Kdy: sobota 19. července 2025
Kde: Německo, Ferienland Crispendorf
Fotky: Buffon & mIZZY
Část první: čtvrtek & pátek
Galerie: Buffon

Jak je asi z včerejšího článku zřejmé, v pátek, resp. v sobotu ráno se šlo na Chaosu spát docela pozdě. A co se nejdříve jevilo jako super nápad, nás později trochu vytrestalo. V sobotu totiž žádný stín nebo deštík a chládek až do oběda jako předchozí den, ale slunce nás plnou palbou vyhnalo ze stanů hned ráno. A nebudu vám lhát, po veškeré té páteční konzumaci jsem neměl zrovna nejvíce fresh start dne. A byť jsem se kvůli nedělnímu řízení v sobotu už kořalky nedotkl, nakonec se mi pár pivy podařilo spravit a na první kapelu přicházím už relativně funkční.

Sobotní program otvírali pražští CANCER VOID. No, “pražští”, vždyť zde hrají samí imigranti, a to ještě relativně známí. Například kytaristu Klima (také Sněť a Bahratal) nebo Seruse z Otras u mikrofonu byste mohli poznat i vy. Jedná se o dost novou kapelu, které teprve vyjde prvotina u Me Saco Un Ojo Records, ale sám jsem se s ní viděl naživo už potřetí.

Svůj první? koncert odehráli loni v prosinci v Bike_Jesus spolu s maďarskými Vér, kde to Cancer Void opravdu skvěle sedlo. V úterý před Chaosem se pak ukázali v SubZero spolu s Trollcave a Ossuary, odkud jsem odcházel popravdě poněkud zklamaný, za což mohl především zvuk. A jak to dopadlo na festivalu? Naštěstí mnohem lépe než v Praze!

Hned od začátku měli fakt super zvuk, kde jednak hutné kytary tlačily jak cyp, ale vlastně vše vyznělo dobře. Jooo, to je ta výhoda první kapely, co má dost času na zvukovku. Každopádně i po hudební stránce to tentokrát Cancer Void makalo. Šlo poznat, že maj za sebou tour, kde se docela sehráli. A jak v sypačkách, tak v doomovějších pasážích to dobře hrnulo. Klimova sóla hned dávala větší smysl a Serus se rovněž na hlubší vokál zvládl přeorientovat poměrně rychle, byť přiznávám, že mi spíše sedí jeho skřeky v Otras.

Osobně bych měl výtku akorát k občasným sranda tupa gore pasážím, ale zase chápu, že fanoušci tohodle žánru se taky chtějí pobavit. Trochu by šlo borcům kecat do image, ale hele, pokud tvý riffy makaj, nehraješ black metal a nemáš na hlavě kšiltovku, nos si co chceš. Corňák by si ještě postěžoval na dva kopáky s dvojšlapkou za nimi, ale na to tu beztak hrála každá druhá kapela. Ať to ale utnu, na dvou ze tří koncertů mě Cancer Void fakt bavili, a tentokrát snad nejvíce, takže se rozhodně těším na další gigy a na poslech celé desky.

Kapelou číslo jedna, na kterou jsem se asi nejvíce těšil, hlavně kvůli tomu, že jsem ji naživo ještě neviděl, byli američtí SPITE. Vlastně se jedná o blackmetalový one man projekt, za kterým stojí Salpsan, který svého času mj. hrál jako live bubeník Negative Plane. Na kontě má zatím jen dvě řadovky, ale co se originality týče, rozhodně Spite považuji za jeden z nejlepších amerických black metalů.

Naživo se jedná samozřejmě o plnohodnotnou kapelu doplněnou o hudebníky z různých kapel, ze kterých stojí za zmínku třeba bubeník Antichrist Siege Machine. Samotný Salpsan, pomalovaný černo-červeným paintem, na koncertě pouze zpíval. Potěšilo mě, že byť hráli hned jako druhá kapela, měli rovněž velmi dobrý zvuk. O něco špinavější než na albu, ale srozumitelný, hlasitý a set Spite díky němu skvěle šlapal.

Začátek, a vlastně i většinu setlistu, tvořily nové songy z loňské desky The Third Temple. Úvod patřil stejně jako na albu skladbám The Blackened Talmudist a Unblessed. Super start, kde hlavně makají výborné kytary. Když o tom přemýšlím, asi se jednalo o nejnariffovanější kapelu celého festivalu. Salpsanův vokál byl naživo rovněž moc sympatický. Jednak procítěně řval, ale párkrát i solidně zaječel a pustil se do pár čistějších pasáží.

Spite celý set drhli vkusná tremola a velmi chytlavé melodie. Jejich koncert byl rozhodně zábavný, aniž by se jednalo o trapný popík. Naopak zde dominoval archaický black metal s dotekem Negative Plane. Po úvodních skladbách došlo také na debut Antimoshiach, z něhož zahráli skvělou False Magic. Jednalo se satanužel o jediný song z první řadovky. Tajně jsem doufal v Second Death nebo titulní track, na které ovšem nedošlo.

Pokračovalo se naopak s Desert Demons a dalšími novějšími hity (nechyběla tuším ani Hounds of Herod). Na úplný závěr setu ovšem Spite ještě zavzpomínali na opravdu starý materiál a přidali deset let starou pecku Trapped in the Pentagram. Tím byl jejich set u konce a myslím, že všichni přítomní mohli být spoko.

Jasně, určitě by bylo fajn, kdyby Spite hráli později a za tmy. Nemyslím si ale, že by jim světlo nějak výrazně uškodilo, byť vydržet celý set na pařícím slunci bylo poměrně únavné (na všechny ostatní kapely jsem se šel raději schovat do stínu). Stejně tak by mi vůbec nevadil delší hrací čas a více starších skladeb, ale ve výsledku jsem hlavně rád, že jsem je konečně viděl a že to stálo za to. Snad v dohledné době můžeme doufat v repete a třeba se jednoho dne dočkáme i koncertu Funereal Presence.

Po tomhle se jdeme schovat do stínu a doplnit nějaké tekutiny. Heavymetalové MORAX žel nestíhám. Přestali hrát zrovna ve chvíli, kdy jsem se zvedl od stanu, že se podívám aspoň na jeden song. Z kempu ale zněli hezky. Příjemný a celkem originální heavy metal, ovšem odtrhnout se od piva se mi nepodařilo. Jediné, co bych doplnil, je kolegova reakce, že v areálu to mělo o dost horší zvuk než ve stanu.

Italy BEDSORE však už nevynechám. Samotná kapela se označuje za '1970s Progressive Death Metal Magick' a rozhodně mi je jejich snažení sympatické. Jak již popis napovídá, míchají starý progresivní psych rock s deathmetalovými prvky. K tomu mají dvoje klávesy, takže je jejich set primárně o synth zvucích. A byť to byla místy docela onanie, kytary měli rovněž promyšlené.

Sound trochu koule, ve které se vše slévalo dohromady, ale žádný průser. Co mi trochu vadilo, byla absence smysluplnějšího songwritingu a vývoje skladeb. Když se relativně chytlavé momenty rozjely v opravdu silnější a tvrdší část, song téměř pokaždé skončil. Rozhodně měl jejich set dobré části, ale pokaždé, když došlo na climax, místo toho, aby na něj navázali a ještě jej rozvinuli, skladbu naopak ukončili. Trochu nevyužitý potenciál.

Následující deathdoomoví OSSUARY zněli totálně mocně už z dálky při příchodu do areálu. Ty jsem, stejně jako Cancer Void, viděl v úterý v SubZero, kde přísně naložili. Na festivalu měli rozhodně větší sound než v klubu, asi i kvalitnější. Na druhou stranu, v klubu to asi ještě více tlačilo. V obou případech každopádně platilo, že naživo tahle kapela působí jako solidní monstrum.

Největší podíl na tom má rozhodně kytaristka, která jednak drhne dobré riffy, ale hlavně ze svého hrdla vydává naprosto krutopřísné blitky. Instrumentální stránka kapely je sice taky solidní, ale nebýt jejího mega hustého vokálu, který opravdu polyká světy, asi by byl můj dojem z Ossuary poloviční.

Dunící doomové i sypající pasáže jdou kapele velmi dobře. Kde mi ale Ossuary přijdou nejsilnější, to jsou rozjeté tremolo riffy. Byť se jedná o dost jiný žánr, najdou se zde pasáže, kdy mi kytarový rukopis Isabell lehce připomněl Sortilegii. K tomu připočíst nějaké ty záhrobní skřeky a pořádně hutná smrt je doma.

Co to tady sviští, nejsou to náhodou betonové větry? No konečně! Po minimálně dvou zrušených ročnících přeci jen CONCRETE WINDS na Chaos Descends dorazili. A jelikož mi je jasné, že u téhle kapely bude zase boj s kytarami, okamžitě si to seru dopředu. Jako okay, začátek byl lehce rozporuplný, ale hlavně v druhé půlce a v prvních řadách to opět neskutečně makalo.

Tahle trojice je zkrátka mrdnutá a násilím nešetří. Kdejaký war metal se od nich má co učit. Tentokrát jsem je viděl už popáté, ale vlastně poprvé na open airu. Celkem brzy se mi potvrzuje, že Concrete Winds jsou určitě kapelou, co patří spíše do malého klubu, kde jejich koncentrovaná agrese vraždí ještě mnohem více.

Naštěstí i venku jejich songy fungují jako náraz hlavou do zdi ve vysoké rychlosti. Co se výběru skladeb týče, nemá se smysl o čemkoliv bavit. Nerve Butcherer s uuugghhh, aaarrrgghh hned na začátek. Hell Trance a Noise Trepanation (Submit!!!) pěkně v půlce setu, a postupně zazněly mordy ze všech tří alb. Reálně mi v setlistu chyběl asi jenom Tyrant Pulse, ale i bez něj jsem to přežil a užil si gig Finů naplno.

Jestli si ale na něco musím postěžovat, je to samozřejmě absence jakéhokoliv kotle. Jako kámo, pokud tě ani tahle kapela nerozhýbe, tak je s tebou něco špatně. A i když jsem nakonec slyšel kytary dobře, ještě ostřejší, uši párající zvuk by CW určitě prospěl. Jonatanův vokál je přísný, velký respekt, že to s tímhle nasazením zvládne odehrát i sám celé odeřvat, jen se občas ne úplně trefil do mikrofonu. Zrovna tohle je ale maličkost, kterou mu na koncertu, během kterého z něj chčijí litry potu, fakt odpustím.

Shrnuto a podtrženo, Betonové Větry do nás opět najebali koncert, jehož násilí bylo o parník dál než u zbytku kapel. Kdyby to ještě více skřípalo, nakonec bych ani vůči zvuku neměl zásadní výhrady. Když to ale srovnám s klubovými koncerty, a to jak letošními Drážďany, tak hlavně s Kapu v Linzi před dvěma lety, furt tomu něco chybělo. Rád jsem se ale přesvědčil o tom, že Concrete Winds zabíjí i ve venkovních podmínkách.

Sobotním headlinerem byly dle plakátu GIRLSCHOOL. Britská heavymetalová kapela plná samých babiček. Až na mladší baskytaristku mají všechny její členky přes šedesát let. Hele, kuriozita určitě zajímavá, ale nebudu lhát, byla to přesně jedna z těch kapel, kterou jsem využil k tomu, abych nabral síly na zbytek programu. Pivíčko, nudle, poslech jedním uchem dovnitř, druhým ven. Maminy to nehrály špatně, vlastně to byla sranda, ale cílovka rozhodně nejsem.

Na THE RUINS OF BEVERAST jsem se naopak opět těšil, byť s oprávněnými obavami. Už několikrát mě tahle kapela naživo dostala, ale od té doby, co je totálně pohřbil jejich zvukař na Ascension festivalu na Islandu, už jim prostě nevěřím. Od té doby (rok 2021) jsem je viděl asi třikrát a vždycky to skončilo zvukovým průserem, byť jiné kapely na stejné akci zněly dobře.

A tentokrát? Jasně že na začátku měli zvuk jak z prdele. Dopiče, zabít toho zvukaře. Postupně se to, byť tedy hodně pomalu, začalo rovnat, ale stejně si stojím za tím, že Ruiny měly nejhorší zvuk z celého festivalu. Fakt nechápu, jak si to takhle velká kapela vůbec může dovolit. Přitom světla měli naopak totálně top, a když opomenu unikátní Aluk Todolo, vizuální stránku měli z celého festivalu asi nejlepší. K čemu ti to ale je, když slyšíš jen hlavně přeřvané klávesy a bicí s basou?

Setlist ovšem měli The Ruins of Beverast docela dobrý. Na začátek zařadili Ropes Into Eden a Anchoress in Furs z jejich poslední řadovky The Thule Grimoires a pokračovali Daemonem z Blood Vaults. V tu chvíli, poté, co šel zvukaře zprcat třeba i Barth z ArsGoatia, se to konečně zlepšilo a kytary šlo konečně aspoň trochu slyšet. Fakt ale bylo nutné totálně pohřbít dva desetiminutové songy? Co na to říct? Snad aspoň na Prague Death Mass jim to konečně klapne, protože pokud ne, asi na jejich koncerty fakt přestanu chodit.

Dále došlo ještě na další tři skladby. Jednou z nich byl určitě úvodní kus z Exuvia, což byl asi vrchol setu. U dalších dvou si nejsem úplně jistý, ale tipuji 50 Forts Along the Rhine na závěr. Between Bronze Walls, což byla vždycky jejich koncertní sázka na jistotu, ovšem tentokrát vynechali. Odehráli tedy dobrý koncert? Hrozně rád bych řekl ano. Druhá půlka setu už konečně zněla docela dobře, atmosféru i hloubku měla. Zahrané to bylo kvalitně, odzpívané v rámci Alexanderových možností více méně taky. Ale tvle, asi fakt neznám žádnou podobně velkou kapelu, co jezdí s takhle neschopným zvukařem.

Když po nich začali VEMOD, nemohl být rozdíl ve zvuku větší. Ti okamžitě od prvního riffu zněli naopak výborně. Byli tedy poměrně nahlas a s asi nejvíce metalovým vyzněním, co jsem u nich za poslední roky slyšel, ale všemu šlo krásně rozumět. V případě Norů na rozdíl od většiny kapel mnohem lépe v zadních řadách u zvukaře než z backlinu před pódiem, což ale pouze značí, že dělal svou práci. A basa, kámo, ta basa!

Mínusem naopak budiž poměrně chabá, malá a málo viditelná projekce, která byla na Chaosu ze všech jejich koncertů nejslabší. Často ji navíc zakrýval kouř nebo se leskla. Kdyby ji tam neměli, asi by se nic nestalo. Zároveň jsem trochu čekal, že v noci v lesích to bude více o atmosféře, ale naopak to byl jejich nejtvrdší set za dlouhou dobu. To však není výtka, pouze konstatování.

Jinak zde Vemod odehráli už svou klasiku z poslední doby. Začalo se tedy prvními třemi skladbami z The Deepening, z nichž mě opět nejvíce bavila post-punková Inn i lysande natt a skončili titulním songem z Venter på stormene. Opět hodně pěkné. Poté, co více koukám na hru obou kytaristů, tak si prvně uvědomuji, že většinu nosných melodických riffů zde hraje Eskil a Åsli spíše dohrává zbytek. Celkem překvapivé, čekal bych to spíše naopak.

Na to, že se jednalo už o čtvrtý prakticky totožný koncert Vemod za poslední dobu, odcházím z něj opět velmi spokojen. Geniálnosti jejich vystoupení v Grieghallen to pochopitelně nedosáhlo, a ani cover Ulver jako v Trondheimu tentokrát nehráli. Svůj set naopak skončili asi o 10 minut dříve, než měli. Ale myslím, že v tom nejlepším se má třeba skončit a Vemod se opravdu postarali o super konec festivalu.

Afterparty, na rozdíl od mnoha lidí, v sobotu už vynecháváme a doufáme v klidný spánek před návratem do Prahy. Klidný tedy úplně nebyl, na to, že after měl končit ve 4 ráno, od 5 do 6 jely ty nejhlasitější palby, které se nesly celým kempem. A jelikož jsme stanovali relativně blízko areálu, jako řidiče mě to zrovna dvakrát nepotěšilo. Stejně tak slunce, které nás opět vyhnalo ze stanu už před devátou. Všechno zlé je ale k něčemu dobré, jelikož jsme se docela brzo sbalili a sedli do auta už v deset, kolem druhé odpoledne jsme už byli zpátky v Praze a měli velkou část neděle na odpočinek.

S návratem na Chaos Descends po dvou letech jsem každopádně velmi spokojený. Asi to nebyl úplně nejlepší ročník, který jsem tu zažil, ale minimálně díky Aluk Todolo, Vemod, Spite, ale i hromadě méně známých kapel to stálo opět za to. Jsem tedy zvědavý na budoucnost festivalu. Dostaly se ke mně nějaké drby, že letošek měl být údajně poslední, což snad není pravda. Pořád platí, že se jedná o můj nejoblíbenější letní fest, kam bych se i v budoucnu rád vracel.