Datum vydání: 14. říjen 2025
Label: Sub Pop
Records
Žánr: drone
metal
„Maximum
volume yields maximum results.“ Toto doporučení lze
nalézt v bookletu Black One. Zásadní deska Sunn O))
snad nejlépe zapouzdřuje esenci projektu. „Černá“
estetika a temná
atmosféra sedí ke kápím a hudebnímu pojetí z táhlých, podladěných a hutných
kytarových tónů nejvíce. Formule je ale poněkud snadno vyčerpatelná – to, co
bylo stále ještě umně nastavováno na Oracle a Monoliths & Dimensions by se
mohlo rychle začít točit v kruhu.
Je pozoruhodné, jak Sunn O))) svou hudební rovnici rozevřeli do větší šíře. Zamýšleně okleštěná doommetalová meditace s ambicí o vyhnání mohutnosti kytarového zvuku na hranu se postupně přetransformovala na značku, která se dokázala přizpůsobovat interpretům z nejrůznějších žánrů, avantgardním experimentům i barvitějším náladám.
V koloritu a provzdušněné monumentalitě desek Life Metal a Pyroclasts se však vytratil prostor pro kdysi kýžené temno. Desky působí stále monoliticky, pomníky z masivních zvukových vrstev zde ale spíš vzdávají hold samotné mohutnosti, kterou často akcentují křehčí zvukové prvky.
O to více je potřeba brát novou trojici skladeb s povděkem. Novinka, vycházející k příležitosti ohlášení upsání se k labelu Sub Pop, je takřka nostalgickým návratem k temnému – tam, kde se masivní zvukové plochy schopné vibrovat bránicí setkávají s
nepropustnou atmosférou
hvozdů, močálů nebo zatlučených rakví. Zpět je těžkotonážní přímost,
dlouhosáhlé vazbení a robustnost. Naopak se vytrácí jistá epičnost a s ní pocit
jakési vznešenosti. Každé hrábnutí do strun nepůsobí ladně ani dramaticky,
spíše u něj zlověstně zatrne.
Nevadí ani, že je novinka spíše echem někdejšího. Nostalgie funguje – stejně jako vyvažování misek vah, kdy jedna s černotou kompenzuje druhou s hutností. Je zkrátka potěšující, že Sunn O))) po delší době nabídli opět něco přímočarého a temného, co by masivním kytarovým tónem znovu dokázalo setřást stoletý prach z trámoví starého kostela.
je to ok, pěknej zvuk, ale nějak nevím, proč se k tomu vracet, ostatně jako ke všemu z posledních 16 let (ještě s výjimkou The Iron Soul of Nothing, ale to je remake ØØ Void od Nurse With Wound), ani nějak výrazně temný mi to nepřijde, byť jasně, víc než předchozí desky ... stejně tak už jsem nebyl na posledních 2 pražských koncertech, nechci si kazit zážitek z Lublaně, kde to bylo fakt maximální
od O'Malleyho mě bavilo Cylene II s Bonnetem (Kassel Jaeger) a Anderson dělá v posledních letech taky fajn i dost fajn věci jako The Lord - mj. s Petrou Haden, která hostovala na ØØ Void, nebo i tribut album Bernarda Herrmanna (Psycho, Vertigo, Cape Fear atd.), (like) Christs inspirovaný Messiaenovým Quatuor pour la fin du temps atd.
ale zvažuju lednový koncert Earth, jak už mě taky přestali zajímat, tak letos ve Státech hráli celý Hex (20tý výročí), navíc s nima má být Moore s trombónem, když s ním 2008 hráli Ouroboros Is Broken v Akropoli, tak to bylo fakt silný ... btw, včera jsem náhodou přišel na to, jak se hraje Charioteer (z Pentastar)
https://francoisjbonnetstephenomalley.bandcamp.com/album/cylene-ii
https://thelordsl.bandcamp.com/music
https://www.meetfactory.cz/cs/program/detail/earth-natasa-grujovic-steve-moore