Datum vydání: 14. březen 2025
Label: Sub Pop Records
Žánr: experimental hip hop, noise, elektro

clipping. jsou dneska v rámci zlobivýho hip hopu takovej pojem, že máš pocit, že snad byli u začátků žánru. Nebyli. Samotnýho mě překvapilo, když jsem si dohledal jejich debut Midcity a na monitoru mi naskočilo až 2013.

Tehdy volně navazovali na fracky Odd Future, který si směsí drzýho rapu a agresivního elektra vydobyli kultovní status hlavně mezi hiphopovým mládím. Dodnes si pamatuju koncert z první evropský šňůry clipping. v Londýně, kde mi došlo, že stárnu. Ten nadšenej bordel, co tam náctiletý publikum rozpoutalo, byl možnej asi jen díky přebujelýmu testosteronu všech těch kluků, kterým teprve rostly první fousy. Nepřetržitej mosh a crowdsurfing, zpěvák se snad během setu nohama ani nedotkl země, litry potu, trochu krve.

Po divokejch začátcích se tahle vlna hip hopu začala soustředit i na jiný věci než spalování přebytečný energie. Odd Future se rozpadli do sólo projektů a v různý směry, některý mě zajímaj dodnes (Vince Staples), další už nesleduju (Tyler the Creator). A clipping. se zaměřili na koncepční nahrávky s hororovou tématikou a taky mi na pěknejch pár let vypadli z hledáčku. Na vině byly hlavně nekonečný intra/outra/mezihry, přechod k temnějším, vcelku bezkrevnejm samplům a celková ztráta energie.

Co si budem, clipping. byli vždycky dost nevyrovnaná kapela, která střídala geniální momenty s průměrem, ale s každou další deskou se na dobrý vály muselo čekat dýl. Hodně hřmění, málo blesků.

Dead Channel Sky mi clipping. vrátil do přehrávače kvůli dvěma důležitejm otočkám. Za prvé, konec je koncepčním hrátkám a hororový stylizaci, borci se vrací k začátkům. Moc se s tím nemažou, krátký skladby, adrenalinový beaty, chytlavý ruchy, striktní flow Daveeda Diggse. Někdy to funguje výborně (Dominator, Change the Channel, Dodger, Mirrorshades), jindy méně, ale tak to u nich bylo vždycky.

Za druhé, Dead Channel Sky je asi nejchytlavější deska, co kdy nahráli. Spíš než nepříjemným skřípotem nebo temnejma hlukovejma plochama tentokrát svůj noise hop dochucujou provařenějším kořením.

Sázej hlavně na elektro (Prodigy mě napadli hned několikrát), drum’n’bass, jungle, často v jejich melodičtějších polohách. Za mě v pořádku, u clipping jsem vždycky měl pocit, že jsou nejsilnější v hitovejch polohách, kdežto odvážnější hlukový experimenty jim zas až tak moc nejdou. Občas je to ale moc vlezlý a počítám, že někteří fanoušci budou brblat.

Závěrem snad jen zopakuju, jak jsem rád že si ke mně clipping. znova našli cestu. A jak jsem rád, že s tím ještě nesekli, i když Diggs prorazil s muzikálem na Broadway (Hamilton) a dneska už se běžně dostává na hollywoodský plátna (nedávno třeba Snowpiercer). Navíc pořád intenzivně jezdí koncerty, asi je to srdcovka.