Datum vydání: 27. červen 2025
Label: Upset the Rhythm
Žánr: folk, art pop, electronics, ambient

Me Lost Me je sólovej projekt Jayne Dent z Newcastlu, kterýho jsem si poprvé všiml před pár lety s deskou RPG. Příjemná směs elektroniky, folku a duchařiny, která se tématicky zaměřovala na role playing games, a dala tak příležitost oprášit brnění, meč a hobita. Přiznám se, že jsem tu desku pozapomněl, a tak když jsem poslouchal letošní novinku This Material Moment, marně jsem pátral v paměti, koho mi ten sametovej ženskej zpěv připomíná.

Začal jsem u GazelleTwin, ale ta s vokálem víc experimentuje a tvoří nebezpečnější věci. Pak mě napadla Jenny Hval, a ta už má k Me Lost Me o dost blíž, jak hlasově tak náladou. No a pak už jsem si konečně vzpomněl na RPG a přestal hledat. Sluší se ještě zmínit Julii Holter, se kterou Jayne spolupracovala a pak ty zkušenosti zúročila právě na nový desce.

Ale dost pitvání vlivů a referencí, na to na Marastu máme jiný odborníky. Co teda The Material Moment hudebně přináší? Začíná se pomalu, jemně. Už jsem zmínil sametovej zpěv, a ten je určitě jedním z hlavních poznávacích znamení. Drží se středních až hlubších rejstříků, je takovej snivě zastřenej, dokáže dobře pracovat se sílou, od šepotu až po klenutý linky. Nečekej žádný velký experimenty, sází se hlavně na sytou barvu hlasu, která vyplňuje prostor. Právě k vyplnění prostoru pomáhá i vkusná práce se smyčkováním, kdy se vokál vrství a funguje jako další hudební nástroj.

Zpěvy podmazává vkusně udělaná folkotronika, která takřka sama leze do ucha. Jayne umí složit libozvučný melodie tak, aby snesly opakovanej poslech. K tomu pomáhá křehká, rozjímavá atmosféra vybízející ke snění s otevřenejma očima. Staví na delikátních basovejch linkách, lehce namotávacích samplech a táhlejch tónech klarinetu. Místy je to posmutnělejší folk, jindy se zabrousí do psychedelie nebo rituálních drónů, a když se přidaj bicí, tak se můžeš dostat až někam ke krautrockovýmu mámení.

Bicí jsou vůbec na poměry žánru překvapivě dynamický, skoro bych řekl až nakoplý. Aby ne, když za nima sedí Ewan Mackenzie z Pigs*7, kde hraje do daleko živelnější muziky. Poměrně nečekanej tah, kterej se ale rozhodně vyplácí. Když už máš pocit, že deska začíná být trošku utahaná, bicí dodaj kyslík a čerstvou krev.