Kdy: 5. červen 2025
Kde: Praha, Meetfactory
Fotky: Mejra, Coremusic

Poslední jmenované jsem bohužel nestihl a drbu si v tomto ohledu hlavu, protože debutové (zatím jediné) album Soma není špatné. Bohužel ale stalo se a já do sálu vcházím až při začátku Northlane, kteří mne vzápětí skutečně překvapili. Překvapili je slabé slovo, spíš se dá říct, přibili k zemi. Takto masivní zvuk jsem totiž nejenže nečekal, ale nejspíš ani nikdy předtím naživo neslyšel. Nevím, skrze jaké počítače, krabičky či usměrňovače měli hoši kytary protažené, ale tohle byl masakr zvuk první kategorie, který vám rozvibroval vnitřnosti, aniž by přitom byl ovšem nějak nepříjemně nahlas.

Kvartet hrál bez basy, které ale nebylo vůbec třeba, protože zvuk kytar byl tak podladěný, že zněly vlastně jak dvě zboosterované a distortionem prohnané baskytary. Navzdory mohutnému zvuku však nešlo o nonstop drtivý buldozer. Naopak, kapela střídala hutné djent riffy s melodickými, nu-metal úseky a elektronikou natolik šikovným způsobem, že songy byly tvrdé, zároveň ale působily pestrým až progresivním dojmem. Kapela měla set ale i z dramaturgického pohledu dobře postavený v tom smyslu, že nálada se měnila postupně a neskákalo se sem tam.

Namíchaný koktejl bych popsal jako moderní, šlapající djent-industrial-prog-metal, který měl groove švih a zároveň byl zajímavý instrumentálně. Plusové body ale přidal i výborný zpěv. Výrazný frontman střídal řev a čistý zpěv, přičemž často vyjížděl i do vysokých tónů, ve všech polohách však předváděl kvalitu. Hlavně ve vysokých tónech neječel a držel pořád sytou barvu hlasu. Jestli to jel všechno živě, tak je to borec.

Hrálo se hlavně z posledních alb Obsidian a Alien plus letošního EP Mirror´s Edge. Vrcholem byly z mého pohledu songy Bloodline a závěrečná Afterimage zejména díky dobře zvládnutému zpěvu a výrazné melodické lince. Kapela dala asi hodinu deset a jak dohrála, bylo jasné, že Northlane si tento večer ukradli pro sebe, protože při všem respektu k Whitechapel, tohle (zejména po zvukové stránce) trumfnout nešlo.

Setlist: Carbonized, Intuition, Miasma, 4D, Talking Heads, Kraft, Welcome to the Industry, Bloodline, Dante, Echo Chamber, Clarity, Medley (mix starších věcí), Afterimage

A taky že ne. Sextet z US měl na začátku totiž zvuk výrazně slabší. První songy Whitechapel nezněly dobře. Kopáky příliš hlasité, středové a kytary nato, že byly na podiu tři, nešly skoro slyšet. Po druhém songu se taky kapela odmlčela (tady nevím, jestli nešlo o záměr) a za zvuku intra odešla z podia, aby štelovala něco na svém in-ear aparátu. Poté se zvuk zlepšil, nicméně stále to nebylo ono. Zhruba po dvaceti minutách nastala opět pauza a opět štelování aparátu. Pak už byl ovšem zvuk super. Bohužel půlka setu byla v tahu.

Druhá část byla konečně ten správný válec, na který jsem čekal. Tři kytary se spojily v silnou zvukovou masu, která spolu s drtivými breakdowny a nonstop frázováním hromského hlasu Phila Bozemana vytvořila požadovaný tlak, kvůli kterému jsem na koncert šel. Hudba měla nyní konečně grády, a byť zněla o dost víc staroškolsky než ta předkapely, tak intenzitou dokázala konkurovat. Whitechapel během koncertu zahráli průřez diskografií s důrazem na nové album Hymns In Dissonance, ze kterého zazněly čtyři kusy. Nejlíp ale makaly songy z alb This Is Exile a Our Endless War, které stále beru jako to hlavní a nejlepší tvůrčí období kapely. Dle mého zatěžkané sekačky ve střením tempu prezentované na těchto deskách ke kapele prostě sedí nejvíc.

Publikum se bavilo a kotel běsnil nemilosrdně po celou dobu vystoupení. Bylo vidět, že fanoušky nějaké zvukové trable nezajímají, protože moshpit byl opravdu mocný. Stál jsem vpředu na straně a musel jsem si hlídat blízké okolí, aby mi na hlavě nepřistál někdo z nonstop rotujícího davu.

Amíci dali jen hodinu a skončili bez přídavku, což byla škoda, protože ke konci to byl opravdu mocný nářez. Sedalo si to v případě Whitechapel možná moc dlouho, ale finále v podobě OurEndless War a The Saw Is the Law bylo super. Úvodní zvukové trable byly tedy zapomenuty a já odcházel s pocitem, že kapela za to stále vzít umí a loňské BA nebyla náhoda.

Ve finále akce tedy dobrá. S potěšením mohu konstatovat, že metal nové generace táhne a mladých lidí chodí (na ty svoje kapely) mraky, což je super. Subkultura potřebuje novou krev a té se jí dostává dostatek.

Setlist: Prisoner 666, Hymns in Dissonance, Brimstone, A Bloodsoaked Symphony, Forgiveness Is Weakness, A Visceral Retch, Hate Cult Ritual, Prostatic Fluid Asphyxiation, Possession, This Is Exile, Diabolic Slumber, Our Endless War, The Saw Is the Law