Vydáno: 1. listopadu 2024
Vydali: Profound Lore Records
Žánr: death/black metal, technical death metal, war metal

Je hromada kapel, co vydává nové nahrávky každý druhý rok. Samozřejmě jsou i různé pokojíčkové projekty, které jich zvládnou klidně za rok i několik. Pak tu ale máme také skupiny, které zrovna nespěchají, s novými alby si dávají na čas a především se soustředí na kvalitu než na kvantitu složeného materiálu. Kanaďanům Mitochondrion trvalo vydat svou novou řadovku dokonce dlouhých 13 let.

Okay, po jejich druhé desce Parasignosis nahráli ještě krátké EP Antinumerology a split s personálně spřízněnými Auroch, který však obsahuje jen jednu skladbu. Od roku 2016 už ale o kapele prakticky nikdo až do loňska neslyšel. V případě Vitriseptome, třetí desky Mitochondrion, se ovšem čekání na nové album opravdu vyplatilo. Kanaďané totiž dali dohromady dílo, které je nejen kvalitní, ale také naprosté monstrum.

Vitriseptome je dvojalbum, jež má bez pěti minut hodinu a půl. Posluchači tedy servíruje jednu z největších náloží, která kdy v rámci subžánru vznikla. A co vlastně Mitochondrion hrají? Bestiální death/black koketující s war metalem? Tahle škatulka byla kapele vždy celkem těsná. Na rozdíl od mnoha dalších se nesoustředí na tupou a přímočarou agresi, ale tvoří podstatně techničtější hudbu.

Technický war metal? Trochu oxymóron, že? Nicméně zrovna v případě Mitochondrion tahle kombinace fakt dává smysl. Zároveň rozhodně nečekejte pouhý Ross Bay Cult worship. Svým způsobem mají tito Kanaďané mnohem blíže k australské death scéně v čele s Portal a Impetuous Ritual než třeba k Blasphemy a Revenge, byť styčné body a inspiraci lze najít u obou těchto scén.

Dle očekávání se Mitochondrion po všech těch letech hudebně vyvíjí. Warmetalových prvků ubývá a na novince jsou nejvíce slyšitelné pravděpodobně ve vokálech. Co se instrumentální stránky týče, čím dál více inklinují k technickému death metalu. Kolegové z redakce by jistě vysypali z rukávu jména jako Immolation a další. A byť těch, především u kytar, propracovaných, vrstvených, disharmonických i sólujících pasáží je na Vitriseptome požehnaně, v základu stále zůstává dostatek archaického black/death metalu.

Vzhledem k délce nahrávky se naskýtá otázka, zda Vitriseptome po určité době nenudí? Za sebe říkám, že ne. Byť lze nahrávku i díky svému rozdělení klidně poslouchat jako dvě samostatné desky, při svých posleších jsem vždy celé dvojalbum zvládl od začátku do konce. Neznamená to pochopitelně, že by se jednalo o snadné sousto. Ono stačí, když se prokoušete přes Flail, Faexregem!, mimochodem dost možná nejsilnější skladbu z alba, abyste nabyli dojmu, že toho masakru už stačilo. V tu chvíli je ale před vámi stále ta delší polovina.

Nevím, zda zrovna v případě této nahrávky trpělivost přináší růže, ale pokud ji věnujete svůj čas, dovede vás odměnit. Mitochondrion totiž ke svému žánru přistupují svým způsobem podobně jako Esoteric k funeral doomu. Tam, kde se jiní drží tříminutové stopáže, Mitochondrion se nebojí až jedenáctiminutových skladeb. Díky delší ploše si tedy mohou dovolit promyšlenější práci s postupným budováním tlaku, gradací, ale také zavítat do psychedeličtějších prvků. To vše při zachování neandrtálské dravosti.

Vitriseptome tedy není nepřetržitý námrd. Naseká vám sice dostatečně, ale tvoří jej i několik ambientně noisových intermezz, která však nepůsobí jako pouhý fill, ale fungují jako součásti samotných skladeb a celé album pojí vkusně dohromady. Nejedná se tedy o nelogický slepenec několika samostatných stop, ale o funkční celek, který dobře plyne a vytrénovanému uchu se dobře poslouchá od začátku až do konce. Podobný přístup lze u novějších kapel pozorovat třeba u epičtějších Qrixkuor, kteří se u Mitochondrion zcela jistě aspoň částečně inspirovali. Celistvosti nahrávky pomáhá mimochodem i dobrý zvuk, který je prací Xaviera z Gevurah a jeho Tehom Productions.

Vzhledem ke svému rozsahu by toho šlo o Vitriseptome napsat ještě spoustu a stále by to pravděpodobně bylo málo. Rozebírat skladbu po skladbě v tomto případě dává ještě menší smysl než u mnoha jiných alb. Jisté ale je, že Mitochondrion svým návratem opravdu překvapili. Jejich novinka je promyšlené extrémní metalové dílo, které svého posluchače potrápí, ale zároveň mu může mnoho nabídnout. Já se k desce poslední čtyři měsíce pravidelně vracím a stále jsem z ní nadšený. Za svým verdiktem, že se jedná o nejlepší album loňského roku a zároveň o jednu z nejlepších death/blackových nahrávek posledních pár let, si stojím.

Mitochondrion letos mimochodem po mnoha letech ticha odehrají exkluzivní evropský koncert v Kodani na Killtown Death Festu, kde vystoupí po boku Portal, Impetuous Ritual, Antediluvian, Rippikoulu a dalších kvltovních kapel. Už se tedy nemohu dočkat na to, až je opět uslyším i naživo.