1) SPOTIFY/TIDAL playlist: 61 skladeb a přes 6,5 hodiny hudby.

Spotify/Tidal playlist stále měníme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej v Archivu).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů.

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku. U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(6) LYCHGATE – Precipice (12/2025)

mIZZY: v recenzi a pod ní toho bylo napsáno už dost. Platí ovšem, že Lychgate nahráli jedno z nejlepších alb roku, které se minimálně může rovnat An Antidote for the Glass Pill a EPčku Also sprach Futura. Není to nejsnadnější poslech, ale opakovaný návrat k desce odmění. (Bandcamp)
AddSatan: avant-prog death/black/doomed dystopičtí varhaníci nahráli svou nejsilnější desku, album roku a možná i nej metal posledních 9 let. Více v recenzi. (Bandcamp)
LooMis: duch mocných Emperor reinkarnován, přesto nelze mluvit o nějaké jakože kopii. Naopak, jedná se o posunutí odkazu Norů v tom nejlepším slova smyslu. Pohlcen od prvních tónů. Hezký, moc hezký! (9,5/10)
Kory: takto by možná dnes zněli Emperor. Za mne jedna z nej záležitostí tohoto roku.
brutusáček: very progy a very open, svým přístupem otevřenosti mi to připomíná poslední desku Blood Incantation. Každopádně asi nejvíc „easy“ listening deska. Souhlas s dosti podrobně akademickou recenzí. Komplexní celá, nepřeskakuje se nic a za mě půjde do topu.
bizzaro: avant-metal čerpající z blacku, deathu i doomu aka londýnský post-Emperor a jedno z alb roku.

(5) MARTRÖÐ - Draumsýnir eldsins (12/2025)

mIZZY: asi opravdu nejlepší “Island” od Kosmískur hryllingur. Fakt, že za nahrávkou stojí stejní tvůrci, asi mluví za vše. Osobně mě Martröð baví ještě o chlup více než spříznění letošní Vörnir. (Bandcamp)
AddSatan: ohníčkovej black metal (nejen pro brutusáčka)! Dobrej USA/Island, sypec i dynamická filláž, pěkný psych/ambient části s až post-punk basou, většinou jednodušší, ale slušná riffáž, místy slabší – třeba nudnější tam-zpět, tam-zpět v první, někdy až atmo/post-black plochy. Vokál v pořádku, zvuk trošku „přeprodukovanej“, v nejrychlejších blastech tikající, neúderný bicí atd., ale ještě ok. Škoda teplometně-srdíčkovýho obalu. Vörnir díky vokálu a zvuku lepší. (Bandcamp)
Kory: po čase naprosto skvělá deska z Islandu.
brutusáček: do topu míří Vörnir, jejichž havran H.V. je zde i kytaristou, takže tento islandsko-internacionální projekt taky míří do topu, jak dí Šéf, nejlepší island za poslední pár let?
bizzaro: nejlepší Island a jedno z alb roku.

(3) BLUT AUS NORD - Ethereal Horizons (11/2025)

vaněna: novinka BaN se mi líbí paradoxně víc, než předchozí dvě "objektivně" lepší desky. Tady se v trochu jiné variaci opakuje příběh o transformaci black metalu do synth popu, a to já mám rád. Navíc má tahle deska skvělou poslouchatelnost (něco jako pitelnost u piv). (8/10)
sicky: francouzský temný kult nás zásobuje ob rok novou deskou a kupodivu se mu daří nebýt vyčpělý. Naopak každá nová deska vypadá zajímavě. Novinka opět nadhazuje krásně temně metalové obrazy a chvátí příjemně ponurou atmosférou. Nechybí ovšem ani melodie. Mám sice pocit, že songy jedou trochu dokolečka, ale přesto hodnotím kladně. Příjemná, poslouchatelná muzika, která velmi dobře leze do uší, aniž by byla laciná či podbízivá. (8,5/10)
Kory: po prvotním nadšením přišlo trochu zklamání. Sice kvalita a nadstandard oproti jiným umělcům tam rozhodně je, ale kapela natočila v minulosti zajímavější kousky.

(3) MALEFIC THRONE - The Conquering Darkness (11/2025)

vaněna: aaaargh! Parádní Perdition Temple / Morbid Angel! Je to v podstatě to samé co Perdition Temple, ale s lepším zvukem a lepším obalem. (7/10)
LooMis: stará láska nerezaví. Takhle se mává, takhle se sype! (8,5/10)
bizzaro: Steve Tucker natáhl(?) Gene Palubickiho (kytara Perdition Temple) a blastujícího Johna Longstretha a je z toho ultimátně deathmetalová profesuřina, která to sype od prvního tónu.

(3) QRIXKUOR – The Womb of the World (11/2025)

LooMis: minulý měsíc jsem se do toho při poslechu playlistu zakousl a už mě to nepustilo. Jak pravil vaněna v recenzi, pro milovníky avantgardního metalu ideální. Bude se tedy muset příští rok podívat i na starší (adorovanou) tvorbu. (9/10)
Dantez: vaněna už vše potřebné vystihl ve skvěle komponované recenzi. Za mě je snad nová deska jen nudnější, orchestrací občas až nepříjemně vlezlá, kytarově jen málo průrazná. Pryč jsou časy nekompromisně zhudebněných pekel.
brutusáček: majestnátnost? Ale pracovat kvalitně s orchestrací se musí umět a Q umí.

(2) THE ALGORITHM – Recursive Infinity (11/2025)

Bejv: francouzský mág znovu zasahuje. Potají vyšla tahle elektonicko-djentová pecka. Za mne to nejlepší, co zatím tento hudební chameleon, kdy vypustil. Mnohem víc elektroniky než dříve, ale o to víc to celkově dává smysl. přijde mi, že tady totálně už opadla vůle vždy se zavděčit metalovému publiku, ale převládla touha udělat si to po svém. Má to energii, myšlenku, atmosféru a tam, kde to má smysl, i metalový vibe. Tleskám!!! (10/10)
Baara: elektro-robo-djent? Občas s nádechem soundtracku k nějakému seriálovému scífku nebo cyberpunku. Nechám si líbit. (7/10)

(2) THE OMINOUS CIRCLE - Cloven Tongues of Fire (11/2025)

vaněna: každá invence jednou končí, takže: black metal za 5 s hezkým obalem. (5,5/10)
sicky: ponurý death/doom/black z Portugalska, který staví na záhrobním zvuku, hlubokém murmuru a poctivě obhroublém, sveřepém songwritingu. Spíš než technika zde hraje prim temná atmosféra, tvrdost a okultismus. Vyzdvihl bych povedený dynamický zvuk, díky kterému je ona záhrobní muzika dobře poslouchatelná. (7,5/10)

(2) UPON THE ALTAR - Profanation's Vapor (EP) (12/2025)

vaněna: nesmírně příjemným překvapení končí kontrola toho, jak daleko se posunuli polští Teitanblood. Tohle EP tlačí a bubákuje přesně tak, jak má.
AddSatan: death/black až war metal násyp, ale i death/doomovější skladby, řekněme z prokletého rozcestí mezi Teitanblood, Lvcifyre, Grave Miasma a jiný černější Morbid/Inca, v 6. až k Impetuous Ritual atd. Dobře zahraný, o dost lepší než starší, zlobivý vokály, v sypačkách bych trochu vytáhnul kytary, ale jinak zvuk v pořádku. (Bandcamp)

(2) VEILBURNER - Longing for Triumph, Reeking of Tragedy (11/2025)

vaněna: po luxusní minulé desce sice trochu zklamání, ale pořád solidní psycho death-black. Tentokrát je méně vyhrocených a zapamatovatelných momentů, zato více odpočinkových pasáží. Zachován je charakteristický rukopis u zvuk, takže na koho byla Duality přešlehaná perníkem, ten může v přívětivějším balení okusit téhož nyní. (6,5/10)
bizzaro: black/death lavírující na hranici avantgardy, hudebně však držen pevně v otěžích.

OMEGAVORTEX - Diabolic Messiah of the New World Order (12/2025)
- na první setkání s Omegavortex nerad vzpomínám, protože recenzi jsem tehdy šeredně odbyl, podhodnotil a nakonec po několika dalších letech desku stejně pokorně koupil. Druhá deska s opět krásně zvráceným obalem navazuje na prvotinu důstojně a opět seká prdele mixem war a death-black metalu. Nelíbí se mi vokál, ale jinak čistá vánoční paráda. (7,5/10)

ASTRAL SPEAR - Ancient Throne of Sinister Rites (EP) (12/2025)
- od Signal Rex se nám dostává polského black metalu velmi dobré jakosti. EP zatím, co se formátu týká, bohatě stačí, ale zjevná ortodoxní orientace slibuje do budoucna cosi zajímavého.

SOLAR CROSS - The Herald Of The Lightning And The Sun (demo) (12/2025)
- (nemůžu popřít, že Solar Cross jsem si vybral kvůli názvu jako doplněk k Astral Spear, ale stejně:) toliko demo, ale v nejlepší tradici spojování jásavě epického a temného black metalu. Nemůžu se dočkat velké desky, která určitě potěší fanoušky Necropole nebo Cenotaphe.

HÄXÄR - Teufelskvlt (10/2025)
- Purity Through Fire vydávají sice velké množství trve kvlt blackmetalů, ale jen málo z nich má cenu nějak více poslouchat. Haxar nás oblažili již třetí dlouhohrajícím počinem a ve jménu štědrovečerní pohody jsem se jím nemusel ani nijak zvlášť prokousávat. Příjemné byť nikterak pamětihodné. (6/10)

ENTHRONED - Ashspawn (12/2025)
- nikdy be mě nenapadlo, že mě po tolika letech osloví Enthroned. Kapela se na posledních dvou deskách docela posunula směrem mně velmi příjemným, a aktuální desku korunuje opravdu krásný obal. (7,5/10)

KOSTNATĚNÍ - Přílišnost (11/2025)
- s rostoucími instrumentálními schopnostmi klesá žánrová vyhraněnost a urputnost, což je pro mě špatná zpráva. Tahle deska je slátanina, sice ne úplně bez zajímavých míst, ale tak poslepovaná a s blbým názvem, že se nedá poslouchat. Hrůza zvítězí tak zůstane jedinou deskou, ke které se budu pravidelně vracet. (4/10)

ARDITI - Refraction of the Oversoul (11/2025)
- zdržím se komentářů i hodnocení, protože žánr jinak nesleduji.

LYKHAEON - Tanz der Entleiben (12/2025)
- remaster debutu švýcarského blacku učinil toto album atraktivním. Mix intelektuálního blacku, trochy disonance a ne zcela triviálních melodií se oděl do uchu velmi lahodícího zvuku. I obal se změnil k lepšímu, pokud snesete trochu Boschovskeho kýče. (7,5/10)

FOUR STROKE BARON – Data - EP (12/2025)
- dva američtí nerdi z F.S.B. vydávají drobné EP ze zbytků od loňské albové hostiny Data Diamond. Nejsou to úplně dechberoucí skladby, ale dobře ilustrují kapelní stylotvorné prostředky: kolážovité kompozice, naefektovaný hlas, synthy kytarový zvuk a MIDI plochy Kirka Witta + živá, velmi nápaditá hra bubeníka Matta Vallarina. (7/10)

MASTER’S HAMMER – Maldorör Disco (11/2025)
- pokud se nemýlím, původně nemělo tohle album vyjít pod hlavičkou Master's Hammer. Nevím, co kromě zištných důvodů, pana kapelníka přimělo ke změně. A nejsem si jistý, jestli argumentace typu "výsměch maloměšťákům" tady může obstát. Blíž by to mělo k Airbrusheru (poslední Latentní obrazy jsou fajn!), ale i v diskografii tohoto projektu by šlo o nejslabší položku. Vydávat v roce 2025 mix disca a metalu za avantgardu je už taky poněkud zpátečnické. Genesis P.Orridge je aspoň prima pocta legendárnímu performerovi (Throbbing Gristle atd.). Ten pro svoje umění uměl žít naplno a nadoraz. (5,5/10)

NECROCOCK – Truchlohry (11/2025)
- na rozdíl od kolísavé kvality Master's Hammer (byť tam není hlavním hybatelem) si Necrocock na sólovkách udržuje přísně konzistentní úroveň. Na první poslech poznáme zvuk made in Gummi Studio Y s typicky nastaveným zvukem kytary, programovanými bicími (krom č. 4 s živým příspěvkem Honzy Kapáka), bohatými klávesovými aranžemi a nezaměnitelným Tomášovým hlasem. Kohoutův songwriting se taky nijak extra nemění, včetně pokroucených melodií a surreálně/bizarní atmosféry. Jen teda ta vykrádačka sebe sama v Trochu vázne hlas (vs. U buližníkových skal z Křivoklátského martyria) je až zarážející. Každopádně je to další kousek přesně zapadající do tradic Necrosvěta, včetně nového písmového fontu od Štorma. (7/10)

WOLFTOOTH – Wizard’s Light (11/2025)
- prima heavy/doom se stonerovým drivem made in US. Heavy metal z žánrového mixu vyčnívá možná až moc - hlavně co se týče vokálů (často zdvojených i sborových), ale pořád ještě v únosné míře a bez afektu. Jinak vše v pořádku: obstojné riffy i sólíčka (taky často zdvojená) à la post Osbournovští Sabbath až Iron Maiden, ne tak úplně archaická produkce, fantasy atmosféra a hlavně energie, která to tlačí kupředu. Komu nevadí kýč a předvídatelnost, užije si fajnovou party. (7,5/10)

TRISTAN PERICH & JAMES McVINNIE – Infinity Gradient (11/2025)
- Infinity Gradient je výsledek spolupráce 1bitového mikrotonalisty Pericha a klasicky školeného varhaníka a pianisty McVinnieho. Monolitický minimalismus, gradující, téměř hmatatelné napětí, varhanní "drony." Mix něčeho, co by se dalo nazvat ambientem a současnou vážnou hudbou. Člověka to přiková na místě a odnese do jiné dimenze. (8/10)

FLOATING POINTS/PHAROAH SANDERS/LONDON SYMPHONY ORCHESTRA – Promises (2021)
- meditativní až sedativní hudební dílo. Vyklidněné elektronické krajinomalebné plochy Samuela Shepherda a.k.a. Floating Point, subtilní saxofon tehdy cca osmdesátiletého, dnes již nežijícího Pharoaha Sanderse a jemný podkres Londýnských symfoniků. Velká nádhera ukrytá v nemnoha notách, byť v jistých momentech už trochu cukrkandlově romantizující. Na druhou stranu je to cukrování vybalancováno občasným živějším Sandersovým výjezdem. Doporučeno ke kontemplaci pod opentleným jehličnanem.

TRUCIZNA/WITCHFUCK - Altare Sanguinis (split) (12/2025)
- hlavně díky skladbám od Trucizna, kteří už letos vydali výborné EP Devil's Glory Among Us. Pokračuje se v podobném stylu, tedy archaickém black/deathu se solidně vyšinutým ženským vokálem. Dva covery jsou zde možná navíc, i zde ale vyhrává Trucizna více svojským provedením. (Bandcamp)

HAGZISSA - Revelry of a Maltreated Jade (EP) (12/2025)
- krátká jednohubka od téhle unikátní rakouské bm kapely, kde lze prvně slyšet i kytara Vojty ze Sněti a Bahratal. (Bandcamp)

ABYSMAL GRIEF - Taetra Philosophia (12/2025)
- Abysmal Grief pokračují přesně v tom, co od nich čekáte, tedy ve skvěle chytlavém klávesovém doom metalu. (Bandcamp)

VICISSITUDE/PALE SPEKTRE - Fumerole Cauterization in Strigoic Wanion (split) (11/2025)
- materiál od Vicissitude možná trochu zbytečný, ale Pale Spektre opět nakládaj. Ze všech letošních nahrávek Hekly však tento rok vyhrávají Hadopelagyal. (Bandcamp)

KAKIHARA – Love Songs Pt.2 (EP) (12/2025)
- tady hlavně příslib do budoucna. Natlakovaný hardcore/metal, který si nebere servítky. Celá nahrávka o 5 skladbách má 8 a půl minuty. Tady prostě není čas ptát se kdo je kdo. (7/10)

ABRUPT DECAY – The Illusion Of Our Choises In a World of No Options (07/2025)
- divočina na druhou. Jako kdyby se i tak vyšinutá kapela jako Soulkeeper, ještě více zbláznila. Druhá deska je jak jízda na horské dráze. Sype to, skřípe to, počítá to a do toho miliarda zvuků a scratche na gramce. Uragán, který by se klidně neztratil i u Čurbyho. Občas, ale mi toho vřískání přijde trochu moc :-) (8/10)

PUPIL SLICER – Fleshwork (11/2025)
- další deska od mých anglických oblíbenců. Dlouho jsem si nedokázal k nové nahrávce najít cestu. PS vždy dělali věci po svém a čím starší jsou, tím snad více. Těžko jejich hudbu definovat. Stále tam jsou prvky matematiky, ale převládá už spíše metalcorové ladění, ale s neuvěřitelným rockovým feelingem. Nicméně stylové zařazení fakt neumím dát. A závěr? Je to zase skvělý. Kapela je divná, muzika je divná a dá se v ní čekat opravdu cokoliv, ale vše to má takové fluidum, že to je prostě super a musím to točit stále. (9/10)

BORE – Feral (11/2025)
- jednoduše metalický hardcore ve stylu starých Achilles, Norma Jean či Botch a jiných podobných boybandů. Na nic se tu nehraje, žádné melodické refrény, žádné vtíravé melodie. Muzika na neustálý circle pit. (8/10)

DYING WISH - Flesh Stays Together (09/2025)
- v tomto roce jsem v albech měsíce zapomněl na tuto desku amerických Dying Wish. Chápu, že pro někoho tohle může být pouze kolovrátkový metalcore, ale nějak si mě získali tím, že minimálně do své hudby přidávají další emocionální stránku a v kombinaci s naléhavým ženským zpěvem, ať ve formě screamu, tak i čisté poloze, se odlišují od podobných spolků. (8/10)

OMNIUM GATHERUM - May the Bridges We Burn Light the Way (11/2025)
- v jádru veselá heavy/melodeath juchanda, která ovšem místy nabídne seriózní, progresivně metalový motiv. Základ je fortel švédské melo-školy, kapela se však nebojí zabrousit do náročnějších partitur anebo naopak do teatrální Ghost/NFO oblasti. Osobně jsem na rozpacích, jestli přikývnout nebo ne, pokud však jste fanoušek daného stylu, berte všema deseti. (7/10)

MORON POLICE - Pachinko (11/2025)
- progresivní rock s přesahem do popu a AOR. Čtvrté album norského tria je hodně postavené na zpěvu a vzletných melodiích, nicméně jako o laciném nebo podbízivém bych v souvislosti s ním nehovořil. Hudba je měkčí, zpěvná, ale je udělaná inteligentně. Při poslechu jsem si vzpomněl na Von Hertzen Brothers. (7/10)

FLESHVESSEL - Obstinacy: Sisyphean Dreams Unfolded (12/2025)
- šílenost, kdy nevím, jesli se mám smát nebo to brát vážně. Oba pohledy jsou možné a oba nevylučují neopakovatelný hudební zážitek. V zásadě deathmetalové album neustále narušují prvky jako heavymetalový ječák (ten je fakt bizár), flétna, viola, klavír, synťáky či různé zvonky, cinkrlátka, ženské hlasy, mluvené slovo a další ptákoviny. Navzdory avantgardnímu pojetí však kytary a bicí poctivě hoblují, takže hudba není rozplizlá či ztracená v experimentech. Ve finále spíš asi ne, ale za jeden poslech album určitě stojí.

ALEJANDRA CÁRDENAS – A Body Like Home (11/2025)
- viz JSt minule. Latino experimental post-rock/elektronika, nebo elektroakustika, atmosférická, s mluveným slovem, radši bych španělštinu než špangličtinu, ale pěkný i tak. (Bandcamp)

LÄUTEN DER SEELE - Unterhaltungen mit Larven und Überresten (10/2025)
- viz JSt minule. Ambientní koláže, hauntologický, trocha příjemný nostalgie/sentimentu, ale i divně zneklidňující. Mluvené slovo v němčině, náznaky avant/neofolku, návaznost na post-industrial, hraje v tom člen Nový Svět (splity s Der Blutharsch, Albin je vydával), připomene to i příjemnější Black to Comm, Nurse With Wound, něco od Do Shaska!, nejdivnější Neubauten víc do ambientu, poblíž Miasmah a Coil, atd. Zajímavý, dobrý. (Bandcamp)

BILLY WOODS – Golliwog (05/2025)
- experimentálnější, převážně temnější hip hop, místy až poblíž horrorcore, ale i politicko-sociální tématika, snad i jakási nadsázka. Napůl abstraktní, napůl konkrétní? Nejdřív mě ta stylizace a hype trochu odradila, ale s odstupem, přes dílčí výhrady, spíš dobrý, woodsův hlas a rap mi sedí, asi baví víc než letošní Armand Hammer. (Bandcamp)

INCONSOLABLE GHOST - Sokołowsko Channelling (2018/2025)
- spiritistický dark ambient, drone, noise, experimental od členů Mount Fuji (Jeffery, Kiers) + violista, vokalista, elektronik Sőrés, v line-upu figuruje i duch Żuławskiho, režiséra Possession. Živák z opuštěného tuberáckého sanatoria v lesích nedaleko Broumovska + kratší z Krakówa. Před 7 lety vyšel na kazetě, letos digitálně na bandcampu. O něco slabší než Singapore Channelling, ale taky pěkný a trochu jiný strašení, Jefferyho pozoun se mi asi nikdy neomrzí.

PERTURBATOR – Age of Aquarius (10/2025)
- Perturbator s novou deskou svůj zvuk opět zjemňuje, od někdejších řezavých syntezátorů se dere takřka k postpunkovému cítění, které ale spíše nudí. Age of Aquarius paradoxně baví tam, kde Perturbator zní nejvíce jako starý Perturbator. 

JONATHAN HÚLTEN – Eyes Of The Living Night (01/2025)
- další porce sentimentálně pěkných písniček z mysli androgynního trubadúra, který onehda drtil kytary v Tribulation.

TRUCIZNA – Devil's Glory Among Us (06/2025)
- primitivní black metal po vzoru Beherit zpřítomňující auru zapovězených středověkých sabatů – tak, jak to dělají Cultes des Ghoules nebo Häxenzijrkell. S citem pro dobrý riff a jedovatým ženským vokálem.

MUTIILATION – Pandemonium of Egregores (12/2025)
- nečekaná povánoční novinka od nejrezonantnějšího jména někdejších francouzkých černých legií. O nové desce se dá říct skoro úplně to samé, co Vanena tvrdil o předchůdci v recenzi, tedy místy zábavný dozvuk tehdejšího.

THE DEPTH BENEATH US – Descent (08/2025)
- příjemná post-rocková deska s živelným tempem a zajímavými melodiemi. (7,5/10)

ROTTEN SOUND – Mass Extinction  (EP) (12/2025)
- 12 minut a jakýpak copak, kdo miluje finopal, není co řešit, ale Barren Path letos lepší.

IRONBIRD – High Speed Evil (08/2025)
- vyšlo v srpnu, objeveno v prosinci. Ještě trošiličku na to šlápnout, tak to frčí jak gramy Lemmymu, ale i tak velmi obstojný heavy metal z Malajsie.

AYLU – Fobia (10/2025)
- argentinská hudebnice, která dělá hudbu čtvrtého světa takříkajíc zevnitř. Chytře se tam kombinuje současná, poměrně abstraktní elektronika, akustické nástroje a samozřejmě vlivy jihoamerických lidových hudeb. Občas (a v jisté náladě) trošku moc new age, ale převážně se Aylu daří kroužit kolem žánrových klišé a jít na věc nepřímočaře. A to je svěží. 

SPLIT APEX – Thoughts in 3D (11/2025)
- projekt personálně spojený s mými dezolátními oblíbenci Mosquitoes/Komare. Zvukově to je výrazně méně abstraktní než Komare, blíž kostlivému post-punku Mosquitoes, ovšem v údernější, brutalistní verzi s velkým důrazem na basu. Velmi příjemná věc, pokud tedy člověka baví neurotické deformace jinak už vyčerpané postpunkové šablony.

LORI GOLDSTON – Open Space (07/2025)
- cením si tu především toho, jak ryzí tahle nahrávka je. Pulzující drone violoncella prohnaného distorzí, nic víc. Extrémně monotónní, zároveň vlastně pestrá, chce se říct proteovská nahrávka, kde má přelévání zvuku expresivitu, o níž by si třeba Sunn na letošním koncertě mohli nechat jen zdát. Zpětně viděno to má naopak blízko k Surface of the Earth. "I hope it offers the listener room to breathe and dream," říká Goldston, a tím vlastně říká vše.

MARTA FORSBERG – Archaeology of Intimacy (10/2025)
- na tuhle desku jsem se těšil, což se mi moc nestává a samozřejmě to mělo za následek zklamání. Když jsem se ale k nahrávce po pár týdnech vrátil, naladil jsem se na ni líp – příklon Forsberg k písničkám (od ambientu) je primárně hrozně milý, zároveň strukturálně dost komplexní na to, aby to nebyl jen další lehce kýčovitý ambientní pop.

CIARAN MACKLE – Sitting Still for a Living (08/2025)
- tohle je taky dost relaxační záležitost, pokud posloucháte až moc hudby. Interpretace anglického/britského folku pro sólový zpěv v módu huhňání a blábolení, potažmo zobcovou flétnu, která tak nějak náhodně prasí jednoduché motivy pořád dokola. Na jedné straně extrémně artsy dekonstrukce, na druhé velmi vítaný výplach uší od přemotivovaných konzervatoristů. 

SCHATTERAU – Übers Jahr (03/2025)
- další německý dark folk nebo možná přírodnější neofolk pro lidi, kteří by se mohli, třeba i z dobrých důvodů, stydět za Death in June. Průzračný, melancholický, sentimentální. Někdy je patosu až moc, ale převážně to je prostě pěkné. 

TAM LIN – Fizzy! (08/2025)
- další britský projekt pohybující se v prostoru, který vymezují třeba Aya, Iceboy Violet a Elvin Brandhi: mezi grimem, UK bassem, punkovou hrubostí a postinternetem. Velice zábavné. 

TRNY & ŽILETKY – Je třeba zabít beránka (10/2025)
- většině místních asi díky recenzi už došlo, že jsem se v listopadu nechal sežrat beránkem. Že bych poprvé jako Album roku měl českou desku?

ROMAN HOLÝ – Strážce klidu vol. 2 (11/2025)
- není to taková šleha jako Vol. 1, anebo potřebuju ještě trochu času, ale furt super.

DEFTONES – Private Music (08/2025)
- krásně shrnuto v recenzi: moc fajn deska, a toť vše. Alespoň jsem si ale zas připomněl Diamod Eyes.

BIOHAZARD – Divided We Fall (10/2025)
- fajn deska, která nic nepřináší, ale to asi nebylo očekáváno. Návratovka ale hardcore normy splňuje.

KANGDING RAY – Sirat (10/2025)
- fajn klubovka pro jakoukoli příležitost.

DESPISED ICON – Shadow Work (10/2025)
- vlastně lepší než bych čekal, některý vály jsou masivní.

HUMAN – Concetto Transeunte (11/2025)
- dobrá tech death deska, jen kdyby tu nebylo tolik kopírování a inspirací.

ROLO TOMASSI – In the Echoes of All Dreams (10/2025)
- krátká stopáž RT sluší, a ten zvuk!

SUFFERING HOUR – Impelling Rebirth (10/2025)
- určitě jedna z nejzajímavějších podzemních black/death kapel.

ABYSMAL DESCENT - Dismal Thoughts (10/2025)
- death metal, naturálnost, kořenění doomem.

LANA DEL RABIES – Omnipotent Fuck (11/2025)
- tímhle tipem mi minulý měsíc AddSatan vypláchl nejen útroby.

MICK HARRIS – Culvert Dub Sessions Four (09/2025)
- viz AddS minule, nicméně album je docela monotónní, i tempem, ale zvukově je vyhraný a místy i sežvejkává.