1) SPOTIFY Album měsíce (Archiv pro červen 2025 - 70 skladeb a 5,5 hodiny hudby). Nově zařazujeme i playlist pro streamovací službu Tidal.

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej přes druhý odkaz v závorce na Archiv).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů.

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(4) FALLUJAH - Xenotaph (06/2025)

LooMis: jako jo a jako ne. Nemůžu se do té desky ponořit, na rozdíl od předchozích, které měly nějaké to přirozené „atmo-flow“, tady to občas divně drhne. Dám tomu čas. (7,5/10)
brutusáček: Flesh Prevails už asi nikdy nepřekonají a byť se mi to lehce slejvá, pořád je to asi nej materiál za poslední roky.
bizzaro: Fallujah se nadále vyvíjí a otevírají dalším vlivům zvenčí. V několika podkladových momentech se objeví jejich deathcore minulost, ale přetavená do aktuálního technicky progresivního deathmetalového stylu, který je furt důrazný v emocionální části. Na první dobrou mi ale Xenotaph nesepl.
Kory: nelíbí, je to teplý jak 2.7.2025.

(3) AGABAS – Hard Anger (06/2025) 

LooMis: krátký a výtečný album se saxíkem poprvé. Zapomeňte na Shining, prapor norského deathjazzu třímají Agabas! (9,5/10)
Baara: deathjazz, co není vůbec wellness! A je to ještě větší, vyhrocenější magořina než předchozí deska. Saxofonový sóla jako víno! (7/10)
brutusáček: deathmetaloví Shining (ti jazzoví), ztřeštěnost á la Norsko.

(3) BYONOISEGENERATOR – Subnormal Dives (06/2025)

LooMis: krátký a výtečný album se saxíkem podruhé. Tentokrát ale z ruského Permu. John Zorn a Naked City, počítám, bylo velkou inspirací. Mathjazz deathgrind! (9,5/10)
sicky: death-grind-jazzový šrumec. Blázinec, který však navzdory šílenému songwritingu drží pohromadě, neztrácí tempo a jede. Sypačky, deathmetalový tlak, pidliky a saxofon potěší zejména metalové fajnšmekry, kteří už nevědí coby. (7/10)
Gába: potřebuju notně víc naposlouchat, ale jednoznačně pecka převeliká. Změna vokálu za mě jednoznačný plus. 

(3) KATATONIA – Nightmares as Extensions of the Waking State (06/2025)

brutusáček: pryč od elektra a experimentů, ale poctivý zasmutnělý metal.
bizzaro: dost kritiky se nese na novou desku švédských… bývalých melancholiků? Je jasné, že se změnou sestavy se interpretace chmuru proměnila, a i když album zavání ‘elevator metálkem’, poslouchá se mi dobře. Uvidíme, zda dojem vydrží.
Kory: vzkaz pro Renskeho - myslím, že bude lepší, když to zabalíš, protože se to nedá poslouchat.

(2) CÉNOTAPHE - Chimères (06/2025)

vaněna: pro koho tu není sejtn, pro toho je tu hajtlr - v červnu konkrétně Cénotaphe s novou deskou. Co si budeme namlouvat, je to zase to stejné jako minule, jako předtím Nécropole a jako předtím Caverne. Musím přiznat, že se mi tenhle vzorec zdá již velmi vyderivovaný a Yoga od Nécropole se mi jeví po všech stránkách lepší. Pořád jsou ale na Chimères pomalé pasáže, ve kterých se deska rozehraje velice pěkně. Škoda, že jich není více. (6,5/10)
mIZZY: očekávání od novinky Cénotaphe bylo po výborném předchůdci Monte Verità vysoké. A byť se i na Chimères najde několik super melodických riffů, celkově bych řekl, že nejsou až tak hezky chytlavé jako dříve. Trochu za to může i zvuk, kde dominují napálené bicí a kytary jsou spíše v pozadí. Objeví se zde i několik nových klávesových prvků, což je fajn zpestření. Pět let starý debut za mě ale zůstává nepřekonán. (Bandcamp)

(2) ESCHATON – Techtalitarian (05/2025)

bizzaro: Josh Berry a Darren Cesca si na třetí desku Eschaton na post druhé kytary a především k sólům povolali Christiana Münznera. Hudebně to zas až tak velká změna není, je tu jen méně power riffů a víc honíren, který ale bez úlevy jedou v plný palbě po celou stopáž a Munzarova kytara to jen podtrhuje.
Kory: kdo umí, tak umí.

(2) NOTH – Inhomogenesis (06/2025)

AddSatan: 2skladbový demo nový kapely Duployera (Cenotaph, Anachronism, Kakothanasy atd.) a Şimşeka (Burial Invocation). Techničtější, disonantnější, pískací i slam brutal death, ve zpomaleních z toho lezou i Morbid Angel a Gorguts. Slibný. (Bandcamp)
Gába: projekt, kde bicí drtí Florent Duployer. Spíš jen taková příprava na nový Kakothanasy. 

(2) PUTRIDITY – Morbid Ataraxia (06/2025)

AddSatan: namakaná btdm fofrtlačenka, hustá riffáž, pinch písk, growl blití ok, škoda trošku umělejšího, ploššího reamp zvuku (jakoby „dutý“?), trigger bicích (čvacht, rytmičák zní jak „automat“), ale ujde to. V poslední fajn atmo brnkání, noisy pauzu před Enmity coverem bych zkrátil. Dobrý, baví, loňští krajani Indecent Excision (stejný basák) asi vedou, ale ještě se uslyší. Cca mix/ffo: Disgorge, Brodequin, Enmity, Deeds of Flesh, Malignancy, Internal Suffering, Nile atd. (Bandcamp)
Gába: nový Putridity… co chceš víc?

(2) RECITATIONS - Another Voice Possesses (06/2025)

vaněna: zvukově hodně zajímavá až rituálně ambientní, ale pořád hlavně blackmetalová deska. Chce být poslouchána v klidu, a má co nabídnout. Ne snad co do techniky, ale co do fluida jde o velmi kvalitní počin. (7,5/10)
mIZZY: devět let po prvním výborném EP The First of the Listeners jsou Recitations zpátky s první třískladovou řadovkou. Začít album dvaadvacetiminutovou skladbou chce docela odvahu. Určitě se jedná o rozvážnější, avantgardnější, psychedeličtější a na poslech náročnější desku, která si ale čas a pozornost zaslouží. Snad se dočkáme i fyzického nosiče. Thx za tip Dalihrobovi. (Bandcamp)

(2) RIVERS OF NIHIL – Rivers Of Nihil (05/2025)

bizzaro: zdá se, že se RoN letos zas dostanou do topu. 
Kory: pořád baví a i po celý rok 2025 bavit bude.

PATRISTIC - Catechesis (06/2025)
- pro mě jednoznačně nejočekávanější červnová deska dopadla, slovy žijícího klasika, nadmíru výtečně. Opuštění sirotci Aosoth, VI, Gravenchalice a podobných disonantně/atmosférických black/death metalů dostávají porci, ve kterou snad už ani nedoufali. Jediné, s čím jsem se musel během prvních poslechů vypořádat, byly bicí v první dvojskladbě A Vinculis Soluta, ale jakmile začla hlavní čtyř-kompozice Catechesis, káro zaplesalo, šéf štěstím zaplakal. (9/10)

FELGRAVE - Otherlike Darknesses (04/2025)
- výborné a dokonale již rozpitvané album Felgrave je pro mne zatím tím nejoriginálnějším z roku 25. Je možné ho poslouchat opravdu mnohokrát, což oceňuji, byť některé dílčí pasáže koušu zatím těžko. Frippovec ve mě mne a mne. (8/10)

CTHONICA - Bone Altars of the Vanished Sun (08/2025)
- na nové desce se Venezuelci přihlašují k Death od Teitanblood. Osobně mám radši jejich debut, ale tenhle materiál je tak trochu vzteklá bestie, která za tři čtvrti hodiny chcípne šestkrát – nebo-li: zpomalování, se kterým Cthonica pracuje, se mi líbí moc. (7/10)

WALD KRYPTA - Disenchantment (05/2025)
- pohodovej black metálek za 6 bez přidané hodnoty s hezkým obalem. Potěšilo. (6/10)

DRAUGVEIL - Cruel World of Dreams and Fears (06/2025)
- pokud jen trochu sledujete black metal, oba desky Draugveil vás prostě nemohly minout. Virální, možná kalkulovaný, asi dílem AI, dozajista zajistil albu posluchače. Smíchu je marné se bránit, sama hudba kupodivu není až tak špatná, jak by se dle obalu dalo čekat. Inspiruje se také Pale Swordsman, čili jde o romantický black metal. Byť jako zemi původu najdeme Česko, autorem dílka je ukrajinský mladík Yevhen Konovalov. (4,5/10)

AESOP ROCK - Black Hole Superette (05/2025)
- Aesop Rock dva roky po skvělém albu Integrated Tech Solutions opět dokazuje, že je prostě třída. Další zábavná a pestrá hip hop deska, která se drží dost nerdských témat, a byť možná nějak přehnaně neexperimentuje (od toho tu jsou spíše Clipping), poslouchá se fakt dobře. (Bandcamp)

GAAHLS WYRD - Braiding The Stories (06/2025)
- po loňském experimentu s Trelldom tentokrát přichází Gaahl opět s metalovější nahrávkou, místy až thrashblackovou, avšak ani progrockové prvky a atmosféra nechybí. Asi si budu muset novinku ještě párkrát pustit, ať si na ni udělám pořádný názor. Na rozdíl od debutu GastiR - Ghosts Invited, který se mi dost líbí, Braiding The Stories prošumí ušima, aniž by zanechala silnější dojem. (Bandcamp)

OSSUARY - Abhorrent Worship (05/2025)
- první řadovka této deathdoomové trojice s přísnou kytaristkou u mikrofonu. Riffy, tlak ani solidní sound nechybí. Album roku to úplně nebude, ale určitě jedna z těch lepších letošních deathmetalových desek, co jsem slyšel. Brzy na turné s Cancer Void, a to včetně zastávky v Praze. (Bandcamp)

DRŤ – Oči bez bielok (EP) (06/2025)
- slovenská Drť v nové personální sestavě a obměněném nástrojovém obsazení bez kytary se syntezátory. Dvě nové skladby a šest vlastních předělávek z minulého alba. Přímočařejší než na minulé desce, ale stále intenzivní, naléhavá a drásavá i žánrově neuchopitelná. Nemůžu se nabažit. (9/10)

PULP – More (06/2025)
- vždycky stáli spíš ve stínu britpopového boomu (přestože jeho základy položili dřív, než se zjevili největší proponenti žánru), ale o to sympatičtěji a přirozeněji působili vedle věčných rivalů Blur a Oasis.
Teď se i Pulp vrací užít si trochu pozornosti staré i nové generace posluchačů. A ani teď nebudou dobývat Wembley, ale v závětří si užívat společného hraní. Comebacková deska nepřináší nic překvapivého, jen starý dobrý ležérní kytarový popík s chytlavými melodickými refrény, dumání nad krizí středního věku a věčného pídění se po smyslu života. Ani Jarvis Cocker zatím tuhle otázku nerozlousknul, ale jeho hledání odpovědí je pořád satiricky zábavné. Ideální soundtrack k nadcházejícímu létu. (7,5/10)

SWANS – Birthing (05/2025)
- poslední deska v současné inkarnaci Swans nepřináší nic, co bychom už neslyšeli na The Beggar nebo leaving.meaning, ale přesně jak píše Brutusáček v Albu května, pořád to má sílu, naléhavost i tendenci hypnotizovat. Pořád je to nálož, která člověka řádně podrtí a pak mu dá zase vydechnout, aby se zotavil transcendentním zaklínáním a následně zase dostal nakládačku. To se neomrzí. Naživo to určitě bude zase řádná sada. Těším se, že si na podzim v Arše zase budu moct připomenout legendární set na BA 2017, kdy mi bylo úplně jedno, že na hlavním pódiu hrají Emperor a nechal jsem se Girou a spol. rozložit na atomy. Myslím, že Birthing má k hypnóze i drcení pořád solidní potenciál. (8,5/10)

WALTARI – Nations‘ Neurosis (05/2025)
- od Waltari už jsem nečekal mnoho - a to říkám jako dlouholetý fanda (výběrovka Decade byla vůbec první originální CD, které jsem si koupil). Poslední deska, která mě od nich opravdu bavila, byla dvacet let stará Blood Sample. MXL a Nadrom mě ale v Albu května navnadili. No, koukám jako blázen!
Nations' Neurosis je parádní rocková deska a nenudila mě ani přes svojí stopáž. Kärtsy je pořád ve formě co se hlasu týče a zase ve formě pokud jde o komponování. Jasně, doba kdy W. platili za revoluční kombinátory neslučitelného už je pár let (možná dekád) pryč, ale udělat zábavnou písničku umí. Disco vsuvky zní jako z přelomu 80. a 90. let, to už nikoho nepřekvapí, ale ten bigbít je moc fajn - chvíli pop-punkově chytlavý, chvíli stadionově opulentní, chvíli dojímavý. Tohle budu vedle Pulp přes léto točit hodně - pozitivní naladění (i přes určitou melancholii u obou) zaručeno. (8/10)

AMBER ASYLUM – Ruby Red (03/2025)
- přestože tohle kalifornské, čistě dámské uskupení funguje už třetí dekádu, zůstalo mi důsledně utajeno. Současnou sestavu tvoří housle, violoncello, baskytara bicí. Hlavní hybatelka Kris Force (housle + zpěv) dříve spolupracovala s Jarboe či Stevem von Tillem. Tady nejde o žádnou popovou esoteriku, ale vcelku temnou melancholii s přesahy do goth teritorií či neo-klasické hudby. (8/10)

PAWEL SZAMBURSKI & AUKSO – Długo, długo nic, a potem wszystko (01/2025)
- jeden ze zapadlých restů z počátku tohoto roku, ale o to víc pozoru-hodný. Pawel Szamburski je polský klarinetista, skladatel a improvizátor, který se na aktuální nahrávce spojil s komorním orchestrem Aukso a společně stvořili sedmidílnou suitu o hledání a nalézání řádu uprostřed chaosu. Je to velmi sugestivní dílko (cca 38 minut), které má neobyčejnou sílu posluchače postupně vtahovat. K osamocenému klarinetu se zvolna připojují další nástroje a hudba košatí. Oceňuju dobrou práci s dynamikou skladby! Ostatně samotný název je velice výmluvný až spoilerující. Určitě vhodnější k soustředěnému poslechu než jako kulisa k domácím pracem. (8,5/10)

FOR YOUR HEALTH - This Bitter Garden (06/2025)
- tak tohle je jízda, kterou se stále ještě prokousávám. Do mixéru hozené styly screamo, mathcore a splašenost The Fall of Troy a N12LLY, dává dohromady pestrý mix a navíc často doplněn o pianové plochy a samply. Rozhodně hudba, která drží ve střehu po celou dobu, i když stále dává smysl. (Bandcamp)

FROMJOY - Ataraxia 19.13.8.1.19 (06/2025)
- pro tuto bandu, která v místních vodách není moc známá, mám slabost. Jejich mix moderních stylů doplněných o velké množství samplů, elektroniky a hlavně nápadů. Banda na EP má pouze 4 skladby, na kterých se ale pokračuje ve stále stejné osobitosti. Již předchozí nahrávku jsem hodně vyzdvihoval a tady to nejde jinak. Tady je potřeba si to poslechnout, a celé!!! (Bandcamp)

UNNERVE - Prosperity (06/2025)
- holandský mix hardcore, nu-metalu, grunge(???) a mathcoru, který sice nepřináší nic zásadně novátorského, ale mě osobně baví. Jedná se o 5 skladbové EP, které nestíhá nudit. Otázka je jak by obstála celá deska, ale tahle nahrávka plná nasranosti, lamaných riffů působí svěže a chytlavě. (Bandcamp)

VERTEX - The Purest Light (01/2025)
- Frantíci s každým dalším poslechem jdou u mne nahoru. Asi další srdcovka. (Bandcamp)

ODDISM - vše
- jedna z nejlepších kapel v ranku mathcore. Naživo neuvěřitelný diktát a syrovost, která loupe až na dřeň. (Bandcamp)

BURIED REALM - The Dormant Darkness (04/2025)
- Children Of Bodom meets Soilwork z období prvních 2-3 desek od každého a navíc pořádně nasypaný. Radost poslouchat (a ta instrumentálka!), ale pozor na singl Jaws Of The Abyss, který může zaskočit (čtěte: trkající hevač). Za většinou hudby stojí jeden člověk - Josh Dummer, kterému tu hostují např. Björn "Speed" Strid, Christopher Amott, Per Nilsson, Gus G. nebo Christian Älvestam. Proto ten odér Skandinávie. Klobouček. (8,5/10)

CRYPTOSIS – Celestial Death (03/2025)
- tady je nakonec ve finále velký mrzení. Už u singlů to bylo krčení ramínky, ale výsledek? Ne úplně, ale v podstatě se starými vektoroidními větrníky to nemá nic společného. Sice se tu pár momentů upomínající prvotní období najde, což je pak radost poslouchat, ale jinak… změna jména by neuškodila. (6/10)

EDGE OF SANITY - Crimson (remaster) (06/2025)
- zásadní koncepční dílo 90. let ve vyčištěném soundu, který ale nepopírá originál. Všechny tehdejší myslitelné metalové žánry (zejména skandinávského střihu) jsou zde k mání na 40minutové ploše. Já myslím, že lepší to už být nemůže, a i slzička štěstí ukápne... (Bandcamp)

EDGAR VARÈSE – Průkopník a prorok (1969)
- jde o výběr z 20. a 30. let. Hned Ionisation vtáhne do děje lodní sirénou (!), super je (v jiné skladbě) i zařazení tehdy módního thereminu. Všechny kusy mají spád, nechybí napětí, stále se v nich něco děje a na repetici se tu moc nehraje. Důkaz, že Varèse tvořil nadčasovou hudbu, která je moderní, kdy si vzpomenete.

KOMARA – KOMARA II (06/2025)
- David Kollar (živě s Aarsetem, 3 desky s Henriksenem) - bas/kytara, klávesy, Pat Mastelloto (King Crimson) – bicí, perkuse, Paolo Raineri (Ottone Pesante) – trubka, křídlovka. Prog jazz-rock, občas temnější/sci-fi ambientní atmo, trocha improvizace, srážka Crimsnů, norského jazzu a další vlivy. Zatím baví spíš vlažněji, ale asi to ještě povyroste. (Bandcamp)

MAIYA BLANEY – A Room with a Door That Closes (06/2025)
- spojení elektronické i kytarové psychedelie, energické drum'n'bass/jungle rytmiky s ambientně alt. pop, soul (?) i rock (grunge, shoegaze) písničkami, příjemný ženský zpěv (ve 3. křik). I přes nesourodost to nějak funguje. Něco baví víc, něco míň, ale min. fajn deska. (Bandcamp)

COLTSBLOOD – Obscure Into Nebulous Dusk (05/2025)
- funeral doom, death, blackened sludge s ex-Conan basou/vokálem, cca srážka Evoken s Grief a Coffinworm, sóla skoro Esoteric, atmo-vazbení, sypačky, varhany atd. více v recenzi. (Bandcamp)

CONCEPCIÓN HUERTA – El Sol de los Muertos (05/2025)
- ambient drone plynoucí jak dým či láva ze sopky na obalu či mysticky-miasmatická výprava do Xibalby, převážně temnější, místy noisy, spíš poctivě analogový, musique concrète přístup, páskové manipulace apod., poměrně proměnlivý/pracovaný, točím klidně 2-3x dokola. (Bandcamp)

COSMIC EAR – TRACES (05/2025)
- psych hypno spiritual free jazz s Gustafssonem z Fire! a (nejen) kontra/basklarinetistou Bothénem, který hrával i s Donem Cherrym - jeho vliv je tu znát + Coltrane, Sanders atd., africký nástroje, perkuse, sax melo i skuhrá, kvalitní namotávačka, šamanský atmo, v 5. noir tajemno atd. (Bandcamp)

JOY SPHERES REES – Solina (05/2025)
- příjemný chillout mix downtempa, neo-soulu, alt. r&b, jazzu, tzv. „balearic beatu/house“ s procítěným, silným hlasem/zpěvem mé od loňska oblíbené Allyshy Joy. Plážový, lehce psych relax, groovy bass linky, perkuse, ambience, synthy taky většinou ok, něco slabší, ale převážně líbí. (Bandcamp)

PSUDOKU – Psudoktrination (05/2025)
- kdyby King Crimson (nebo Ruins, Naked City, The Flying Luttenbachers) hráli grindcore, nebo taky nasypanej trve kvlt Nidrosian brutal space prog, Steinar naložil! Baví dost, víc než předchozí 2 desky. (Bandcamp)

LILA TIRANDO A VIOLETA – Dream of Snakes (04/2025)
- synkopované, polámané, podivné i rovné rytmy – latino, (post-)klubová, industriálnější elektronika (hard drum, UK bass?), někdy potemněle snová (goth/darkwave? – místy i poblíž Yikii), převážně fajn ženský vokál (až na vokodér ve 4.), občas až moc vlezlé synth motivy, ale většina stopáže ok. (Bandcamp)

GREENTEA PENG - TELL DEM IT'S SUNNY (03/2025)
- houpavý, groovy šlapavý, trochu noirově tajemný a psych mix neo-soulu, r&b, dubu, trip hip hopu, alt. popu atd., hlubší ženský rap, zpěv, raggamuffin. Pěkný zvuk/y, aranže, nenáročná pohoda, fajn i dost fajn kusy. Porůznu připomene i Massive Attack, Morcheeba, Lovage apod. (Bandcamp)

MORBID ANGEL – Covenant (1993) + Domination (1995) + Formulas Fatal to the Flesh (1998)
- C a D příprava na CDF + F „navíc“ - hlavně cca první poloviny desek jsem točil fest a snad i zase trošku víc docenil (?). Škoda, že 2/2 převážně skvělých nahrávek ředí 80s vykopávky, laciný klávesky a i jinak trochu slabší skladby.

THE CALLOUS DAOBOYS – I Don’t Want to See You in Heaven (05/2025)
- Marastí deska měsíce funguje skvěle. Dallaští kovbojové naruby mi živě moc neučarovali, tak bych asi album přešla. Ale když ho doporučil minulý měsíc Bejv, nedalo mi to. Pestrá, zábavná, mathcorově vyhrocená a místy naopak popově chytlavá deska k opakovanému poslechu. (7,5/10)

ARCH ECHO - 3X3: Catalyst (EP) (06/2025)
- Arch Echo se svojí typickou pozitivně laděnou instrumentální kombinací djentu, progu a (lehce) jazzu. Nic zásadně nového, pořád cajk. (8/10)

THE YOUNG GODS - Appear Disappear (06/2025)
- předchozí deska švýcarských experimentátorů mi moc nesedla a svoji oblíbenou kapelu jsem už pomalu odepisoval. Ukazuje se však, že to byla chyba. Novinka je totiž opět výborná. Takřka hodinová porce kvalitní muziky, kde se kapela vrací k tvrdšímu zvuku, který provázel její nej období, baví velmi. Songy jsou chytlavé a přitom stále dostatečně avantgardní. Hudba nese rozpoznatelný rukopis souboru, plus je stále navýsost originální. Lístky na podzimní koncert jsou zakoupeny (8,5/10)

ORTHODOX - A door Left Open (06/2025)
- groovující hardcore s metalovým zvukem, svižné a energické zároveň, ale zní přísně a tvrdě. Žádná velká věda, kapele se však skrze ostré riffy, variabilní rytmiku a přísný vokál daří zaujmout. (7/10)

KING GIZZARD AND THE LIZARD WIZARD - Phantom Island (06/2025)
- popularitu téhle nadproduktivní kapely, která vydává každý rok dvě desky, jsem nikdy moc nechápal. Možná jsem ale neslyšel ty správné. Nyní však nastává změna, protože aktuální album Australských považuji za dobré. Sedmdesátkový, hipísácký rock, lehce podmáznutý orchestrací, zní příjemně a na pohodu. Na léto a do auta fajn muzika. (7/10)

MUGSHOT - All The Devils Are Here (06/2025)
- přitvrzené hardcore z US, které možno místy považovat i za deathcore, přináší vcelku svěží vítr do žánrových vod. Houpačky, riffovačky, breakdowny, pískačky a spolu s přísným vokálem mají sílu a baví. (7/10)

SKAPHOS – Cult Of Uzura (05/2025)
- morbiďácký temno death metal maká jak v pomalých, tak rychlých tempech. Nemilosrdnému nářezu pomáhají mj. i dva vokály a dobře udělaný zvuk. (7/10)

DRAWN AND QUARTERED – Lord of Two Horns (06/2025)
- brutální deathmetalový válec, který mi v prvním náslechu připomněl loňské Brodequin, tady ale snad méně technicky, více do kanálu, tam, kde dlí Incantation a Satan.

GRUESOME – Silent Echoes (06/2025)
- pokračující uctívání Death. Prvořadý je stále old school, nyní lze ovšem vyposlouchat také inovativnější prvky. Jakýsi posun do progresivnější epochy uctívané kapely předestírá i cover.

IMHA TARIKAT – Confessing Darkness (06/2025)
- tohle se mi poslouchá jako volněji uchopená, ale pořád zajímavá variace na Vortex of End. Není to špatné, možná zbytečně moc dlouhé – tolik dobrých nápadů kapela ještě nemá.

QUEENS OF THE STONE AGE – Alive in the Catacombs (06/2025)
- neotřelý živák ve francouzském chřtánu smrti, který vznikl, když Josh Homme chtěl navštívit pařížské katakomby, ale nechtěla se mu stát fronta. Výsledkem jsou originální variace na méně hitové záseky QOTSA. Hrány tak, jak specifické prostory umožnily.

TENEBRAE IN PERPETUUM – Vacuum Coeli (06/2025)
- zvrácený death metal norského střihu, který od mustru z počátků druhé vlny oddělují občasné přepálené ohyby strun a úchylný vokál. 

MILEY CYRUS – Something Beautiful (06/2025)
- naprosto famózní, dosud nejautorštější počin někdejší buřičky, která začala hledat sebe. Počas terapií vznikla originální deska, které nechybí hitovost, autenticita ani nápad. Dobové pecky střídají experimentálnější art-popové výstřelky, které skalní i druhořadé minimálně překvapí. Refrén titulní skladby je jeden z nejlepších hudebních momentů letoška – nejen v rámci mainstreamu.

VENUS STAR – Smokeless Fire (06/2025)
- zahuhlaný black metal nesoucí se ve středním-spíše-pomalém tempu. Fajn zvuk, perfektní jungovsko-alchymický vizuál. Toť ale víceméně vše. 

SODOM – The Arsonist (06/2025)
- rychlejší to už asi nikdy nebude, ale cením výdrž.

BLEAK TRANSCENDENCE – Mortuanima (04/2025)
- solidní funeral doom z Brazílie.

CRYPTOPSY – An Insatiable Violence (06/2025)
- kanadský tlačák je snad nesmrtelný.

THORNHILL – Bodies (04/2025)
- tip Sickyho parádně groovuje a moc dobře se dolpňuje s vokálem. Ano, bez diskuze je tu hudebně silný vibe Deftones včetně vokálu, který také jde ve šlépějích China, ale co jako, když to baví víc a zní líp než originál. A jako další vliv krom trvdejch Deftones bych ještě zmínil liverpoolský Loathe.

KODDN – Lámání zdí (05/2025)
- KlukyOdDolníhoNádraží jsme tu dvakrát představovali s jejich klipy. Tříčlenná brněnská kapela balancuje mezi několika žánry. Zřetelně tu vystupuje corem tlačený math rock, z nějž lehoučce vystupuje post feeling, který vábí smysly, ale svým progresivním smýšlením skladbám dávají punc nečekaného a lehce i motají hlavu.

GRAPEFRUIT ASTRONAUTS – Grapefruit Astronauts (03/2025)
- nahazuju potřetí!

EXUVIAL – The Hive Mind Chronicles, Pt. I: Parasitica (11/2024)
- má loňská stříbrná deska vyšla i v instrumentální podobě. Jedna z nejambicióznějších loňských nahrávek (atmo tech/prog death) odhaluje, jak moc toho v ní je a kolik toho přes zpěv člověk nevnímá. Úplně nová deska!

THANTIFAXATH - Hive Mind Narcosis (06/2023)
- hradecký koncert chtěl přípravu!

EXORCIZPHOBIA – Spiritual Exodus (09/2023)
- projel jsem si diskošku Exošky a Spiritual mě doslova posadil na prdel. Tahle deska nandavá většině thrashe, co jsem za poslední roky slyšel.

ODDISM – With the White Tiger (10/2023)
- přístupem náročnější mathcore kousek z Francie.

CARCASS – Symphonies of Sickness (1989)
- překvapilo mě, jak moc hudební to album je.

THE HAUNTED - Songs Of Last Resort (05/2025)
- zatím nejlepší thrash/death album tohoto roku.

DEZOLVE - 10th Anniversary Concert (06/2025)
- tak barevnou a svěží muziku jsem tedy dlouho neslyšel. Naprostá paráda a Dream Theater se můžou jít bodnout.

CODE ERROR – Merciless + Paradigms (singly 04+06/2025)
- Vijesh (ex-Wormrot) a Tiong (Tools of the Trade) budou po letech vydávat nový EP. A jestli bude celý, jak první dvě zveřejněný skladby, tak se máme na co těšit. Náklep jak cyp.

DELIRIOUS COMPULSION – Promo 2025 (05/2025)
- dvě skladby mezinárodního TBDM projektu, včetně jakéhosi náctiletého kytaristy z Čech. Trochu zbytečně nahoněný a plastový, ale celkově nadrcený hodně slušně. 

JAMES COLE & IDEA – DONE (04/2025)
- JC přestal chlastat a prožívá evidentně krizi středního věku. Něco docela super, něco slabší/zív, ale celkově oukej. Ideální do auta.

UHRITOIMITUS – VARJO (06/2025)
- další várka mýho oblíbenýho grindcore projektu. Opět nekompromisní vyhlazení.