Už je to šest let od vydání Mordial a teď přicházíte s EP Tiles Whisper Dreams. Ale jsou na něm jen tři skladby — není to trochu málo po tak dlouhé době? Nebo můžeme brzy čekat víc hudby? Proč to trvalo tak dlouho?

Jo, protože jsme mezitím dělali i jiné věci. Já jsem se nějakou dobu věnoval elektronické hudbě a hrál s Benem Frostem. Měli jsme společné koncerty, vydali jsme spolu desku. A taky jsme u těch nových skladeb chtěli trochu posunout úroveň a vytvořit něco hodnotného. Měl jsem pocit, že levá ruka (na kytaře) vždycky trochu zaostávala, a nikdy jsem neměl moc teorie, tak jsem se chtěl něco naučit. Teď je to spíš takové — ne nutně melodičtější — ale po tónové stránce zajímavější. Takže i proto to trvalo. Máme nahraných mnohem víc skladeb, jen je dokončujeme. A doufáme, že příští léto vydáme plnohodnotné album.

Přeneseš spolupráci s Benem Frostem i do Car Bomb? Myslím tím elektronickou hudbu…

Možná. My jsme vlastně vždycky měli nějaký elektronický prvek mezi skladbami na deskách — trochu kláves a podobně. Ale Ben pracuje hodně rychle a impulzivně. Má rád, když se věci hned rozjíždějí. My jsme přesný opak. Car Bomb funguje spíš takhle: „Sedněme si a přemýšlejme nad tím několik týdnů.“ Ale chceme zkusit psát rychleji, nebýt tolik opatrní s materiálem — prostě psát víc a uvidíme, co z toho vzejde.

Vaše debutová deska Centralia vyšla u Relapse Records. Proč jste se rozešli? Teď si vydáváte věci sami, že jo?

Jo, bylo to vzájemné rozhodnutí. Nepsali jsme hudbu dost rychle a věděli jsme, že ani nebudeme. Není to naše hlavní práce — všichni máme civilní zaměstnání — takže tohle je spíš naše vášeň. A myslím, že jsme měli i trochu štěstí, protože dneska si většina lidí vydává věci sama a je v tom velká svoboda. Samozřejmě že člověk narazí na svůj strop, ale my si vážíme toho, že máme kontrolu nad tím, co s naší hudbou děláme. A myslím, že už u toho zůstaneme.

Takže takový punkový přístup – udělej si sám.

Přesně. Já dělám veškerý vizuál, spoustu klipů. Všechno si nahráváme sami — kromě bicích. Johnny posílá merch ze svého domu a stará se o tour management. Baví nás celý ten proces — od psaní a hraní až po ty ostatní věci okolo.

Vaše první album Centralia znělo víc alternativně, experimentálně, bylo ovlivněné projekty jako třeba ty od Mikea Pattona. Od druhé desky se zvuk posunul víc k metalu, byl těžší — silněji tam šla cítit inspirace Meshuggah, hlavně v produkci. Mordial přineslo trochu vliv Deftones a nové EP zní jako mix všeho dohromady. Uvažujete o návratu ke zvuku z Centralia? Kam chcete dál směřovat?

S Mordial jsme možná zašli až moc do melodičnosti — víc ve stylu Deftones, než jsme původně chtěli. Hodně jsme si oblíbili Gratitude z Meta, a řekli jsme si: „Pojďme to trochu víc prozkoumat.“ A myslím, že jsme to udělali, což bylo super. Ale teď jsme připraveni se zase vrátit k tvrdším věcem. Nevím, jestli se úplně vrátíme ke Centralia, ta byla hodně experimentální — což je pořád fajn. Pořád máme v hudbě dost experimentů.

Dneska jste nehráli nic z Centralia…

V našem plném setlistu hrajeme Cielo Drive. Ale jo, to je dobrá otázka. Myslím, že už jsme trochu za tím experimentálním obdobím — tím start–stop přístupem. Milujeme Fantômas, to byl jeden z našich hlavních vlivů na začátku. Možná se k tomu jednou vrátíme, ale teď se víc zaměřujeme na propracovanější kompozice — aby věci nějak plynuly. Pořád je to „math“, ale takové, že se v tom dá vyznat. Chápeš?

Hodně experimentuješ s kytarovými efekty. Zdá se, že dokážeš vytvořit melodii i z čistého atonálního hluku — třeba jako ve skladbě Dissect Yourself. Inspiruješ se avantgardní klasickou hudbou? Nebo je inspirací třeba marihuana?

Hodně vycházím z elektroniky — Aphex Twin, Autechre, Boards of Canada. Ne nutně z avantgardní klasiky, i když Stravinskij je super. Ale o většině dalších toho moc nevím. Můžeš mi doporučit nějakou dobrou experimentální klasiku?

Třeba Arnold Schoenberg.

OK. Víš, kdo se mi líbí? György Ligeti. Jeho klavírní věci jsou fakt skvělé. Ale většina těch zvuků, co používáme, je inspirovaná elektronikou z poloviny 90. let a začátku další dekády. Znáš Aleksi Perälä?

Nejsem si jistý.

Je to elektronický producent, dělá si vlastní ladění a tvoří melodie z tónů, které jsou vlastně „falešně“. A zní to skvěle. Fakt cool.

A marihuana jako zdroj inspirace?

Trochu jo. Občas.

Myslím, že produkce na vaší druhé desce w^w^^w^w nebyla moc silná. Uvažujete o remasteru? Jako třeba udělali Ion Dissonance se Solace?

Jo, zvažujeme remix. Nahráli jsme si tu desku sami a upřímně jsme tehdy neměli ponětí, co děláme. Učili jsme se, jak nahrávat, podle videí na YouTube — prostě jsme to tipovali.

A kdy se toho dočkáme?

Nevíme. Nejdřív se chceme soustředit na nové album a pak to třeba přijde na řadu. Ale už je to dlouho v šuplíku.

Jaký máš názor na současnou mathcore scénu? Mně přijde, že trochu stagnuje — spousta nových kapel jen kopíruje postupy The Dillinger Escape Plan, Ion Dissonance, The Locust… Co si o tom myslíš? Můžeš doporučit nějaké opravdu kreativní nové kapely?

Ne, mám to podobně jako ty. Nové věci mě teď moc neinspirují. A co se týče math žánru… taky moc ne. Posledních pět šest let hlavně píšu vlastní hudbu, takže toho moc nového neposlouchám. Když se mě zeptáš za rok, třeba budu mít jinou odpověď.

Přijde mi, že mathcore měl boom před 15 lety. A teď je to pořád skoro to samé…

Jo, chápu. Když se vrátíme k Centralia — ten start-stop styl — to už dneska spoustu lidí neoslovuje. Zní to pro ně jen jako hluk. My chceme dělat skladby, které znějí originálně. I když tam jsou „math“ prvky, chceme, aby to mělo náš zvuk, naši signaturu. Aby to zaujalo i někoho, kdo třeba neví, co to znamená hrát v pětičtvrťovém taktu. Těžko se to popisuje, ale právě o to se snažím v nové hudbě — jak jsi řekl, vytvořit „háček“ pomocí zvuků. Mimo rytmus, ale nějak to dává smysl. Dává to smysl?

Jasně. Mně chybí v mathcore kreativita, posouvání hranic...

Souhlasím. Miluju Turnstile. Dělají takový návrat ke starému stylu, ale novým způsobem. Líbí se mi, jak zní. (Greg pak jmenoval další dvě kapely, ale bohužel jsem mu nerozuměl – pozn. red.)

Váš futuristický vizuální styl je dost jedinečný. Kdo za tím stojí?

Stejně jako u hudby — inspirace vychází z obalů elektronických desek z 90. let a začátku nového milénia. Vzdáváme hold Autechre. Meta je vlastně jejich reinterpretace. Mordial byl poctou Confield. Je to podobný rámec, abstraktní styl. Nové EP je inspirováno videem ke Gantz Graf — 3D objekt, který se otáčí a synchronizuje se zvukem. To je vlastně ten motiv na obalu Tiles Whisper Dreams. Hlavní inspirace je v tomhle směru.

Máte stejnou sestavu už skoro 25 let, což je dost výjimečné. Jak se vám to podařilo? Funguje vám to mezi sebou pořád?

Dáváme si hodně prostoru. Já bydlím hodinu od města, Mike v New Jersey. Vždycky se sejdeme, zahrajeme si, a pak se zas rozejdeme. Jak ses ptal předtím, proč to tak dlouho trvalo — dali jsme si pauzu. Rozhodli jsme se soustředit na rodinu, vztahy, přátele.

Takže žádná ponorková nemoc… víš, jak to myslím?

(smích) Ne, ne. Je to jako rodina — pohádáte se, to je normální. Ale nemáme v plánu měnit členy. Pořád nás to baví, rádi spolu hrajeme.

Teď jste na evropském turné — plánujete i klubové koncerty? Před pár lety jste měli jet s Conjurer, ale přišla pandemie. Jak těžké je pro vás naplánovat turné po Evropě?

Máme evropského booking agenta, takže to není zas tak těžké. Spíš jde o to najít si čas. Ale chceme teď jezdit každý rok — aspoň na tři, čtyři týdny. Evropa je skvělá. Publikum je skvělé. Koncerty jsou skvělé. Milujeme to tady. Takže jo, budeme se sem vracet každý rok.

Viděl jsem vás dvakrát na festivalu, ale nikdy v klubu…

Teď na tomhle turné hrajeme v několika klubech a chceme v tom pokračovat. Rádi bychom dělali víc vlastních headline koncertů.

Myslím, že Car Bomb je kapela do klubů.

Rozhodně. Zvuk tam zní mnohem přesněji.

ENGLISH VERSION

CAR BOMB - a sonic signature that jumps out even who doesn’t know how to count in five
 
Mathcore band Car Bomb doesn’t play around here every day, so after their performance at Brutal Assault festival, I decided to try and catch them for a quick interview. And it worked out. In the end, I had a great chat with the friendly guitarist Greg Kubacki, the mastermind behind Car Bomb’s rhythmically complex music. We talked about what’s new in the band and what we can look forward to from them in the future.
 
 
It’s been six years since the release of Mordial, and now you're releasing an EP called Tiles Whisper Dreams. But it only features three tracks — isn’t that a bit little for six years? Or can we expect more music soon? Why did it take so long?

Yeah, because we were doing some other stuff as well. I was making electronic music for a while and playing with Ben Frost. We did some shows together, and we released a record together. Also, for this new batch of songs, we really wanted to step up our game a little bit and craft real things. I always felt like the left hand was kind of lacking a bit, and my knowledge of theory was never really there, so I wanted to learn a bit more about that. So now things are a little more — not necessarily melodic — but they have more interesting note choices. That’s why it took some time. We actually have way more songs recorded; we’re just finalizing them. And hopefully, we’re going to release a full record next summer.

And will you bring the collaboration with Ben Frost into the world of Car Bomb? You know what I mean — like electronic music…

Maybe. I mean, we’ve always had some kind of electronic element between songs on our records — a little bit of keyboards here and there. But Ben works really fast and immediate. He likes to just get things going quickly. We’re the opposite. Car Bomb is like, “Let’s sit there and think about things for weeks.” I think we’ll try to write a little faster and maybe not be so precious about the material — just write more and see what happens.

Your debut Centralia was released through Relapse Records. Why did you part ways with them? You’re self-releasing your records now, right?

Correct. It was a mutual break. We weren’t writing music fast enough, and we knew we couldn’t. This isn’t our main thing — we all have day jobs — so it’s more of a passion project for us. Plus, I think we kind of got lucky because nowadays most people release things independently, and there’s a lot of freedom in that. There are advantages. You do hit a ceiling, obviously, but at the same time, we really enjoy having control over what we do with our music. So I think from now on, we’re always just going to be independent.

So it’s like a punk attitude — do it yourself.

Sure. I do all the artwork, I make a lot of the music videos. We record everything ourselves — except for the drums. Johnny ships the merch from his house and handles all the tour management. We really enjoy the process — from writing and playing the music to handling all the other stuff.

Your first album Centralia leaned more into alternative forms of extreme music, influenced by projects like Mike Patton’s. Starting with your second album, your sound became heavier and more metal-oriented, with more noticeable Meshuggah influences, especially in production. Mordial brought in some Deftones inspiration, and your new EP seems to mix all of that. Are you considering a return to the Centralia sound? Or what direction are you aiming for next?

With Mordial, we took things a little too melodic — like, more Deftones than we had originally intended. We really liked Gratitude from Meta, and we thought, “Hey, let’s explore that more.” And I think we did — which was cool. But now we’re ready to bring it back to heavier stuff. I don’t know if we’ll necessarily go back to Centralia, because that was really experimental — which is still cool. There’s still plenty of experimentation in what we’re doing.

You didn’t play anything from Centralia today…

We do in our full set. We’re playing “Cielo Drive” in our full set. But yeah, that’s a good question. I think we’re sort of over the experimental phase of that — like the start-stop thing. We love Fantômas. That was one of the main influences in the beginning. Maybe we’ll go back one day, but for now we’re more into refining compositions — making things flow in a certain way. So it's still mathy, but you can follow it. Does that make sense?

You experiment a lot with guitar effects. It seems like you can create a melody even from purely atonal noise — for example, in the track “Dissect Yourself.” Do you draw inspiration from avant-garde classical music? Or is marijuana a source of inspiration when composing?

A lot of it comes from electronic music — like Aphex Twin, Autechre, Boards of Canada. Not necessarily avant-garde classical music, though Stravinsky is cool. I don’t know much about a lot of the others. Can you recommend any good experimental classical music?

Well, maybe Arnold Schoenberg.

OK. You know who I like? György Ligeti. His piano stuff is amazing. But mostly the sounds come from mid-’90s and early 2000s electronic music. Do you know Aleksi Perälä?

I'm not sure.

He’s an electronic musician. He makes his own tunings and creates melodies out of things that are completely out of tune — and it sounds awesome. Really cool.

And marijuana as a source of inspiration?

A little bit. Yeah. Sometimes.

I think the production on your second album w^w^^w^w wasn’t very strong. Are you considering a remaster? Like what Ion Dissonance did with Solace?

Yes. We’re actually thinking about doing a remix. We recorded that record ourselves and honestly had no idea what we were doing. We figured out how to mic things using YouTube — we were just guessing.

And when can we expect that?

We don’t know yet. We’re going to focus on the new record first and then we’ll take it from there. But yeah, that’s been on the back burner for a while.

What’s your opinion on the current mathcore scene? To me, it seems kind of stuck — many new bands are just copying formulas from The Dillinger Escape Plan, Ion Dissonance, The Locust… What do you think? Can you recommend any new, truly creative bands?

No, I kind of feel the same way you do. I’m not really inspired by anything new. And as for the math genre… not really. For the past five or six years, I’ve just been writing a lot of music, so I haven’t really been listening to much new stuff. If you ask me again next year, I might have a different answer.

Well, it seems like the mathcore scene had a boom 15 years ago. And now it’s almost the same…

Yeah, I get it. Going back to Centralia — that whole start-stop thing — it doesn’t sound interesting to a lot of people anymore. It just sounds like noise. We really want to make songs that sound unique. Even if there are math elements, we want to have a sonic signature — a sound that jumps out, even to someone who doesn’t know how to count in five. It’s hard to explain, but that’s what I’m trying to do with the new music — like you said, a hook made of sounds. It’s off-time, but somehow still makes sense. Does that make sense?

My point is that I miss creativity and boundary-pushing in the mathcore scene.

I agree. I love Turnstile. I think they’re doing a throwback, but in a new way. I like how they sound.

Your futuristic visual style is quite unique. Who’s responsible for it?

Same as with the sounds — it’s all inspired by mid-’90s and early 2000s electronic music album covers. We paid homage to Autechre. Meta is kind of a reinterpretation of that. Mordial was an homage to Confield. You can see it’s framed a certain way, with that abstract look. The new EP is inspired by the video for “Gantz Graf” — that 3D spinning object synced to the music. That’s basically what the Tiles Whisper Dreams cover is referencing. So yeah, the main inspiration is that stuff.

You’ve kept the same lineup for nearly 25 years, which is quite rare. How did you manage that? Is the chemistry still working?

We give each other a lot of space. I live an hour from the city, Mike lives in New Jersey. We all meet up to play, and then we separate. Like you asked earlier — why it took so long to make the record — it’s because we took a break. We just decided to focus on family, relationships, and friends.

So no cabin fever… you know what I mean?

[Laughs] No, no. It’s like family — you get into fights and stuff, and that’s normal. But no, we’re not changing any members anytime soon. We still love doing this and we really enjoy playing together.

You’re currently touring Europe — do you plan a club tour soon? A few years ago, you were supposed to tour with Conjurer, but the pandemic hit. How difficult is it for you to organize a tour in Europe?

We have a booking agent in Europe, so it’s not that difficult. It’s more about finding the time. We’re going to try to make an effort to come here at least once a year from now on — for three or four weeks. Europe is amazing. The crowds are amazing. The shows are amazing. We love it here. So yeah, we’ll try to come at least once a year from now on.

I saw you twice at festivals, but never in a club…

Well, we’re playing a bunch of clubs on this tour we’re doing now, and we’ll keep doing that. We’re going to try to do more headliners as well.

I think Car Bomb is a band for clubs.

Absolutely. Because the sound is tighter.