Kdy: 11. srpna 2025
Kde: Slovensko, Bratislava, Garáže

Pyrrhon se sice v Evropě už jednou ukázali (Paříž 2015), ale jak zmínil mIZZY v pátečním BA reportu, letošní evropské tour bylo v jejich 17leté historii skutečně, možná překvapivě, první. Zvláště What Pasess for Survival je stále jednou z nej disonantních death metal, mathcore, noise rock atd. desek za posledních 10-15 let a i většinu ostatních nahrávek mám dost rád (v týdnu před koncertem jsem si na jejich diskografii dost ujel a ledasco docenil). Takže otázka určitě nezněla JESTLI na ně jet, ale jen KAM?

Uvažoval jsem i o dvojáku na Brutalu + v Bratislavě či Katowicích, ale nakonec z vícero důvodů padla volba jen na bratislavský ug kvlt Garáže pod prístavným mostom. O tamních diy punk/core aj. koncertech, podobných těm, které v Praze pořádali třeba ][, Hluch nebo Kreas, jsem už slyšel před lety a (správně) jsem hádal, že by tohle prostředí mohlo vizuálně, atmosféricky k pokřiveně dezolátní muzice newyorských skřípačů sednout. To mezi skladbami s úsměvem potvrdil i zpěvák Doug Moore, přibližně: „Asi jsme ještě nikdy nehráli na místě, které by tak moc vypadalo jako (zní) naše hudba.“ Zajímalo by mě, jestli dopředu věděli, že nepůjde o klub a jak se tvářili na místo konání po příjezdu, ale dle pořadatelů se jim „…špecifická atmosféra páčila. Až tak, že niektorí takmer nechceli odkráčať.“ (veľa piví?)

Z Prahy vyrážím autem v 15 h se dvěma KrisTýnami (a mohly být i tři?) a jedním Adamem, D1 překvapivě prosvištíme jak namydlenej blesk, ve Starém Lískovci nabíráme Buffona a před půl osmou parkujeme na P+R parkovišti pod Prístavným mostom (dálniční viadukt), které je od 5 do 24 h zdarma (dobrý vědět). Vizuálně trochu škoda, že garáže, u kterých se hraje, nejsou přímo pod ním, ale opodál. Jinak to tam ale mělo ten správně hrubej špína punk až hobo/homeless obývák feel s „epesními“ křesílky a pohovkami, který jsem čekal. Místo je vhodně vybrané, nejbližší obytná zástavba daleko, poblíž jsou jen lehce chátrající průmyslové areály a přístav. Problémem může být, jako u každého koncertu pod širákem, počasí, ale to naštěstí vyšlo bez deště, ani vedro, ani zima.

Svlažit hrdlo mohl návštěvník u garážového „baru“ plechovkou Plzně z lednice, k snědku byly k dispozici i nějaké obložené housky (asi vege?), možná i něco jiného. Já si kvůli řízení pro jistotu dovezl nealko Bakaláře (v plechu ok i vlažný). Organizačně vše klapalo, kapely začínaly +- včas. Lidí dorazilo cca 50, mj. i pan Usnu?. Vzhledem k velmi lidovému vstupnému 10 € za dvě ne úplně malinký kapely z USA si myslím, že to byl ne úplně malej projeb, ale kdo ví, jakej byl deal.

REPLICANT nějak moc nevím, proč doma poslouchat, ale loni ve Vopici mě převážně bavili, byť ano, jak už vícekrát zmíněno, ty houpavý pasáže jsou rozpačitý a postupně otravný i naživo. Někdy jsou v tom sice slyšet divnější Demilich groovy i jejich specificky kroucený kytarový postupy, což já rád, ale Replicanti to tlačí až do deathcore až nu-metal (KoRn/Roots?) lopaty, což 1-2x funguje, ale pak už to začíná urážet a hlavně narušuje snahy o temnější neuro atmosféru. Nicméně většina riffáže, sypaček i zpomalení za mě poměrně dobrej, + - techničtější, dis, Gorguts (aj.) death metal – spíš blíž k rovnějšímu From Wisdom, trochu i Erosion, ale i Obscura.

Fousáč Lloyd sem tam disharmo rozkládá, seká, pískavě flažoletí i jinak zpestřuje, nějaký sóla byly, nápady tam jsou. Místy zaujaly i vyhrávky a vý/rozjezdy Gonçalvesovy baskytary. Vokálně střídá totál rip-off Lemay hysterický zavýjení, hlubší, trochu tupější growl (nesrozumitelné uvádění skladeb byl asi záměr?) i jiný, agresivnější řev, se kterým pomáhá druhý kytarista Keren. Jeho rytmickou kytaru jsem slyšel méně, což bylo i tím, že jsem se potácel spíš u Llyoda, jehož linky jsou zásadnější.

Jinak byl ale zvuk dobře čitelný už od začátku, do vzdálenosti cca 3 metrů od pódia i slušně tlačil, zvukařka (asi místní?) s tablet digimixem co chvíli něco štelovala k lepšímu. Malé PA, primárně pro vokály a samply, byť z něj lezly i kytary a bicí, spolu se zvukem z aparátů kapel místním podmínkám dostačovalo + zvuk hutnila i basová bedna uprostřed. Já očekávatelně vrněl blahem ze syrového zvuku bicích, včetně vzorně suchých, tvrdých kopáků. Ve Vopici to byl kytarově víc námrd - až přeřvanej, v Blavě ani noisy mimozemský intermezza netrhaly uši. Pěkně vyznělo a osvěžilo i pár psych/atmo míst, třeba začátek Hymns of Distress.

Replicanti poctivě pařili a Michael se snažil publikum hecovat, leč asi kombinací pondělku, světla, syndromu první kapely, malého promile a dost možná i preferencí publika směrem k Pyrrhon (?) byla odezva spíš vlažnější, i když postupně se řvalo, kejvalo a hrozilo víc. Jako předkrm dobrý, místy i dost, místy slabší/zív/nebrat, ve Vopici lepší, byť i Blava měla svý +y.

PYRRHON měli výhodu/y tmy, takže i díky nasvícení lepší atmošky a předehřátýho publika, který se hned od začátku nebálo přijít trochu blíž, víc pařilo, byť na mosh vyloženě nedošlo (: /), ale odezvu měli Newyorčané o poznání vřelejší. I zvuk byl hned od úvodního násypu Not Going to Mars ještě lepší než u Replicant. Čitelný, ale i patřičně hrubý a údernější než z desek (tvrdší, surovější bicí atd.). Jasný, že na Brutalu nebo i v klubech mohl být hlasitější, mohutnější, ale v rámci možného i tady těžko něco vytknout (detaily). Buffon prý někdy/e málo slyšel basu, ale vepředu u kapely hutnila a drnčela parádně a i vokály jsem slyšel dost, byť jsem byl mimo přímý záběr PAčka (mezi).

Že hrají jen s jednou kytarou vůbec nevadilo, DiLella toho místy uhrál za dvě (ne-li tři). Jak byl doslova na dosah ruky, mohl jsem kromě bravurní techniky a divnohmatů ocenit i jeho šikovnou práci s efekty a looperem. Ta nejvíc vynikla v pomalejších noise/free jazzy i atmo částech, kde pěkně skřípání i jiné psych pazvuky vrstvil. Třeba ve druhé Abscess Time, kde basa a bicí primitivně, nihilisticky zatloukají hřeby do rakve, ale kytara stále dis/noiseově sóluje - spolu se zkresleným řevem Moorea to + - zní jak kdyby Today is the Day (či Khanate?) coverovali raný Swans (+ Brutal Truth – Collapse).

Následovala punk/rockovější Strange Pains s dillingerovsky sekaným refrénem, jakoby složená se záměrem hitovky, která bude makat na první dobrou – šlo sice o nejméně zajímavý kus setu, ale bavil víc než na nahrávce. White Flag s pomocí sludge/doom/noise rock výraziva střídavě navozovala temně psychedelickou atmosféru i rozbíjela dis/tech death/math/grindcore násypy. Out of Gas s klopýtavě valivou fill rytmikou, post-punkově zefektovanou basou a zneklidňujícím strašením kytary parádně gradovala a onen dubinovský bod zlomu („It's just me and the asphalt now…“) byl vyloženě zimomravkový. Jojo, i jejich texty stojí za pozornost a skvěle hudbu umocňují.

Stress Fracture s nervně arpeggiodní napínačkou (s kořeny až u KC – Larks) je vlastně taky hitovka, která přes nepřekvapivý průběh maká výtečně. I následující The Invisible Hand Hold a Whip byla příkladem, že lze spojit ujeté neurodisonance, rytmickou hravost, freejazzy sólování i krutou nasypanost s dávkou groovu a chytlavosti – jen to dřív dělali zajímavěji i vyhroceněji. Škoda, že nedošlo na Happy Victim jako v Belgii, ale Hell Medicine a vyřvaný přídavek Idiot Circles z debutu, obě deathmetalovější, skutečně i lehce sirnatější věci (mj. Immopísk i MorbidHate a Crowpath postupy) bavily a naložily fest.

Za/sehraný i zařvaný (i občasný chlívnější guturál živě lepší) vše parádně, takhle zblízka samo ještě víc vynikl bubenický um Schweglera, který v sobě pojí nápaditého tech/jazzy hračičku i silového ranaře a sypače, který má i dost času si mezi těmi pekelnými filly apod. upravovat padající kšiltovku. A ty suchý, tvrdý koberce bez sebemenšího mlasknutí, to bylo prostě uaaargh! Pak ještě vystát frontičku na merch, borec přede mnou udělal nákupek za 100 € jen to hvízdlo, já jen triko, protože na vinylu měli jen Exhaust, který úplně nepotřebuju.

Suma sumárum, setlist bych preferoval trochu jiný, ale většina koncertu super, za tu štreku to rozhodně stálo. Zbytek výpravy též nadšený (možná i díky nezatíženosti na starší tvorbu víc než já?). Úterní exhausted stav v práci po nočním řízení a sotva 3,5 hodinách spánku byl vlastně vzhledem k názvu tour přízr(n)ačně adekvátní.