Agilní vydavatelství New Standard Elite zaměřené čistě na BDM, a to v jeho polohách kanálních, slamovacích, guturálních, prostě čistě undergroundových extrémech, se vrací k oblíbenému formátu mezinárodních projektů. Po povedené fošně sdružení Metharoma loni vyplivl velezajímavý debut rusko-americko-francouzského konglomerátu Paroxysm Unit. I tady znalci zbystří díky známému jménu, které vzbuzuje naději na kvalitu – u prvně zmíněné smečky to byl Jacob Schmidt (Defeated Sanity), teď je to Colin Marston (Gorguts, Behold the Arctopus, Krallice, Dysrhythmia, Encenathrakh atd.). Ten je známý tím, že rád posouvá mantinely žánrů do dříve nepoznaných extrémů a virtuózní techničnosti hraničící s neposlouchatelností (narážím na freeBDM experiment Encenathrakh, který svou vyhraněností zákonitě musí polarizovat fanoušky).

Bude to podobné i u Paroxysm Unit? Samotný název kapely – jednotka epileptických záchvatů – dává tušit, že by tomu tak mohlo být. Bizarní je vedle samotného názvu debutu i způsob, jak kvartet jednotlivé dílky BDM puzzle dává dohromady. Nepředvídatelnost hraničící s absurditou, to je alfa omega modus operandi Paroxysm Unit.

Úvodní Brain-Computer Interface je spíš jen takový prolog; sotva dvouminutová věc se odehrává převážně ve valivém středním tempu, které tu a tam přechází do nepravidelných sypacích prokládaček. IKU Runner už ukazuje víc, kam kapela směřuje. Až mathcorový přístup kapel z nulté dekády století zůstává (napadají mě třeba psychopatičtí Starring Janet Leigh) – hlavně v první půlce songu se toho děje fakt hodně a krkolomné riffy, kde nechybí bizarní pískačky v rozsypaném gravity blastu, mají většinou do pěti sekund. Pak se zpomalí do podladěného rozhoupaného slamu a nakonec se skončí thrashovým kvapíkem. Prostě bizár.

Trojka X-Rated Metanoia už jede víc ortodoxně v natlačeném BDM stylu. Nekompromisní kila jsou ale divně strukturovaná a rozkouskovaná a člověk se fakt musí soustředit na všechny nevyzpytatelné změny v rytmech. Pak přichází dost možná nejvíc vyhrocený okamžik z celé desky – v čase 1:53 se skladba zlomí na tisíc střípků a dvacet sekund se hraje v duchu jakési BDM varianty freejazzu s tím rozdílem, že nejde o improvizaci (svým způsobem to připomíná podobný mathcorový moment v The Obvious Destination od Candirie).

A takhle to jede dál. Prvotní posluchačský problém byl, jak tohle album pojmout – experiment, který si hraje se zavedenými dogmaty žánru a dohání je po všech směrech do nejzazších mezí? Nebo jen ultimátně technická nahrávka, která se chce vrátit do starých dobrých časů, kdy se posunovaly extrémy - ...and Time Begins, Informis Infinitas Inhumanitas, Whisper Supremacy? Buď jak buď, když překonáte na první poslechy neprostupnou krustu tohoto nelidského monolitu, zjistíte, že jde o báječně záživnou a pestrou desku nabitou bizarním riffingem, který všechny možné stylové inspirace tmelí jak včely med. Se svým 29 minutami je to navíc ideální deska, kterou můžete protočit i třikrát za sebou a pocit nudy se ne a ne dostavit.

Inspirace? Paroxysm Unit znějí jako milostný dopis Wormed poslaný z Ruska. Už při pohledu na obálku je podoba zřejmá. Odcizený dystopický sci-fi časoprostor plný robotizace pohlcující člověka – připomíná to díla H. R. Gigera. Kde dál hledat styčné plochy? Tritony, podladěná kila v krkolomných rytmech, guturální ryk, nervní kytarová hra uctívající odkaz Voivod, celkově odlidštěný feeling. Z dalších kapel je zapotřebí zmínit dnes už klasiky Defeated Sanity – slamy, valivost, brutalita na entou, ale také neposedná jazzy rytmika. A do třetice bych rád připomněl utajený klenot ruské scény – technogrindery s ujetou melodikou Aposepsy z Omsku a jejich nedoceněný fantastický debut, který dodnes nemá pořádného následovníka (bandcamp).

Paroxysm Unit také vyčnívají díky instrumentálním výkonům všech zúčastněných a úžasnému organickému soundu kapely. Hru Colina Marstona asi nemá cenu rozpitvávat, ale kdo tohle album táhne, je drtič tlustých strun Konstantin Korolev. Jeho hra je na žánr minimálně netypická - zvonivá slapující basa s kulervoucím zvukem si v ničem nezadá s pestrostí a ujetostí hry Marstona. A když tomu připočtete guturální ryk Marca Lamorilla z Darkall Slaves (jejich Mephitic Redolence of the Decomposed (bandcamp) určitě stojí za poslech), zkáza je dokonána.

Fragmentation / / Stratagem je prostě album, které by nemělo zapadnout. Ocení ho zejména hledači nových forem a postupů, kterým nevadí strávit nad jedinou deskou celé měsíce. Doufám, že nezůstane jen u jednoho zářezu.

Datum vydání: 28. červen 2023
Vydali: New Standard Elite
Žánr: technical brutal death metal