THE FLYING LUTTENBACHERS - Losing the War Inside Our Heads

recenze noise rock/metal
Kotek
Hodnocení:
7

Vydatná, i když občas trochu nastavovaná porce kytarovýho mučení.

Datum vydání: 19. červenec 2024
Vydali
ugEXPLODE/God Records
Žánrnoise rock, metal, no-wave, experimental

The Flying Luttenbachers jsou dítě Waltera Weasela, který trápí noty už přes třicet let, během kterejch si kapelou prošlo už kolem třiceti muzikantů, čítající takový jména jako Aaron Dilloway (Wolf Eyes), Mick Barr (Krallice, Ocrillim), Ed Rodriguez (Deerhoof) nebo Tim Dahl (Child Abuse). Pravda, posledních pár let v New Yorku bylo o něco stabilnějších, ale tomu je s novinkou Losing the War Inside Our Heads konec. Luttenbachři se vrací na místo činu, do Chicaga, kde to všechno začalo, a Walter tentokrát vzal skladatelský otěže téměř výhradně do svých rukou.

S tím přicházejí důležitý změny. Sestava je po několika bohatýrskejch letech zase osekaná na minimum: bicí, basa, kytara. Většina materiálu je puntičkářsky poskládaná bez prostoru pro improvizaci (sám se sebou se improvizuje blbě, takže jen v druhý Excruciation, na který se podíleli Luke Polipnick na basu a Charlie Werber na bubny). Ale hlavně je citelná taktovka Weasela, kterej to tentokrát bere bez vnějších vlivů, tak jak to má rád: sevřeně, militatně, disharmonicky. Pryč jsou jazzový finty, houpavý rytmy a chytlavý melodie, to byl New York. Na novince je potřeba srazit podpatky, zakabonit obličej a zvednout paroháč.

Otvírák The Solution is the Problem album odpaluje ve svižným tempu. Metalový průtrsy střídaj noiserockový riffy, sem tam probleskne povznášející nápad mimo žánrovej záběr. Výborně tlačej bicí, který poctivě přirážej těžký doby a dávaj tomu až industriální nádech. Druhá Excruciation zpomaluje a dostává svýmu názvu, když v plíživejch tempech mučí harmonie a vyznává lásku k no-wave a freejazzovejm rozkladům.

S tím souvisí i uvolnění skladatelskejch otěží, je tu několik volně improvizovanejch partů, který s chutí rozkládaj klasický rockový postupy na částice. Trýznivá zkušenost to ale dokáže být i z méně chvályhodnejch důvodů, protože se muzika občas až příliš natahuje. Tenhle problém se bohužel vrací i v dalších pomalejších kusech, i když ne tak okatě.



Půlky se znova sevřou v následující Id Vomitum, která zrychluje a syrnatí. Deathblackový riffy, disharmonie a militatní rytmy, to jsou velk
ý pusinky. A tady máš vysoce funkční důkaz. V podání Flying Luttenbachers to má navíc slušnej hitovej potenciál, bez debat nejlepší vál desky. Ale to už je potřeba znovu zpomalit, tentokrát v coveru Olivera Messiaena, odborníka na divný harmonie v klasický hudbě. Messiaen Waltrovi imponuje, předělává ho pod hlavičkou Luttenbachers už podruhý, i když první pokus byl nějakejch dvacet let zpátky. O co je to chudší v rámci instrumentace a hudebních nuancí, o to víc hrůzy odkapává díky zkreslení a násobení hluku. Plíživě se mučí i na závěr nahrávky, kde atmosféra plně odpovídá názvu: Crawling 1000 Meters Across a Cold Stone Floor Towards the Forbidden.

Přechodná stanice mezi New Yorkem a Chicagem tak u Luttenbachrů nabízí solidní porci kytarovýho trýznění. Navnazuje na věci příští, i když se občas až příliš zahledí do vlastních nápadů.

Vložit komentář

AddSatan - 17.09.24 14:21:03
Odpověď bizzaro: hlavne to teda vyslo v cervenci a vubec nikdo to jeste neni k poslechu...
Na dnešní dobu zvláštní strategie, já si třeba z vícero důvodů začal čím dál víc kupovat digitály přes bandcamp (fyzicky už jen cca 5 top desek ročně), ale try before you buy považuju v dnešní přehlcený době za nutnost. Třeba Elysian Fields pořád taky nechápu, že 4 měsíce po vydání nejsou na bc celý, ale na spotify jo, hned ten den leakli a válelo/lí se to na youtube, tak jsem brzy vyselektoval, který skladby si chci koupit (výhoda digitálního věku). Jako věrný fandové si to asi koupěj vždycky, ale když chceš nalákat nerozhodný/další, tak to není nejlepší tah.
Kot - 17.09.24 13:40:01
Morbid a chlupatej pupik ale jeste neskaldali...
bizzaro - 17.09.24 13:36:59
hlavne to teda vyslo v cervenci a vubec nikdo to jeste neni k poslechu?
vanena - 17.09.24 12:56:53
sadistik exekution + morbid angel + chlupatej pupík, čekal bych víc :(
AddSatan - 16.09.24 21:42:18
Záleží, jak tu improv část nahraješ, jestli live dohromady ve studiu (a i tak je to stejnej sport, jen se spoluhráčema :) ) nebo na stopy - pak můžou i spoluhráči vědět kdy/e co bude hrát - v rámci improv máš různý stupně - od "volnosti" v rámci stupnice po "vše dovoleno" (?), záleží, jak si to kdo nastaví. A že někdo nahraje improv linku a přesně si pamatuje kdy/e co je, taky spíš neplatí. Logistika má taky + -. Spíš šlo o skill basáka a bubeníka a jejich individuální, kreativní přínos + ta energie tria samozřejmě jiná je. Nic, jen mě ta teze zaujala :).
Kot - 16.09.24 16:37:39
Ale jo, jde to, jen kdyz si nahrajes vsechny linky sam, tak prece jen vis, kde ti co bude hrat, takze je to trochu jinej sport (+ je logisticky nepohodlnejsi) :) Trochu jako hrat sam se sebou sachy, jde to, ale neni to uplne ono... Kazdopadnem kdyz jsem to psal, tak jsem mel na mysli spis kolektivne improvizovany party, kterejch minuly desky Luttenbachers meli dost, ale tady az na par vyjimek nejsou.
AddSatan - 16.09.24 15:36:58
Odpověď Kot: Improvizovat sam se sebou mysleno v kontextu desky - muzes slozit skla...
proč by ne - zaimprovizuješ to po stopách, stejně jako improv více lidí můžeš nahrát sice live v 1/více místnostech na 1/více mikrofonů, ale i po stopách - konkrétně improv sóla/hostovačky se tak nahrávaj běžně - na dálku, s časovým odstupem atd. ... jako spíš mi šlo o "obecně vzato", ale i v kontextu v tom zásadě nevidím problém - navíc tak jak to popisujou v textu na bc, tak je to spíš jen částečně improvizovaný...
Kot - 16.09.24 14:35:10
Improvizovat sam se sebou mysleno v kontextu desky - muzes slozit skladbu ke ktery napises bici, basu a kytaru, ale tezko v jednom nahrajes spontanni improv na tri nastroje najednou :)
AddSatan - 16.09.24 13:51:08
"sám se sebou se improvizuje blbě" - proč? improvizovat se dá dobře sólo i s někým/čím, vlastně bych spíš tvrdil, že sólově se improvizuje i líp/volněji, protože nemusíš brát ohled na spolu/protihráče :) (vlastně na ně brát ohled nemusíš, ale asi lepší, když jo) ... ty 2 tracky na bc dost fajn, byť trochu zkrátit, v tom "Lychgate" coveru Messiaena budou "varhany" asi taky vrstvený/zefektovaný kytary dle infa na bc (?, trošku přístup jak kytarový symfonie Glenna Brancy) ... celý jsem to furt neslyšel/nenašel (naslepo nekupuju), tady živák Excruciation https://www.youtube.com/watch?v=JKORwmUQv7s malé bezvýznamné + za Walterovo triko Sadistik Exekution na fotce v článku :)
radek.bxbx - 16.09.24 13:05:51
Čao Pájo, retzz není připnutá k titulní stránce webu.

Zkus tohle