1) SPOTIFY Album měsíce (Archiv pro duben 2025 - 76 skladeb a téměř 7,5 hodiny hudby). Nově zařazujeme i playlist pro streamovací službu Tidal.

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej přes druhý odkaz v závorce na Archiv).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů.

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky

(6) CHANGELING - Changeling (04/2025)

LooMis: jak už jsem avizoval u singlů, na tuhle desku jsem se hodně těšil a nezklamala. Čtyřka metalových dravců pod taktovkou Fountainheada servíruje velmi komplikovaný a propracovaný tech death materiál, který nutně vybízí k opakovaným poslechům. (9/10)
Herelson: zatím naposloucháno velmi málo, aby bylo možné něco rozumně napsat. Každopádně Fountainhead s kumpány ukuli hutný studijní materiál.
Kory: hodně náročné na poslech, chce to trpělivost, která se v konečném výsledku absolutně vyplatí.
sicky: debutové album německé-tech death party, které šéfuje kytarový virtuos Tom Geldschläger (ex-Obscura). Kapela se v oblasti žánru progresivně-technický death metal pohybuje stylem zkušených borců. Kdo rád komplikovanější tech death songwriting, tak jistě ocení. (7,5/10)
MXL: basák z Virvum, bubeník z Malignancy, alkaloidí singer Morean, a tohle všechno pod taktovkou bezpražcového kytaristy kouzelníka a producenta studia Umbrella Fountainheada? Krásným obalem ověnčený progresivní death pěkně bzučí, sound je zajímavý, i když trochu měkkoučký. Masivní bicí ale udržují smrtelné dekorum. Vůbec to není špatné, nejednou neobvykle pojaté, včetně neotřelých melodických backing vocal partů nebo kytarových efektů v mezihrách. Někdy trochu Alkaloid připomíná ten vokál, ale tomu se dá těžko vyhnout. Originalita se koná. (7,5/10)
bizzaro: Tom Fountainhead Geldschläger se vrhnul do „sólovky“ a přináší s novou kapelou hodinu prog tech experimental deathu s hlasem Moreana, který ještě nějakou dobu budu zkoumat. Na basu Arran McSporran (Vipassi, Virvum) a bicí Mike Heller (Malignancy, ex Fear Factory) - ten je asi nejslabším článkem kvarteta.

(6) MESSA – The Spin (04/2025)

AddSatan: ještě víc goth/post-punk rock-popík, ale pořád i doom metal, hard, prog, heavy psych, stoner, occult rock, dark jazz-fusion (až Miles Davis trubka v 5.), blues, black metal  (7.) vlivy, jen orientálních prvky tentokrát chybí. Trochu sterilnější i zvukově, někde vlezlost a šablonovitost spíš vadí (1.), někde spíš baví (2.). Close i Feast byly lepší, ale furt většinou spíš baví. (Bandcamp)
mIZZY: Messa opět nahrála pěkné occult rock/doom písničky s hezkým zpěvem. Větší hloubka a dřívější pestrost ale novému albu chybí. Předchůdce Close i přes svou nekonzistenci zůstává silnějším albem. (Bandcamp)
Dantez: šarlat na východní frontě. Ostře tenké rytmy post-punku proráží typickou kapelní hutnost. Více hitovek než monumentality. A nevadí to. Messa zkrátka hrabe v novém šuplíku a ruka nemíjí kvalitu. Úctyhodné.
Kory: to nejde ani popsat, to se musí slyšet.
onDRajs: Italové ještě víc zvolnili a zjemnili texturu, The Spin je oproti Close rockovější, snad bych hovořil o nějaké tvrdší doomy verzi grunge (v dobrém). Už to tak emoce nejitří, spíš hladí, což vůbec nevadí, jako velké minus však vidím délku desky. V současnosti bych snad všude krátil, tady bych ale dva songy přidal. The Spin je o 23 minut kratší než Close! Sotva se člověk naladí, hned to skončí, možná i proto se to víc oposlouchává.
bizzaro: minulá deska byla sice zajímavější, ale Spin zas příjemně odsýpá. Jsou to prostě okultně laděný rockový písničky.

(5) BENEDICTION – Ravage of Empires (04/2025)

LooMis: pokračování Scriptures (i ten obal), vlastně je to pořád všechno stejný, ale zahraný s takovou grácií a našlapané hitovkami, že to opět baví od začátku do konce. (8/10)
Dantez: death metal a nic víc. Valivost jak Bolt Thrower, bublavá basa jak ze starých desek Autopsy, riffy, jak jsou na ně fanoušci kapely zvyklí. Nic víc, nic míň, v pořádku.
onDRajs: to samé jako u Lik. Scriptures bylo překvapení, silné riffy, útok na první signální, staříci chytili druhou mízu. Ravage of Empires už v tomhle ohledu dochází dech, některé riffy svým primitivismem až iritují (třeba úvod Genesis Chamber) a deska je spíš odvozeninou té předešlé, než že by šla dál...
MXL: anglická deathmetalová legenda nemusí nikomu nic dokazovat a hrne vše v tradičním osobitém stylu, který banda znovu definovala na Scriptures před pěti lety. Old school death s téměř punkovým nasazením je přímočarou válcující učebnicí nevybočující z žánrové rutiny. Od úvodního hromového Ingramova chechotu se jede na jistotu. Masivní zvuk, kvapíková tempa, jednoduché struktury skladeb ovšem fungují na první. Desku si rád pustím čistě z radosti z klasického smrtikovu birminghamských, i když oproti předchozímu albu ubylo na hitovosti songů.  (7,8/10)
bizzaro: Já vím, je to v podstatě pitomina a zní to jak předchozí deska, ale tak strašně to dědkům maká :)

(4) ALLEGAEON - The Ossuary Lens (04/2025)

LooMis: Tak tahle deska mě smetla. Opět už singly napověděly, že by to mohla být zajímavá studiovka a je! Dokonce musím konstatovat, že singl Driftwood, který mne lehce zklamal, dokonale zapadá do konceptu desky. Nádhera! (9,5/10)
Herelson: známé přísloví praví: "ševče, drž se svého kopyta." No a denverští (se) drží nejen kopyto, ale i pověstnou laťku standardně vysoko. Zde je vše hodně v pořádku.
Kory: rostou,rostou a nejdou zastavit. Radost poslouchat.
bizzaro: Kdysi mě Allegaeon trošku trkali melodicky, resp. její přemírou, ale na nové desce do sebe i riffově (vylézají z toho Fallujah) tak ňák vše zapadlo a nejebe mi to v uších vytepleným hevíkem :)

(3) ANCIENT DEATH – Ego Dissolution (04/2025)

AddSatan: death metal s novými členy Atheist a Cruciamentum – mix staroškolského, prog, tech, sci-fi, melo i atmo/doomy – vlivy/poblíž Death, Timeghoul, Demigod, The Chasm atd. z novějších StarGazer, Blood Incantation - AD lepší, soudržnější, ale i Opeth/Agrimonia atd. Spíš střední tempa, ale i sypačky, pěkný atmo/progy reverb brnkačky, převážně dost fajn/dobrý, místy slabší, vokály ok (2x čistý basačky rozpaky, ale jen pár vteřin), škoda měkkopáků, jinak zvuk taky ok. (Bandcamp)
sicky: kvalitní deathmetalové album, kde kapela spíš než na tvrdost, rychlost a sypačky sází na atmosféru a nápadité kytarové motivy. Je v tom slyšet oldschool typu Obituary zároveň ale i progres ve stylu Blood Incantation. Na to, že jde o debut, tak se jedná o velmi solidní práci. (7,5/10)
MXL: je překvapující, s jak skvělým materiálem, který se příliš nevzdaluje od bahnitých vod klasického death metalu, ještě dokáže dneska někdo přijít. Američané mají na krku pár singlů, demáčů a dvě epka, nyní představují debut na Profound Lore. Je tam všechno, catchy/thrashy riffy, sóla jak z devadesátkové Floridy, slyším Bolt Thrower, Morbid Angel, Asphyx, ale rozhodně žádná nuda, pěkný mrtvolný gulášek, jen co je pravda. Doporučují čtyři z pěti patologů, pro mě jeden z objevů měsíce. (8/10)

(3) CONAN – Violence Dimension (04/2025)

Dantez: nestoři válečné hutnosti se zase jednou prezentují s rozmanitějším materiálem, který nemlátí jen tíhou, ale i občasným švihem. Specifické double vokály tolik neiritují, zvuk je tradičně masivní, ale i nápadů je tady dostatek. 
sicky: anglický sludgemetalový válec předkládá zajímavou a pestrou desku, která je co se týče soundu samozřejmě stále poctivě bahenní, songy však zde nezní stejně a na daný žánr jsou překvapivě nápadité. Poslední dvanáctiminutový track je sice solidní haluz, přesto mám po hodinové masáži chuť znovu zmačknout play. (8/10)
MXL: hudba Conan ve verzi 2025 působí jako zemětřesení, a to i v porovnání se tři roky starým opusem Evidence of Immortality, který taktéž nebyl piknikem na rozkvetlé louce. Ale tentokrát jsme dál. Doslova seizmická hudba liverpoolských působí coby groovy tsunami a dost záleží, jak moc nahlas ji máte. Prostě si to dejte ještě hlasitěji! Na ostří nože vytažený frenetický Jonův hlas zvěstuje neveselá poselství násilí. V zajetí kytarových repeticí se ocitáme v kovárně marsické tovární haly, jindy zase industriální atmosféru vykresluje přehnaná dunivá vibrace prostupující všemi smysly. Conan se s Násilnou dimenzí posouvají co do brutality soundu i obsahu. (8,5/10)

(3) CYTOTOXIN - Biographyte (04/2025)

Herelson: tentokrát mi to přijde takové moc rutinní - skladby tak nějak plynou bez momentu, který by mě dokázal na delší dobu upoutat. Souhlasím s obalem desky: je to nálož, ale současně je to spoutané a upachtěné.
onDRajs: Cytotoxin ještě víc ztechničtěli, bohužel dominují nicneříkající generická arpeggia á la Beneath the Massacre. V atmo pasážích je stále hodně znát vliv aktuálních Aborted, deathcoru naštěstí ubylo. Je to samosebou zase nátěr, ale chybí vlastní postupy (tohle je pořád spíš derivace slyšeného) a víc záchytných bodů - z předchozí Nuklearth mi toho v hlavě utkvělo mnohem víc.
bizzaro: tohle je parádní nakládačka a snad ještě lepší než deska minulá. Nukleární parta je melodicky chytlavá, brutálně tlačí, udivuje technikou a zábavná. Za mě naprostá spokojenost.

(3) DORMANT ORDEAL - Tooth and Nail (04/2025)

Herelson: že by zatnutý zub i nehet do celoročního topu? Tak určitě.
MXL: aktuální album krakowských bezbožníků frustrovaných životem v bigotní katolické Polsce ukazuje, jak moc může člověka nedělní mše nasrat. Ale vážně. Dormant Ordeal se zbavili zakládajícího drummera a pořídili si ještě lepšího. Produkce je křišťálově průzračná a výsledkem je neuroticky urputný a celkem barvitý death metal srovnatelný s nejlepšími polskými bandy. Nahrávka je natlakována nápady, ale já se nemůžu zbavit dojmu sterility, ta deska nemá příliš duši, je precizně vykalkulovaná, temná, strojová. P.S.: S dalšími poslechy materiál roste a objevují se netušené nuance. (7,5/10)
bizzaro: Poláci nově jako duo pro nahrání bicích požádali Chasona Westmorelanda a udělali dobře, protože tu jejich moderně pojatou vizi deathu, kde se to jeho směry jen hemží, udržel i rytmicky pohromadě.

(3) NEPTUNIAN MAXIMALISM – Le Sacre Du Soleil Invaincu (04/2025)

AddSatan: drone/sludge/doom metalově psychedelický výlet do Tibetu/Indie s echo-trubkou (skoro jak pozoun), basovým sitárem, zurna, daf, gong atd., psych black (6.), raga/post-rock, tribal ambient atd. Škoda redukce avant-jazz, prog/zeuhl a improv. složky, rytmika jednodušší a zní méně zajímavě než dřív, byť od 6. se bubeník sem tam rozjede, 5. surbahar rágu zkrátit na polovic, ale na to, že je to 102 minut dlouhá kláda se to poslouchá fakt dobře, mocnej zvuk dává (master Plotkin). Éons bylo lepší a výrazně překvapivější, ale Le Sacre furt dobrý. Ffo: Dark Buddha Rising, SunnO))), Earth, Naked City - Leng Tch'e, Bong, Mount Fuji, Swans, Oranssi Pazuzu, Om, Van der Graaf Generator (závěr White Hammer), Celtic Frost (Innocence and Wrath), Magma, indický rágy atd. (Bandcamp)
mIZZY: NNMM nahráli další hodinu a třičtvrtě dlouhé trojalbum, od kterého šlo stejně jako od předchůdce Éons čekat žánrové rozkročení, pestrost a experimenty pohybující se od avantgardního metalu, přes drone, psychedelii až free jazz. Na to, jak je ale nové album dlouhé, tak se toho na něm děje strašně málo. Čtvrthodinové brnkání na sitár, případně pak na kytaru bez jakéhokoliv silnějšího motivu nebo dalších nástrojů je spíše Neptunian Minimalism. Ani když tyto pasáže skončí, na desce se stále nic moc nestane. Reálně mi nevadí, že je album klidnější, ale ani v rámci drone ambient poloh nepřináší kdovíco výjimečného. Pustit si novinku jako nevýrazný podmaz při práci je asi ok, na soustředěný poslech to ale opravdu není. Věřím tomu, že třeba na Prague Death Mass bude kapela super a minimálně při jednom z plánovaných setů předvede naživo opět svou hutnější tvář, ale samotná nahrávka je pro mě asi zatím zklamáním roku. (Bandcamp)
Dantez: tady se stále prokousávám, zatím hodně ambientní, ale všechna pozitiva, na kterých ansámbl stojí tady určitě jsou – teď snad jen v ještě více rozplizlejším rozpoložení, což není nutně špatně. 

(3) PANZERBALLETT - Übercode Œuvre (04/2025)

LooMis: Baleťáci vždycky uměli udělat cover, který byl absolutně odlišný od originálu. Ale troufnout si na Bleed a udělat z toho dvě skladby v jedné, je úvod do desky jak hrom. Není to samozřejmě jen tahle skladba, která desku staví mezi adepty TOPu letošního roku, ale celek samotný, na který si Jan Zehrfeld tentokrát pozval opravdu kapacity na své nástroje. Tady ještě bude do konce roku hodně poslechů. (9/10)
mrkvivit: Očekávané album potrhlých německých jazz/math/metalistů přináší, řekl bych, přesně to se dalo čekat. Pomotanou rytmiku, hodně složité počty, brilantní instrumentaci ale i na/dhled, v podstatě neustálé šibalské pomrkávání a házení hudebních vtípků. Přitom PB jdou posluchači naproti zařazováním „známých hitovek“ od Meshuggah, Vivaldiho či Beethovena. Kapele vypomohla hromada hostů. Pestrá a zábavná deska. (8/10)
Baara: Panzerballett jsou prostě miláčci. Kombinace jejich technických dovedností s muzikálností a radostí z hudby je neodolatelná. Od totálního úletu zpívané Ódy na radost, přes dušihladící progresivní Andromedu, přes song, který si u nich podle mě tajně objednal Brutusáček, tedy cover Bleed od Meshuggah. Ten je krásnou ukázkou toho, jak Panzerballet předělávají songy. Z naprosto jasně identifikovatelných částí Bleed přeskakují do jazzových částí a dokonce Radeckého pochodu podle toho, jak to Jan Zehrfeld cítí. Tohle si objednáš jen hudebním lahůdkářství. (9/10)

(3) SERPENTES - Desert Psalms (04/25)

vaněna: Pouštní žalmy jsou deska pro NoEvDia do jisté míry typická. Kvalitní provedení, správně ortodoxní vyznění, ale chybí jí větší živost. Myšpyrming bubeník (nejspíš?) odvedl dobrou práci, ale jinak na albu není nic, co bych si zapamatoval. (6/10)
mIZZY: portugalský black metal ze stáje NoEvDia, kde bubnuje Magnús z Mišpyrming a Dagur z téže kapely se na nahrávce rovněž podílel. Byť se asi nejedná o nic extra výjimečného, poslouchá se to dobře. Další Francie/Island worship se členy Mišpyrming. Přesně to, co bych od Serpentes čekal. (Bandcamp)
Dantez: klasická NoEvDia deska. Ortodoxně neortodoxní, zlá a temná, žádající si bádání. Nyní ale bez extra přidané kvality. Na počinu zanechaly stopu islandské stálice, což jde znát. Nadhodnotu snad rozkryjí další poslechy.

(2) CAUSTIC WOUND - Grinding Mechanism of Torment (04/2025)

mIZZY: poctivý grindcore výplach od členů Mortiferum. Občas to sice na chvilku sklouzne i do lehké gore tuposti, načež se ale prakticky okamžitě začne opět sypat, sólovat nebo riffovat. Baví mě to, a počítám, že naživo na Killtownu budou CW ještě lepší. Fans modernějšího worshipu Repulsion a Carcass budou spoko. (Bandcamp)
Dantez: přímé album, která nijak neuhýbá od trajektorie vytyčené minulými deskami. Kvazi-mechanisovaná death-grind mlátička bez brzd.

(2) FRACTAL UNIVERSE - The Great Filters (04/2025)

LooMis: tohle je vlastně nejslabší deska ze všech mých dubnových titulů. Aktuálně doprovodní muzikanti Steffena Kummerera si sice dali se čtvrtou deskou načas, ale výsledek je lehce rozpačitý, zejména po vokální stránce (netlačí to). Plusové body naopak za to, že si FU drží svůj skladatelských rukopis. (7,5/10)
Kory: opět skvělé jako vždy.

(2) KUUNATIC – Wheels of Ömon (04/2025)

AddSatan: psych rock s vlivy asi japonské, nebo jiné šikmovoké tradiční hudby/folku, dost hypno, zvláštní až rituální zpěvy, baskytara až psych stoner/doomová, asi mj. ffo Poil Ueda, ale vokály mi tu sedí víc a i celkově je to jiný, dostfajnový. (Bandcamp)
mrkvivit: japonské dívčí trio vychází z jejich domovské tradiční hudby, ale východní exotickou melodiku mixuje se západní psychedelií a alternativou. Vše je navíc díky hypnotickým sborovým vokálům zahaleno do mystického oparu. Ale není to jen tak nějaké esoterické brnkání a kuňkání, v některých pasážích se do toho dámy dovedou celkem rockově opřít. (8/10)

(2) LIK - Necro (04/2025)

onDRajs: pět let po Misanthropic Breed čtvrtá řadovka chrastících oldskůláků. Opět bez Dismember ani ránu, tupačky dominují, ale riffy nějak zevšedněly. Předchozí věc se jim povedla víc.
MXL: pro fandy švédského chrastizvuku balzám na ušiska, hraje to parádně a produkce alba pro značku Metal Blade je špičková. Jako tradičně se u týhle bandy moc originality nedočkáme, jede se v dávno vyšlapaných stopách starých Dismember a Entombed, i když trochu vlastní invence upřít nemůžeme. Ale o to asi kapele moc nejde, hrají to, co je baví, a velmi dobře. Možná tu i žák v mnohém předčil své učitele. (7/10)

(2) PROFANATICA - Wreathed In Dead Angels (EP) (04/2025)

mIZZY: nové dvacetiminutové EP Profanaticy. Ledney a spol. se už pětatřicet let drží toho nejprimitivnějšího black/death metalu, což platí i teď, kdy došlo dokonce i na nějaké d-beat pasáže. O jakkoliv silném materiálu ve srovnání se zbytkem tvorby nemůže být řeč, ale furt mě to baví. (Bandcamp)
MXL: šestiskladbový výplach black/death kultu z Connecticutu je násilná a primitivní rubanice nejhrubšího zrna, který zaujme poctivě nabasovaným zvukem a nefalšovaným temným vztekem tryskajícím z nahrávky. Kudrlinek a chytrolínství se tu nedočkáte, Profanatica prostě kope do zadku poté, co vám do něho vrazí obrácený kříž. (7,8/10)

HATE FOREST - Against All Odds (04/2025)
- připouštím, že od Innermost jsem trochu polevil v uctívání nenávistných lesů a angažovaná (v dobrém smyslu) epka Sowing With Salt a Justice jsem poctil jen několika málo poslechy. Ale nová deska přichází s plnou silou uzavřít další etapu Hate Forest. Je to etapa velice neblahá co do dění ve skutečném světě. V tom hudebním si "díky" ní Roman Saenko brutálně řekl o post zatím nejlepší extrémní desky roku. Snad nikoho nemůže nechat poslech songu Mariupol chladným. Velké doporučení a snad bych až řekl povinnost. (9/10)

SIJJIN - Helljjin Combat (04/2025)
- čekání na novou veleporci riffů v podání Ekaitze Garmendii a ex-Necros Christos leadera Malte Gerickeho je u konce. Nic nového od Sumerian Primises a nic jiného než výborné album pro milovníky Morbid Angel a obecně řečeno poctivého death metalu nečekejte. Nevymýšlet pičoviny a mydlit riffy - recept, který funguje. (8/10)

WARMOON LORD - Sacrosanct Demonopathy (05/2025)
- luxusní melodický finský black metal, který je oproti předchozímu krásnému albu o něco méně epický a pompézní, méně navazuje na Old Sorcery, ale v duchu finských tradic příjemně propojuje lehce punkovou melodiku se skvělým blackovým feelingem. Blíží se Vargrav (a tedy derivativně ITNE Emperor), takže všechny palce nahoru. Zvuk na jedničku. (8/10)

ΑΧΈΡΟΝΤΑΣ - Νekyia - The Necromantic Patterns (05/2025)
- Acherontas potvrzují pozici nejlepší řecké blackmetalové kapely. Konkrétně tahle deska se jim povedla dokonce možná o trochu víc než předchozí Malocchio, nevidím na ní slabiny. "Rebranding" na non-NS jméno jim, co do hudební produkce, prospěl. (8/10)

BRONZE HALL - Honor & Steel (02/2025)
- black metal z Finska. Jednočlenný, epický, edgy, takže takový jak má být. (6/10)

SUMERIAN TOMBS - Age of Eternal Night (04/2025)
- čekání na nové Sijjin jsem si chtěl zkrátit sumerským black metalem, který mě před pár lety docela zaujal. Od té doby kapele narostly ambice, ale od úvodního "UGH" je jasné, že zase půjde o rychlý, ale až moc přímočarý black metal s lehkými východními vlivy. Předchozí album mělo výhodu nečekaného, tady už se spíše dá říct, že potěší, ale nenadchne. (6/10)

HERSIR - Hateful Draugar from the Underground (03/2025)
- nenávistný trpaslík z podzemí (název desky) je Ban Vávra? Naštěstí ne... Tohle je švédský black jak se patří. (6/10)

NINKHARSAG - The Black Swords of Winter (03/2025) (EP)
- melodický black metal s dráčkem na obalu je takovou příjemnou jednohubkou pro milovníky Dissection (Thulcandra atd.) 

AMANDA MUR – Neu Om (04/2025)
- potemněle-mysteriózní písničky/skladby utkané z vláken latino i jiného folk(lór)u, elektroniky, ambientu, beatů, dub techna i jiných (post-)klub subžánrů, kvazisakrální zpěvy (až nádech středověku), darkwave, avantgarda, art pop, klasika („“?), piano i cosi strunného, pěkný zvuk/y i zpěv. Já se do sítě chytil. Mix, poblíž, ffo: Lucrecia Dalt, Zola Jesus, Andy Stott (2.), Ferragutti & Rosaly, Chelsea Wolfe, Fever Ray, Maarja Nuut, Golem Mecanique apod. (Bandcamp)

FELGRAVE – Otherlike Darknesses (04/2025)
- death, black, trochu doom, ale hlavně dost prog/avant-metal/rock – v měkčích pasážích s čistými zpěvy i vliv/poblíž King Crimson (nebo zextremizovaní), Kayo Dot – Hubardo/Epipsychidion, Ingurgitating Oblivion - míň pidli a soudržnější, pozdní Gorguts, Demilich, Dischordia, Lychgate, Emperor – Prometheus, deathovější Ved Buens Ende, Imperial Triumphant (basa!), klávesy až mellotronoidní atd. Zajímavá, zvláštní propojení poly-dis/harmonií, valby i sypačky (Stone z Evilyn aj.), promakaný, ani dvě 18 minut dlouhý skladby (skoro?) nenudí. Škoda výškově-umělejšího zvuku a měkčích kopáků. Ještě uslyším, ale po 4-5 posleších zatím až (mírný) nadšení, možná zatím nej letošní metal? (Bandcamp)

AYA – HEXED! (03/2025)
- tip od jkl, dík. (Post-)industrial, deconstructed/post-club, UK bass, grime, digital hardcore, hip-hop, ale i drone/ambient (9.), schizo zpěvy/řevy. Připomněla/ffo: Ziúr, Yikii, NIN/Massive Attack (7.), trošku i clipping., nebo extrémní Björk (?), v 9. i tu Golem Mecanique :). Energický, zábavný. (Bandcamp)

DARJA KAZIMIRA & ZURA MAKHARADZE – Minotaur – Ananke (03/2025)
- rituální avant-folk inspirovaný řeckým mýtem a asi gruzínskou, či prostě východní tradicí, spousta zvláštních nástrojů a perkusí, asi spíše improvizovaný, ale atmo a soudržný. A hlavně až skoro nepříjemný, syrový, disonantní, vyjetě extatický, extrémní vokály – zvláštní techniky (mj.) poblíž Diamandy Galás, nejexpresivnější Lisy Gerrard, Hekte Zaren/Adaestuo i Attily Csihára/VoV, ale i Arktau Eos,Phurpa (instrumentálně) apod. Zajímavý, působivý. Cyclic Law. (Bandcamp)

GREY AURA – Zwart vierkant: Slotstuk (03/2025)
- avant-black metal, trochu dis i post-, ale i až divno/melancho folk pasáže/skladby, sype Seth van der Loo (Centurian, Nox aj.), basák z Laster. Cca mix, poblíž, ffo: DhG, Void, Code, Furia, trochu Lugubrum/VBE, Misþyrming, IT i Mr. Bungle momenty (3. od 2:24), folk připomene instrumentálky raných Hexvessel a dokonce Kaboom Karavan (10.). Převážně zábavný, dobrý. (Bandcamp)

SCIMITAR – Scimitarium I (02/2025)
- hevač, co mě baví (převážně). No, spíš heavy/black metal s vlivy occult, psych, prog, goth rocku a post-punku. 3/4 Slægt + zpěvačkaShaam Larein až lehce schizoidně mísí dis/harmonie, vlivy lecčeho od Coven, Mercyful Fate až po Mayhem a (+-) i DsO, ale hlavně ffo pozdnějších Sabbath Assembly a asi i Negative Plane. Trochu guilty pleasure, ne vše mi tu sedí, ale spíš jo, dobrý. Více v recenzi. (Bandcamp)

BENTHOS - From Nothing (04/2025)
- pro mne nový objev. I když špagetožrouti mají na kontě jednu desku, tak jsem jich divoký mix mathcore, djentu, post-hardcoru, jazz fusion a elektroniky objevil až s druhou deskou. Tady se toho děje tolik, že i po 2 týdnech furt nemám přechroupáno. Vše je propracováno do nejmenšího detailu - občas na mysli skočí Haken, občas Sikth, každopádně tady to není na první dobrou a skladby se neustále vyvíjejí, ale i přes velkou složitost stále drží pohromadě. Doporučuji. (Bandcamp)

GREY SKIES AHEAD – Endling (10/2024)
- tenhle pokus o lehkou kopii The Ocean jsem rakousko-německému seskupení docela spolkl. Vyšlo sice již minulý rok, ale já jsem zaregistroval až nyní. Pokud někomu chybí uhlazenější a ortodoxnější podoba post-metalu á la The Ocean, zkuste tohle. (Bandcamp)

GHOST – Skeletá (04/2025)
- nejslabší deska Ghost? Podle mnohých tomu tak bude. Od debutu nejméně epochální a grandiózní počin, produkčně útlý, hodně melancholický s přesahy do osmdesátkových syntezátorů a glamové potutelnosti. Za mne osobně tady kvality jsou, ale o nejlepší ani druhé či třetí desce kapely bych nehovořil.

JAMES COLE – DONE (04/2025)
- James překlenul čtyřicítku. Stává se z nej Dan, který ale asi ještě nebude nějakou chvíli Done. Prvních pár tracků slibuje funkční introspektivu, která omluví i fakt, že tady Cole zní jako skoro vše, co v Supercrooo celou kariéru pochcával. Kvality ale s přibývajícími vteřinami padají – nadhozená linka se vytrácí a z desky se stává typický hit-or-miss.

TUNDE ADEBIMPE – Thee Black Boltz (04/2025)
- sólová nahrávka zpěváka nepříliš aktivních žánrových chameleonů TV on the Radio, známého také z hostovaček u Leftfield či Massive Attack (viz Pray for Rain) se vydařila. Poslechneme si pár velmi dobře poskládaných a zaranžovaných písniček, které zabírají na první dobrou, ale přitom nejsou blbé ani podbízivé. Žánrově mezi alternativním popem, rockem, trocha funky vibu, špetka tanečních rytmů. Velká radost tohle poslouchat! Žhavý tip pro někoho, kdo potřebuje na chvíli kontrast k věčnému zlu a temnotě. (8/10)

RÖYKSOPP – True Electric (04/2025)
- poslední studiovky norských tanečních písničkářů mi už moc neříkají, proto jsem rád uvítal tuhle speciální nahrávku. Jde o 19 nově studiově přepracovaných verzí skladeb, jakéhosi best of, tak jak zněly na turné v roce 2023. Nové aranže zdůrazňují taneční podstatu a jdou víc ke klubovým kořenům dua. Je to osvěžující, vychutnat si tyhle přitvrzené verze původních melancholických hitů. Jasně, je to pořád pop, ale libový. (7,5/10)

WĄŻ – Monolith (04/2025)
- tohle instrumentální trio z Krakova se zabývá progresivním rockem/metalem, který obohacuje o hutnost a hypnotičnost stoner rocku a dochucuje lehce psychedelickým kořenivem. A mně to velice baví! Líbí se mi, že Poláci zběsile nedrtí myriády not, ale dávají si záležet na atmosféře a nápady dobře vytěžují. Jako muzikani jsou na víc než solidní úrovni, ani skadatelsky na tom nejsou špatně, zvuk si opatřili též kvalitní - stonerově zemitý. Sedmero skladeb v rozmezí 7 - 13 minut je dobře uposlouchatelných, i když by se dalo uvažovat o nějakém lehčím prostříhání určitých momentů. (7,5/10)

MIKI BERENYI TRIO – Tripla (04/2025)
- zpěvačka dávných shoegazeových pionýrů Lush a její nové trio vydává moc příjemnou desku. Kdo měl rád ranou zadumanou tvorbu Lush, ale nevadila mu ani koketerie s britpopem na pozdějších albech, bude spokojen - dostane synth plochy i kytarovku, vše korunované příjemným zpěvem Miki Berenyi. Poměr melancholie i hravosti je vybalancovaný, pořád je to ale vkusná, promyšlená hudba. (8/2025)

NIECHĘĆ – Reckless Things (02/2025)
- velmi příjemně poslouchatelný kus hudby balancující mezi moderním jazzem, prog rockem a alternativou s dominantním zvukem saxofonu. Varšavští pracují s jazzovou rytmikou i decentními syntezátory a vzniklý koktejl servírují lehkou rukou a s nadhledem. (8/10)

HELEN GANYA – Share Your Care (02/2025)
- skotsko-thajská hudebnice hledá své kořeny v balancování mezi Asií a Evropou, podobně jako jinde zmíněné Kuunatic. Helen ale kombinuje thajský folklor s britskou klubovou taneční muzikou či art-popem. A nezní to špatně. V obou polohách je to skladatelsky silné a zmíněné dva hlavní proudy se prolínají nenásilnou formou. Velmi euforické, byť zároveň podprahově melancholické poslouchání. (8,5/10)

mmnk – Legenda Ybokaj (01/2025)
- konceptuální album relativně mladé (vznik 2019) brněnské kapely je příjemným překvapením. Pestrá hudební skládanka zahrnuje punkovou údernost a dravost, rafinovanou rytmiku, mírné sklony k avantgardě a poťouchlosti. Místy jsem si vzpomněl na třeba na Candy Meatworks, kteří kuchtili z podobných ingrediencí. (8/10)

BRIDGET HAYDEN & APPARITIONS – Cold Blows the Rain (01/2025)
- anglická zpěvačka Bridget Hayden se etablovala hlavně na psychedelicko-avantgardní ostrovní scéně v kapelách jako The Telescopes či Vibracathedral Orchestra. Na tomto albu se ale vydává k folklórním kořenům rodné země a vzdává intimní poctu několika známým i méně známějším tradicionálům v pomalém tempu s výraznou zádumčivou atmosférou. Aura kolem nahrávky je silná i díky tomu, že album bylo míněno jako akt usmíření s umírající matkou zpěvačky. (8/10)

PAPANGU - Lampião Rei (09/2024)
- šok, šok, šok. Po drtivém debutu Holoceno (jedna z desek roku 2021) Brazilci strašně vyměkli a druhou desku jakoby nahrála jiná kapela. Místo norských Shining (nebo chcete-li Mastodon hrajících King Crimson) najednou úkrok někam k Gentle Giant, citelně ubylo lomozících kytar. Cca po sedmém poslechu se dojmy trochu lámou k lepšímu, ale mé úvahy o návštěvě jejich zářijové berlínské štace berou za své.

SADIST - všechno
- původně jsem si jen chtěl osvěžit staré desky, ale zůstal jsem u toho víc než měsíc. Překvapilo mě, jak je diskografie Italů vyrovnaná, baví mě od nich skoro vše. Season in Silence a Hyaena v klidu snesou srovnání s legendárními prvními třemi alby (Above the Light, Tribe, Crust).

THE DILLINGER ESCAPE PLAN - novější tvorba
- přiznám se, že Diliny jsem po Option Paralysis moc zevrubně nesledoval. Chyba? Jak se to vezme. Vše zásadní bylo řečeno do Ire Works, ale ani dál to není špatné. Zpětně jsem docenil One of Us Is Killer, naopak poslední Dissociation mi přijde i na poměry Dillingery až moc alternativní. Chybí jí agrese, je vyumělkovaná, postrádá autentičnost.

AMPLIFIER - Gargantuan (2025)
- progressive/psychedelic rock matadoři z UK se mi tentokrát trefili do noty. Album je tak akorát na pomezí melodična a progrese, metalu a rocku. Hutný zvuk vs měkká hudba je něco, co mám rád, a zde kapela krom formy předkládá i příjemné, na poslech chytlavé songy. (7,5/10)

LIMBO - Elicit (04/2025)
- djentová deska, které je víc než progresivní vyšívání pořádná tvrdá nakládačka ve stylu Meshu. Komu se líbí tvrdší kapely z daného žánru jako třeba Vildhjarta, Humanity's Last Breath nebo After the Burial, bude tady doma. (7,5/10)

THORNHILL - Bodies (04/2025)
- novinka australské kapely je celkově tvrdší než předchozí Heroine (2022), které bylo víceméně Deftones worship. Bodies je pestřejší a zábavnější v tom smyslu, že jsou zde jak nu-metalově melodické songy, tak djentově tvrdé sekanice a nechybí ani rychlejší metalcore nebo elektro vsuvky. Vcelku povedená party metalová deska, která baví především díky své různorodosti a kvalitnímu zpěvu. (7/10)

LANDMVRKS - The Darkest Place I've Ever Been (04/2025)
- metalcore album, kde se v rychlém sledu střídá melodická zpěvná poloha s řevem a tvrdými kytarami. Zpěv je někde francouzsky, někde anglicky a songy obsahují hodně změn, kdy motivy se střídají možná až moc rychle a hudba tak působí trochu roztříštěná, nicméně po energetické stránce maká muzika solidně. (7/10)

HATE - Bellum Regiis (04/2025)
- polská blackened death metal skvadra, která funguje nepřetržitě přes třicet let, je po pár letech zpět s novým albem, které je možná o něco pomalejší a rozvážnější než předchozí, ale opět maká velmi solidně. Hlavně zpěv je jako obvykle výborný. Kapela s přibývajícími roky invenci evidentně neztrácí. (7,5/10)

BELNEJOUM - Dark Tales of Zarathustra (04/2025)
- multi-kulti black/death allstar band americko-egyptsko-italsko-britské provenience jsem zaregistroval díky účasti etablovaných metalových muzikantů jako basák Rich Gray (Annihilator), bubeník George Kollias (Nile), na kytaru Fabio Bartoletti a orchestrace Francesco Ferriny (oba Fleshgod Apocalypse). Severoafričané Qasad (klavír a zpěv) a hlavní postava bandu, kytarista Ehab Sami, do hudby očekávatelně dodávají exotický rozměr. V zásadě se jedná o lepší průměr symfonického deathu, avšak nic světoborného zvukově ani obsahově. Na druhou stranu mě to baví víc než aktuální tvorba FGA. Přesto intermezza a intra či nebeský vokál Tamar Jokić patří k tomu zajímavějšímu na nahrávce. Not bad, not shocking. (6,5/10)

CADAVER - Hymns of Misanthropy (04/2025)
- velmi zvláštní “novinka” klasiků norského death metalu je nahraná ve stejné sestavě jako legendární …In Pains. Nejen to, ale dokonce i skladby jsou totožné, jen v jiném pořadí, více či méně přearanžované a s novými názvy! Vše je nahráno znovu s odstupem 33 let, ale kapela i vydavatel se tváří, že jde o aktuální materiál. Navíc zvuk je poněkud zahuhlaný. Otevírák alba Maltreated Mind Makes Man Manic je zase předělaná věc Manic z alba Discipline. Nás za nos tahat nebudete, hošánci, nicméně skladby jsou to super, tak proč si je neposlechnout znovunahrané. (7,5/10)

CANCER - Inverted World (04/2025)
- po sedmi letech se hlásí rakovinotvorný britský smrtikult, který se svým death/thrashem psal krvavou stopou do žánrové kroniky především v devadesátkách. Novinka je pěkně agresivní záležitostí, která bují mnoha perfektními melodiemi a smrtícími standardy. Velmi vyzrálý a komplexní materiál má své topy v promakaném songwiritingu poplatnému staré škole, technicky brilantní práci s harmoniemi a zdařilé produkci, co zatlouká hřeby do rakví s přehledem zkušeného hrobníka. Nejvíc překvapující je pro mě dojem, že považuji Inverted World za asi nejlepší desku kapely, i přesto, že má za sebou absolutní klasiky jako To the Gory End a Death Shall Rise. Hodnotím dokonce výš než novinku krajanů Benediction. (8/10)

COLOTYPHUS - The End of Journey (04/2025)
- na tenhle ukrajinský atmoblack jsem narazil náhodou a mezi novinkami měsíce určitě zaujal nadprůměrně. Smutek z války a smrti je na albu i obalu ztvárněn uvěřitelně a zdařile, tudíž se album může chlubit zvláštním napětím a depresivním vyzněním. Kdyby pod podobným tlakem komponovali i ostatní, nevycházelo by tolik sraček. Слава Україні! (7/10)

IN THE WOODS… - Otra (04/2025)
- recenzi i report z koncertu jsem už sepsal a bylo řečeno vše. Z mého pohledu dost příjemná light black/avantgarde doom/hard rock záležitost ve třetím vtělení norské legendy. Druhá nahrávka s Berntem Fjellstadem za mikrofonem aspiruje na nejsilnější melodie, uvidíme, jak často se budu k nahrávce vracet, a kam se kluci z Kristiansandu hodlají vyvíjet. (7,8/10)

MELVINS 1983 - Thunderball (04/2025)
- asi jedna z nejvlivnějších alternativně rockových kapel osmdesátých a devadesátých let si prošla tolika stylovými škatulkami, že při pokusu definovat jejich letošní desku zcela selhávám. Je tam všechno - stoner, elektronika, punk rock a sludgy metal, trochu těch experimentů... Asi na tom nezáleží, hlavně je to bezedná studnice chytlavých nápadů nezdolného Buzze Osborna a necelých pětatřicet minut s pěti songy uběhne jako nic. Trio z Washingtonu má co říct i po čtyřiceti letech a já Thunderball točím opakovaně. (7,5/10)

SWALLOW THE SUN - Shining (10/2024)
- tohle byla vždycky podezřelá kapela, i když v počátcích sympaticky koketovala s nablacklým doomem, naživo to nikdy moc nemakalo a působilo spíš otravně. A  to i pro nekonečné stopáže nevyhraněných alb. Prachsprostý zpomalený pop metálek se sladkobolným zabarvením, za který by se nemusel stydět ani Ville Valo, to je dnešní tvář Finů. A já mám jednou provždy vyřešenou otázku, jestli je na nich něco dobrýho. NE! (4/10)

WRATH OF LOGARIUS - Crown of Mortis (04/2025)
- relativně nová kalifornská black/death parta přichází s debutem na Season of Mist poté, co se přerodila z minulého vtělení Martyr Longarius, taktéž odkazující na postavu z lovecraftiánské gamesy Bloodborne. Na desce se nám dostává notně zdivočelých temp, které vzbuzují pochybnost o live výkonech bubeníka. Při bližším prozkoumání se ukazuje, že jde o Marca Pitruzzella, kladiváře Six Feet Under a asi ještě dalších třiceti kapel. Deska je brutální, kosmická, hrůzostrašná a úderná špinavost, která tím rytmickým smashem nejednou až rozesměje. Navíc oceňuji některé kytarové riffy a nevlezlé klávesové party. Zábavná věc, zlo se děje. (8/10)

INFIBULIST - EP (04/2025)
- projekt člověka, co posléze stvořil rozhodně známější jméno Effluence. Skladby nahrány někdy mezi lety 2014-2020. Minulej rok vokály. Přehrocenej bordel, ale ani náhodou ne takovej psychovýmaz jako právě Effluence. Putrefactive Recordings.

EFFLUENCE - Pianistic Dismemberment (02/2025)  
- poslední zářez už výše uvedenýho. Jak napovídá název desky, jedná se o rozšlehání mozkovejch závitů experimentálním freejazz/DBMkem, kde kytaru nahrazuje právě piano. Původně jsem vůbec nechtěl poslouchat, ale teď se toho naopak nemůžu zbavit. Jak ještě nejsou jen naklikaný bicí, ale živej "stroj", tak se to dostává do úplně jiný dimenze. Opět Putrefactive Recordings. Kdo rád tyhle obskurní věci, najde u nich dost šíleností. Přeju lahůdkovej poslech.

ENTROPHOBE - Dysphasic Interplexia (02/2024)
- a poslední oblažení od Putrefactive Recordings. Experimental/electro/cybergrind... Dočkáme se i předělávek Johna Coltranea nebo Sun Ra. Pěkné...

PARASITIC SEPTICITY - Genesis of the Infestation EP (07/2024)
- zatím jediný dvě skladby texaskýho TBDMka. Nově pod NSE a brzy přibydou další skladby. Za mikrofonem výbornej Sebastián Guarín (např. Decarabion, Sanguinary Verdict atd...). Těžký hyperkilla a dost masivní zvuk, takže tohle bude mít asi úspěch. Určitě stojí za poslech.

AGABAS – A Hate Supreme (10/2023)
- příprava na novou desku „Shining 2.0“. Taky death jazz, ale v nemístném srovnání s Panzerballet rovnější rytmika a větší tlak. Spíš běh po páse, než wellness. Baví moc!

CLIPPING. – Dead Channel Sky (03/2025)
- furt se tý desky nemůžu nabažit a strašně to táhne vokál, který je samozřejmě za absolutorium. Noisy laděný elektro hip hop, který nemá, jak je vedeno v recenzi, daleko k Prodigy.

VENAMORIS – To Cross To Burn (02/2025)
- manželé Lombardovi fakt překvapili. Temný melancho pop, trip hop a pořádně zakouřená soul, do který Alex Skolnick přidal i pár jazzy kytar.

JULEK PLOSKI – Give Up Channel (02/2025)
- v únoru Mrkvivit, minulý měsíc Sejtán (/>“, teď já. Místy zábavná, místy táhlejší experimentální hudba, kterou neumím přesně zařadit, ale naštěstí to přede mnou udělali jiní.

THIS GIFT IS A CURSE - Heir (03/2025)
- ani nevím, jestli ta hodinová stopáž není moc, ale zas tak moc jsem to neřešil. Prostě mi tenhle mix blacku a sludge sednul.

GRAPEFRUIT ASTRONAUTS – Grapefruit Astronauts (03/2025)
- furt tu desku jedu, moderní instrumental prog par excellence. A z Prahé.

DROPBEAR LODGE – Vicious Twee (02/2025)
- koaly na džezu od Kotka!

MASTODON - různé
INTERVALS - skoro vše
TOMÁŠ DVOŘÁK / FLOEX - všechno
MARK LANEGAN - Field Songs (2001), Bubblegum (2004), Blues Funeral (2012) - aneb tipy z diskuze od Chuckie.
CORONER - Mental Vortex (1991), Grin (1993)
EDGE OF SANITY – různé