Datum vydání: 24. duben 2026
Vydali: Debemur Morti Productions
Žánr: dissonant death metal, progressive black metal
Délka: 34:29

Španělští Aversio Humanitatis se v roce 2021 svou deskou Behold the Silent Dwellers zařadili mezi nejvýraznější jména deathened black metalu. V době, kdy většina zavedených kapel jen recykluje ustavené postupy nebo paběrkuje nad dávnými normami, dokázali AH vytvořit album, které nově a autenticky propojilo black/death metal s post-metalovou atmosférou. Neztratilo agresi, neztratilo emoce a podobně jako kdysi desky legend, působilo i Behold the Silent Dwellers rozpoznatelným rukopisem, jedinečnou atmosférou a také technickou kvalitou nejen hry, ale i zvuku.

Novinka To Become the Endless Static na první poslech navazuje přesně tam, kde předchůdce skončil. Nahrávka opět vznikala v The Empty Hall Studio pod dohledem kytaristy a producenta Simóna da Silva, který potvrzuje, že patří mezi nejcitlivější zvukaře současného extrémního metalu. Právě zvuk je totiž jednou z největších devíz alba. Riffy se nezařezávají prvoplánovou silou ani deathmetalovou „sekanou“, ale spíš hutností, texturou a neustálou gradací. Deska působí masivně, ale zůstává čitelná a organická; jednotlivé vrstvy disonancí, tremolových motivů a hluboko posazených kytar se do sebe skládají s mimořádnou přesností a přitom se deska výtečně poslouchá.

Aversio Humanitatis se sice trochu vzdalují tradičnímu black/deathu a zbytky klasických blackmetalových postupů ustupují modernímu disonantnímu pojetí, které nemůže nepřipomenout Blut aus Nord, Deathspell Omega nebo Kriegsmaschine, aniž by však AH působili jako pouhá žánrová kopie. Nehrají na efektní riffové háčky, houpavé groove pasáže ani metalové „rubačky“. Místo toho staví, nebo chcete-li, vrství disonance, skladby žene vpřed detailní fingerpicking a posluchač se díky tomu pohybuje v permanentním napětí mezi zdánlivým chaosem a nakažlivou atmosférou. Pokud bychom chtěli hledat nějakou nálepku, asi by se nabízelo označení prog death/black — ne však ve smyslu okázalé technické exhibice, ale jako prohlubování žánru vlastního hudebního jazyka.

Oproti Behold the Silent Dwellers je To Become the Endless Static sevřenější, monolitičtější a méně „poetické“ album. Tam, kde předchůdce nabízel hypnotické momenty a výrazné emocionální kontrasty, novinka působí uzavřeněji.  Některé skladby se kvůli tomu částečně slévají a teatrálnější vokální projev občas naruší výše zmíněnou pohlcující atmosféru. Na druhou stranu právě tahle důsledná cizelace dává albu jeho sílu — AH zde znějí sebevědoměji, soustředěně a umělecky vyhraněně ještě víc než kdy dřív.

Musím se zastavit i u tématu alba – co z člověka nakonec zůstane, je podle autorů jen nekonečným šumem… Spolu s velmi povedeným obalem velmi chmurná vize, žádní bubáci a čerti tak tíživou myšlenku přinést neumí, není-liž pravda.

To Become the Endless Static není jen další disonantní black/death nahrávkou. Ne všechna kouzla minulosti ale přežila proces zpřesňování. Zvuková monumentalita i skladatelská odvaha ale zůstávají natolik silné, že Aversio Humanitatis znovu potvrzují své výjimečné postavení. Vše, co jsem miloval na Behold the Silent Dweller zůstalo a 34 minut rozdělených víceméně pravidelně do šesti skladeb představuje to nejlepší, co je černý smrtikov schopen nabídnout. Pátráte-li však po nahrávce stejně originální, jako byl její přímý předchůdce, To Become the Endless Static Vás nejspíš neuspokojí.