Datum vydání: 22. srpen 2025
Label: Mystískaos / Amor Fati Productions
Žánr: black metal

Rok 2025 je bohatý na nahrávky, které využívají fúze ambientu, death a black metalu pro otevírání bran do dimenzí, pomocí kterých mohou posluchači zakusit nietzscheovskou propast, lovecraftovské neznámo nebo gnostický nátlak demiurga. Po debutu Osgraef a druhé desce Haopalegyal přicházejí Vörnir, kteří posouvají metal na charakteristickém pomezí opět do trochu jiných poloh.

Vörnir je dalším projektem většiny členů Osgraef. I přes zjevnou zvukovou podobu mezi dvěma projekty lze již po zběžném poslechu rozeznat dostatek odlišujících prvků. Vörnir znějí skoro jako povýšená verze –  Av Hädanfärd Krönt je dynamičtější, kalkulovanější, ve své černotě podivně barvitější. Členové kladou větší důraz na změny temp, ambientní zvolňování nebo vokální pestrost. Poslední bod se jeví především klíčově – v případě Vörnir se za mikrofonem objevuj Swartadauþuz z Azelisassath. Hlasovový arzenál navíc doplňuje  H.V. Lyngdal z Wormlust, který se v rámci Osgraef zhostil jen „ambience“.

Lyngdalovo autorství je navíc na Av Hädanfärd Krönt patrnější. Deska nepřímo těží ze zvrácených a psychedelických vlivů, se kterými operují kapely labelu Mystískaos, povaha hudby přesto zůstává spíše deathmetalová, provedením připomene krocenější Mitochondrion. Atmosférická povaha celku v jistých momentech navíc evokuje Massive Conspiracy Against All Life od Leviathan, k čemu přispívají i občasné šepoty jako od Wresta. Nálady věnčené zkroušenými steny v mezihrách pak pokukují po fazoně kultovních Aghast.

Ambientní pasáže se ale kvůli opakujícím se několika prvkům rychle vyčerpávají a přibývajícím časem ztrácejí na síle. Rozvolněnější tak kompenzuje semknutější. Ve valivých momentech a kytarových disonantních vrstvách ožívá aura nejzlejšího islandského black metalu, patrná je i děsivá bezbřehost kosmu, kterou kromě Darkspace také umně a po svém rozvíjejí islandští Almyrkvi. Cover s titulem debutu nicméně trvá na oddanosti smrti, která v tomto případě má „korunovat neštěstím“.

Av Hädanfärd Krönt tak představuje ideální podklad k zírání do prázdna, za hrany rozumu i života. Vörnir nahráli precizní desku, která i přes svou nepřístupnou povahu zaujme na první dobrou, bez potřeby mnoha poslechů k rozklíčování dílčích aspektů. Opakované přehrávání ale umí v mnohých ohledech dojmy prohlubovat.

CO? Island, black metal ambient, Mystískaos.
KDO? Alex Poole, Rory Flay, H.V. Lyngdal, Swartadauþuz.
ZNÁM JE? Jasně: Wormlust, Martröð, Gudveiki, Azelisassath, Osgraef, Gardsghastr, Chaos Moon, Tyranni, Theurgion, Lunar Sorcery, Ljáin, Bekëth Nexëhmü, Svarogn, Ash Borer, Skáphe, Sól án Varma, Collier d'Ombre, Benighted in Sodom (a půl milionu dalších, snažil jsem se vybrat ta relevantní tělesa).

Dnešní recenzní zamyšlení jsem uvodil třemi rychlými otázkami, a pevně věřím, že pravidelní čtenáři Marastíčku si na jejich základě desku Vörnir přinejmenším poslechnou (pokud už ji dávno nemají). Rád ale dodám pár slov, kterými chuť do hudební konzumace povzbudím.

Jestli v určitý moment začaly být islandské black metal disonantní spolky generické a málo zajímavé, pokud jich v jistý moment bylo moc, pak se jistě nedá říct, že by po jejich soumraku přišla nějaká další zvukově rozpoznatelná vlna. Po roce 2012 sledujeme v black metalu hlavně rozvíjení ustálených schémat. Jsou dlouhá desetiletí připravená a často vyčpělá. Worshipping první i druhé vlny black metalu je (a vždy bude (více než)) v pořádku. Jenže provždy se z něj vyžít nedá.

Proto je třeba zdůraznit: návrat disserů Alexe Poola a H.V. Lyngdala do BM hry je zásadní událost roku. Islandský black se totiž s albem Vörnir nevrací ke kořenům – vrací se ke svým vrcholům, a to v plné parádě. Měli jsme tu sice pěkně hodnocené Vafurlogi, a taky Mišpyrming svým albem Med a Humři redakční kolegy potěšili.  Vörnir ale hrají vyšší ligu. Av hädanfärd krönt je album, které jsem (už ani ne-/hrozně dlouho) čekal. Zní v mnoha případech zajímavěji a většinou také temněji než všichni jeho předchůdci. Psycho-chaos Wormlust, sveřepá temnota Andavald, přísnost Osgraef a důraz na kvalitu zvuku, kterým mi Vörnir silně připomněli Gudveiki. To jsou základní kvality, na kterých se staví. K tomu přidej táhlé a temné riffy, taky velice tvrdý styl, který zaskočí nejen fanoušky valčíkových Andavald, ale obecně není pro islandskou školu black metalu charakteristický.

V první skladbě je dokonce agresivita ztvárněna natolik brutální palbou bicích, že jsem si musel u Mistra ověřovat, zda je takový bicí program vůbec hratelný synchronně na jedné bicí soupravě. (Mistr praví: JE.) Do druhé skladby alba nás přesune funění, syčení a sípání („FSS“), které nejen že naznačuje velký význam ambientu, alias kvality zvuku/hluku, ale ukáže také neobyčejně velký význam vokální tvorby v současném black metalu.

A umím to říct i snadněji: Vörnir sunou z nadprůměru do špičkového pásma naprosto skvělé vokály. Jmenoval jsem už hodně vlivů – a oproti každému z nich je Vörnir vokálně lepší. Je to svým způsobem vokální manifest blackové islandské vlny.

Na takovou kapelu jsem čekal, tohle „FSS“ (funění, syčení, sípání) jsem vždycky chtěl slyšet. Na krutost severských tremolových riffo-vichrů jsme zvyklí, na běsnění, kdy snare (ne?)pravidelně zasypávají kroupy, taktéž. Vokální spektrum Vörnir je ale něčím kvalitativně novým.

Ačkoli je jasné, že hodnocení bude vynikající, chci chronologický rozbor alba dotáhnout dále, protože finále – poslední skladbu – je potřeba zmínit obzvlášť. Grandiózním závěrem je pátá, šestnáctiminutová, skladba. Černo-smrťová nenávistná atmosféra sebe/zmaru je zde znásobená ambientní složkou. Nechci nechat přetéct patos do bílých kapesníků, ale určitě nejsem sám, kdo si v gradacích finální skladby všiml doteku nezemských hlubin…

Chaos, hluk, temnota, avantgardní disonance, skvělé zvukové provedení. Av hädanfärd krönt je úžasná deska, kterou často poslouchám několikrát za sebou. Je tvrdá, rychlá, přísná, má atmosféru, skvělý zvuk. Nechci se unáhlit, ale The Womb of the World od Qrixkuor se mi momentálně zdá jako jediný seriózní konkurent o nejtemnější desku roku 2025, který by Vörnir mohl na trůnu rozkývat.