Datum vydání: 10. únor 2026
Label: Jump Zero Records
Žánr: math metal
Délka: 34:58

Koukám na druhou stránku zápisníčku z tramvají. Je nadepsaná modrou propiskou, velkým tiskacím písmem NÁKLADOVÉ NÁDRAŹÍ ŽIŽKOV. Nadpis jsem si pro jistotu dvakrát podtrhl a naškrábal jsem si pod něj datum, kdybych se k rozpracování zápisků dlouho nedostal – jedenáctého února 2026. Prozíravost, k notýsku jsem se totiž vrátil až dnes, začátkem března, a paměť je děravá. Za rychlý poznámky a poznačený datum jsem rád, jinak už bych to dohromady nedal.

On: A to víš, že Sun Guts jsou sólovka Grega Kubackiho?

Za otázkou sice nechává drobnou pauzu, ale je na něm vidět, jak se chystá poučovat.

Ona: Jo.

Tuhle odpověď nečekal, ale nebrzdí.

On:  Toho Grega Kubackiho, co hraje na kytaru v Car Bomb? V kapele, co posouvá hranice math metalu už dvacet let, od tý doby, co vydali Centralia? V jedný z mála kapel, která v tomhle žánru vydržela na vrcholu takhle dlouhou dobu?

Ona: Však jo. Jen s tím vrcholem úplně nevím, přece jen už jsem je s posledníma deskama trochu ztratila z hledáčku.

On: Fakt? A to jako proč? Já jim teda nový věci žeru, miluju hlavně ty jejich divně zpomalený breakdowny a zvláštně rozsekaný riffy, to je prostě lábuž poslouchat. Tak třeba…

Ona: Já ti nevím, mně se ve všech těch fíglech a parádičkách ztrácí odpich, díky kterýmu byly Centralia a w^w^^w^w tak zábavný. V tomhle mi Sun Guts sedí víc. Je tam dost poctivý Meshu riffáže, takový tý svižnější, thrashovejší, ještě z devadesátek.

On se zhluboka nadechne, očividně dostal pěknou přihrávku.

On: To máš recht, ty starý Meshu z toho lezou fest - jako fajn, ale přijde mi to takový, hmmm, jak to říct… zpátečnický?
Ale co už, starý Meshu miluju, třeba když Future Breed Machine odpalí Destroy Erase Improve, tak mi vždycky naskočí husina…

Pokračuje podrobným výčtem nejlepších momentů z Destroy Erase Improve a Chaosphere, a že jich je. Holka tahá z kapsy mobil a píše někomu zprávu, čehož si borec ani nevšímá – podobnej rozhovor asi nevedou poprvý. Po chvíli si ale borec musí odkašlat, čehož slečna hbitě využije.

Ona: Tak neasi, starý Meshu jsou boží, dneska takhle hraje už málokdo. Super jsou i ty atmosféričtější riffy, ze kterejch dejchaj nabušený scifi metálky, třeba Canvas Solaris. Vlastně nejslabší mi přijdou některý Car Bomb zpomalováky, ve srovnání se zbytkem jsou trošku těžkopadný. A některý ty primitivnější pískačky si teda Greg mohl odpustit, maj takovej blbej zvuk, co mě irituje.

On: Vidíš, Canvas Solaris by mě na první dobrou nenapadli. To už mi u těch scifi pasáží najíždí víc Thordendal a jeho Special Deffects…

A doprdele, tak tady všichni víme, že je diskuzi konec. Borec nabírá vzduch a spouští, holka klopí oči do mobilu a rozkmitá prsty, já koukám, kde to vlastně jsme. Aha, tak vystupuju už na příští zastávce – to si myslím, že rozbor defektů bude tak v půlce.