SPIRITBOX - Tsunami Sea

Datum vydání: 7. březen 2025
Label: Pale Chord Records
Žánr: progressive metal, djent, deathcore

Tsunami Sea je celkově tvrdší než debut Eternal Blue, a v tom je sporadicky trochu potíž. Kapela hrotí (hlavně teda zkraje desky) zbytečně extrémní mathmetalové sekačky a řev na úkor čistého zpěvu a pohodových rytmů, a dostává se tak až někam do deathcore oblasti, což samozřejmě v principu nevadí, jen Spiritbox v této poloze prostě upadají do průměru.

Ruku v ruce s přitvrzením jde pak absence hitů. Prostě vál jako Hurt You, který dle mého debutové album udělal, na dvojce prostě není. Mimochodem v tvrdosti jsem už tehdy při psaní recenze plus kapely neviděl. Je pravda, že v druhé polovině kvartet častěji zvolní a lze si víc užít medový vokál zpěvačky, nicméně i zde musím konstatovat, že melodické linky nejsou tolik povedené jako na prvotině.

Přesto všechno však Tsunami Sea nabízí solidní matroš. Kolikrát se objeví kvalitní hudební figura anebo riff a baví mě i hutný (djentový) sound. Kapela hodně využívá efekty, ruchové doplňující stopy, echa, nicméně na dynamiku či umělý zvuk bych si v tomto případě nestěžoval. Dle mého se totiž povedlo masivní sound ukočírovat, takže ve finále jde o plus.

Novinka možná není tak líbivá a originální, jak se čekalo, ovšem mixovat moderní, tvrdý metal a pop kapela stále umí. Hůl bych nad kanadskými modernisty tedy nelámal, pořád jsou v daném oboru lepší průměr. Doufám však, že příště se zadaří složit lepší songy.

Top Song: Perfect Soul

THORNHILL – Bodies

Datum vydání: 4. duben 2025
Label: UNFD Records
Žánr: nu metal, djent, metalcore, alternative metal

Australané na třetím albu ukazují, že z nich roste sebevědomá, velká kapela, která má jasno. Povedlo se jim vymanit se z vlivu Deftones a natočit silnou, moderně znějící rock/metalovou desku, která je v mnoha aspektech dobrá.

Navzdory mírnému přitvrzení se stále pohybujeme v žánru, který bych označil jako nu-metal, nebo jak se dnes říká alternativní metal, kdy jako podobné kapely bych krom Deftones uvedl třeba Chevelle anebo Northlane, a to nejen díky výraznému melodickému vokálu, ale i podobnému flow.

Album není, co se týče žánru, výrazně jinde než předchozí dvě, je však více variabilní. Songy nejsou stejné a jak v těch ostrých, tak v těch klidných polohách nabízí dostatek výrazných motivů. Stejně jako v případě Spiritbox máme co do činění s moderním, efekty přifouknutým zvukem, ale i v tomto případu je mix dobře zvládnutý a použité modulace věci prospívají.

Oproti novým Spiritbox rozdíl spočívá v tom, že album Bodies nabízí velké množství hitových melodií, jejichž plusem je, že nejsou vlezlé. Střídání hutných kytar a řízných bicích s výrazným melodickým zpěvem doplněné elektro beaty funguje, a byť se hudba pohybuje spíše na hranici pomalého tempa, stále tepe a neztrácí drive.

Jde o nepříliš vyhrocený, inteligentně udělaný moderní metal s kvalitním vokálem, který není pro deathmetalové publikum ani pro staromilce, přesto však dle mého může zaujmout hodně lidí napříč spektrem.

Top song: Silver Swarm

LANDMVRKS - The Darkest Place I've Ever Been

Datum vydání: 25. duben 2025
Label: Arising Empire Records
Žánr: metalcore, nu metal, post-hardcore

Čtvrté album francouzské metalcore/post-hardcore kapely je pestrá, hudebními nápady nabušená záležitost, která určitě zaslouží pozornost. Na rozdíl od předchozích alb, které bych označil jako průměrné žánrovky, je novinka melodičtější, barevnější. Je mnohem víc crossover.

Kapela částečně ubrala na uřvané tvrdosti a zaměřila se při skládání na větší pestrost. Songy obsahují mnoho rozdílných poloh, mění se jejich intenzita i barva vokálu. Občas mám dojem, že je toho až skoro moc a jak změny probíhají v rychlém sledu a v tempu, mám problém všechny ty výkruty vnímat a pojmout.

Jedna věc je ale na této desce super, a sice začlenění vokálu do hudby. Dlouho jsem neslyšel metalcore album, kde by zpěv až takto dokonale ladil, resp. pasoval do hudby. Ve všech různorodých polohách totiž vokální linka s hudební složkou parádně souzní. Jak se mění hudba, mění se i zpěv, řev střídá melodický vokál, sem tam do toho vpadne rap, vždy však perfektně sedí barvou a frázováním na rytmus a hudbu.

Stejně jako v případě předchozích dvou kapel je výborný i zvuk. Také moderní, a také dobře zvládnutý šťavnatý sound, který energické groove hudbě dodává perfektní podporu. Kvintet z Marseilles se dle mého tímto albem posunul mezi žánrovou elitu, kdy zbývá jen drobnost, a sice potvrdit kvalitu materiálu naživo.  

Top song: Creature

SLEEP TOKEN – Even In Arcadia

Datum vydání: 9. květen 2025
Label: RCA Records
Žánr: pop, progressive metal

Tuto kapelu zařazuji do výčtu zejména z důvodu, abych poukázal na to, jak to nemá vypadat. Na rozdíl od předchozích tří, které produkují moderní, avšak poctivě živelnou, organickou a šlapající muziku, která má koule, groove a ctí metal/hardcore poctivost, jsou Sleep Token naleštění pózeři, kteří mají strach svoji umělohmotnou produkci čímkoli syrovým ušpinit.

V zásadě jde o melancholický emo rock pro holky, což je samozřejmě v pořádku, ale jen do té chvíle, než kapela sama sebe začne prezentovat jako progresivní metal. Nenechte se v této souvislosti nachytat závěrem prvního songu Look To Windward, kde kytary zahřmí. Jde totiž o jediný moment, který se pak už neopakuje. Dále se už jen brečí.

Kolekce zpívánek za doprovodu neškodných popových, případně r’n‘b podkladů, kde kytara a bicí působí jako vata, která občas dokreslí zvukové spektrum, má padesát šest minut, přičemž poslouchatelných je tak dvanáct.

Samozřejmě jak to bývá, popularita ruku v ruce s kvalitou nechodí a zde jde dle mého o esenciální příklad toho, kdy v současnosti populární kapela skrze drsnou image nahonila body a uvádí neznalé publikum v omyl, jakéhože drsného metalu jsou svědky.

Stejně jako v případě mých veleneoblíbených Ghost i zde se jedná o podfuk, který postrádá poctivý, rockový živočišný základ. Sleep Token nelze upřít jistý umělecký rozměr, to ano, nicméně s metalem či metalcorem nemá tohle společného vůbec nic.

Top song: Look To Windward