuje ji do čela žánru – Scott Bradley (Inanimate Existence) a Max Smith (Apogean, ex-Alterbeast). Techdeath/shred/deathcore. (9/10)
brutusáček: říkal někdo Obscura? Zapomeňte. (8,5/10)

(2) HAKEN – Liveforms: An Evening With Haken (Live in London 2024) (05/2025)

LooMis: nevím, co bych napsal víc, než že při Sempiternal Beings mám husí kůži a je jedno, že aranže tady jsou lehce jiné. O tom to je. Hrát si, pohrát si a vyhrát si absolutorium doma u fanoušků, i u těch venku. (9,9/10)
Baara: živák fantastické Fauny s bonusovým live průřezem diskografií. Co chtít víc. (10/10)

(2) PIGSTY – Pignations (05/2025)

nadrom: totální šleha! Mistr zvuku a multiinstrumentalista Jindřich Otyn Tománek přichází společně s Topinkou za vokálem po pěti letech s novou deskou Pigsty. Je to techničtější, víc death metal, opět praso-vesmírná koncepce a opět zabalený v dokonalým zvuku z Davosu. Celý to funguje strašně dobře, monstrózní riffáže se snoubí s nekompromisním vokálem a vymazlenejma bicíma. Změny temp, nálad, spousty vrstev zpěvu a atmoška jak hovado. Za mě jednoznačně jedna z nejlepších věcí, co tu kdy vznikla. Miluju tu nahrávku. (10/10)
bizzaro: námrd. Brutální námrd. Moderní breakdownovej saund, kvičení a prasení, sypanice smrt metal drcení. Otyn s Topinou válej.

(2) QUADVIUM – Tetradōm (05/2025)

LooMis: skvělé okamžiky, kdy se basy doplňují, nebo spolu naopak soupeří a vrší nápady, se střídají se slabšími momenty, jakoby „spíš pro basáky“. A možná právě v tu chvíli by trochu víc té kytary neškodilo. Ale celkově vzato, klobouk dolů, protože deska jako celek nepůsobí nijak násilně a je vidět, že oba hlavní protagonisty to především bavilo.
bizzaro: projekt dvou věhlasných basáků mě zprvu lehce odstrašoval a nevěřil mu, ale to, jakou formu tomu Eve dala, mě fakt pozitivně překvapilo. Fusion prog metal v nesvázaný formě a chvílemi z toho lezou i polohy Exivious.

(2) THE CALLOUS DAOBOYS -  I Don’t Want to See You in Heaven (05/2025)

Bejv: Za mě naprostá topka letošního roku. Posledních čtrnáct dní to točím pořád dokola a nemůžu se toho nabažit. Singly samotné mě už hodně bavily, ale celá deska je prostě geniální. Už předchozí EP naznačilo, že se kapela nebojí experimentovat ještě mnohem víc, a na třetím albu to dotáhli téměř do dokonalosti. Hudbu The Callous Daoboys je těžké zařadit – je to totální chaos, který ale dává neuvěřitelný smysl; mix mathcoru, nu-metalu, emocí a šílených nápadů, do kterých by se jiní ani nepustili. Kapela si dělá v podstatě, co chce, a přesto to všechno perfektně funguje. Je až neuvěřitelné, kolik nápadů se na téhle desce nachází. A co bych opravdu vyzdvihl, je chytlavost jednotlivých skladeb – některé refrény mi zní v hlavě celý den a pár songů by se klidně dalo zařadit až do popu :D. Tuhle desku je těžké popsat, to se prostě musí zkusit. (Bandcamp)
sicky: novinka šílenců z Atlanty vypadá opět docela zajímavě. Je to nervní, je to vyhrocený, je to bordel. Opět těžko zařaditelný, schizofrenní mišmaš, který má svoje světlá i temná místa. Naživo to kapele bohužel moc nemaká, ale ve studiu tvořit evidentně umí. (7,5/10)

(2) VACUOUS - In His Blood (02/2025)

vaněna: i když se většinou v monotónním bzukotu deathmetalových propastí a závalů vyžívám, tahle deska je i na mě příliš nudná. (4/10)
mIZZY: valivý death doom s pár lehce goth rock prvky. Jeskynní tlak, který místy překvapí. Těším se naživo na Killtownu. (Bandcamp)

(2) WALTARI - Nations' Neurosis (05/2025)

MXL: pět let od poslední desky zúročila crossoverová legenda z Helsinek na více než hodinovém albu. To není při jeho obsahu zrovna málo. Hodně elektronických a popových poloh zní kolotočářsky a kýčovitě, občas dotek rebelujících punkových sborečků a syrového rockového odpichu. Zní to jako Kärtsyho sólovka, což vlastně i je, protože oba kytaristi jsou noví. Těžko ovšem uchopit tak rozmanitý materiál.
Rozhodně bych uvítal ostřejší zvuk, i metalovka Kill for Sport vyzní tak nějak zahuhlaně. Navíc se to všechno tak nějak zaseklo v době kolem přelomu milénia a kdysi zde recenzované, deset let staré album You are Waltari, bylo mnohem dál. Ještě si poslechnu… (6,2/10)
nadrom: v roce 2025 přijít s deskou o 15 věcech a 63 minutách můžou opravdu jenom Waltari. A kontroverzní to není jen ve stopáži. Tentokrát se Waltari fakt odvázali a na desce se dá najít všechno od metalu, přes punk až po čistý disco, všemu samozřejmě dominuje elektronická složka. Ještě dám určitě víc poslechů a některý experimenty budu muset ještě schroupat, ale už teď je to super. (8/10)

KAEVUM - Ultra (05/2025)
- norský NSBM se členy Nordvrede. Hodně emocemi nasypáno, dost možná ještě lepší než Natur, a to je co říct. Ovšem s výrazným ideologickým vykřičníkem. (7,5/10)

GRAVE OF GOD - Nocturnal Wanderings Amongst the Castle Ruins (05/2025)
- tak jeden klasický black metal za šest nesmí chybět. Hlásím - originalita 0, a jinak taky vše v pořádku. (6/10)

REGURGITATION - Tales of Necrophilia (1999)
- moc rád jsem si připomněl tuto kdysi kultovní, nyní již zcela zapomenutou lahůdečku.

BÉLA FLECK/EDMAR CASTAÑEDA/ANTONIO SÁNCHEZ – BEATrio (05/2025)
- mám dojem, že trio ve složení banjo, harfa a bicí tady dosud nebylo. Exotická sestava ale funguje nečekaně dobře. Americký žánrový chameleon Béla Fleck, světová star v oboru banjo, přizval ke spolupráci chilského harfenistu Edmara Castañedu a mexického jazzového bicmana Antonia Sáncheze.
Spolu vytvořili něco velmi zvláštního, co vyrůstá ze silných jazzových kořenů, ale větví se to mnohem dál. Banjo pochopitelně přináší country a bluegrass elementy, harfa zase folklórní a okrajově snad i klasické. Bicí převážně operují v jazzovém perimetru, ale často loví v jihoamerickém temperamentu. Opravdu hodně se mi líbí, jak se ty dva zdánlivě nesourodé strunné nástroje přirozeně doplňují, proplétají a spolupracují. Velkým plusem je, že když pomine prvotní překvapení, pořád tu jsou skladby, které by obstály i v tradičním podání. Jak moc nemusím Fleckovu bluegrasovou tvorbu, tak toto mě neskutečně baví. Je to virtuozní, precizní a přitom vtipné. 15.7. budou páni v Hybernii, což tedy velice láká, ale celkem za raketu... (8,5/10)

STEVE VON TILL – Alone in a World of Wounds (05/2025)
- Steve von Till a jeho nová kolekce tklivých lamentací nad skomírající matkou Zemí. K navození atmosféry mu stačí jen minimum prostředků a nástrojů. Buduje ji převážně akustickými nástroji (klavír, kytara, decentní dechy, smyčce...) a samozřejmě hlasem, který občas připomene naléhavost Nika Cavea nebo melancholii Marka Lanegana. Občas zašramotí elektronickým podkresem nebo dozdobí (asi) lapsteelem. Ale náladu tahle nahrávka posluchači nezvedne. (7,5/10)

EZRA FURMAN – Goodbye Small Head (05/2025)
- původně americký písničkář, nyní americká písničkářka přichází s novým albem. Je to pozoruhodná sbírka velice dobře napsaných písniček. Furman má cit pro silné melodie, které ale nepodlézají dobrému vkusu. Umí budovat atmosféru pomocí kaleidoskopu emocí od jímavých balad či energických písniček po celkem naštvané litanie. Upoutá poměrně zajímavý androgynně posazený hlas, který mi připomíná spíš mužské interprety (napadá mě třeba Børns nebo místy Miika) a maličko dramatická až afektovaná manýra. Hudba se proplétá v docela širokém spektru od lehkého folku, přes elektronicky podbarvenou popinu ke (skoro) bigbítu. Pestrá paleta, která nenudí. (7,5/10)

MARK PRITCHARD & THOM YORKE – Tall Tales (05/2025)
- tohle album je tak trochu oříšek, který se mi dlouho nedařilo rozlousknout. Po prvním poslechu jsem to chtěl odmávnout jako nicneříkající Yorkovo kuňkání do nezáživného Prirchardova elektro podkresu. Naštěstí jsem těm dvěma dal ještě pár šancí a vyplatilo se. Album teď každým poslechem roste a zarývá se pod kůži. Hudba osciluje mezi nervními a konejšivými polohami. Ze subtilního elektronkového podkladu vykoukne tu mellotron, tu zajímavá rytmická figura. Nevím, jak velký je Yorkův autorský podíl na hudbě, ale jeho zpěv každopádně nese osobité trademarky, řekněme, pozdějších Radiohead. Velmi vhodné pro soustředěný, ničím nerušený poslech. (8/10)

QUINQUIS – Eor (05/2025)
- francouzská producentka a zpěvačka se na albu Eor (bretonsky Kotva) obrací do "námořní mytologie" regionu ohraničeného geograficky Bretaní, skotským pobřežím a Faerskými ostrovy. Nechala se inspirovat starými námořnickými legendami o mořských pannách a podobné havěti. Magickou atmosféru přetransformovala do podoby éterické elektronické hudby, vytvořené na analogových, modulárních mašinkách. Texty jsou převážně v bretonštině, něco anglicky a dvě hostující vokalistky přinesly ještě jazyk Zuluů (což moc zeměpisně nezapadá) a velštinu. Hudba plyne jako klidné moře - většinou v pomalém tempu, sem tam přijde vlnka zrychleného beatu. Naštěstí se nemusíme bát kýče, nebo přílišné banality. No, možná místy. Tady vidím určitou paralelu s tvorbou Yanna Triersena (což je manžel Émilie Quinquis), kdy výborné nápady střídají ty, řekněme, méně výrazné. (7,5/10)

CAVERN DEEP – Bodiless (Pt. III) (05/2025)
- třetí album Švédů Cavern Deep přináší příjemnou, melodickou fúzi stoner a doom metalu. Trio v klasickém složení basa, kytara, bicí (zpívají oba strunmistři a přicmrndává i bubeník) nic nekomplikuje a hraje úsporně, ale efektivně. Riffy zvolna valivě plynou hnané solidní silovou rytmikou. Vokály se dobře doplňují a tvoří prima harmonie - jeden hloubkou (skoro) atakuje Petera Steela (položka Queen Womb melodií silně připomene Christian Woman z legendárního Bloody Kisses), druhý zase dá vzpomenout na "operní" manýru Messiaha Marcolina. Nahrávku dozdobí občasné perličky jako saxofon v Moskstraumen. Poctivá práce! (7,5/10)

NILS FRAHM – Night (EP) (05/2025)
- Nils Frahm nabízí kontemplativní noční EP, které navazuje na loňský Day. Na ploše pěti skladeb nabízí klidnou, čistě klavírní produkci přesně korelující s názvem nahrávky. Středobodem všeho je vertikální 4,5 metrový klavír Klavins M450. Jeho tóny nechává většinou dlouho rezonovat, čímž dosahuje sytého zvuku, který posluchače může krásně pohltit. Žádné beaty, žádné samply ani efekty nejsou třeba. Je to vlastně takový paradox: na jeden z nejmasivnějších nástrojů světa Frahm hraje křehké noční "ukolébavky." (7/10)

URSULA SEREGHY – Cordial (05/2025)
- pražská producentka, zvuková designerka a vystudovaná saxofonistka Ursula Sereghy se i na své druhé nahrávce věnuje dekonstruované elektronické hudbě. Jde na to podobně jako třeba Julek Ploski, ale její skladby nejsou fragmentované tak divoce a působí sevřenějším dojmem. V každé skladbě je i po opakovaných posleších co objevovat. Škoda jen, že je album tak kratičké. Na Spotify ještě novinka není, ale zato je tam starší colab (singl) právě s Ploskim, enjoy! (Bandcamp) (7,5/10)

AMPHIOR – Disappearing (03/2025)
- dánský ambientní tvůrce Amphior připravil velmi příjemnou deskou. Hudba vzniká na klavírním základu, kdy čistý zvuk prochází spletí kytarových efektů a rozlévá se do leckdy až monumentální krajinomalby. Někdy se zacyklí do téměř nepříjemného dronování, ale vždy příjde zase zvolnění nebo razantní ukončení skladby. Některé harmonie mi evokují něco z Briana Ena, zmíněné drony zase Fenesze. Disappearing je mimochodem velmi trefný název - hudba skutečně zdánlivě plyne a mizí odnikud do nikam. (8/10)

GNÄW – II (03/2025)
- Fin a Íránec se sejdou v Praze a začnou dělat hudbu. Po oceňovaném debutu I je tu lapidárně pojmenované album II. Opět se tu prolínají zdánlivě nesourodé světy orientální a severské tradice na základech minimalistické elektroniky či ambientu nebo psychedelického rocku. Zvuky akustických nástrojů procházejí syntetickou modulací, dekonstrukcí a opětovným skládáním do nových, pestrých obrazců. Ve výsledku tu před sebou máme velmi působivou záležitost. (Bandcamp) (8/10)

ANYSIA KYM & LORAINE JAMES – Clandestine (EP; 05/2025)
- ambientní i divně zglitchovaný a rytmicky polámaný r&b/pop, downtempo, IDM, příjemnej hlas/zpěv, snový, psychedelický, zajímavý, pěkný. (Bandcamp)

FLORA YIN WONG – Dead Loop (EP; 05/2025)
- ambient využívající blízkovýchodní „housle“ kemençe i jiné zvukové zdroje, upravené efekty/elektronicky, je v tom tajemno, napětí, vrzání i melodie, smutek, chlad, tématika nebezpečných, zakázaných, gymnastických cviků ze 70. let. Vývoj, proměny, furt něco, pěkný. (Bandcamp)

MAURICE LOUCA - Barĩy (Fera) (05/2025) + starší
- Egypťan s kapelou, blízkovýchodní psych folk-jazz, ze které je znát spoluhraní s A. Bishopem (Sun City Girls) a S. Shalabim v The Dwarfs… a Praed Orchestra! Atd. Hypno i free, svižný i táhlejší. Deska Elephantine je víc avant-jazzová, asi nejzajímavější Saet El Hazz víc avant-folk, drone, vrzání i temnější, napnutnější atmo, novinka příjemnější, jazzy kraut-folkovější? Kytara, housle, oud, perkuse, kontrabas, synthy, theremin atd. Hodně pěkný. Cca i ffo/mix: SC3, The Necks, Širom, Yazz Ahmed. (Bandcamp)

WITCHROT – Soul Cellar (05/2025)
- kanadský stoner/doom/sludge metal, occult, psych i hard rock se zpěvačkou, cca mix/poblíž Acid King, Windhand, Electric Wizard, ale i trochu Messa apod. Lea má silný hlas i suverénní projev - hlubší, tajemnější i vypjatý zpěvo-křik polohy (skoro Sacrilege?), Patrick zaujal v úvodní s Fender Rhodes, hammondkami i jinde/ými klávesami pěkně dobarvuje. Riffy jednoduchý, ale funkční, řízný, groovy, basa drnčí, škoda měkčích bicích a trošku divné distorze, něco lepší, něco slabší, ale spíš baví. (Bandcamp)

DIABOLIZER – Murderous Revelations (04/2025)
- turecký death metal se členy Engulfed, Hyperdontia, Burial Invocation. Cca mix MA, Deicide, Monstrosity s CC, Vomitory atd. Vokál mezi Barneym a Bentonem (trošku srandovní, ale baví). Mustafa opět dobrý sóla, Malik na basu taky pěkně vylejzá, škoda čvachtáků i málo údernýho virblu, bubeník ale maká. Něco lepší, něco slabší, spíš baví - 4. 10. v 007. (Bandcamp)

FORGED RELICS – Portal (04/2025)
- worship/rip-off nejzhoubnějších poloh starších Skepticism apod. od (mj.) členů Leechfeast, převážně varhany, trocha synthů (nekýč), bicí, chropot a řev umírajícího i trocha čistého, mužského zpěvu (fajn). Funeral doom až drone metal bez kytar (!), titulní je zádumčivý klavírní minimalismus, ambient, se skřípáním (smyčců?) ke konci. V 3/3 poslední skladby ženský vokál spíš být nemusel, ale dá sa, většinou je to ničím nerušené umírání a zádušní mše, lepší, než poslední 3 desky Skepticism. (Bandcamp)

CLARA IANNOTTA – vacant lot (strange bird), for large amplified ensemble (03/2025)
- disonantní, total atonální „klasika“/kompozice v podání Klangforum Wien, trocha Stockhausena i Pendereckiho, (post-)spektralistů, sonorismus, prvky musique concrète a „noise/darkambientní“ elektroakustiky, plíživý, nervózní, napínavý, skřípavý, drhnoucí, šeptání i ptačí štěbetání. Zajímavý, „magický“, promakaný. Iannotta mi zas potvrdila, že je jednou z nej současných skladatelek/ů. (Soundcloud)

SHOW OF BEDLAM – La cathédrale engloutie (02/2025)
- a druhý kanadský doom se zpěvačkou + s kytaristou z Phobocosm. Spíš sludge/post-metal, hrubší riffy i atmo cca poblíž Battle of Mice, Dark Castle, někde Neurosis tribal bicí (3.), goth echobrnk, ambient i noisy synthy/kytary a elektronika, proměnlivý echo zpěvy i řevy, nej asi Triade. Zvuk v pořádku a tak nějak celkově poměrně dobrý. (Bandcamp)

PARASITIC SEPTICITY – Genesis of the Infestation (EP; 2024)
- viz Gába minule – takže bdm neasi! 2 skladby techničtějšího, rytmicky variabilnějšího drcení, špetka dischordů/rozkladů, bubeník z TVV Disgorge revivalu dává, trochu tupější blití, ale dá sa, na bdm nadstandardní ok zvuk. Baví, zvědavost na desku. (Bandcamp)

THE HANDOVER – s/t (2024)
- a další Egypťani, cca něco jako Louca viz výše (ale jiný), blízkovýchodní hypno-free psych folk-jazz, dronující i svižnější, housle, oud a klávesy. Princip cca trochu jako The Necks, nebo i Ambarchi/Berthling/Werliin, ale v arabským folk provedení. Hodně pěkný. Vydal Alan Bishop. (Bandcamp)

WOUNDED TOUCH - A Vivid Depiction of Collapse (05/2025)
- třetí deska těchhle michiganských divočáků a musím říct, že je to zatím jejich nejvyspělejší počin. Kdo ještě neměl tu čest, jejich hudba je směs mathcoru, metalického hardcoru a post-hardcoru, ale já osobně bych to popsal jako pestrý metalický hardcore – záměrně vynechávám slovo "metalcore". Kluci mě tady definitivně přesvědčili, že přesně vědí, co dělají. Není to jen bezhlavá rubanice, kde jedna skladba splývá s druhou; těch 34 minut uteče jako voda. Je to intenzivní, emocionální a zároveň promyšlené. (Bandcamp)

EMPLOYED TO SERVE - Fallen Star (04/2025)
- tyhle Anglány už asi zná každý. Postupem se od divokého mathcore-metalcoru posunuli spíše k druhé škatulce a myslím, že hlavní cílem bude oslovit  mnohem širší posluchatelskou základnu. Deska je vlastně řemeslně zvládnutý metalcore se vším, co se od tohoto stylu žádá (nemyslím tím ten zpívánkový metalcore á la Architects, i když občas to tam taky zazní). Hoši a dívčina za mikrofónem ztratili to fluidum prvních dvou nahrávek, ale asi mi to ani moc nechybí. Vlastně desku jsem slyšel docela hodněkrát, protože je to ideální nahrávka, když nechcete moc nad hrající hudbou přemýšlet. (Bandcamp)

FALLFIFTYFEET - Counterfeit Recollections (05/2025)
- vzpomínáte někdo ještě na kapely jako Beloved, As Cities Burn apod., které se pohybovaly na pomezi post-hardcoru a metalcoru? Přesně tyhle nostalgické vzpomínky ve mě vyvolávají Fallfiftyfeet. Jako kdybych se vracel do dob Myspace, kdy jsem hltal každou nahrávku od Solid State Records. Neříkám, že je to něco nového, ale velice dobře se to poslouchá. (Bandcamp)

HOUSE OF PROTECTION - Outrun You All [EP]  (05/2025)
- druhé EP těchto neurvalců. No za mne slabší než to první, ale stále zábavný mix punku, elektroniky, hardcoru ve stylu Prodigy, Fever 333 (ze kterých utekli). Ale doufám, že kvalitativně už to nepůjde o moc dolů. Hranice, kdy to může být o h*vně, se trochu přiblížila.

SLEEP TOKEN - Even in Arcadia (05/2025)
- ještě nebylo tolik prostoru a nálady si tuhle nahrávku naposlouchat, ale na prvních pár poslechů slabší než předchozí deska, která mě asi z diskografie ST baví nejvíc. Kolem této kapely, kterou sleduji od dob, kdy ještě vydávali na Basick Records, je tak obrovský hype, až to může někoho štvát. Ok, vždy to bylo jiné, ale jestli už to trochu není takové mlácení prázdné slámy. Ještě tomu dám pozornost a třeba jenom už jsem v těch matematikách moc zahrabanej, ale zatím mi to přijde slabota. 

CORPUS OFFAL - Corpus Offal (03/2025)
- další z Killtown kapel, členové Cerebral Rot, Caustic Wound, Bell Witch. Nariffovaný death metal, který trochu sráží až čvachtavě naefektovaný vokál. (Bandcamp)

HEXVESSEL - Nocturne (06/2025)
- podobně jako na předchozí desce, i na Nocturne se Hexvessel drží blackmetalovějšího vyznění. Stačí se podívat na obaly a je jasné, že tato alba toho mají více společného. Na rozdíl od Polar Veil je ale novinka méně hitová, temnější a táhlejší. Podle prvních poslechů mi přijde o poznání slabší než předchůdce a zatím mě moc nechytla, ale snad s časem ještě povyroste. (Bandcamp)

DÉTRESSE - Pessimismes (05/2025)
- nová rakouská blackmetalová kapela, kde hraje např. také live baskytaristka kanadských Gevurah. Žádné velké zlo, spíše atmosférický materiál, na rakouské poměry v pohodě věc s dobrým zvukem. (Bandcamp)

DORMANT ORDEAL - Tooth and Nail (04/2025)
- poslechl jsem dle doporučení ostatních členů redakce z předchozího měsíce, a spokojenost. Srážka nejnasypanějších Behemoth s Ulcerate. Sice poněkud sterilní album, ale palby tam jsou solidní. (Bandcamp)

LOATHFINDER - Broken Branches and Torn Roots (05/2025)
- první řadovka polských black doomařů, kde zpívá nový frontman Totenmesse. Vokály výborný, hudebně správně polsky jebnuté. Sice žádná extra temnota, spíše sludge feeling a nenávist než trve zlo, ale dobrý album. (Bandcamp)

MIDNIGHT - Steel, Rust and Disgust (05/2025)
- kolekce coverů v provedení Midnight. Pravděpodobně se k tomu nebudu vracet jako k některým řadovkám, ale pár hitovek pobavilo. (Bandcamp)

SILVER KNIFE - Silver Knife (05/2025)
- tak trochu all-star atmo black projekt od lidí z Belgie, Nizozemska a Francie. V sestavě např. Déhà a Hans z LVTHN a Häxenzijrkell. Příjemný poslech, vydali Amor Fati. (Bandcamp)

SARGEIST –  Flame Within Flame (05/2025)
- všechny náležitosti typické pro Sargeist na Flame Within Flame jsou. Trochu břitký rokec, hlavně melodicky-romantický black metal. Slabší vokál zamrzí, stejně tak i fakt, že Sargeist už asi nikdy nevystřihnou další Let the Devil In. Zaposlouchat se ale dá.

BALMOG – Laio  (05/2025)
- španělští Balmog mě od svého EP Pillars of Salt dost zaujali. Deska Eve sice na kvality dlouhé skladby z krátké nahrávky úplně nenávazalo, Laio se to už ale docela daří. Hodně specifický pohled na black metal, který šlehá vlivy jako Watain, Ascension, snad i trochu Islandu.

WITCHCRAFT – Burning Cross  (05/2025)
- návrat švédských okultních rockerů do okultně rockových vod po dlouhých letech.

MODEL/ACTRIZ – Pirouette (05/2025)
- takřka geniální post-punková dekonstrukce, která uzpůsobuje žánrová pravidla pulzujícím techno-trance rovinám a popu jako takovému. Celé se to poslouchá jako hybrid Xiu Xiu a Backstreet Boys, kde se neustále přešlapuje na jakési hraně mentálního kolapsu. Roztěkanost umocňuje vokální i hudební projev. Rozhodně jedna z nejzajímavějších desek roku. 

LIK – Necro (04/2025)
- hrubozrnná švédská hoblovačka, která nešetří na riffech ani dupání do HM pedálů. LIK se drží receptu, ingredience znají, nic zbytečně nepřidávají, raději zdárně kultivují v mantinelech, což je posunulo až do české křížovky.

HEAVY HEAVY LOW LOW - Pain Olympics (04/2025)
- je fajn, když kapela mastí crazy mathcore/punk blbiny a umí přitom hrát. Amíci z Kalifornie jsou zdá se ten případ. Album je krásně švihlé, provokativní, po zvukové a instrumentální stránce však poctivě zařezává a žádné pasáže á la "tahá kočku za ocas" zde nejsou. Hudební poťouchlost tak nepůsobí nepatřičně a můžete si ji užít. Bohužel ta sranda trvá pouze sedmnáct minut. (7/10)

POTHAMUS - Abur (02/2025)
- tribal doom/ ritual abmient a post-metalová deska. Meditační hudba se zadumanou atmosférou, kde tvrdých, kytarových úseků není zas tak mnoho. Přes úsporné vyjádření však hudba působí zajímavě. Dodávám, že kapela je ze stále Pelagic, a ti většinou nešáhnou vedle. (7,5/10)

PYRAMIDS - Pythagoras (05/2025)
- shoegaze - triphop - ambient - noise chill out. Pomalu plynoucí z větší části neživá hudba doplněná ženským zpěvem a sem tam i rapem. Jako celek nic výrazného, ale některé songy/momenty jsou super. (7/10)

GUILTLESS - Teeth to Sky (03/2025)
- kvartet sestávající se z lidí ex-Storm Of Light, Neurosis, Intronaut apod.. nahrál naléhavou, post -metalovou desku s odkazem na bývalé kapely zúčastněných. Hudba není moc veselá ani chytlavá, naopak tíživá, depresivní a svoji atmosférou posluchači docela naloží, za mě ale cajk. Zejména ti, kterým chybí Neurosis, by si mohli přijít na své. (7,5/10)

IDLE HEIRS - Life Is Violence (04/2025)
- tradiční post-metal, kde střídání klidnějších a tvrdších, valivých úseků je udělané dobře, hudba zní variabilně a vokály jsou taktéž v pohodě. Album operuje striktně v žánrových mantinelech a nic nového nepřináší, nicméně poslouchá se příjemně. (7/10)

JINJER - Duel (02/2025)
- hudebně nabušená deska, jejíž problém je, že songy prostě nejsou chytlavé. Za mě klasický příklad toho, když umělecké ambice převáží nad hobluj aspektem. Na poslech je třeba kvůli tomu se hodně soustředit a jít kapele dost naproti. Pokud však proniknete dovnitř, deska vás odmění. Nápadů a energie je tam dost. (7/10)

DAWN OF OUROBOROS - Bioluminescence (03/2025)
- tohle progresivně deathmetalové album jsem již několikrát odložil s tím, že jde prostě o příliš urputný matroš s umělohmotným zvukem. To bohužel stále platí, urputné to album stále je, ale nakonec jsem mu přeci jen na chuť přišel a může za to (krom sympatické zpěvačky) především měkčí druhá polovina, kde je více čistého zpěvu. (7/10)

...AND OCEANS - The Regeneration Itinerary (05/2025)
- již třetí zásek od comebacku Finů z Pietarsaari před pěti lety svědčí o tom, že jsou skladatelsky při chuti. A na rozdíl od mnohých souputníků to má i smysl. Chvílemi se krutě sype a oproti předchozí a více symfonické As in Gardens, So in Tombs tu máme co do činění s příklonem ke Cosmic World Mother v industrial black kabátku. Veškeré atributy jinak zůstávají zachovány: agresivní transcendentální rozsah, solární vichřice i solitérní zlo se synťáky. Jedna z méně viditelných, ale o to víc kvalitních kapel na té melodičtější odnoži současné BM scény. (8/10)

CREMATORY - Destination (05/2025)
- od německých veteránů gothic doom metly se ničeho nového nedočkáme, přestože se vždy snažili držet krok a jakž takž úroveň. Skladby podle tradičních mustrů se jako podkres k pracovnímu dni poslouchají dobře pro svojí melodickou nekomplikovanost, i když německý cit pro “chytlavost” občas potrápí. Na nic si to nehraje už proto, že kapela má přes 30 let svůj typický projev a nelze ani na chvíli pochybovat, že nám hrají Crematory. V danou chvíli u kompu mi to stačí. (6/10)

OSSUARY - Abhorrent Worship (05/2025)
- po dvou demáčích a epíčku se trio z amerického Wisconsinu dočkalo debutu. Zrezivělý morbidní death zavoní především těm, kdo si rádi pochutnávají na olezlých mršinách. Tupé, depresivní a olezlé jako trup mrtvé babičky. Frontwoman s kytarou příkladně blije a nelze se ubránit vzpomínce na Autopsy nebo Cianide. Primitivní skvost zasazený do hnijící entropie. (7/10)

MACHINE HEAD - Unatoned (04/2025)
- vše podstatné shrnuto v recenzi. Flynn dělá metal pro stadiony, je to jednoduché a vtíravé jako Michal David, ale poslouchá se to dobře.

FELGRAVE - Otherlike Darknesses (04/2025)
- doporučenka od AddSatana. Progresivní disonantní megakompozice á la Ingurgitating Oblivion, nemetalové vsuvky jsou melodičtější (je zde cítit melancholie starých King Crimson, ale spíš jen inspirace než konkrétní postupy). Líbí se mi to určitě víc než zmínění Němci IO (jejchž loňská deska mi vůbec nesedla), tady mi vývoj skladeb dává větší smysl a struktura stojí na nosnějších nápadech. Naopak některé disonantní riffy mi přijdou jako galimatyáš a ztrácím se v nich. Chce to víc poslechů, jednoduché to není.

BLUE EFFECT + Jazz Q - Coniunctio (1970)
- táta si koupil vinyl, tak jsem po tom hned hrábl a po letech křísil dojmy z minulosti. (PS: Zajímavostí je, že LP ve stereu (1200,-) je levnější než mono (1900,-) - holt sběratelé tvrdej chleba maj.) Na tuzemské scéně novátorský počin, který mísí experimentální rock (Hladík side) s free jazzem (Stivín side) a doteď to "maká". Zvláštní, že za normalizace vyšla taková avantgardní ďaha a ono to sítem cenzorů prošlo. Zvláštní je i stereo mix, v každém kanálu by měla hrát jedna kapela. Maximální doporučení.

SYNCATTO – Memento (05/2025)
- kytarista Charlie Robbins zjevně nemá o nápady nouzi, poslední desku vydal teprve před rokem. Pro někoho možná prázdné pidliki, za mě pestrá deska plná zajímavejch melodickejch motivů a vkusně pozitivní nálady. Sem tam vokalizace, exotičtější východní motiv, „synťáky“ a snad i bambusová flétna? (9/10)

SWANS – Birthing (05/2025)
- poslední(?) deska labutí v klasickém pojetí, jako by se Gira i loučil, tolik už nedře, ale to ostatně na předchozích dvou deskách taky ne, nicméně stále pořád hypnotizuje. Solidní materiál (7/10)

PANZERBALLETT - Übercode Œuvre (04/2025)
- doháním, spousty notiček a spousty skvělých coverů, Bleed neasi, spousty hostovaček, do topu ano, baví pořád ano. (8/10)

CONAN – Violence Dimension (04/2025)
- žádné prvoplánové bahno ale písničky, cením. (7/10)

METH LEPPARD – Gatekeepers (06/2025)
- tohle mě úplně rozsekalo. 14 minut naprosto nekompromisního grindovýho nášlehu se skvělým zvukem a s pár dokonalejma nagroovovanejma pasážema, který řežou jako kráva. Posléze jsem se dozvěděl, že v kapela jsou jen dva, bubeník a kytarista se zpěvákem. Už jsem to sjel asi 10x, nemá to chybu. (10/10)

GRUESOME – Silent Echoes (06/2025)
- Gruesome se vrací po sedmi letech s dlouhohrající deskou. Tentokrát se nechávají inspirovat kultovní deskou Human. Spirit se povedlo vystihnout skvěle, jak ve zvuku, stopáži nebo kompozicích. Baví mě víc než předchozí Twisted Prayers a blíží se i dokonalýmu debutu. (9/10)

VADER – Humanihility (EP) (05/2025)
- nový třískladbový EP přichází s dvěma kvapíkama a jednou střednětempou skladbou. A přesně tak to mají mazlíčkové rádi! Zvuk opět parádní, celý to skvěle funguje jako teaser na novou desku, která bezpochyby přijde. Vader jsou pořád v brutální formě! (9/10)

HOSTIA – Razorblade Psalm (05/2025)
- další nekompromisní grind! Valí to jako blázen, pořád se sype a vokál je brutální. Takhle má vypadat grind. Hostia jednoznačně dosud v nejlepší formě! (9/10)

WORMROT – TNT (Live) (05/2025)
- skvělá pozvánka na koncert Wormrot. Živě ze studia se staronovým zpěvákem Arifem. (8/10)

PANDEMIA – Darkened Devotion (05/2025)
- návrat chebský smrtky v nejlepší možné formě. Album skvěle ubíhá, ale přijde mi možná trochu krátký, a byť jsou nápady fakt dobrý, i malinko šablonovitý. Další poslechy odhalí víc.

UNMERCIFUL – Devouring Darkness (05/2025)
- Unmerciful tímhle album revoluci nevytváří a ani se to nečekalo, ale že dodají klasickou nariffovanou a nasypanou USBDM masírku asi nikdo nepochyboval.

CHANGELING – Changeling (04/2025)
- nebudu se po dubnu opakovat, tak jen doporučím těm, co si chtějí dát open-minded death metal s experimentálněji laděnými a technickými pasážemi.

VAUDLOW - A Language Unspoken (2023)
- post-rock moc neposlouchám, ale Chlupáč svým návratem dodal fajný šlapající a neuplakaný tip.

KŌENJI HYAKKEI – Nivraym (2009), Angherr Shisspa (2005), Dhorimvishka (2018)
- za 30 let vydali jen 5 alb, to o něčem svědčí. Japonský zeuhl/rio band, který zní silně jak Magma, mi tu reportem představil až Ondrajs a je v tý splašený jizdě fakt co objevovat.

ARK – Burn the Sun (2001)
- prog metal meets heavy, ale s takovým zpěvem, že přemýšlím, zda znám líp nazpívanou desku, Lande se tu vydal i z trenek.