1) SPOTIFY Album měsíce (Archiv pro červenec 2025 - 75 skladeb a téměř 8,5 hodiny hudby). Nově zařazujeme i playlist pro streamovací službu Tidal.

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej přes druhý odkaz v závorce na Archiv).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů.

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(3) ABIGAIL WILLIAMS - A Void Within Existence (07/2025)
sicky: na tuhle desku jsem se těšil a bohužel musím konstatovat, že zklamání. Abigail sklouzli k víceméně standardním klepačkám, kterých jsou na současném trhu desítky. Originální epicko-atmosférická lehce post-metalová poloha z minulého alba nedostává tolik prostoru, a to je z mého pohledu zásadní škoda. Deska není špatná, ale ani nikterak výjimečná. (7/10)
LooMis: stylově nadprůměrná deska, která má drive a dokáže udržet pozornost. Živě by to mohlo nakládat ještě víc. (8/10)
DarkXane: americký kvartet se vrací po šesti letech s šestou porcí moderního black metalu. Intenzivní temný sound evokující prázdnotu z nejniternějších zákoutí bezcenné lidské schránky. Oddávání se hrobu v opovržení stejně jako viselec na obalu. V Evropě budou příští rok vzácně k vidění na unikátním Fortress festivalu v anglickém Scarborough. V top-topu měsíce!

(3) KAKOTHANASY – Metagonism (07/2025)

AddSatan: brutal tech death metal s F. Duployerem za bicíma. Hravý, tech, rozsekaný i chytlavý groovy slamy, běhačky, pískačky, sypec, výrazná basa – á la/ffo Defeated Sanity, Malignancy, Wormed, Paroxysm Unit, Indecent Excision atd. Celkem dobrej, organičtější zvuk (mix, master Marston), kovovirbl. Radši bych trochu jinej, artikulovanější growl, trošku víc tlaku (a kopáky) zlobení, ale dobrý, zábavný. (Bandcamp)
onDRajs: bezpochyby námrd roku. Srážka Defeated Sanity, Disgorge a Gorgasm, jede se nonstop na max, což je v důsledku plus i minus. Defeated Sanity to pořád dělají lépe a pestřeji, ale Švýcaři jim zdatně šlapou na paty. Koncert nutnost!
bizzaro: brutal death s guturálkem from Swiss na Amputated Vein, kde nechybí i dávka techniky, co to celý rozmrdává.

(2) BEHEADED - Għadam (07/2025)

LooMis: v mateřštině zpívané, zaobírající se původním folklórem ostrova, vírou a dílem místního autora hororů Antona Grassa inspirované koncepční dílo, má uchvacující kouzlo. Ústup od nekompromisního BDM, nicméně k výtečně pojatému načernalému death metalu. (8,5/10)
DarkXane: maltský death metal je tady s námi už skoro pětatřicet let, i tak se jedná teprve o sedmé album, na němž zakladatelskou sestavu drží už jen basák David Cachia a ohnul kormidlem výrazně do méně brutálních a více zčernalejších vod. Chladná mrazivá záhrobní atmosféra satanského rituálu s gotickou doomovou aurou, takže už žádný přímočarý brutal death, jak bývávalo. A jako bonus poprvé lyrika v maltštině vůbec nelahodí sluchu špatně. Stylová proměna tedy alespoň z mé strany uvítána.

(2) THANATOREAN - Ekstasis of Subterranean Currents (06/2025)

vaněna: nějaké to deathmetalové hučení k letnímu bazénu. Celá deska Thanatorean není zase tak našlapaná, abych ji bez váhání doporučoval, ale poslední skladba je nemilosrdný válec. Škoda, že takových není na desce více. Hodně mě baví proplétání sól v hustých temných podkladech. (6,5/10)
mIZZY: nová blackmetalová kapela členů Ars Magna Umbrae a Cultum Interitum. Nekromancie, riffy i atmosféra přítomny. Nechybí zde ale ani disonance a pár modernějších postupů, byť se jedná především o materiál pro fanoušky temnějšího metalu. (Bandcamp)

AZELISASSATH - Ablazen Winds (03/2025)
- mezi navzájem si nehorázně podobnými blackovými deskami posledních let Azelisassath vyčnívají. Výrazná basa zůstává i tentokrát spolu s vokálem hlavní devizou těchto švédských nekrofilů. Po deseti letech od brilantní předchozí desky se toho ani jinak mnoho nezměnilo. Některé riffy jsou skvělé, úvod alba je prostě znamenitý, ale paráda není všudypřítomná a některé tupa pasáže kvalitu srazí až k průměru. Rád bych tuto desku miloval stejně jako Total Desecration of Existence, ale toho dobrého je na ní zhruba na dvacet minut, a to nestačí. (7/10)

DRAWN AND QUARTERED - Lord of Two Horns (06/2025)
- chrochtá to parádně, i ty riffy jsou na úrovni, ale oproti předchozímu albu, které jsem docela příznivě zavnímal se pohybuje daleko blíž takové té legrační bdm poloze podobně jako nedávno Brodequin. (6,5/10) 

LICHEN - Mossblood (06/2025)
- ironických a ironizujících deathmetalů už mám plné zuby, takže s povděkem kvituji, že Lichen se na nové desce postavili k death/blacku seriózněji. Deska je zajímavější a o dost lepší než debut. Některé pasáže jsou skvělé, ale bohužel, těch obyčejných, které hrací plochu natahují, je víc. No a obal je odfláknutý až běda. (6/10)

PAIMON GATE - Advanced Satanic Witchcraft (06/2025)
- nenechte se mýlit progresivně laděným obalem, tohle je krásná a typická one man show alias pokojíčkáč. Ale pozor, tady se jde do kvality. Jake Kohn je totiž rovněž kytarový mozek Prosanctus Inferi. (6/10)

INCONCESSUS LUX LUCIS - Disintegration XI (04/2025)
- nikdo nemůže ILL odpárat velké zaujetí a oddanost Temnému pánu. Vždy mi však na jejich hudbě vadila vlezlost a dokonce možná ještě více ohlušující zvuk činelů. S druhým nešvarem se vypořádali už na předchozí desce, první však přetrvává. Někdy až Kabátoidní riffy ani tentokrát, byť ve jménu Nesvatého, nepřekousnu, je mi líto. (5/10)

HELL - Submersus (07/2025)
- první skladba Hevy je opravdu heavy a hodně mě nadchla. Pak už ale pro mě klasická sludge/drone nuda. (5/10)

IBEX ANGEL ORDER - II: Void Sermon (07/2025)
- víc za srdíčko, než za hudební výkon putují body do krásného holandského Tilburgu. Jakmile jde cítit z hudby cosi nesvatého, hlásí se přítomnost temných esencí, zůstává mé vnitřní racionální já v kritickém povzdálí a id se oddává temnému hudebnímu proudu bublajícím pod (ale i nad?) vědomím. IAO už vydali i lepší věci, ale i aktuální deska v sobě temnou esenci má, pročež desku doporučuji. (7/10)

KAYO DOT – Every Rock, Every Half-Truth Under Reason (08/2025)
- Driver a spol. se (téměř?) vykašlali na kompromisy a po 5-6 písničkovějších deskách nahráli asi nejvíce abstraktní („“) a surreálně snovou desku min. od Stained Glass. 10-20 minut dlouhé avant/experimental kompozice někde na rozhraní moderní klasiky, (dark) ambientu, drone a prog/post-rocku. Čisté zpěvy i zlobivější vokály (jediný metal prvek). Varhany, vokály i jiné prvky připomenou The Poisoned Glass, pozdní Asva, Khanate, Ligetiho (a Lynche?), ale je to svojské, opět jiné, prostě Driver. Chce to čas, ale převážně hodně zajímavý a dobrý. Asi více v recenzi. (Bandcamp)

DJ HARAM – Beside Myself (07/2025)
- temnější i hravě energetický koktejl hybridní noisy (post-)club elektroniky, rapu, blízkovýchodní hudby i illbientu s prvky noir jazzu, metalu atd. Hostovačky Armand Hammer, Moor Mother a Navarra z IE a dalších. Podobnosti/ffo: od Techno Animal (aj. Broadrick/Martin projekty) přes Secret Chiefs 3 až po Ziúr atd. Někdy i rozpačitější, ale převážně zábavná deska. Asi více v recenzi. (Bandcamp)

MC YALLAH & DEBMASTER – Gaudencia (07/2025)
- další nálož ugandsko-keňskýho i afroenglish fofrflow rapu s potemnělou, lehce industrial/experimental hip hop, trap (gqom, kudoro?) apod. produkcí. Tentokrát i s docela fajn zpěvy. Možná trošku slabší než předchozí, ale furt hodně fajn a ještě se uslyší. (Bandcamp)

BEYOND MORTAL DREAMS – Devastation Hymns (EP, 06/2025)
- temno-sirnatější death metal á la, worship, místy skoro rip-off Hate Eternal, Nile, Hour of Penance, Morbid Angel, Krisiun apod., trošku blackened. Dobrý riffy, sóla, vokály, sypec. Trochu přímočařejší, zlobivější, s lepším, hutnějším zvukem než předchozí. Baví, thrash cover od Forbidden je tam trochu navíc, ale ok. (Bandcamp)

MARK SOLBORG - TUNGEMÅL: Confluencia (06/2025)
- atmo, (polo)ambientní, spíše potemnělý jazz s elektrickou i akustickou kytarou (Solborg), melodie i škrcení trubky (Santos Silva), šelestění perkusí (Ingar Zach), klavír/klávesy (Toldam). Rozšířené techniky, divnozvuky, lehce zneklidňující i příjemnější, blízký Hubro aj. norskému jazzu. Min. dost fajn. (Bandcamp)

ME LOST ME – This Material Moment (06/2025)
- (avant-)folk, folktronica, trochu i art pop a post-industrial/ambient s jasným vlivem Julie Holter, místy poblíž Jenny Hval, Wojciech Rusin, volně i něco z Coil, resp. obecněji divnoanglická atmosféra. Zvláštní vokální harmonie, synthy/elektronika, někde i dechy, smyčce (harmo i dis-), industrial údery/zvuky, bicí, baskytara, příjemně povznášející i chmurnější, pěknej hlas. (Bandcamp)

PAWEŁ SZAMBURSKI / AUKSO - Długo, długo nic, a potem wszystko (01/2025)
- viz mrkvivit v červnu. Klarinetista, který hrál i v -S- s komorním ansámblem/orchestrem. Pochmurnější, dronující, napínavá, dynamická, často dis/zlověstnější moderní klasika („“) s výraznými melodiemi sólového klarinetu. Dost pěkný. (Bandcamp)

DER MÄRTYRER - Der Märtyrer (07/2025)
- francouzský elektro-industrial-noise-metal diktát pod hlavičkou NoEvDia. 4 krátké skladby, které ale makají. Fans Mysticum, Atari Teenage Riot, Blacklodge atd. budou spoko. (Bandcamp)

GIANT DWARFS & THE BLACK HOLES – Cherrytree Stories and Other Innuendo Tales (07/2025)
- celkem nová (vznik 2019) německá sebranka poctivě buduje atmosféru starých dobrých 70. let. Aktuální album přináší osvědčené a časem prověřené formule psychedelického či acid rocku. Nejen díky vokálu Christiane Thomassen se nabízí přirovnání k Jefferson Airplane nebo eventuálně Shocking Blue. No, možná bych uvítal více vlastního vkladu a nějaké "aktualizace", ale řemeslně je to zvládnuté velmi dobře. Písničky jsou chytlavé, solidně vystavěné i nahrané. Byť album leckdy sklouzává k šedi a trocha střihu by mu prospěla, pořád je to příjemná letní hippie chuťovka. (6,5/10)

ACIDSLOTH – Acidsloth (07/2025)
- tenhle tripující lenochod přináší z Krakova příjemně odsýpající stoner/sludge/doom. Solidní tlak se tady šikovně ředí psychedelickými vsuvkami. Dostaneme obligátní hutné sabbath riffy, ale taky vesmírné delaye a echa. Místy je to slušná sludgeová nakládačka. Občas se riffy vytěžují až moc repetitivně a „brnkačky“ nejsou kdoví jak inovativní, ale dá se to bez újmy zvládnout a deska pořád baví. Zajímavostí je, že dosud byla kapela (pokud se nepletu) čistě instrumentální, zde každou skladbu zpívá jiný hostující zpěvák a jednu (úvodní Float) zpěvačka. Plus bod za krásného trve evil lenochoda na obálce. (7,5/10)

GAUPA – Fyr (EP) (07/2025)
- Gaupa jsem poprvé zaregistroval loni na BA a tam se mi ten švédský bigbít s „Björk“ za mikrofonem dost líbil. Na čerstvém EP přinášejí jednohubku poskládanou převážně ze stoneru odlehčeného trochou osvěžujícího alternativnějšího rocku nebo naopak zahuštěného doomovou zatěžkaností. Nahrávka má potenciál se dobře zaháčkovat v uších – hlavně první vál, který zároveň přináší závan severské historie. Gaupa mě docela navnadili, abych si počkal na dlouhohrající materiál. (7/10)

TROPICAL FUCK STORM – Fairyland Codex (06/2025)
- pro mě rozhodně album měsíce – díky panu Kotkovi za recenzi, která mi tuhle dobrotu přihrála. Nemám (zatím) srovnání se staršími alby, ale takhle bez kontextu na první dobrou vládne spokojenost. Líbí se mi, jak jsou Australané krásně žánrově košatí: nebojí se míchat indie kytarovku s popem, jazzy rytmikou. K tomu letmé dotyky bluegrassu nebo hip-hopu, občasné dishamonické zacuchání plynulého proudu… TSF se ničeho nebojí. Většinově melancholické vyznění alba mi taky konvenuje. Podobný pocit mám při poslechu dvacet let starého alba Stephena Malkmuse „Face the Truth“ (jedna z mých nej desek vůbec, v něčem se to Fairyland Codexu silně podobá). Je to ten typ melancholie, která není úplně ubíjející, ale vede k určité naději, že to tady dobře dopadne. Tak snad jo. (8,5/10)

MARK GUILIANA – Questions (Volume One) (06/2025)
- Mark Guiliana je respektovaný jazzový bubeník (nahrával s Avishaiem Cohenem, ale i s Davidem Bowiem atd.), ale i jazzman si potřebuje čas od času odfrknout od neustálého počítání synkop. Guiliana to řeší tak, že komponuje a nahrává nekomplikované syntezátorové skladbičky. Osobně mám nejradši jeho šest let starou desku Beat Music! Beat Music! Beat Music!, kde prohnal živé bicí skrze MIDI efekty, aby cíleně dosáhl zdání bicího automatu (což mi připadá výstřední a zábavné). Na novince pro jistotu bicí vynechal úplně a předkládá nám sérii minimalistických klávesových etud s určitým vangelisovským vibem. Nejde o nic složitého, jen příjemně plynoucí chytlavé melodické hříčky, které místy trochu evokují soundrack k nějaké romantické filmové pitomosti. Nicméně i v té jednoduchosti je cítit, že ty věci udělal člověk, který má cit pro skladbu a harmonii. Příjemná oddechová věc. Těším se na Volume Two (7,5/10)

THE MARS VOLTA – Lucro Sucio; Los Ojos del Vacio (04/2025)
- bývalí kytaroví divočáci kontemplují, rozčilují některé fans, ale mě se to takhle líbí. Možná i víc než jejich dřívější neuroticky drásavé věci – konečně z The Mars Volta nemám noční můry. Cedric Bixler-Zavala je stále hlasově ve výborné formě, zato Omar Rodrígues-López kytaru značně šetří. Přestože skladby plynou zdánlivě poklidně, určitá nervnost pod povrchem pořád tepe a TMV stále umí krom konejšení i znepokojit. Písně oplývají nápaditými aranžemi a strukturami - jen je tu prostě méně kytar a více „latino“ rytmiky. (7,5/10)

OZZY OSBOURNE – Ozzmosis (1995)
- nebudu se tu rozepisovat, jak moc pro mě byla (a stále je) Osbournova hudba důležitá. V každém případě je pro mě Ozzmosis TA iniciační deska, která mi otevřela svět tvrdé hudby. Ony by se ty dveře asi časem tak jako tak otevřely pomocí jiného klíče, ale Ozzmosis je zkrátka můj vstupní kód. Je to ta nahrávka, která se člověku zažere pod kůži tak mocně, že ji ani nemusí fyzicky poslouchat a stejně si může kdykoli a kdekoli v duchu užívat. Jakmile někde zazní Perry Mason, nastoupí husí kůže a já si užívám mellotronové intro Ricka Wakemana, nesmrtelnou basovou linku Geezera Butlera a vražedný nástup kytary Zakka Wyldea (ty pinch harmonics!), bicí Deena Castronova, každou Ozzyho sloku, refrény, bridge před sólem… To je čistá 10/10. Líbí se mi i celková produkce nahrávky Michaela Beinhorna, přestože obecně (i v Ozzyho očích) bývá spíš v neoblibě. Ten jakoby alternativní či grungeový povlak dodává zvuku Ozzmosis zvláštní osobitost. Tady je pro zajímavost několik demáčů natočených s Michaelem Wagenerem (produkoval předchozí No More Tears), než byl na nátlak firmy vystřídán právě Beinhornem. Není to špatné, ale Beinhornova verze vraždí! Tak teda dík a R.I.P..

CLIPSE – Let God Sort Em Out (07/2025)
- rapový comeback rocku? Určitě. Rapová deska roku? Velmi pravděpodobně. Coke-rapové duo se vrací po 15 letech – proto, aby nandali svůj stoicky temný přednes do beatů Pharella Williamse, který uhnul od své mainstreamové produkce a naservíroval hrubozrnný podkres na míru. Plyne to, kouše to, ve svém klidu a zlověsnosti jde vyslyšet cozi magického. Nemilosrdná ruka boží tady zkrátka káže tvrdě i trochu emočně otevřeněji. 

SWANS – Birthing (05/2025)
- jde slyšet, že to Giru pořád baví, což je úcythodné a pochopitelné. Přeci jen jde o jeden z nejpůsobivějších kapelních restartů v historii. Ale pořád se nejde zbavit pocitu, že jde jen o dobrý vývar z neoficiální trilogie. Poslouchá se to dobře, ne ale tak jako The Seer, To Be Kind či The Glowing Man.

OSSUARY – Abhorrent Worship (05/2025)
- prohnilá deathmetalová valivost, kde v pomalými tempy proráží hnusně silné riffy a ohavné vokály. Nic nového, ale dobře podchyceno a odvedeno. Ať každý příznivec Kill Town Death Festu a Tones of Decay zbystří/doporučí.

ANCIENT DEATH – Ego Dissolution (07/2025)
- obal snad trochu mylně slibuje poctu Cause of Death od Obituary. Ancient Death ale nabízejí promyšlenější, techničtější a melodičtější variaci metalu smrti, které nechybí spád ani atmosféra.

LVTHN – The Devil’s Bridge (09/2025)
- na debutu LVTHN mě hrozně bavila až nevídaná břitkost materiálu pojená s destruktivními počitky člověka, které se manifestují do Satana. Na druhé desce to vše pořád je, byť v trochu jemnějším provedení, které je snad trochu ředěné vlivy ze všech relevantních blackmetalových koutů. LVTHN ale pořád umí zahrozit dostatečně zběsile.

TETRAGRAMMACIDE – Cyber-Tantric Paradigm of Radical Sri-Vidya (09/2025)
- archivní minizásek – z dob, kdy Tetragrammacide zněli jako samopaly vhozené do indické pračky. Tedy do dob, kdy to nebyl totální kanál ze všeho rezavého, ale pořád nešlo o přesypanější variaci na Hate Eternal. Názvy jako Techno-Tehomic Inovation of Malignant Shadow Shakti on the World.Wide.Web. of Internet snad prozradí vše. 

TYLER THE CREATOR – Don’t Tap The Glass (07/2025)
- po delší době přímější, striktnější, rapovější Tyler. Deska vznikala na koleně, v době, kdy Tyler jel turné k předešlé desce. Výsledkem je hrubozrnný, byť občas trochu otravný počin.

FREDDIE GIBBS & THE ALCHEMIST – Alfredo II (07/2025)
- filmově působící rapová gangsterka úctyhodně navazuje na jedničku, snad se jen zbytečně rozbíhá do delší stopáže. Gibbs nadále kultivuje personu chladného pasáko-gangstera, The Alchemist dodává tónem i stylem padnoucí beaty.

DEADGUY - Near-Death Travel Services (07/2025)
- comeback hardcore/mathcore/metalcore kapely po dvaceti letech. Američané natočili tři desky v devadesátkách, které lze z tehdejšího pohledu považovat za průkopnické, a pak šmytec. Znovu se dali dohromady až teď a kupodivu jim to na nové desce maká velmi solidně. Ne tolik kostrbaté a vyhrocené, ale pořád mathcore má v jejich podání švih, plus k tomu kvalitní zvuk a zpěv rovná se nadprůměrná deska (8/10)

WE LOST THE SEA - A Single Flower (07/2025)
- zádumčivé brnkání bez zpěvu se kolikrát ani moc nerozjede, jeho podmanivá atmosféra však dokáže zahrát na city. Nečekejte oslnivé instrumentální výkony jako spíš post-rockový minimalismus, přesto se však nedá říct, že jde o nekonfliktní podmaz. Některé tóny totiž dokáží tnout docela hluboko. (7,5/10)

BLEEDING THROUGH - NINE (03/2025)
- na počátku milénia bylo o této metalcore kapele dost slyšet. Před deseti lety se pak nějak odmlčeli a nyní tu máme comeback, který se mi jeví jako povedený. Kapela nezní tak uprutně a přehlceně jako v minulosti. Některé figury jsou hodně vzdušné a melodické, dost prostoru dostávají i klávesy. Vokál není jen řev, občas zazní i v čisté poloze a celkově se dá říct, že to kapele šlape velmi dobře. Pro mě příjemné překvapení. (8/10)

DUO DE TWANG - Four Foot Shack (2014)
- Les Claypool a Bryan Kehoe nakládají s basou, resp. kytarou. Covery Primus, Alice In Chains i Claypoolovy vlastní, v naprosto skvělém strunném aranžmá. Naprostá pohodovka, která mě odstřelila na dovolenkovém večeru. Jestli něco doporučit, tak Stayin' Alive od Bee Gees!

EMPTYSET - Dissever (05/2025)
- trocha odlidštěný elektroniky během parnýho léta příjemně ochladí. Hutný basy, skřípání a ruchy, žádný melodie.

PSUDOKU - Psudoktrination (05/2025)
- příjemně vyjetý grindový sci-fko, tady se nechám naindoktrinovat rád. 

HAYDEN PEDIGO - I'll Be Waving As You Drive Away (06/2025)
- Amerika, kytara, táborákový brnkání, ale jinak než bys čekal. Zamyšleně, křehce, introvertně.

SPIRAL MABOUL - De Terre Et De Pierre (06/2025)
- letní flám okolo matadorů La Jungle z belgickýho městečka Mons, juch juch, kraut kraut rock'n'roll.

ALEPH QUINTET - Hiwar (04/2025)
- jazzová moderna, která míchá vážnost hudební akademie s bezprostředností africkejch rytmů a melodií. A funguje to překvapivě dobře.

STEFAN WESOLOWSKI - Song Of The Night Mists (06/2025)
- tajemná náladovka na pozdně večerní poslechy. 

COUNCIL ESTATE ELECTRONICS - Mirfield (06/2025)
- další projekt Justina Broadricka, kde hutný industriální spodky překrývaj bezútěšný samply z bezútěšnejch míst v Anglii. Slušná depka. 

CUMSLEG BORENAIL - 10mg Citalopram (06/2025)
- čím dál víc lidí se vrací ke starejm palbám od Venetian Snares. Tohle je rozhodně povedená rychta, hodně úderů, málo pořádku. 

GETDOWN SERVICES - Primordial Slot Machine (06/2025)
- pohodovej soundtrack k tomu se bezdůvodně nachcat na nejbližší zahrádce. 

SHOW OF BEDLAM - La Cathédrale Engloutie (02/2025)
- povedená sludge okultnost, díky Štěpánovi za tip.

AEON WINDS - An Ode to the Mountains (06/2025)
- jelikož performance bratislavských blackmetalových symfoniků na ETEF, který jsem žel letos poprvé od covidového ročníku 2020 musel ze zdravotních důvodů vynechat, byla více než kvitována, doháněl jsem pokorně resty také s jejich čtvrtým novinkovým albem.
Jde o další majestátní výpravu do hlubokých lesů a vstříc karpatským štítům protkanou spojením blackmetalové syrovosti se symfonickými aranžemi a sborovými zpěvy navozujícími mystickou atmosféru. Výrazné klávesy a jako bonus na pár skladbách elektrické housličky. Dechberoucí skladatelská vyspělost stvořila tento strhující monument, klobouk dolů.
Na albu také hostuje řada předních jmen, na čtyřce zaujme obohacení vokálem od nikoho menšího než od Vicotnika, na trojce se objevil Aphazel z Ancient a sbory ve většině songů obstaral Dis Pater z Midnight Odyssey, který figuruje i na předchozích dvou albech. Koneckonců zahraniční renomé kapely potvrzuje také třeba pozvánka na exkluzivní festival Fortress příští rok opět po boku Dødheimsgard, ale i zde uváděných Abigail Williams a nebo třeba znovuoživených Old Man’s Child a dalších elitních sestav. Chybět zde ovšem nebudou ani právě Midnight Odyssey a slovenští bardi by měli zahrát také z jejich společného splitka z roku 2013, takže je jasné odkud vane vítr s hostováním na albech. Topovka měsíce a jasná pozvánka na anglické pobřeží!

ALICE COOPER (BAND)– The Revenge of Alice Cooper (07/2025)
- megahistorický exkurz… původní band Vincenta Furniera aka Alice Coopera založený v roce 1968, vydal do roku 1973 sedm alb a fungoval do roku 1975 než Vincent přešel na sólovou dráhu. A po 52 letech od posledního alba 77 letému Alicovi nestačí jeho 22 sólovek a tak naservíroval s původní sestavou tenhle réunion rockových sladkobolných sedmdesátek. Chybí pouze již zemřelý kytarista Glen Buxton, kterému je to všechno v úctě věnováno. Respectful!

ANHEIM - Die Welt die wir begruben (07/2025)
- bavorští blackmetaloví melodici dávají na své dvojce sbohem pohřbenému světu a v příznačně unylém posmrtném duchu se odvíjí také celé album. Takže nečekejte žádnou úderku, spíše pomalé skomírání pod kahanem nemrtvých.

ANSWER FROM CYGNUS - Des cendres (06/2025)
- francouzský multiinstrumentalista Mist “comte d’Erebus” na svém třetím putování po černých dírách souhvězdí labutě prokazuje, že atmo post-black metal nemusí být vždycky nuda.

BA’AL - The Fine Line Between Heaven and Here (07/2025)
- na tohle to chce patřičnou náladičku a ta když se dostaví, je zřejmé, že Angličané doručili svým druhým počinem další drásavou kombinaci nablacklého soudu a post-metalu. Z melancholického rozjímání probírají nečekané výtrysky energie a emotivní rozmanitě navrstvený vokální projev, kterému se tady nevěnuje nikdo jiný než Joe Stamps působící od roku 2015 úspěšně také v anglické blackmetalové ikoně Hecate Enthroned.

BELENOS - Egor (06/2025)
- francouzský sólový vyznavač keltské statečnosti Loïc Cellier třímající meč a štít oslavil třicet let na své pohanské pouti devátým černokovovým vzýváním slunce. Pohříchu dobrá věc, povznášející a do nynějška pozornosti unikající.

BURDEN OF YMIR - The Long Winter (07/2025)
- Kanaďan Joe pokračuje v oddaném uctívání severské mytologie a na svém šestém eposu vypráví další mýtickou ságu. Vůbec ne špatný black metal s folkovými vyhrávkami strčí do kapsy známější partičky daného žánru.

CINEASTRE – Hymnen an die Nacht (07/2025)
- druhá poetická neofolková atmo blackoška nočních hymen v germánštině k pokojnému prázdninovému poslechu, i přes nějaké plačtivé pasáže á la Falco třeba v pátém tracku. Přesto strčí do kapsy kdejaký moderní post-black.

CRIMSON SHADOWS - Whispers of War (07/2025)
- kanadský kvintet kromě basáka stále v původní sestavě a takřka dvacet let na scéně, pro mě tedy premiérové setkání. Náhodným výběrem jsem dostal chuť na heváč a vyskočil místo toho na mě tenhle poměrně povedený mix power metalu s melodickým smrtikovem. Jde teprve o třetí plnohodnotnou prezentaci za celou tu dobu a vzchopení se po jedenácti letech hibernace, takže žádné bezhlavé chrlení provařených melodií. Tip, který by v daném žánrovém ukotvení mohl potěšit.

DARKENHÖLD - Le Fléau du Rocher (06/2025)
- moc příjemná blackmetalová prezentace středověké atmosféry od francouzské nesvaté trojice. Ač již se jedná o šestý epický kousek, bylo mi potěšením prvně.

DEPHOSPHORUS - Planetoktonos (07/2025)
- je libo “astrogrind”? Slovy kvarteta Atéňanů stylová vize, do které fúzují hardcore, grind, death a black :-) Nová třicetiminutovka jede i na popáté v zajetých kolejích a je více než dostačující k pochopení, o co se tady vlastně jedná - unikátní mix nekontrolovatelnosti a precizní kompozice. Nekompromisní rychlost, energicky navrstvený zvuk, maniakální vokál, atmosféra temná blackmetalová střihnutá psychedelií s frenetickou intenzitou a divokými riffy. Solidní exotika.

ECHOES OF GLOOM - The Mind's Eternal Storm (07/2025)
- Australan Dan Elkin debutuje se svým hlubokým zastřeným vokálem snahou o vykreslení melancholických stavů věčně rozbouřené mysli. Další melodický black metal ve středním tempu od samotáře, ve kterém se záhy nezapřou ani quorthonovské inspirace, což není ale vůbec na škodu. Elegantní, účelné, dost dobré.

EMPILLARIST – Pale River, Ghost Reflction (07/2025)
- o prázdninách se Luciferovi roztrhl pytel s blackovými jednočlenkami, tentokráte v podání taktéž debutujícího Chilana Erranta Griefa, kterého stojí za to podpořit.

ENDRØM - The Last Swordsman (07/2025) 
- dva indonéští snílkové se po svém předloňském debutu vrací s osobitými blackmetalovými melodiemi tryskajícími z jávských vulkánů.

ENTRAILS - Grip of Ancient Evil (07/2025)
- tady není o čem. Zlatý deathmetalový odkaz veteránů devadesátých let, z kterýchžto časů přežil v sestavě sice akorát kytarista Jimmy Lundqvist, který ovšem orchestruje zbytek sestavy, včetně nového zpěváka, pevně třímajíce odkaz staré školy. Od začátku do konce tlak a energie bez kompromisů. Temné valivé riffy jako lavina, neúprosná přesnost bicích a vokál z hrobky. Pro milovníky švédského syrového smrtikovu povinnost.

IFERNACH - Dominus Brutalis (07/2025)
- sedmá fošna kanadského šílence prokazuje, že i one man show projekty umí naložit vraždící blackovou smršť.

IMPERIAL CRYSTALLINE ENTOMBMENT - Abominable Astral Summoning (07/2025)
- marylandský blackmetalový duet zmrzlíků a vedlejšák Rona Venta z Aurora Borealis, kterému sekunduje Mike Hrubovcak, oba oddaní to služebníci boha Råvaskietha s jasnou inspirací v devadesátkových Immortal. Vtrhli na scénu v roce 2004, na třináct let se odmlčeli a odmrazili se až předloni se skvostným druhým albem a letos vypravili po zledovatělých pláních jeho opulentního následovníka rozsévajícího mrazivou apokalypsu.

IMPUREZA - Alcázares (07/2025)
- pokud máte rádi flamenco, death metal a španělštinu, pak můžete sáhnout po těchto exotech z francouzského Orléans.

JORDFÄST - Blodsdåd och hor (07/2025)
- poměrně nové švédské trio na své trojce pokračuje v podařeném vmíchávání severských folkových motivů do blackmetalové moderní melodiky roubované death/thrashem a s hlavním harsh vokálem střiženým i druhým čistým hymnickým zpěvem multiinstrumentalisty Elise (mimochodem působícího také v grindcorových Birdflesh).

KALMANKANTAJA - Musste aurinko (07/2025)
- Grim666ův kafemlýnek je k nezastavení, i když se jedná na jeho poměry “teprve” o první letošní album. Jde o neuvěřitelné dvacátésedmé album od roku 2013, což koštuje za předchozích dvanáct let v průměru víc než dvě ročně :-) Finský národní atmo black netřeba pravověrným dlouze představovat.

LAZER THRONE – Tomb of the Lunar Oracle (06/2025)
- další one man debut, zde od arizonského hledače prázdnoty Jonathana Buchanana aka Voidseeker Acanthi Novah Anu :-), jak jinak než mečem vhánějícího dungeonsynthové pazvukové mezihry do ploužákových černokovových atmosfér tryskajících z kosmických průrev.

LORD BELIAL - Unholy Trinity (06/2025)
- švédský nesvatý triumvirát satanášských harcovníků z devadesátých let po svém albovém znovuzrození před třemi lety letos prokazuje, že to nebyl ojedinělý záblesk, ale pokračuje zdárně ve svém bezbožném oživení také na jubilejní desítce a stvrzuje neotřesitelnou pozice v historii skandinávského black metalu. 

SARASTUS – Agony Eternal (07/2025)
- hodně nastřelený finský vzteklý satanský black metal tří jeho pravověrných nositelů. Všudypřítomná bolestná melodika třetího alba nezapře původ země tisíců jezer. Nekompromisní, čirá temnota a naléhavost zastavující srdce a chrlící nakažlivou energii. Návyková záležitost.

STOMACH – Low Demon (07/2025)
- sludge nijak zvláště nevyhledávám, ale v téhle monstrózně ohavné směsici s doomem, dronem, noisem, industrialem… produkované americkou dvojicí si to nechávám líbit. Jejich druhé album po předloňském debutu určitě stojí za pozornost. Veskrze děsuplný zážitek prostupující existenciální bídou.

TENEBRAE IN PERPETUUM - Vacuum Coeli (06/2025)
- nebýt Danteze, tak jsem díky své jarní hibernaci snad úplně minul pátý dekadentní úlet italské dvojice na čele s exaltovaným Atratusem. A to jsem je vzpomínal už v březnu díky propojení osobou bicmana Chimsicrina s Chelmno u příležitosti jejich albového znovuzrození a někde se mi ve skříni válí i triko. Tradicionalismus s experimentálními prvky, dishmarmonií, temnou atmosférou, vysokovoltážními blackmetalovými skřeky sem tam v kontrastu s čistým vokálem, chaotickými vyhrávkami. To vše zdatně napomáhá zpochybňovat veškerou existenci. Vše podrženo lyrikou v italštině. 

VAEGON – Ciphers from the Void (07/2025)
- EP kanadských death techniků patří k tomu letos nejlepšímu a také nejosobitějšímu. Tempo a melodie kapelu nežene furt dopředu, materiál nese i známky tvrdosti a ne jen honibrčení a občas tu jsou až takové Soreption zasekávačky. A aby ne, když se kytarista Ian Wayne před dvěma lety, i přes jeho zámořský původ, členem této švédské porcovačky stal.

LVMEN – Amen (07/2025)
- ani nevím, zda jsem víc nadšen z desky, nebo z toho, že tahle kapela stále hraje. Takže asi zbývá zahlásit, že v tomhle podání čistý post-hardcore/metal má šanci na přežití, i když nejsem cílovka.

BYONOISEGENERATOR - Subnormal Dives (06/2025)
- řekl bych mladá, ale oni už taky slavili víc než dekádu, parta z Ruska z rukávu ven sype muziku na pomezí Cephalic Carnage a Dillinger Escape Plan.

ESCHATON – Techtalitarian (05/2025)
- i když plno lidí díky Müenznerovým sólům v příměrech kapelu trošku stahuje k Necrophagist, hudebně jsou Josh Berry a Darren Cesca mnohem víc temní a především deathmetaloví.

BALMOG – Laio (05/2025)
- za mě fakt dobrý, ne ryze ortodoxní, přesto poctivý black, který se nebojí rockovějšího vyznění a až post-punk vibu, který mi kapelu občas hází až někam k psychedelií načichlému zvuku Inferno, přitom hudba je to jiná.

HYPERDONTIA – Dormant Scourge (07/2025)
- turecko-dánský kvartet s novým dvouskladbovým EP, kde to kytarám zas pěkně hraje.

SLEEPYTIME GORILLA MUSEUM - Of The Last Human Being (2004)
- jelikož jsem Lucernu nestíhal, proběhla příprava na BA.

NORTHLANE – Obsidian (2022) & Alien (2019)
- jedna z mých opravdu oblíbených metalcore kapel.

ABHORRATION – Demonolatry (2024)
- najebávací thrash/death násilnictví bez přikras a úlev.

OBLITERATION – Cenotaph Obscure (2018)
- při potrvzení Norů na příští Tones of Decay si už dělám předpřípravy a dím, že tohle není žádnej prašivej zvěřinec, ale fakt kytarově promahaná muzika, která se nezavřela do klece, ze které nechce ven.

MOAAN EXIS – Necessary Violences (2020)
- příprava na BA. Dunivá a do kotle masivně bušící hardcore elektrárna.

REPLICANT – Infinite Mortality (2024)
- příprava na BA. Hrubou disonancí načichlý death metal, kde nechybí brutalita, ani tradičnější old school.

ROMAN HOLÝ – Strážce klidu Vol. 1 (2021)
- potřebujem asi kovida, aby Roman udělal dvojku.

COVENANT  - Nexus Polaris (1998)
- další příprava na BA na de facto přežité, ale v tomto případě nestárnoucí album.

HOCICO – cokoli
VENETIAN SNARES - cokoli
GORGUTS – vše