Kdy: 22. únor 2025
Kde: Praha, Atrium Žižkov
Fotky: galerie zde

První koncertní výlet Můry v roce 2025 předla neobvyklá grácie. Konání akce se zhostila samotná kapela. Oslava vydání nahrávky Needle Cathedral se uskutečnila mezi bílými zdmi odsvěceného kostela nedaleko žižkovského vysílače za asistence obskurních, o to více atraktivních Pale Spektre.

Otázek ohledně koncertu před jeho započetím tanulo na mysl několik. V první řadě šlo přemítat ohledně naplnění očekávání, zda Pale Spektre skutečně navodí cítění, které evokují vrcholná jména na poli blackmetalové magie. V tandemu bylo možné spekulovat o převedení nově nahraného materiálu Můry do živé podoby – zda se čistotě zvuku ustoupí na úkor atmosféry. V neposlední řadě šlo polemizovat o tom, jak se čistý kostelní prostor přizpůsobí pokročilému sataňizmu.

S odbitím sedmé večerní přišlo na pozvolné dešifrování jedné z otázek. Osazenstvo Můry oblehlo skromné pódium, za doprovodu rudého svícení a ruchů z krabiček začalo rozehrávat svéráznou rovnici, ve které se deathmetalové riffy potkávají s aurou black metalu na základech narkotiky ředěného doom metalu.

Očekávání se začalo vyplňovat, byť se zádrhely. Můra se delší dobu pasovala se zvučením, ve kterém bylo zprvu obtížné číst riffy, zejména pak v rychlejších pasážích. Přirozeně tak nejlépe fungovaly death-doomové a ritualistické momenty, kde se umně hlásily o prostor kytary i vokály. K vyladění zvuku došlo ve vhodnou chvíli, kdy kapela odpálila nezveřejněnou údernou novinku warmetalového ladění.

S plynutím koncertu bylo rovněž patrné, že si Můra sedá jako kapela, že se formuje do kompaktního celku s charakteristickou a jasně rozpoznatelnou tváří. Charakteristický rukopis se naživo potkává se začervenalou mlhou, sjednocenou vizáží a okultistickým kázáním frontmana, které doprovází symbolická láhev červeného vína. Z celku prýští temnota s jednou nohou v naturalistickém záhrobí, s druhou v metafyzičtějších sférách smrti. Vše umocňuje také sveřepěji uchopená perkusní složka, která dokázala prorážet i slitější zvuk.

Následující Pale Spektre měli na atmosféru zmaru nejen navázat, ale taky ji povýšit. Poměrně neznámé uskupení uhranulo obecenstva na akcích, kde asistovalo jménům jako Beherit či Mare. Chválou se přitom nešetřilo – nadšené reakce pojednávaly o zážitku, ve kterém se disonance Portal snoubí s magickým nádechem Sortilegia, což podtrhuje i silný kapelní debut. Neotřelá vizuální stylizace pak funguje jako silné zapouzdření celku.

Pale Spektre vsadili na přirozené světlo svíček, které věnčily špičaté kovové pilíře ověšené řětezy, kostmi a kadidelnicí z lebky. Spoře osvětlený, kadidlem zakouřený kostelní prostor se tak snadno přizpůsobil temné kapelní skládačce, které rovněž pomohl i vydařenější zvuk. Zpoza dekorací tanuly dvě figury, z jejichž pohledů byla jasná oddanost řemeslu. Jako kdyby člověk nepozoroval lidi, nýbrž média zprostředkovávající jakýsi vyšší princip.

Největší porci pozornosti si přirozeně kradla vůdčí Hekla, jejíž vokál dokázal vytvářet kreace podobné Onielar z Darkened Nocturn Slaughtercult. Důkazem budiž odehraný cover Schatten aus der Alexander Welt od Bethlehem, jenž rozpůlil set, ve kterém se primárně sázelo na primitivní, ale kalkulovanou deathmetalovou disonanci. Celek utvářel agresivně-meditativní zkušenost, u které se posluchač mohl nechat pohltit tranzem i metalovému hrození. Bylo až s podivem, jak poměrně mladá kapela působí kompletně. Troufám si tvrdit, že jsem takto atmosférické vystoupení neviděl od Mare na Prague Death Mass. Po skončení akce tak byly všechny dotazy zodpovězeny – kladně a důrazně.