TRUCIZNA, प्रलय, CONSUMER

Kdy: středa 4. březen 2026
Kde: Polsko, Katowice, Piąty Dom
Pořádali: Black Silesia Productions & Ancient Dead

Ve středu před sedmou vyrážíme z Ostravy do Katowic, tedy tak, abychom stihli hlavní aktéry miniturné Trucizna a Pralaya (प्रलय). Záměrně se vyhýbáme začátku, který padá na Consumer z města Żywiec, protože jejich pizza thrash nezapadal do dramaturgie akce ani našeho vkusu.

Zhruba po hodině cesty bereme za vrata Piąteho Domu, hezkého klubu, který pojme asi 300 hlav a nabídne špatně čepované české pivo. Jeden roh prostoru je věnován skromnému pódiu, které působí, jako kdyby zde bylo dosazeno ex post, i přesto se na něm dá vyčarovat více než solidní zvuk.

Vrchol zvukových možností klubu ovšem nepokouší PRALAYA. Jejich war metal s příměsí pračerné aury známé z desek těles jako 13th Moon, Void Meditation Cult nebo starých Grave Miasma nabídne z desky syrovou, ale přesto atmosférickou zkušenost. Naživo však ani jeden z elementů příliš nespíná. Kapela působí nesehraně, v jistých momentech až tak moc, že by jeden uvěřil, že se tři náhodní fanoušci Blasphemy zrovna potkali před klubem a dostali možnost vystřelit improvizační set z největších žánrových bestialit.

Tento výsledek vlastně může na papíře znít jako solidní prdel, ve skutečnosti ale jde o zmatenou změť bez rozpoznatelného riffu s rozsypanými bramborami, ve které se neztrácí publikum, ale i kapela – tak moc, že jejich pokusy o trefování se do rytmů či harmonizace vokálů působí poněkud humorně. K částečnému docenění by snad mohlo dopomoci pětipívo, to je ale kvůli postu řidiče zavrženo. Na první zastávce turné se tak kapele nedaří proměnit svůj set v kýžené nekromantické bestiálno, s přibývajícími zastávkami se ale prý  snaha obrací v úspěch.

První tóny TRUCIZNA naštěstí potvrzují zvukový potenciál klubu. Kytarista Skoll využívá při živém hraní split box, takže je snadné nabýt dojmu, že kapela nepostrádá basu. Zvuk kytar řeže, ale i tlačí, což je pro riffy vycházející primárně z postupů Archgoat klíčové. Přizvaný bubeník z chilského uskupení Xalpen mezitím žene celek dopředu pomocí akurátně zašpiněných sypaček a hammer blastů.

Jakousi nekalou devizou projektu představují vokály z hrdla JRMR – opravdu vydařených ženských hlasových kreací v rámci black metalu tolik nenajdeme, a to zejména kvůli tomu, že jich je v rámci výseče prostě málo. Je tak záhodno srovnávat s vrcholným ženským žánrovým vokálním uměním, které představují Onielar a Koldovstvo. JRMR je, v rámci zkušenosti i variability, možné zařadit mezi tyto dvě vokalistky s tím, že při polských deklamacích diktuje precizně a hrozivě. V nezřízenějších polohách nedosahuje její skučení a vytí takových výšek, i v nižším registru ale tkví svéráz.

Celek posluchači nabízí primitivní, ale přesto specifický zážitek, ve kterém se primitivita death-black metalů slévá s „magičtějším“ pojetím, čemuž dopomáhají využité kápě, svíce, kadidlo i ostatní ritualistické propriety. Pohybujeme se kdesi na pomezí Archgoat a Cultes des Ghoules, do zvuku se ale promítají i jiné vlivy – riffy ve středních tempech připomenou kytarovou práci Inquisition. I tyto momenty kapelní repertoár ozvláštňují a posouvají jej za hranici žánrového standardu. V bezmála 45 minutách setu dochází k nudnějším pasážím jen ke konci, kdy Trucizna operuje s pomalejšími tempy.

Při pohledu na soupisku turné jsem byl zprvu skeptický – jak mohou takto málo etablovaná jména utáhnout vlastní turné? Ku spokojenosti obecenstva přece musí chybět rozmáchlost repertoáru i vyhranost kapel. Po vystoupení Trucizna je třeba konstatovat, že šlo o plané obavy, což by snad potvrdilo i na středu početné a rozjařené osazenstvo klubu, které se dalo srovnat s říjnovou účastí na Conan na stejném místě. Zápal i mix z dílčích blackmetalových prvků dokázal pokořit i rezonantnější jména s bohatším katalogem.

Foto © Blood Libels

TRUCIZNA, प्रलय, HAG

Kdy: sobota 7. březen 2026
Kde: Polsko, Poznaň, Klub pod Minogą
Pořádali: Black Silesia Productions & Ancient Dead

O víkendu jsem se vydal spolu s přítelkyní a jejím příbuzenstvem do Polska, konkrétně do Poznaně s navazujícím výletem do Malborku. A když už jsem souhlasil s tím, že podobně vzdálenou cestu absolvuji, celkem přirozeně jsem se podíval, zda by ji nešlo spojit i s nějakou hudební zábavou. A ejhle, zrovna v sobotu sedmého března, kdy jsme v Poznani spali, zde mělo zastávku kratší tour black/death kapel Trucizna a प्रलय. Náhoda? Nemyslím si!

Vzhledem k tomu, jak nadšenou recenzi jsem napsal na loňské EPčko Trucizny a že jsem debutovou řadovku प्रलय zařadil do svých top alb za uplynulý rok, nad účastí na tomto koncertu nebylo třeba moc dlouho přemýšlet. Nákup lístků sice nebyl úplně snadný, platba kartou či PayPalem byla nemožná, ale nakonec se mi je díky pomoci polského kamaráda podařilo pořídit.

Koncert se konal v poměrně malém klubu Pod Minogą, který se nachází doslova pár kroků od úplného centra města. Vlastně to je spíše taková pivnice, která má v prvním patře také menší sál s pódiem, kam se může vejít třeba 200 lidí. Model trochu jako 007 na Strahově, kde přímo před kapelou stojí pár lidí a vzadu je ještě několik stolů s židlemi jen s tím rozdílem, že zde je zadní sezení ještě vyvýšené pár schody.

Do klubu jsme dorazili krátce po osmé hodině, kdy už hrála první kapela HAG. Uvnitř je dost narváno, řekl bych snad nejvíce z celého večera, ale po objednání piv se na rozumný flek před zvukařem ještě zvládneme dostat. I tak bych ale řekl, že tu bylo o dost více lidí, než by na podobné kapely došlo u nás. Hag na to, že jsou na M-A vedeni jako raw black, hrají docela zábavný rokec.

Mají celkem dobrý zvuk, ostrý a čitelný, ale i s dostatkem basů. Větší sataňizmus z jejich hudby necítím, spíše se drží někde na rozmezí první vlny black metalu a black punku. Na pankáče typu Bahratal jim však chybí pořádné koule a drive. Vzhledem k tomu, že jsem viděl asi jen tři songy a Hag 24 minut po údajném začátku zahlásí hail satan kurwa a odchází, raději více jejich set rozpitvávat nebudu.

Druhá kapela प्रलय (neboli také Pralaya) začala tedy snad o deset minut dříve oproti plánovanému startu. Hned od prvního songu šlo ale poznat, že to je úplně jiná liga. Nemohu sice říct, že bych od živé podoby této bandy dostal to samé, co si užívám při poslechu její desky, ale i tak naložila docela poctivě.

Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost tuto trojici vidět už loni, věděl jsem, že se naživo jedná primárně o war metal. Místy docela tupý, ale zároveň i dobře valivý. Silnější atmosféra à la 13th Moon či lehce nekromantský feeling nahrávky na koncertě sice chybí, ale neznamená to, že by nefungoval.

Vzhledem k tomu, že hrají jen s jednou kytarou, najdou se zde momenty, kdy si říkáte, že by to mohlo být více nahlas, nebo by to chtělo ještě něco navíc. Když to tam kapela rubala a soustředila se na riffy, makalo to docela dost, během celkem random kytarových sól už poněkud méně.

Jelikož se jedná o docela mladé jméno, jsem tolerantnější k tomu, že to nebylo úplně tight. Pozitivní posun v sehranosti byl oproti loňskému gigu i tak znatelný a rozsypaný průser, o kterém píše kolega, se v Poznani naštěstí nekonal. Zbytek úspěchu vyřešily piva, protože u podobné hudby přesně platí, že každý škopek kapele sílu vrací. A jelikož jsem jich od příchodu pár zvládl, vlastně mě v sobotu प्रलय bavili dost.

Plusem budiž super použití polštiny, která je u war metalu fakt záživnější než nudná angličtina. A když od živáku nečekáš přesnou kopii desky, spíše hutnou rubanici ve středním tempu, dovede naložit. Ave sejtan jsem kapele rovněž celkem věřil, snad jen ta sólíčka bych raději přenechal Revenge nebo dalším, kteří je umí vyříznout s větším vkusem.

Zklamalo mě snad jen to, že konec přišel celkem náhle a byť mi připadalo, že se během setu i ostatní návštěvníci docela bavili, při odchodu kapele nikdo ani nezatleskal. Co to jako je? Vždyť nejsme v Rakousku. Kde jsou všechny ty kurwy a zapierdalać, když je potřebuješ? No co se dá dělat, během poslední kapely večera jsme si to ale naštěstí dostatečně vynahradili. 

TRUCIZNA totiž hned se svým nástupem ukázala, kdo je jasným highlightem večera. Už první song, který nebyl nic jiného než epesní otvírák O, Triumfie! z jejich EP Devil's Glory Among Us, byl absolutní top. Zvuk hned od tohoto fláku krásně tlačil i řezal a kapela to tam sekala bez jakéhokoliv zaváhání či zbytečného zdržování a tyjátru. Jen a pouze cca padesát minut úderného black/death metalu se správně vyšinutým ženským vokálem.

Na nahrávkách Trucizna funguje jako duo, naživo jej momentálně doplňuje chilský bubeník. Žádná baskytara či druhá kytara, vše má na starosti Skoll s jedinou šestistrunkou. Díky tomu, že má svůj nástroj prohnaný přes více aparátů, absence dalších nástrojů vůbec nevadí a gig tlačí ještě více než oba předchůdci. Všechny kytarové záseky a slidy tedy správně porcují a primitivní, ale krásně úderné bicí diktují.

Kapitolou sám pro sebe je i jekot Joanny. Jak už to u blackmetalových kapel se zpěvačkou u mikrofonu často bývá, jejich hlasový projev se dovede postarat o signifikantní přínos celkové tváři kapely. Její vokál je jedovatý a přísný, možná i lepší než z nahrávky, ale stále srozumitelný. Když jsem ji pozoroval, občas jsem si řekl, že by mohla i trochu více posedle pařit, ne jen zvedat ruku posetou hřebíky, ale její hlas vše rozhodně vynahradil.

Přidanou hodnotou určitě byla i echtovní pařba, kterou pár místních rozjelo hned na druhou skladbu. Díky malému prostoru se okamžitě z prvních řad stává kotel a i já se s několika hovadama docela požďuchal. Následky cítím ještě teď, ale co bych taky čekal, když se mlátím s Poláky na polsky zpívaný war metal?

Nonstop rubanice a solidně intenzivní gig má asi jen dva klidnější momenty. Prvním byl cca v půlce setu atmosféričtější song Z ciemności powstałam, který ukázal i rozvážnější, avšak stále silnou tvář kapely, po kterém následovaly další vraždy. Pak zazněl i jakýsi rokenrol. Nejdříve jsem si myslel, že to je nějaký special cover pro Poláky, ale prej se jednalo o nový flák z chystané řadovky. Nebudu lhát, cover Satanic Blood bych si dal raději, ale kytarista říkal, že je to prej už nebaví hrát.

I bez pocty Von z posledního splitu jsem ale od gigu dostal přesně to, co jsem očekával a možná i o něco více. Noční Poznaní následně procházím solidně zpocený, dobitý, ale rozhodně spokojený. Vlastně souhlasím se zprávou od kolegy Danteze, který mi po gigu v Katovicích psal, že Trucizna naložila ještě více, než celý nedávný megalomanský večer s Mayhem a spol. Kapele tedy věštím jen velké dobré a doufám, že v budoucnu budou hrát více a všude, protože po tomhle gigu říkám, že klidně na festy typu Never Surrender s něma!

Poznaň je jinak docela pěkné město, které podobně jako zbytek známějších polských míst stojí za návštěvu. Minimálně náměstí Stary Rynek a jeho okolí s různými kostely a hrady je moc pěkné. Za návštěvu stojí rovněž nedaleký Ostrów Tumski s další velkou bazilikou. Pivovar na náměstí potěší hlavně kvalitním jídlem než výjimečným pivem, za kterým se vyplatí jít spíše do některé z mnoha okolních pivnic. Stačí zde ale strávit den nebo dva, protože zbytek, na to že se jedná o páté největší město v Polsku, až tak zajímavě nevypadá.

V Malborku, jakožto největším hradě na světě, lze naopak zabít času opravdu dost. Měli jsme zaplacenou základní tour s audioprůvodcem a zadrbali jsme se zde zhruba na pět hodin s tím, že hromadu míst jsme jen v rychlosti proběhli nebo je neviděli vůbec. Vzhledem k tomu, jak je daleko, sem má asi větší smysl jet z Gdaňsku, kam se dá dostat letadlem, než se tam prcat autem. Do Poznaně to je autem kolem pěti hodin a do Malborku další tři. Případně by to zde chtělo zabít více času a projet i více míst, než se zde jen otočit během víkendu, ale to holt až příště.