1) SPOTIFY Album měsíce (Archiv pro březen 2025 - 89 skladeb a téměř přes 7,5 hodiny hudby). Nově zařazujeme i playlist pro streamovací službu Tidal.

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej přes druhý odkaz v závorce na Archiv).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů.

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(8) IMPERIAL TRIUMPHANT - Goldstar (03/2025)

vaněna: nejsem znalec, ale docela baví. Abyssal Gods nemá cenu vzývat, ty časy jsou pryč. (7/10)
Dantez: deska, která by mohla dostat Imperial Triumphant na vyšší příčky proslulosti v rámci metalového undergroundu. Goldstar je dosud nejvíce přístupným zářezem v kapelním katalogu, přesto se nedá hovořit o vyčpělosti nebo kalkulu – všechny kapelní prvky tady pořád jsou. A v přístupnějších momentech občas dávají i větší smysl. Stále se zde rozehrává disonantní pocta všemu, co se leskne v geometické exaktnosti slohu art-deco, který se svým leskem snaží zakrýt vše, co je na smetánce prohnilé, křivé a zlé. Pravítko je tentokrát jen méně pokroucené. 
mIZZY: škoda trochu slabšího prostředku, který lehce kazí zážitek z jinak dalšího skvělého alba od Imperial Triumphant. Jak začátek, tak hlavně závěr s Rot Moderne v čele mě fakt baví více než minulá deska Spirit of Ecstasy. (Bandcamp)
LooMis: po muzikantské stránce vynikající, zvukově vybroušené, avantgardní nepochybně, ale odklon od extrémnosti k větší přístupnosti je tu nepochybně. Za mě nevadí. (9/10) 
bizzaro: problém IT je, že kují železo, dokud to jde, takže furt vydávají a že tý jejich hudby je prostě moc. Ale „jednoduchost“ a vstřícnost Goldstar mi sedí.
brutusáček: nejpřístupnější materiál kapely, přesto pořád rozházené. Hostovačky potěšily. (8/10)
DarkXane: necelých čtyřicet minut černé futuristické avantgardy zcela postačuje k neúprosnému vyb(l)ití mozku. A pozor, na osmičce jako třešinka za bicími Dave Lombardo. (10/10)
Kory: nejpřístupnější album kapely a šlape to pěkně.

(7) SADIST - Something To Pierce (03/2025)

piTRs: podle singlů to tak úplně nevypadalo, nakonec mě ale Saďouři zase baví, místy i vcelku dost. Pořád je na ně spoleh.
LooMis: je to neuvěřitelné, ale skoro bych i zopakoval, co jsem psal k Firescorched. Opět je tu nová sestava, ale i z té Tommy dokázal vymáčknout desku, která pořád zní náramně sadisticky! (9/10)
sicky: jeden z letošních top metalů. Zdráhám se napsat death metal, byť forma odpovídá, ale kapela žánr přesahuje. Z mého pohledu povedená, nadžánrová záležitost s perfektním zvukem, kvalitní hudbou a výborným zpěvem (9/10 )
bizzaro: další Sadist no. Zklámání určitě ne, ale poslední desky už tak ňák ne a ne ničím překvapit.
onDRajs: už o předchozí placce Firescorched se label zmiňoval, že je nejtvrdším počinem Sadist. A novinka ještě víc zatopila pod kotlem - nechybí sypačky, dvoukopáková kanonáda, převládá Nadirův hlubší growl, dominují kytary, naopak ubylo kláves a vzletných artrockových pasáží. Kvůli tomu chybí i větší zapamatovatelnost a (řekněme) hitovost, Taliáni to nahrazují agresí. Chybí mi rytmická dvojka Marchini a Spallarossa, tady je nahrazuje nabušená mladá krev. Je to dobré, jen mi přijde, že Sadist přišli o část své podstaty, byť je to pořád jedinečná skupina.
brutusáček: italská dnes už legenda taky umí pořád vydat dobrou desku. (7,5/10)
DarkXane: progresivní formovači death metalu v již více než třech dekádách vyšlapávají nekonvenční cestu žánru. Novinka evokuje jen ty nejlepší reminiscence na živé vystoupení na volyňském koupališti a předestírá další troufalé a technicky dokonalé kompozice na deváté prezentaci italských mistrů divoké zábavy. (9/10)

(7) TEITANBLOOD - From the Visceral Abyss (03/2025)

vaněna: z poslechu nové desky (samozřejmě předobjednané bez poslechu) nadkultu Teitanblood je dojmem zatím malinké zklamání. Přesto je třeba říct, že z hlediska obecného Zla jde zatím o první zásadní desku roku 2025. Odklon od posledního nenávistného eposu The Baneful Choir směrem k tradičnější formě, poměrně blízko druhé desky Death. Není tak zběsilé, atmosféra je, uvidíme, kam až album při dalších posleších poroste. (8,5/10)
Dantez: úkrok od nastoleného atmosférického ambientu zpět k metalovému zlu, které vykrystalizovalo na desce Death (2014). Je úctyhodné, že novinka v evokování pekla tak moc nezaostává, přestože se po pocitu jakési vykalkulovanosti posteskne.
AddSatan: dost fajn oldschool zlometal/grind rubanice, překvapila melodie v titulní a veselejší 5. s až hard rock/heavy/thrash sóly (i jinde), v 2. motiv z filmu Fantomas/Géniové od MH, v závěru Tomb i Emperor nádech a Metallica trk (FWtBT), ale hlavně mix Celtic Frost, Slayer, Repulsion, raných Carcass, Nihilist, Autopsy, Blasphemy atd. – (lehce) upgrade pro dnešní dobu - hlavně zlo/echo/“chaos“ vokály, líp zahraný než někteří, temnější atmo, zvuk, ale ty riffy a rytmy jsou pořád 80/90s worship/rip-off jak cyp. Trochu roztahaný, ale poměrně zábavný, energický. Zvuk jakoby lehce do Švédska, starší asi lepší, ale ok. (Bandcamp)
mIZZY: mnohem blíže Death než předchůdce The Baneful Choir. Zlonámrd jak debil a za mě zatím album roku, resp. jediná věc, kterou opravdu s nadšením opakovaně točím. (Bandcamp)
brutusáček: lepší než předchůdce, kouká to na Death, pořád ultimátní, přesto v rámci kapely hodnější deska. Škoda že naživo nikdy. (8/10)
DarkXane: madridští zplozenci beznaděje se na necelou hodinku vynořili z vlastní útrobní propasti, aby každému zvěstovali, že jeho bytí je pro Nic a do Nicoty se navrátí. Čtvrtý sirnatý kotel se plnil ohavnostmi celých šest let, aby drtivá elitní smrt nesoucí blackmetalové zlo vyvrhla vše živoucí pozlátku oddané. (10/10)
Kory: rozhodně v topu roku 2025 a zatím nejlepší album tohoto roku.

(4) CLIPPING. - Dead Channel Sky (03/2025)
Kotek: Clipping. tentokrát více sázej na hitovej potenciál, a po delší době mě zase naplno baví.
Dantez: noise v rapu skomírá a clipping. si to uvědomují, proto se, v kontextu zvuku, vrací zpět k desce Splendor & Misery. Album už tolik nezlobí, noise nahrazuje spíše edm a glitch. A paradoxně v umírněnějších polohách si výraz projektu sedá lépe než v těch rozlámanějších. Celek je tak poněkud nekonzistentní, silná esa tady ale stále jsou.
mIZZY: výjimečná dvojka Visions of Bodies Being Burned a There Existed an Addiction to Blood za mě zůstává nepřekonána, byť Clipping opět vydali velmi dobré album s perfektní produkcí. Featuring Aesop Rocka potěšil, i když se rozhodně nejedná o nejlepší song. Ty se podle mě nachází v první půlce desky. Nejlepší současný industrial/noise hip hop? (Bandcamp)
bizzaro: Dälek mě neba už dlouho, ale tohle je jiná káva. Industrialně laděný elektro-noizy hip hop, co se zahryzne a pak už jen přežít. Podobně jsem se před rokem na jednu dobu zažral do Death Grips, tady to vypadá na podobnou situaci.

(3) OSGRAEF - Reveries of the Arcane Eye (03/2025)

vaněna: Alex Pool (Krieg, Gudveiki, Gardsghastr a bambilion dalších) spojil síly s "R" (mimo jiné Triumvir Foul, Ash Borer), který se postaral o vokály. Je z toho vynikající deska spojující zlo Teitanblood s podvratným riffingem Azelisassath. (9/10)
Dantez: tip od vaněny, který zatne tipec. Kalkulované temno, kde black metal hraje prim, ale půjčuje se od Teitanblood, jakási nepropustnost taky dá připomenou Azelisassath, ale i hnusné stopy Abruptum. Nepříjemný poslech, který přitahuje. I když mu v posledních minutách trochu dochází dech.
mIZZY: další z MNOHA kapel, za kterými stojí Alex Poole + tentokrát i zpěvák z Triumvir Foul. Místo disonancí se hraje hlavně temný death/black. Kdovíjak výjimečné tohle album na rozdíl třeba od ttnbld není, ale na několik poslechů určitě zabaví. (Bandcamp)

(3) WHITECHAPEL – Hymns in Dissonance (03/2025)

bizzaro: jestli si z nich někdo utahuje, že jsou vyměklý ořezávátka, tady má jasnou odpověď.
brutusáček: vloni na BA černý kůň, prvotní nadšení lehce opadlo, ale pořád dobrá porce deathcore. (7/10)
DarkXane: když už byla v březnu chuť na temný deathcore, tak přímo od mistrů oboru z Tennessee s novým bicmanem za strojem. Jako třeba taková doslova blackmetalová šestka Hate Cult Ritual by se neztratila ani na ortodoxní satanské zběsilosti; však se v ní taky pálí a plive na kříž o tři šest. Na 100 % těžkotonážní vichřice se zběsilou rifáží, grindcorovými překvapeními, palebnými bicími a excelujícím Philem Bozemanem. (9/10)

(2) BORGNE - Renaître de ses Fanges (03/2025)

mrkvivit: oproti minulému albu švýcarské duo velmi znatelně upustilo od industriálního hlomozu a provozuje nadále "jen" atmosférický black. Klíčové prvky ale zůstávají. Monumentální zvuková krajinomalba, zadumaná atmosféra i nihilistický sypec, rafinované melodie a harmonie. Těšil jsem se sice na další odlidštěnou strojovou hypnózu k transcendentálnímu tanci, ale tahle atmo-meditace mě taky baví - kazeta objednána :-) (8/10)
DarkXane: helvétský blackmetalový smíšený duet, který netřeba již moc představovat, zpět na scéně. A opětovně se skvěle působivou lyrikou ve francouzštině a mučivým vokálem. Hypnotický strojový sound v ambientním hávu tě utopí v temném bahnu vlastního bytí, ze kterého se možná někdy znovuzrodíš, nevěda kým. Pln obav a pochybností, zaplaven slzami úzkosti, ztracený ve vesmíru vykřičíš svůj vztek. Bloudící duše v labyrinthu melancholie pod vyhaslými hvězdami. Vítej v již jedenáctém světě Jednookého a útěchu v něm nehledej. (9/10)

(2) CRADLE OF FILTH – The Screaming of the Valkyries (03/2025)

bizzaro: určitě další povedená deska CoF, nicméně mi ale tentokrát nepřijde tolik výrazná jako předchozí tři.
DarkXane: poslední změny oproti předchozímu albu na pozici druhého kytaristy a ženského kláveso-zpěvného prvku udělaly sestavu ještě více mezinárodní, takže čtrnáctku má na svědomí aktuální britsko-česko-americká družina. Již osvědčené roubování teatrální gotické dramatiky do black metalu s nablýskanými heavymetalovými melo-výjezdy v nejvyšší kvalitě. Pravověrní nemohou být jinak než ukojeni. (8/10)

(2) CULT OF FIRE – The One, Who Is Made of Smoke (03/2025) 

mrkvivit: někdy je fajn k hudbě přistupovat nezatížen předsudky a očekáváními. S Cult Of Fire jsem se léta míjel a s výjimkou loňského Smetany na BA a jednoho dřívějšího vystoupení tamtéž jsem dosud neměl jiný kontakt s jejich tvorbou, byť i ke mně dolehly debaty a hype/nehype okolo. Nesrovnávám, neřeším, užívám si, i když některé motivy jsou vyždímány až moc a sem tam zavane odér kýče. Taky nějaká ta předvídatelnost se tu odehraje. Nicméně novinka se mi upřímně líbí a Joy je super kousek, ze kterého cítím duch nejlepších štormovských tradic. (8/10)
DarkXane: Pavelkova začernalá hinduistická mytologická pouť neskončila zakotvením v živých spektakulárních komerčních orchestracích, ale po pětileté pauze vyplavila v kouři zahalenou regulérní pátou tryznu jedné Šivou prokleté bohyně. Ta nás s patřičnou emocionální intenzitou přenese vnímáním z pohledu vdovy od ztráty, smutku a hněvu přes धूम, kdy se album slušně nakopne, až k požehnání a radosti. Působivé pokračování v originálním konceptuálním formování black metalu. S ženským čistým vokálem si zahostovala i Natalie Safrosskina z Shape of Despair. A závěrem vždy pamatuj: „There is More to Lose“. (8/10)

(2) DRUDKH - Shadow Play (03/2025)
sicky: jako zní to hodně dobře, ale jen do té chvíle, než pochopíte, že je to vcelku jednoduchý kolovrátek, který jede stále dokolečka. (6,5/10)
DarkXane: již třináctá studiovka ukrajinských folkových poetiků přináší ještě intenzivnější sdělení a emocionální výtrysky zoufalství. Album odráží válečné deprese a tryská z něj hněv a odvetné tužby. Hudebně opět prvotřídní atmosférický black metal v již vypilovaném stylu pohlcující posluchače do hlubinných prožitků, ze kterých není návratu. R. I. P. Amorth. (10/10)

(2) EMBRIONAL – Inherited Tendencies for Self-Destruction (03/2025) 

DarkXane: teprve čtvrtý smrtonosný zářez polské party, kterou už od roku 2003 táhne Skullriper, aktuálně za mikrofonem také v Azarath. Zabijácká riffáž a divoká agrese se snoubí s atmosférickými oddechovkami nechávající nalokat se trocha otráveného vzduchu před opětovným pádem do sebedestruktivního hrobu. Mistrovský death metal. (9/10)
Kory: zatím nejvyzrálejší sbírka těchto výborných Poláků.

(2) EXPORT IMPORT - Export/Import (02/2025)
Kotek: svěží pohled do méně profláklejch zákoutí noir jazzu a rockový avantgardy.
AddSatan: tip od Kotka. Export divočejší, ritual, dis smyčce, dark/doom, ambient, psych i avant/free jazz, noise rock, divný vokály, zpěvy – mužský, ženský, sbory, zaříkávání, vyprávění, rap (Elucid/Flowdan?) řev - zpěvák je trochu podobnej chameleon jako Patton, připomene to pozdnější Naked City/Fantômas (i Delìrium Còrdia), Kilimanjaro/Mount Fuji, trošku i NWW (obal dost TSL „vykrádačka“), asi i Swans? Import je klidnější, ambient dark/spiritual jazzovější, ženský vokál, od 7. i ambientnější Shub-Niggurath (Lovecraft zeuhl/avant-prog) atd. atd. Export hodně dobrej, Import jednolitější, ale min. dost fajn. Musím ještě víc naposlouchat, ale asi letos do topu, jedna z nej +- podobných věcí posledních let. (Bandcamp)

(2) CHELMNO - Decadence of Ego (03/2025)

vaněna: fuuu, tak konečně black jak se patří! Syrový jako ten nejmodřejší steak, sype jak ruský sportovci, bohužel, deska není narvaná od začátku do konce, ale i těch několik  špičkových momentů, které se soustředí v úvodu alba, za to stojí. Ideologicky ovšem nemám stoprocentně podchyceno, název=jméno vyhlazováku, země původu=Itálie... tak kdyžtak poprosím o korektní revizi těchto rovnic... (6,5/10)
DarkXane: v italské satanistické sestavě s poněkud nevkusným názvem se vyskytuje mimo jiných také drummer Enrico Scriminich aka Chimsicrin, který ve stejné roli funguje také v italském černokovovém duetu Tenebrae in Perpetuum (před ním v něm působil také Vidharr, toho času ovšem chelmnický kytarový mistr a jeden z jeho mozků), který mě svého času uhranul. Nemohl jsem proto v březnu teprve třetí album ve více než dvacetiletce na scéně a po patnácti letech v záhrobí pominout. Raw black metal nejhrubšího zrna v puristické tradici původních Darkthrone a dalších. Oproti předchozímu albu na první poslech méně násilnické, více melodičtější atmošky a nový zpěvák také není takový hrubián. Závěrečná Don´t Come to My Funeral je doslovná hitovka. (8/10)

(2) JETHRO TULL – Curious Ruminant (03/2025)

mrkvivit: mezi alby J-Tull Dot Com a The Zealot Gene zela třiadvacetiletá propast. Teď Ian Anderson od roku 2022 přichází už se třetí deskou a zdá se, že zase našel chuť tvořit pod původní hlavičkou. Z těch novodobých alb mi novinka připadá nejzajímavější, byť se stále drží dekádami prověřených formulí. Stále se vytěžuje zvuk příčné flétny na půdorysu hardrockových riffů. Všechno se jeví tak dobře známé, až se vkrádá myšlenka na vykrádání sebe sama. Ale čert to vem! Někdy je fajn, když se člověk může spolehnout na jistotu. Avantgardu hledejme jinde. (7/10)
DarkXane: takřka osmdesátník a mistr flétny Ian Anderson je zosobněním skotské houževnatosti a neuvěřitelná 24. studiovka je na světě. Charakteristický rock folkový mix, na novince hodně na lehko a měkce, na první poslech frontman dominuje vokálem a flétnou aktuální sestavě. Oddechovka pro všechny tomu příhodné situace. Není nic moc co hodnotit, respekt k tradici. (7/10)

(2) SARCOPHAGUM – The Grand Arc of Madness (12/2024)

vaněna: zlomyslníci by asi řekli "Ulcerate z Wishe." Mě se ale deska těchto Australanů hodně pozdává. Je temná, technicky výborná a přesto se velice snadno poslouchá. Samozřejmě Ulcerate z ní cítíme od začátku do konce, ale vadí to někomu? (7,5/10)
bizzaro: řidší, jednodušší Ulcerate. Ale nevadí to.

(2) SCOUR - Gold (02/2025)

vaněna: přidávám se do klubu posluchačů Anselmovy black/grind party. Těší mě zaměření na krátké a úderné songy. Je to osvěžující a ke konci alba i pořádně natlačený materiál. (7/10)
bizzaro: předchozí EP sice místy možná zlem nakládaly i víc, ale Gold je zlato. Lord Anselmo s partičkou grinderů naložil.

(2) YHWH NAILGUN - 45 Pounds  (03/2025)

Kotek: arty noiserocková divnost, spousta pokroucenejch synťáků a rytmů.
AddSatan: experimental/math rock, tribal divnorytmy, synthy, (post-)industrial, post-punk, kytary často zefektovaný k nepoznání, divnovokál, přitom furt chytlavý, cca písničkový, mix, ffo, srážka The Birthday Party, This Heat, Battles, The Knife? Nevim jestli trvanlivý, ale na pár poslechů zábavný (Bandcamp)

Kotek: Evan Patterson si umělecký ambice vybíjí s Jaye Jayle, a tak se Young Widows vrací k chlupatějšímu noise rocku. Poslouchá se to fajn, ne že ne, ale je to možná až trochu moc obyčejný.
sicky: kdysi zajímavá a inspirativní kapela hlásí comeback po deseti letech. Pauza na kapele není skoro znát, ona originalita, rozuměj ujetost, tam pořád je. Kdo rád kotkoviny, tzn. pokroucenou punk, post-hardcore, noise rock alternativu, může zkusit (7/10 )

CULT OF EXTINCTION - Nightmare Ascension (03/2025) 
- z německého black metalu mívám až přehnaný respekt, čili ho většinou ani nezkouším. Cult of Extinction je ale o spolehlivá riffmašinka s příkladným přístupem a hezky nasypanými škopky. (7/10)

HAVUKRUUNU - Tavastland (02/2025)
- čím dál melodičtější finský black metal. Hudebně vzato je na můj vkus těch epických melodií až trochu moc, ale punkový feeling je nenechává přerůst do patetických "výšin." Ledzeppelinovský závěr (De Miseriis...) je nejzajímavější skladbou alba. K poslechu tak zve více než solidní deska. Havu navíc naštěstí nestojí na těžko zkousnutelných ideologických základech jako hudebně blízcí krajani vlčího a kozlího rázu. (7/10)

HELVITNIR - Wolves of the Underworld (03/2025)
- Hellhammer za škopkama mi ke štěstí stačí. Jinak Helvitnir nabízí velmi tradiční blackmetalovou desku, která příliš (nepře)kvapí, ale pozornost si umí držet. (7/10)

SERENITY IN MURDER - Timeless Reverie (02/2025)
- japonský symfo black, uznávám, není žánr všední, a není pro každého. Tahle deska by ale mohla napříč žánry zaujmout lidi s chutí poslouchat velkolepé a ambiciózní projekty. Úplně se necítím kompetentní k číselnému hodnocení, protože tuhle desku málokdy doposlouchám celou. Snad trochu příliš velká porce notiček pro mne? (6,5/10)

SEPULCHRAL CURSE - Crimson Moon Evocation (02/2025)
- lahůdková čtvrtá deska finského melo-death (-blacku?) s maličkými vlivečky jako Venenum, ale hlavně bych slyšel melodičtější finské deathové věci jako Corpsessed. Možná přehnané jsou ty vrstvy kytar a přeřvaný zvuk vlastně všeho. Na druhou stranu díky tomu deska funguje i v momentech, kdy si melodicky dává oddych (což je celkem často). (6,5/10)

NAKED WHIPPER - Chapel Defilement (01/2025)
- album po třiceti letech, tomu říkám návrat. Ale pod zvětšovacím sklem toho k nalezení moc není. War metal je už dnes jinde a tady krom pár riffů se žádné velké (po)zdvižení nekoná. (5,5/10)

HESYCHAST - For Whom We Sing New Troparia (02/2025)
- black metal z US (ale když říkám US, slyš z Řecka). Patetický jako blázen, místy se materiál rozbolavělý množstvím klišé snaží zachránit housle a klávesy. Většinou marně. Technicky je to ale pořád více než přijatelné. (5/10)

VJEČNA ŠUMA - The Stormbound Curse (02/2025)
- pokojíčkáč Adriana Alimiće z Melbourne. Nic světoborného, ale australský black je třeba podporovat. (5/10)

KRISHNA'S CULT - Retribution (03/2025) (EP)
- další EP po loňském Redemption a letošním Disturbed Thoughts. Mix VUVR a Cryptopsy, není potřeba snad říkat víc. Tentokrát trochu více blackened než předchozí materiál.

ELFFOR – Uhgluk (03/2025)
- dvacáté osmé dlouhohrající album Elffor! Tentokrát hučící tlaky jak od Hate Forest. Příjemná hodinka. (6/10)

DROPBEAR LODGE - Vicious Twee (02/2025)
- jazz rock, kterej s chutí čerpá z Rock In Opposition, napadaj mě třeba Thinking Plague nebo Friendly Bears.

MANGE FERRAILLE - Cicala Plebeia (03/2025)
- Žer železo! Pěkná namotávačka na pomezí industriálu a noise rocku z Francie.

ALABASTER DEPLUME - A Blade Because A Blade Is Whole (03/2025)
- Mistr rozechvělýho saxofonu tentokrát v ezo-léčitelským balení. 

LONNIE HOLLEY - Tonky (03/2025)
- Lonnie je podiván, ale ty jeho gospely prostě maj sílu syrový emoce. Otvírák Seeds je hrozně dobrej, pak to jde trochu nahoru dolů, ale celkově pěkná deska.   

MANTAR – Post Apocalyptic Depression (02/2025)
- rockové písničky, u kterých se někde v jádru dají slyšet The Offspring i AC/DC. V prvních liniích pořád kraluje sludge a black metal. A pořád se to poslouchá dobře, se svou střídmou stopáží deska nemá moc šance nudit – nápadů je zde na půl hodiny tak akorát.

NOIRSUAIRE – Wrath of the Silent Temples (03/2025)
- tady se potkávají Mayhem se staršími Behexen, snad i trocha jízlivosti Mutiilation. Hezká stylizace, grotesknější a přehlušující vokály a riffy, které dokážou nést relativně krátké skladby.

ARAZUBAK – Misery (03/2025)
- další z tuny amerických raw black metalů, kde se dá za šablonovitost kárat i chválit. Záleží, na co má člověk zrovna chuť. Záchvěvy starých Lamp of Murmuur s kombinací portugalských Candelabrum tady jde lze vyslyšet. A je to vlastně celkem fajn.

NIGHTWALKER – The Eternal Flame of Death (03/2025)
- EP německého projektu, který má v hledáčku krást-emulovat-přetavovat všechno, co se black metalu snaží navozovat pocit nejčernější okultní temnoty. The Eternal Flame of Death spíše přetavuje. A tak se počin dá poslouchat jako relativně svébytné dílo, ne jako prvoplánová vykrádačka.

ENEVELDE – Pandemonium (03/2025)
-  B. Kråbøl z Misotheist v Enevelde nadále soustředí na tradiční blackmetalové polohy středního tempa. A stejně jako v předchozích případech tady nic vyloženě špatně není. To však nemění nic na faktu, že se materiál po chvíli začne jevit poněkud fádně.

SPELLLING – Portrait of my Heart (03/2025)
- Spellling servíruje svůj dosud nejpřímočařejší materiál, ve kterém hraje roli jakési kotvy punk-rock a aspekty indie. Umělkyně se po hlubokém objevování sebe samotné pouští do povrchnějších témat, takže volené pojetí dává smysl. Prapůvodní kouzlo ale chybí.

RICKY WARWICK - Blood Ties (03/2025)
- v pohodě poslechovka a asi i o něco svěžejší matroš než poslední Black Star Riders.

ENTOMBED - Left Hand Path (1990), Clandestine (1991)
- stojí za to si připomínat, jak silné a zásadní desky to pořád jsou, a o kolik kapela byla napřed.

GOLEM MECANIQUE – Siamo Tutti in Pericolo (03/2025)
- hypnotický drone na zvláštní niněru (boite à bourdon) a sakrální, vznešené, smutné, mysteriózní ženské zpěvy a minimal drnk na citeru. Tentokrát bez black drone stylizace, trošku písničkovější, ale zvuk niněry stále sjíždí, pořád umí uhranout. Poblíž, ffo: Nico, Pauline Oliveros, trochu i Menace Ruine a Dead Can Dance. 18. dubna v Punctu. (Bandcamp)

VIOLETA GARCÍA – In / Out (03/2025)
- ambient/droneovější, temnější moderní klasika („“) na violoncello, místy i hravější, motivy i skříp/vrz, trošku soundtrack dojem, vrsty/smyčky (?), pěkný echo zvuk, dle skladby/místa se to různě blíží i Hildur Guðnadóttir, Svarte Greiner, Leslee Smucker apod. Asi nijak výjimečný, ale pěkný. (Bandcamp)

DAVID GRUBBS – Whistle from Above (02/2025)
- hrával v Gastr del Sol a The Red Krayola a je to znát, mix 90s experimental/post-rocku, drone, ambientu, avant-folku, prog/psych rock, noise, elektrická kytara, trubka, piano i free jazzy bicí, krom zmíněných i poblíž Tortoise, Talk Talk, Bark Psychosis (bez zpěvu), někde i Six Organs of Admittance, Slint i u starých Kayo Dot něco, v závěru 7. i Opeth/VBE brnkání. Zvláštní, různý polohy, dost pěkný. (Bandcamp)

JULEK PLOSKI – Give Up Channel (02/2025)
- tip od mrkvivita z minule. De/rekonstrukce, moderní klasika, epic koláž, glitch, experimental, ale furt +- skladby/“písničky“, piano, smyčce, synthy/elektronika, perkuse, elektrobeaty, ne všechno se mi tam líbí, ale spíš jo. Potěšila mj. hostovačka Yikii. (Bandcamp)

YAZZ AHMED – A Paradise in the Hold (02/2025)
- mix jazz fusion s arabskou/bahrajnskou folk/tradicí, trochu spiritual i avant-prog, psych, groovy, noir i energie. Zpěv mj. i Natacha Atlas, skvělej basklarinet atd. Mix, ffo, poblíž: Miles Davis 1969-74, východnější polohy Garbareka (Molvær, Aarset, Henriksen), Alice Coltrane i něco od Kayo Dot/Magma (?), východní Zorn, úvodní i Om atd. atd. Přes lehké výhrady fakt hodně dobrá jazzová deska, více v recenzi. (Bandcamp)

DAMON LOCKS – List of Demands (01/2025)
- poetry, trip-hip-hopoidní turntablism, plunderphonics – prostě houpavý beaty, sampling, loopy, jazz, recitace (proto-rap), dub (?), připomene to Sun Ra, trochu i Lilacs & Champagne, prý i Nikki Giovanni meets MF DOOM (asi jo). Psychedelie, chillout i nervozita, často zároveň. Dost fajn. (Bandcamp)

HAUNTED HORSES – Dweller (01/2025)
- viz sickyho recenze. Noise/industrial rock až metal, hc/punk, srážka Swans/Godflesh s Marilyn Manson (a Screamin' Jay Hawkinsem v The Spell), The Birthday Party/Nick Cave a Daughters, hodně minimal riffy, ale zvláště díky vyjetýmu vokálu a divno/atmo/creepy ruchům to docela baví a maká. Škoda mlaskavejch bicích. (Bandcamp).

OPEN HEAD – What Is Success (01/2025)
- noise/industrial rock, no wave, post-punk, experimental, „rozladěný“ drnkání Sonic Youth, Thurston Moore, raný Glenn Branca, asi i Swans atd. znechucenej, rezignovanej, divnej i nasranej vokál, někdy i nápaditý, lámaný rytmy, ruchy atd. Rozpad i šlapeto. Dost fajn/dobrý. (Bandcamp)

AMELIE SIBA - This May Be the Only Way 2 Heaven (03/2025)
- Amelie Siba je na nové desce překvapivě temná! Měl jsem ji zafixovanou jako křehkou písničkářku, ale teď tu všude zní zkreslené kytary a docela temný syntezátorový podkres. Zpěvaččin hlas často prochází různými efekty, přesto zachovává emoce. Vše je zahaleno v rozostřujícím oparu, kde zvuky ztrácejí konkrétní obrysy. Opravdu velice milé překvapení. (8/10)

ROACH SQUAD – Roach Squad (03/2025)
- velmi příjemně poslouchatelný, uvolněný punk rock v podání DYI superskupiny několika veteránů z The Murderburgers, Leatherface a The Sainte Catherines. Nekomplikované ale zároveň na punkáče přeci jenom dosti promyšlené melodické písničky. Žádné nakopávání zadků prohnilému establishmentu, ani zběsilé pogo, ale velká p-o-h-o-d-a. Připomíná mi to dávnou podobně poskládanou kapelu Neurotic Outsiders, kde před mnoha lety na, tuším, jednom jediném albu spojili síly muzikanti ze Sex Pistols, G'N'R a Duran Duran. (8/10)

STEVEN WILSON - The Overview (03/2025)
mrkvivit: no a když už jsme u návratu k jistotám, Steven Wilson nám na novince taky jeden takový nabízí. Ve dvojici dvacetiminutových skladeb se vrací, po sérii výletů do jiných žánrů, opět k prog rocku. Jak napovídá i název nahrávky, jde do jisté míry o náhled na dřívější tvorbu - sem tam se vynoří známý motiv, separovaný z některé dávnější skladby. Pro ty, kterým se stýskalo po Porcupine Tree je tohle další celkem zajímavý příspěvek ke tři roky staré návratové desce. (7,5/10)

THE RESIDENTS – Doctor Dark (02/2025)
- tuhle zpotvořenou rockovou operetku jsem tu už rozebral, ale pořád se mi neomrzela a čas od času si s ní "zpříjemním den" i nadále. (8/10)

WREKMEISTER HARMONIES – Flowers in the Spring (02/2025)
- Wrekmeister Harmonies na novém albu jdou na dřeň hudby a zvuku. Jen kytarové drony a elektronický podkres. Vše nakumulováno striktně jen do čtyř zvukových stop v každém tracku. J.R. Robinson tu pracuje s minimalistickým vrstvením zvukových ploch a smyček a jejich pozvolnou modulací. Oproti poslední nahrávce, masivní příklon ke zkreslené kytaře a manipulaci s jejím zvukem. (8/10)

DOPE SMOKER – The Wolfe (EP) (02/2025)
- +/- stoner doomeři Dope Smoker se nikdy nevyznačovali závratnou originalitou (a to včetně zmaštěných textů), ale mají svůj celkem jasně rozoznatelný ksicht. Na posledním EP se mi ale zdají nějak pestřejší, i když je to možná kratší stopáží. Najdeme tu všechny stěžejní ingredience, kterými kapela disponuje: ad absurdum zfuzzované kytary, kterými se drtí minimalistické repetitivní riffy, zpětné vazby, divně zahallené bicí, vokály na způsob Ozzyho O. nebo naopak zhulenecky unavené. Netypicky zaslechneme v poslední skladbě i nezkreslenou kytaru. V zatěžkanějších pasážích mi často na mysl přišlo Filth Pig od Ministry. (7,5/10)

MIKKO WUORELA – Erakko (10/2024)
- o tomhle finském kytaristovi, flétnistovi a saxofonistovi se mi podařilo zjistit jen to, že ještě pod jménem Vuorela nahrál pár desek s kapelami Riutta a Onségen Ensamble. Nyní pod už pod W vydává self release debut. A je to velká paráda! Nabízí se nám tady multižánrový mix, který nejvíc vychází z alternativního rocku a dejme tomu freejazzu. Ovšem občasné výhonky zasahují tu do world music, onde do nadžánrové avantgardy atd. I ten metloš bude (Arrival). K nahrávání si přizval kolegy z výše zmíněných kapel, ale ti přispěli jen bicími a hlasy, zbytek nástrojů si Mikko (v kreditech k desce opět V., čert aby se v tom vyznal) obstaral sám, včetně produkce. Šestnáctka skladeb je pestrá a člověk někdy žasne, kolik nápadů se dá do necelé hodinky vměstnat. Velmi vyzrálý debut zručného muzikanta, který netrpí velikášstvím. (8,5/10)

CROWN OF MADNESS - Memories Fragmented (02/2025)
- velmi dobrá deska, která vzešla z dua Sunshine Schneider (guitar, bass, vocals) / Connor Gordon (drums). Ulcerate se potkávají  s Fallujah. (8,5/10)

TIKTAALIKA – Gods Of Pangaea (03/2025)
- ne tak svěží a progově vířivé jako debut, ale směřované (tu více, tu méně) k poctě thrashmetalovým ikonám 80. let. (7,5/10)

DEAFHEAVEN - Lonely People  With Power (03/2025)
- tvrdší a propracovanější než předchozí dvě desky. Nekoná se úplně návrat do minulosti, jako spíš mix všeho možného. Povedená a na poslech příjemná deska (8,5/10)

SHEREIGN - Black Halo (02/2025)
- melodeath s ženským zpěvem, který je hodně do heváče, že se to sem až stydím dávat. Na druhou stranu, ono je to překvapivě dobrý. Leze mi to uší mnohem snáze než třeba poslední Arch Enemy, se kterými je na místě kapelu srovnávat. (8/10)

THIS GIFT IS A CURSE - Heir (03/2025)
- blackened sludge místy až grind tvrďárna, kdy kapela jede většinu času sypačky, které pak prokládá pomalým, hutným válcováním. Není to špatné, ale nato kolik se toho tam děje, je album dost dlouhé. (6,5/10)

DOVES - Constellations For The Lonely (02/2025)
- klidná hudba pro chvíle, kdy není nálada na nervní, tvrdé, či disharmonické věci a chcete slyšet něco příjemného, milého ale ne blbého. (8/10)

COBRA THE IMPALER - Karma Collision (03/2024)
- parádní věc z minulého roku, kterou kdybych objevil dřív, tak bych určitě dával do alba roku. Propracovaný zemitý metal s kvalitním zpěvem, kvalitními kytarami a chytlavými nápady. Doporučuji fanouškům Mastodon, Gojira, Baroness, Intronaut apod.

JACKAL TWINS – Cuzco (03/2025)
- debut jak sv*ň. Tady se toho odehrává tolik, že ještě ani po 3 týdnech jsem se vším neprokousal. Hodně osobitý mix experimetnálního mathcore - post - noise - psychodelic - hardcoru. Chvilku Dillinger, občas The Fall of Troy, občas The Mars Volta, prostě tady žádné hranice nejsou. Myslím, že o téhle nahrávce se bude ve vodách mathcore nahrávek hodně povídat. Jediné, ale naprosto zanedbatelné mínus, je délka nahrávky. Prostě v 60 minutách takhle intenzivní nahrávce je složité udržet pozornost. Materiál by vydal v pohodě na dvě samostatné nahrávky. Nicméně stejně TOPovka. (Bandcamp)

HOUSE OF PROTECTION – Galore (09/2024)
- sakra to je dobrý. Nějak mi uniklo, že hoši utekli od Fever 333 a udělali si tuhle svoji bandu. Aric Improta (Night Verses) a kytarista Stephen Harrison (ex - The Chariot) to vzali úplně po svém a vytvořili mix punku, hardcoru, elektroniky a kdo ví co ještě s patrným odkazem na staré The Prodigy (i když si nemyslím, že úmyslně). Každá skladba (i včetně zveřejněných singlů) je svým způsobem jiná, ale vždycky s hrozným drivem a hitovým potenciálem. Jsem zvědavý, jestli do budoucna laťku vysoko, ale potenciál to sakra má.

THE SWITCH - Skrytý místa (2023)
- vím, že spousta metalistů je na tuto kapelu vysazená, ale mě, jak muzika, tak i české texty hodně baví. Vím, že by spousta lidí našla spoustu háčků na této bandě, ale za mne je to prostě skvělý. Tuhle poslední desku jsem hodně odkládal, ale byla to chyba. Jejich nejlepší počin. Emoce, tvrdost, ale i melodika a chytlavé texty. Spolu s Esa z lesa a Contrastic jediné kapely, které mě baví v češtině :D. (Bandzone)

THE CALLOUS DAOBOYS – vše
- s velkým očekáváním nové desky, kde mě jejich nové singly neuvěřitelně baví, jsem najel celou diskografii. Deska od desky zábavnější, lepší a originálnější. Poslední EP také pecka. Tak uvidíme, kam to až kluci a holky se svým happy mathcore nesmyslem dotáhnou. Chápu, že ti, kteří je viděli živě před Tesseract, si budou klepat na čelo (protože to stálo za H), ale muzika je naprosto skvělá. (Bandcamp)

LAMBRINI GIRLS – Who Let the Dogs Out (01/2025)
- byť to zní neurvale, vlastně jde o poppy punk rock, což je něco, co jsem pro zachování mentálního zdraví v životě slyšel jen málokrát, ale tenhle minulý tip od Mrkvivita mě fakt v playlistu udržel a je jedno, zda je ta nasranost slečinek třeba hraná. Big Cunt Energy z toho skvirtuje na všechny strany.

VEILBURNER – The Duality of Decapitation and Wisdom (11/2024)
- tahle Vaněnova deska je pěkná divočina. Sice plno momentů v ní upomene něco, ale zas nic tak výrazně a pravidelně, aby celek začal znít jako něco. Ještě pár poslechů proběhne, protože osobitost a auru k prozkoumávání to má.

GRAPEFRUIT ASTRONAUTS – Grapefruit Astronauts (03/2025)
- kolik let nás Grepáci zásobovali singly? A teď všechny vyšly jako deska. Zdeněk Kaplan je talentovaný a i přes částečné citace to má světovost, svěžest a vše, co moderní instrumental prog má mít.

THE COST – Doppler Affection (03/2025)
- El Estepario Siberiano konečně taky vydal desku. Alternativně laděná a progresivně nabitá muzika do auta, kde jsou do současného zvuku vmíchlé i devadesátky a vlastně i takový Deftones feel.

BEHEMOTH – Evangelion, Satanist (2009, 2014)
- opáčko, obzvlášť Satanistu jsem nyní docenil. 

DAUGHTERS - vše
- kurňa, tohle se nikdy neomrzí.

DESSIDERIUM - Keys to the Palace (03/2025)
- Alex Haddad (též také kytarista i Atheist) stvořil další skvělou desku. Ta předchozí byla možná přístupnější, ale i nyní se na aktuální kolekci jedná o skvělý hudební příběh s mnoha polohami. Bude třeba trochu pátrat, ale investované úsilí se jednoznačně vyplatí. Paráda!

HYPERMASS - Apparition Day (EP) (03/2025)
- Norkové navazují na předchozí plnohodnotný debut a pokračují dál s neutuchající intenzitou i na aktuálním EP v severském melodeath jízdě, kterou okoření tu thrash či groove přístupem.

VERTEX - The Purest Light (01/2025)
- už to dávali borci přede mnou a já přitakávám. Velmi nadějný mathcore z Francie, který žene kupředu skvělý tlučmistr Pierre Rettien. Pro fandy Car Bomb povinnost.

VIOLENT DEFINITION - Progressive Obsoletion (11/2024)
- druhá fošna thrasherů z Řecka. Hobluje to, basa zvoní, kytara řeže, vokál štěká. Poctivá práce, která potěší fanoušky starších Kreator nebo Demolition Hammer. Škoda, že v druhé půlce kapela zařadí tři sedmiminutové vály za sebou, ztrácím pozornost.

TONY LEVIN BAND - Bringing It Down To The Bass (09/2024)
- sólovka asi největšího z basových prog mágů. Žádné matematické šílenství se nekoná, není to ale ani unylá profesura, byť mistr Levin umí střídat žánry jako Casanova holky, což i tahle sólovka dokazuje. Je tu od všeho něco, nechybí ani experimenty - viz vokální věc On the Drums, což je zase verbální pocta progrockovým bubeníkům.

STAGNANT WATERS - Rifts (02/2024)
- nemám slov, odvážím se to pustit jen jednou za čas, byť mě tenhle příval psychedelického indus/avant post/blacku nesmírně přitahuje (stejně jako podobná šílenost A.N.T.I. od Diapsiquir). Už jsem si myslel, že duch a genius loci je fuč, ale Rifts v tom nejlepším navazuje na zlatou norskou avant-éru z přelomu milénia. Skvělá věc, kterou budu ještě dlouho vstřebávat a odhalovat její vnitřní soukolí.

THE MARS VOLTA - Lucro Sucio Los Ojos Del Vacio (03/2025)
- nerozumím tomu, možná jako dojírna peněz pro hc fans, jinak nic, co by mělo společné s hudbou Mars Volta. (2/10)

NORTT – Dødssang (04/2025)
- One man funeral doom projekt a jeho už pátá deska. (7/10)

HATE INCLINATION - Maritime Depredation (03/2025)
- po pár letech další zářez BDMka, kde taky buší Nikhil T. Zatím docela zklamání, ale třeba to vyleze. Plastozvuk ještě víc než minule ovšem.

CURSE CRØSS - Imminent Death Ep (09/2024)
- komu se stýská po Dead Instrument?

FIORDMOSS - Kingdom Come (2017)
- vrátil jsem se k tomu a udělal jen dobře. Elektro/triphop/darkpop s famózní Petrou Heřmanovou. Doporučuju.

ARCH ENEMY – Blood Dynasty (03/2025)
- švédští melodici nedávno osvěžení novým americkým kytaristou na čele s energickou kanadskou modrovláskou naplnili mírou vrchovatou očekávání dychtivých fans. Ani chvíli nenudící profesionální mixáž groove melo-deathové smrště s powermetalovou výztuží. Nejlepší výkon minimálně poslední dekády, tj. od doby, co se žezla ujala Alissa. (8/10)

EVERLORE – Hope and Turmoil (03/2025)
- kvinteto ze země tisíců jezer navazuje úspěšně na svůj pět let starý eponymní debut a nic na tom nezměnila ani opakovaná výměna na postu honiče hlasových výšin. Další melodická powermetalová lahůdka jako podle šablony z dílny inspirujících protřelých mistrů oboru. (7/10)

GLORIOR BELLI – Glorior Belli (03/2025) 
- Pařížan Billy Bayou po osmé a eponymně po sedmi letech zpět na scéně. Povedené nazuřené blackmetalové věnování a úcta k odhodlání ozbrojených sil Ukrajiny. Skličující šílenství zhmotňující se při poslechu i bez vědomí tématiky alba.

GOTTHARD – Stereo Crush (03/2025)
- kytarista Leo Leoni udržel švýcarskou hardrockovou vykopávku počátku devadesátých let při životě, a tak může vypalovat i na po sedmnácté sladkobolné hitovky jakoby se nechumelilo. (6/10)

ISTAPP – Sól tér sortna (03/2025)
- další nadílka folkem načichlého melodického black metalu ze země tří korunek na jubilejní oslavičku dvaceti let na scéně. Čtvrté album je ledové a řezavé jako ten rampouch. Až slunce zčerná, vítejte v prastaré domovině Vinterland a Dissection. V žánru kandidát na top roku. (9/10)

LACRIMOSA – Lament (03/2025)
- autentický smíšený duet pod dohledem osamělého naříkajícího klauna v dalších goticko-symfonických zastřených aranžích na smutek a žal, nepostrádajících metalové variace. Vydařený závěrečný díl trilogie navazující na předchozí alba Testimonium a Leidenschaft. (8/10)

NINKHARSAG – The Black Swords of Winter EP (03/2025)
- debutní epéčko od anglického kvartetu po jeho dvou regulérních albech z let 2015 a 2021. Necelá půlhodinka promyšlené blackmetalové melodiky v pravověrné agresi a v patřičném úklonu před modlou Dissection, ale žádná bezmyšlenkovitá kopírka. Velké překvapení měsíce. (9/10)

TROLD – I skovens rige (03/2025)
- trochu nefalšovaného folkmetalového škádlení v podání dánských trhanů zvoucích na podruhé do svého lesního království. Nakonec z toho ale leze docela zábavný melodický death metal, i když větvičky, trollové a hodokvas v mechoví samozřejmě nechybí. Vše ovšem poměrně vkusně vzájemně na sebe naroubované. Tak šup si se všemi těmi trolly svorně zakřičet SKÅL SKÅL! (7/10)

VERBLUTEN – Belagerung EP (03/2025)
- frankfurtská partička má zatím na kontě pouze předloňské debutní album a letos tedy také jeho epéčkového následovníka. Podobné blackmetalové spolky ze zkrvavených germánských planin mám tradičně hodně v oblibě, tady navíc ve slušivém pochodovém punkovém kabátku a jako bonus i naštěkaný vokál k sežrání. (8/10)

ALARUM - Eventuality (2004)
- na Eventuality jsem narazila krátce po jejím vydání a ejhle - album má přes 20 let. Nicméně na kvalitě se to nepodepsalo a stále se jedná o velmi solidní porci muziky.

PESSIMIST - Ke Hvězdám (2002)
- desek z českých luhů a hájů zase tolik neposlouchám, ale k některým z nich se opakovaně a rád vracím. Ke Hvězdám je jedna z nich. Dočkáme se nové desky, pane Cerho? :-)

WAYD - Barriers (2001)
- rozhodně nejlepší deska od slovenských bratrů. 

PESSIMIST - Ignorace (1998)
- zcela zákonitě při poslechu Ke Hvězdám nelze ignorovat debut.

LUSTMORD - Heresy (1990)
- geniální soundtrack přímo z pekla. Kdo má rád například Clavicvla, jednoznačně povinnost poslechnout Heresy. Ani jsem neměl tušení, že taková nahrávka existuje. Famózní!