Datum vydání: 21. únor 2025
Vydali: Dropbear Lodge
Žánr: avant jazz, rock in opposition, math rock

Padající medvěd, jinak též dropbear nebo padevěd, je krvežíznivej, zákeřnej příbuznej australský koaly, kterej znenadání padá na nic netušící oběti z eukalyptovejch stromů. Zejména na turisty a příslušníky zahraničních vojenskejch jednotek.

Tenhle mazlíček má přes 120 kilo, a mocnejma pařátama páře břicha a vyvrhává vnitřnosti. Počet spatření je mizivej, počet obětí velkej, přeživší, co můžou o setkání s padevědy vyprávět, bys spočítal na prstech jedný ruky. Rad, jak se vyhnout útoku je spousta, ale který můžeš věřit? Mluvit s australským akcentem, maskovat svůj pach močí, natřít si podpaždí zubní pastou… A existuje padevěd vůbec? Je koala medvěd?

Dropbear Lodge se, podle vlastních slov, snažej o zhudebnění padevědskýho mýtu. Začínaj u neškodnýho jazzovýho preludování z konzervatoře a přetváří ho v něco daleko nebezpečnějšího.

Výtahovej jazz se v jejich podání mění v nervní změt tónů, která se trpělivě plíží jak lovec za kořistí, jen aby občas vybuchla v rychlej výpad. Hladivej saxofon a kytara sklouzává do neklidnejch tónů, místo slunce v duši cejtíš sevřený půlky v kalhotách. Lodí houpou drobný, nepravidelný basový vlnky, který dávaj tušit nebezpečí pod hladinou. Bicí droběj rytmy a hudbu zahlcujou nepřiměřeným počtem úderů, jak když někdo pod tlakem nepřetržitě drmolí. Tónů je obecně hodně, kytarový a saxofonový linky se horečnatě prolínaj a snažej se překrýt štiplavej zápach strachu.

Hudebně je Vicious Twee někde na pomezí jazzový avantgardy a rock in opposition, z jedný strany tě napadne zornovská nepříjemnost, z druhý je potřeba zmínít promyšlenou hrozbu Thinking Plague, dohromady to zní trochu jak Friendly Bears.

Vypíchnout je potřeba skladatelskou trpělivost a rozmanitost. Dropbear Lodge se tě nesnaží hudbou umlátit, ale spíš postupně vtáhnout do víru, neklid budujou postupně, ale o to dýl rozjitřený pocity doznívaj po poslechu. Skládání je rozvnoměrně rozložený mezi členy kapely, každej složil zhruba stejnou porci muziky a je to znát – některý skladby se zákeřně plížej, jiný nepředvítalně těkaj, jsou tu i zamyšlenější věci. Díky týhle rozmnatitosti udržuje Vicious Twee pozornost, i když je to docela dlouhá a poměrně posluchačsky náročná deska.