Kdy: čtvrtek 17. a pátek 18. července 2025
Kde: Německo, Ferienland Crispendorf
Fotky: Buffon & mIZZY
Část druhá: sobota
Galerie: Buffon

Chaos Descends byl pro mě každoroční povinností už od roku 2016 a v historii Marastu najdete reporty ze všech ročníků, které jsem navštívil. Festival jsem se rozhodl vynechat až loni, kdy pro mě byl line-up úplně nejslabší. Reálně by mě před rokem nejvíce zajímali Gevurah s Vortex of End, s kterými jsme spolu s Můrou nakonec hráli v Praze, a tak jsem se na Chaos, byť s těžkým srdcem, výjimečně rozhodl vybodnout.

Letos však bylo o opětovné účasti rozhodnuto poměrně brzy. Jednou z prvních potvrzených kapel totiž byli američtí blackmetalisté Spite, které jsem chtěl rozhodně vidět. Dále došlo na oznámení Aluk Todolo, Vemod, Concrete Winds, The Ruins of Beverast a hromady dalších více či méně lákavých jmen, která do konceptu festivalu dobře zapadla. A vzhledem k tomu, že se mi podařilo naplnit auto podobnými kamarády jako posledně, plus jsem věděl o dalších známých, co přislíbili svou účast, bylo jasné, že bude opět veselo.

Předloni jsme hlavně kvůli mým zdravotním problémům přeskočili warm-up a dorazili až v pátek po obědě. Tentokrát vyjíždíme z Prahy hned ve čtvrtek po práci s tím, že chceme stihnout první Vole, kteří byli jednou ze tří čtvrtečních kapel. Ano, poprvé na warm-upu nehráli dvě kapely ale rovnou tři.

Satanužel, zároveň poprvé za celou dobu, co na festival jezdím, nevyšlo čtvrteční počasí a kapely se musely přesunout z mokrého bazénu na hlavní stage. Ta je sice taky dobrá, ale trochu jí chybí punc originality pool stage. Jasný, hlavní je, aby kapelám nenachcalo do aparátů, ale zrovna VOLE by koncert uprostřed bazénu slušel mnohem více. 

Byť start jejich setu byl psaný až na 21:10, začali hrát už krátce po deváté. Jak od nich dobře známe, hlavně na začátku do nás napálili správně nasraný hardcore punk. Silová hra na bicí, až křečovitá tremola a nemálo uskřípaných momentů, nic nechybělo. U zvukaře to sice znělo docela jako shit, ale vpředu příjemně tlačilo.

Asi v půlce setu jsem zaregistroval nějaké problémy s basou, což byl však ideální čas na Tomášovy vtipy. Škoda jen, že druhé půlce koncertu oproti jeho startu trochu dropla energie a z velkého pódia kapela nedala fans takový kopanec do xichtu, např. jako když jsem je viděl v Kapu. Taky hráli hrozně krátce, snad už o půl se loučili, naštěstí s přídavkem, ale klidně mohli hrát, i dle původního programu, ještě dýl.

Následující GRAVEKVLT z Francie ovšem vystřídali Vole hodně rychle. Taky snad začali hrát ještě dříve, než měli, což byl částečný neduh celého letošního ročníku. Jasně, asi lepší, než aby se něco výrazně zpozdilo, ale pokud jste šli do areálu s tím, že přijdete na kapelu přesně včas, dost možná jste o song nebo dva přišli.

Co však vadilo trochu více, byla nedostatečná hlasitost kytar hlavně během prvních minut koncertů. Hromada kapel totiž místo toho, aby nasměrovala aparáty do lidí, je měla natočené na sebe ze stran pódia a zvukaři často trvalo, než se s tím popral. Ze začátku to tedy mnohdy bylo hlavně o bicích, vokálu, případně base, a kytary lezly ven méně nebo až později. A až na pár výjimek fakt skoro všechny kapely zněly lépe před pódiem, když jste našli vhodný flek, než od zvukaře a zadních částí areálu.

Ale zpátky ke Gravekvlt. Ti rozhodně odehráli hodně zábavný speed metal / punk koncert s trochou té černoty. Rozhodně to nebyla palba jako třeba od Midnight, ale jako nakopnutý party punk to zafungovalo v daný moment skvěle. Ve výsledku dost možná nejlepší čtvrteční kapela, byť jsem od nich předem vůbec nic nečekal.

Na CHAOS INVOCATION jsem se naopak docela těšil. Přeci jen hrají black metal, žejo. Ale kámo, ti zněli fakt jako z prdele. Přesně ten případ kapely, kde vše přejebaly bicí, trocha vokálu a jinak nešlo slyšet nic. Ani těch pár svíček na pódiu to nezachránilo. Chyběl na warm-up party pořádný zvukař? Byli všichni nalití jako já a měli jen v píči? Nevím, ale tentokrát ta kapela zněla naživo jako ještě horší, než doopravdy je.

Když u melodického black metalu neslyšíš melodie, je to zkrátka marné. Snad až ke konci setu začalo v předních řadách znít něco, co trochu připomínalo hudbu. Ale že to trvalo… Přes veškerý kouř a světla v zádech nejsem schopný identifikovat, zda s nimi hrál opět na bicí Omega, ale mám pocit, že s sebou tentokrát měli někoho jiného. Můj nejoblíbenější song A Stranger's Pale Hand hráli tuším jako úplně poslední, za což jsem vlastně rád, ale sorry, ani ten nevyzněl kdovíjak skvěle.

No co se dá dělat, není každý den posvícení. Tentokrát byl warm-up primárně o pivu se slivkou, které tekly proudem a kapely je jen doplňovaly, což mělo i docela fatální následky. K tomu potkáváme kamarády z Belgie, z nichž s námi samozřejmě zůstává ten nejvíce rozpařený a pokračujeme i na after party. V kolik jsem šel spát? Netuším. Druhý den pouze zjišťujeme, že dvěma mým kamarádům někdo spadl na stan, v jednom z nich dokonce praskla tyčka a vznikla díra (do deštivého počasí ideál). Můj stan zůstal kupodivu v pořádku.

V pátek ráno naštěstí furt poprchávalo. Proč naštěstí? Díky tomu jsme zvládli nerušeně spát relativně dlouho ve stanu. Sice nás počasí nepustilo na žádný výlet po okolí a skoro do půl páté, než začala první kapela, jsme se akorát flákali v kempu a snažili se poprat s kocovinou/zbytkáčem ze čtvrtka, ale i takové dny jsou občas třeba.

Na první ARMAGH se v areálu spíše jen otočím a koupím radlera, ať mám co na zapíjení slivovice. Nechci psát, že to byla blbost, ale na můj vkus relativně heavy nuda. Hudba stejná jako jejich image a originální asi jako jejich název a logo. Papírově prý black heavy, naživo spíše jen heavy. Po pár písničkách zahlásí, že jsou z Polska, načež kolega odpovídá “jasně, že tohle musí být z Polska!” No, co na to říct?

GOAT SEMEN ovšem už dávám poctivě celé se zamračeným výrazem v tváři a se zaťatou pěstí. War metal z Peru rozhodně nemáš šanci vidět každý druhý den, takže se na ně těším, i kdyby to byla sebevětší hovadina. Začátek jejich setu sice trpí podobným problémem jako čtvrtek, takže samé bicí, hlavně virbl overkill a do toho vokál. Vzadu to spíše solidně basovalo, za kytarama se muselo jít dopředu.

Bestialita to ale byla hezká. První Heeeeejl Sejtaaan zaznělo rovněž dost brzo. Svítit trochu méně slunce a mít ještě o trochu více promile, rozhodně nečekám dlouho a rád na Kozí Semínko solidně zapařím. Demence samozřejmě nechyběla, ale ani dost poctivé riffy. Nejvíce Goat Semen táhl fakt přísný zpěvák (evidentně nejstarší a jediný původní člen kapely), který celý koncert odeřval opravdu agresivně. Ani bubeník ale nezůstal pozadu a riadne sypal.

Momentem překvapením byla ovšem chvíle, kdy na pódium přiběhl bubeník Armando Leprous z Impurity (a zároveň někdejší člen Sarcófago i Holocausto), se kterým Goat Semen odehráli Sarcófago cover I.N.R.I. Samotný Armando sice oproti bubeníkovu z GS lehce nestíhal, ale obligátní “Fuck you, fuck you, fuck you Jesus Christ!” jsem si s kapelou zařval s chutí.

Ještě větším překvapením pro mě však byl set GINGER WIZARD and the Peter Jacksons. Sice jsem tak trochu tušil, že kapelu tvoří pár českých hudebníků, ale až na festivalu se dozvídám, že zde momentálně hraje třeba Emil z Vole na basu (který fakt solidně diktoval) a vlastně se jedná o projekt Radomíra z Pacino. Dohromady se jednalo o pětici hudebníků s dvěma kytarami, basou, bicími a klávesami, která se postarala asi o nejlepší možné zpestření jinak metalového programu.

Kromě zmíněných hlavních nástrojů se však během setu hrálo také na flétnu, gong a další klávesy/synťáky. Na to, že měli na pódiu nejvíce haraburdí ze všech kapel, ve výsledku měli naprosto výborný zvuk. Všechny jejich nástroje šly skvěle slyšet a jednotliví členové dirigovaní Radomírem odehráli moc pěkný psychedelic kraut rock blues whatever koncert. Asi zatím nejlepší kapela festivalu a moc příjemné překvapení. Plus když na ně v první řadě vidíš komplet Aluk Todolo, tak nějak víš, že to nemůže být špatné. Zároveň se s boys následně i dobře pila slivovice, ale to už je na jiné povídání.

Dost bylo ale smysluplné hudby, přichází čas na další pekelnosti. Na řadě jsou tentokrát brazilští IMPURITY. Na pódium přichází trojice ve složení bicí, kytara a vokál. Všichni na sobě krásné kostýmy lvl Profanatica. Zvlášť kytarista s obřím pentagramem přes celá záda byl vskutku krásný a vůbec nevadilo, že většinu setu odehrál zády k publiku sledující bubeníka.

Co se hudebních kvalit týče, těžko tohle nějak objektivně komentovat. Ale jelikož promile sílí, i kapela tohoto formátu maká. Tremolové riffy i sypačky byly docela kvlt. Vpředu opět zvukově mnohem lepší než vzadu. Co však byl docela fail, tak totálně tichý vokál. Tady si však nemyslím, že to byla chyba zvukaře, nýbrž samotného zpěváka, který zpíval do mikrofonu místy z centimetrové vzdálenosti, za chvíli zase z půl metru a celou dobu místo řevu spíše podivně blekotal.

Místy se vlastně jednalo skoro o instrumentální koncert. Co na tom, že byl rozsypaný jako čaj. Být střízlivý, asi řeknu, že to je pičovina, ale po slivce to holt šlapalo. Ale to k těmhle kapelám prostě patří. A jelikož mají Impurity za bicími momentálně Armanda, tak i oni zahráli jeden Sarcófago cover, tentokrát The Third Slaughter z prvního dema s beztak nejlepším riffem celého gigu. Následovalo aji jakési pseudo drum sólo, které bylo fakt naprosto příšerné. Naštěstí ale Impurity skončili dříve, takže to šlo přežít. Celých 50 minut bych asi fakt nevydržel.

RADAR MEN FROM THE MOON byli ale naopak dalším fajn experimentálním zpestřením mezi bestiálními metaly. Údajně začali jako psychedelic / space rock kapela, ale jejich dnešní tvář je primárně industrial metal, který však zároveň koketuje s noise rockem nebo také sludge prvky. Zásadním kritériem pro jejich koncert budiž fakt, že to drtilo opravdu hezky. Nechyběly vazby, údery ani hluk.

Další zajímavostí byly dvoje bicí. Ne, že by měly nějaký velký význam, mnohdy hrály unisono, ale občas se i vhodně rozcházely. Energii kapele pak dodával hlavně zpěvák. Tak trochu mi evokoval Jacoba z Converge, ale na rozdíl od něj do mikrofonu nemňoukal jako dement, takže byl spíše přidanou hodnotou.

Lidi na RMFTM nebyli skoro žádní. Ne, že by to pro mě byl nějaký šok, přeci jen Chaos Descends je především o oldschool metalu, ale škoda, protože to makalo docela dobře. Nadšená kamarádka hovoří o kapele festivalu, která jí připomíná např. Daughters. Jejich úrovně sice Radar Men nesahají ani po kotníky, ale podobný feeling zde šlo určitě najít. Za jedinou slabší část koncertu pak šlo považovat nový, poměrně dlouhý, ale celkem nudný song, během kterého tlak kapely dropl a hudebníci si hráli hlavně s efekty. Jinak ale rozhodně zajímavý objev.

Po západu slunce ale přichází sypačky největší. Nastal čas na ANTICHRIST SIEGE MACHINE, jedno z nejčastěji skloňovaných warmetalových jmen v poslední době. Ne, že bych byl nějaký ultra fanoušek, vlastně i v rámci letošního Chaosu jsem se ještě více těšil na jiné prasopaly, ale před dvěma lety ASM na Sedmičce docela naložili, a tak jsem byl zvědavý na repete. Rozjebe to dvojice v Německu dostatečně?

No, bubeník jednoznačně ano. Problém však opět nastal u kytary, která asi zůstala někde v USA. Místo opravdového war metalu tedy dostáváme hlavně Antichrist Drum Machine a vydatné grcky k tomu. A sorry, byť tady určitě bude hodně lidí kritizovat zvukaře, zrovna v tomhle případě si myslím, že si za to kapela může z velké části sama.

Když totiž zavzpomínám na pražský koncert a otevřu si vlastní report, už tehdy jsem si na podivné hučení místo kytary stěžoval. V prťavém klubu to ale až tak nevadilo a kapela nás stejně rozjebala. Jenže když vylezeš na festivalové pódium a slyšíš maximálně nějaké džn džn v pozadí, které vůbec neřeže, je to prostě o ničem. Přitom v zadní půlce areálu a hlavně ke konci koncertu už tu kytaru šlo slyšet IMO dost, jenže její efekt byl nula.

No nic, i kvůli únavě na to seru a jdu se raději najíst, napít a posilnit, ať vydržím až do konce. Pokračovalo se hodinovým setem REPULSION. Ty jsem vlastně na tomhle festivalu viděl při své první návštěvě, když se Chaos Descends ještě jmenoval Hells Pleasure. Tehdy mě docela bavili, resp. jsem měl jako mladík ještě dost energie na ně o půlnoci zapařit, byť hned po nich pokračovali Portal. 

Tentokrát pozoruji spíše zpovzdálí. Docela zábava je vidět po třinácti letech. Plusem budiž, že měli rozhodně lepší zvuk než ASM. Zároveň chápu legendární status, který mají prakticky jen díky své nahrávce z roku 1989. To, že na Chaosu hrají jako headliner, vlastně respektuji. Ale kámo, trochu soudnosti. Bum bum bum, další song, bum bum bum, za minutu další song. Odsýpá to, ale fakt musí hrát hodinu? Fanoušci asi byli rádi, ale když už aji grindcore kapela musí svůj set natahovat coverem Venom (Schizo) a dalšími věcmi, přijde mi to trochu zbytečné.

Jít spát ale nemůžu, protože nás čekají ještě ALUK TODOLO. Ty jsem vlastně na Chaosu už taky viděl, ale je to už 9 let zpátky. Tehdy také hráli na závěr pátečního večera jako tentokrát a pamatuji si, že jsem v únavě zabral místo v první řadě a vlastně si je hrozně užil. No, a jelikož po Repulsion z areálu skoro všichni odešli, napadlo mě si podobný zážitek zopakovat, a zaparkuji se tedy hned během zvukovky opět do první lajny.

Jelikož jsem zde vydržel celý koncert, nemohu hodnotit, jak Aluk Todolo zněli jinde v areálu, ale přímo před monitorem uprostřed pódia byli fakt super. Docela dost nahlas, ale jak kytara, tak basa i bicí makaly vskutku výborně. Jak to u Francouzů bývá zvykem, naživo hrají celou svou nejnovější desku od začátku do konce. A jelikož loni po osmi dlouhých letech vydali novou řadovku LUX, bylo téměř jisté, co budou hrát, což se i potvrdilo.

Popravdě, když LUX vyšla, přišla mi trochu slabší než předchůdci, ale s postupem času stále roste, a tak jsem rád, že jsem si ji mohl poprvé vychutnat i naživo. A nevím, zda za to může nadšení z toho, že jsem je konečně po dlouhé době viděl s novým setem nebo to bylo opravdu tak výborné, ale tohle musím označit za jeden z nejlepších koncertů Aluk Todolo, na kterých jsem kdy byl.

Kdo kapelu dobře zná z desek i naživo jako já, asi by neměl být nějak zvlášť překvapen, ale stejně mě dostalo, jak dobré to bylo. Na LUX je trojice o něco méně psychedelická a experimentující. Shantidas zde vlastně zas trochu více blackmetalově riffuje. Což ale neznamená, že si vás nedovedou omotat kolem prstu a vtáhnout vás do totální hypnózy.

A byť i členům Aluk Todolo už dost šednou vlasy, stejně to do nás pálí naprosto přesně a přísně. Třeba bubeník Antoine mi přišel snad ještě šílenější než v minulosti. K tomu nelze opomenout promyšlenou vizuální stránku kapely s projekcí minimalistického loga v zádech a žárovkou zářící uprostřed pódia. Tu ke konci setu Shantidas nějakou dobu uctíval a rozhoupal, načež přesně na minutu přesně po dohrání celého alba skončili.

Naštěstí jim pořadatelé dovolili se ještě vrátit a zahrát přídavek, což byl druhý více než desetiminutový song z Occult Rock. Přichází tedy další až krautrocková namotávačka, kterou to Aluk Todolo opět vyhrávají na plné čáře, a už tak výborný koncert povýší ještě o kus výše. Okay, tohle opravdu minimálně splnilo veškerá očekávání a Aluk Todolo získávají minimálně cenu nejlepší páteční kapely, jestli ne úplně celého festivalu.

A byť jsem byl po tomhle už maximálně spokojený i vyždímaný, určitě zralý na to spadnout do stanu a spát, nakonec ještě potkáváme jednoho z belgických kamarádů, který nám vrazí do rukou panáky zelené a pokračujeme ještě na afterparty. Otáčíme tedy rundy mexikanerů, posíláme do sebe nějaký gin tonic a party nekončí. Docela dobře pokecáme se zpěvákem se Spite, který má radost z toho, že se na ně opravdu těšíme. Následně sedáme ke stolu s komplet Aluk Todolo, ze kterých nejvíce exceluje naprosto vyndanej bubeník. No zkrátka zábava.