1) SPOTIFY/TIDAL playlist: 86 skladeb a téměř 8,5 hodiny hudby.

Spotify/Tidal playlist stále měníme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej v Archivu).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů.

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(6) CORONER - Dissonance Theory (10/2025)

LooMis: stálo to čekání za to? Nedalo se asi úplně čekat, že Švýcaři budou opět posouvat hranice zvuku, ale přesto se jedná o zvukově naprosto moderní dílo. A charakteristický rukopis tria taktéž poznáte zcela jednoznačně. Přestože se (už) nejedná o dechberoucí tech/thrashovou jízdu jako na starých deskách, je zde zcela jasná linie navazující nejen na poslední Green. A i přes pomalejší start nabírá v druhé polovině na údernosti, ze které nakonec padá čelist dolů. Takže čekání za to jednoznačně stálo! (9,5/10)
Herelson: tohle dílo působí fakt svěže a zároveň i energicky. Návratová deska jak řemen.
Baara: dost možná deska roku. Technika, chytrost, tlak jak kráva. Něco takovýho vydat po více než 30 letech do úplně jiný doby a trefit přesně do černýho, klobouk dolů. (9/10)
piTRs: nemá smysl srovnávat s čímkoliv generickým, ať už tzv. moderním nebo tzv. retro. I po 32 letech studiové hibernace zase kouká zbytek thrash scény Švýcarům na záda, byť přišli "jen" s výběrem best of svého dávno daného rukopisu. Někde jsem četl, že Coroner zní jako Gojira. Tak určitě.
sicky: návratové album zamračených techno thrasherů ze Švýcar se bez pochyb povedlo. Instrumentálně i zvukově kvalitní a nápadité skladby v sobě mají onen specifický feeling, který provázel staré desky, a v kontextu dnešní doby působí stále originálně. Není zde cítit snaha být za každou cenu progresivní jako spíš předložit dobře poslouchatelné, avšak netuctové songy s výrazným vokálem, což mi vyhovuje. (8,5/10)
brutusáček: prostě se někdy musí počkat, rčení o trpělivosti a růžích zde platí naprosto přesně. Dlouho avizovaná návratová deska dělí od předchůdce 32 let, což je věru značná část mého života. Od nové desky si mnozí projektovali asi hodně, ale rozhodně se nejedná o kopírování desek předešlých, ale o naprosto svěží, moderní technický thrash metal se vším, co Coroner reprezentují s naprosto skvělým zvukem. Čím víc to točím, tim víc asi metal roku (9/10)

(4) UNPROCESSED – Angel (10/2025)

LooMis: pořád čekám na to, kdy Němcům dojdou nápady, potažmo Manuel Gardner Fernandes se začne opakovat. A ono to stále nepřichází. Už v úvodních singlech, které nabídly velkou stylovou pestrost, to vypadalo na další parádní studiovku a je to prostě tak. Tahle kapela neskutečně rychle vyrostla a roste dál. Mám takový pocit, že únorový koncert s Textures bude ve znamení těchto dvou předkapel a Jinjer tak už budou jen do počtu. (9/10)
Bejv: předchozí deska těchto německých progresivistů mě nechytla na první dobrou a to hlavně díky specifickému zvuku, který je na této desce dost podobný. Moc poslechů jsem ještě nedal, ale potenciál v ještě lepším lepším hodnocení tam určitě je. Na prvních pár poslechů si Unprocessed jedou stále to svoje. Slapovaná basa, zajímavá rytmika, hitové melodie a naštěstí stále dostatečná tvrdost. No chce to víc poslechů. (8/10)
Baara: ačkoli to zní hrozně „processed“, pořád je to díky instrumentální stránce zajímavější než o tolik populárnější Spiritbox a jim podobní. Klidně bych snesla o dost míň toho rádoby emocionálně vyhrocenýho zpěvu, ale baví. (7,5/10)
bizzaro: ani nevím, proč bych při parádní novince měl vytahovat povzdech, že něčeho jako Artificial Void se od Manuela Gardnera Fernandese už asi nedočkáme. Neříkám, že bych si snad přál návrat ke klasičtějšímu proudu, protože MGF je talentovaný, ale delší promakané kompozice vydané na desce roku 2019 byly fenomenální a zanechaly ve mně hluboký dojem. Tři následné desky vč. čerstvé fakt super novinky Angel jsou nekonvenční, experimentálnější strukturou i zvukem a prakticky k nim nemám výhrad, takže si nebudu stěžovat a můj komentář v úvodu berte jako vzpomínku na též silnou minulost a žijme evolucí, která je plná nečekané energie.

(3) ATRATE - Beyond Depth. Beyond Thought. Beyond Self (04/2025)

vaněna: výborná pocta starším nasypaným a chaotickým deskám Deathspell Omega. Záporná originalita v tomto případě vůbec nevadí. (7,5/10)
mIZZY: až sprostá Deathspell Omega vykrádačka, některé pasáže jsou fakt jako přes kopírák. Ale ve výsledku to je vlastně dost dobrý. Jen škoda méně výrazného zvuku kytar. (Bandcamp)
AddSatan: rumunsko-portugalský rip-off/worship hlavně těch zběsilejších, zlobivějších, tech/math/jazzy poloh Deathspell Omega z Fas, Synarchy atd., trošku i The Axis of Perdition, kytary skvěle zahraný, rezervy tam jsou (napojování, vokál), ale velmi slušný, místy celkem mazec, emíčka jen špetka, lepší než poslední DsO a výrazně než poslední TAoP. (Bandcamp za nyp)

(3) TESTAMENT – Para Bellum (10/2025)

LooMis: fuuuuuu. Tak takovýhle fičák jsem od Chucka s spol. nečekal. Tvrdší než Low, démoničtější než Demonic a vzletnější než The Gathering. Možná za to může Chris Dovas u bicích, možná prostě jen Peterson vyškrábnul nějaké nápady z Dragonlord, ale možná to thrashovým titánům takhle tvrdě teď prostě hraje, protože je to všechny stále baví. V mezičase totiž už probleskují zprávy, že pracují na další desce. Vlastně je škoda, že je tam Meant to Be, bez tohoto lyrickýho cajdáku by to bylo jak přejetí parním válcem. (9/10)
brutusáček: ...když Testament začne blackařit? Wtf, why not. Testament v roce 2025 stále pří síle a chuti. (7/10)
onDRajs: první půlka na páprdy superagresivní blacková hoblovačka, druhá už klasičtí Testament. Že by dědci chytili druhou mízu díky novici za bicími? Demonic byla úlitba death metalu, po 18 letech je to zase black. Testament ještě umí překvapit.

(2) ALTARS ABLAZE - Indiscriminate Extermination (EP) (10/2025)

mIZZY: nové tři skladby, sype se. Koho baví debut Life Desecration, bude i tentokrát happy. (Bandcamp)
bizzaro: 10 vyhlazovacích minut, co vás nenechají vydechnout.

(2) AN ABSTRACT ILLUSION - The Sleeping City (10/2025)

Herelson: sice barevná atmosférická deska, ale zatím v ní marně pátrám po uvolněnosti a jednotnosti (některé vložené volnější pasáže vyloženě rozbíjí flow skladby). Tentokrát takové zbytečně profesorské.
sicky: ambiciózní umělecké dílo operující na půdě extrémního metalu. Death metal, black a k tomu syntezátory, klavíry, baladické pasáže. V dlouhých skladbách se střídají polohy, intenzita, melodický a ostrý vokál a celé album působí hodně umělecky, nicméně ve finále nevím, jestli si z toho mám sednout na zadek nebo nemám. (7/10)

(2) BLINDFOLDED AND LED TO THE WOODS - The Hardest Thing About Being God Is That No One Believes Me (10/2025)

mrkvivit: novozélandští progresivní deatheři přicházejí s velmi solidním materiálem. Muzikanti jsou na parádní technické úrovni, ale není to žádná vyumělkovaná pidlikací nuda ani drásavá disonantní tortura. Na téhle nahrávce se potkávají tradiční tech/death elementy s deathcoreovým groovem a oba tyto světy koexistují v přirozené symbióze. Pěkné riffy, sólování v rozumných mezích, šikovný bubeník, variabilní vokalista. A na závěr hostovačka islandsko/novozélandské pěvkyně Hery Hjartardóttir. Pestrá věcička. (8/10)
kotek: moderní dis/tech metálek, trochu Gorguts, trochu pidliki, poslouchá se to hezky, ale hlubší stopu to nezanechá. 

(2) EVOKEN – Mendacium (10/2025)

mrkvivit: Evoken s nahrávkami dosti šetří, zato ale máme jistotu, že když už se něco ukuchtí, bude to kvalita. I tentokrát se vyplatilo počkat. Dostaneme jako asfalt pomalu tekoucí proud funeral doomu, který sem tam provzdušní svižnější erupce. Oceňuju čistý, konkrétní zvuk, který umožňuje číst pěkně každou stopu zvlášť, parádní kytarovou práci (melodické i drtivé riffy, sporá, ale funkční sóla) i archaické klávesové rejstříky. Neutěšeně záhrobní atmosféra, do detailu prokomponované skladby - prostě kvalitní práce. (8/10)
onDRajs: majestátní návrat death/doomové veličiny. Cukrkandlu ubylo, atmosféra opět hustá jako u Rákosníčka. Sice jsme toto u Evoken slyšeli už hodněkrát, ale vadí to vlastně?

(2) FÍR - Het Sinistere Oog  (10/2025)

mIZZY: Fír pokračují ve svém minimalistickém raw blacku, který se však neschovává za zprasenou produkci. Nahrávce nechybí atmosféra ani chytlavost. Kratší stopáž materiálu rovněž sedí a naživo na Prague Death Mass opět potvrdili své kvality. (Bandcamp)
Dantez: odklon od přiznaného opisování od Mare na novém EP holandských Fír tolik nevadí. Pořád lze snadno nacítit temnou magickou atmosféru, na kterou dokáže sáhnout jen pár zasvěcených. Fír stále nečarují s takovou silou, jak těch několik, ale žánrová esence je patrná.

(2) FUNERAL HARVEST - Malum in Se (EP) (10/2025)

vaněna: satanský black metal z Trondheimu - to snad ani nemůže být špatné. Nuže, může. Hodně generická věc, vhodná snad pro fanoušky Nordjevel, kteří chtějí víc mystiky.
Dantez: solidní debut a výborné demo převážně norských blackmetalových fundamentalistů nyní rozšiřuje EP, které balancuje mezi satanistickým zápalem a úsměvnou groteskou. Asi záleží hlavně na náladě a toleranci posluchače.

(2) HEXEKRATION RITES - Misanthropic Path of Carnal Deliverance (04/2025)

vaněna: war metal s docela služným zvukem. Hodně se čerpá z Hate Forest a trochu taky z Immortal. (6,5/10)
AddSatan: kdyby Aosoth nasedli do tanku Bolt Thrower a vzali to durch Hate Forest (+ další vlivy) na zteč s Behegejzírizací franko-románského black/deathu. Hutný zvuk, dobře zlobivý growl/řev, rymicky celkem proměnlivý, převážně dobrý, byť se, zvlášť ke konci, slabší chvíle najdou (a trochu čvachtáky : /), ale takhle by ten „war metal“ docela šel. Více v recenzi. (Bandcamp)

(2) PRIMITIVE MAN - Observance (10/2025)

sicky: tohle album je fakt kláda. Opravdu nelítostná hrubost plná skřípání, vrzání, přísného řevu a maximálně zprzněných, pomalých, táhlých rytmů. Na první dojem opravdu peklo. Jenže navzdory té brutal formě je hudba díky občasným změnám a zajímavým nápadům či zvukům, které v tom lomozu probíhají, poslouchatelné. Starší desky mě moc nebavily (asi byly až moc primitive), ale tohle je gut. Konečně si to, zdá se, sedlo a z Amíků se stala přesně taková ukrutnost, jakou jsem od nich vždy očekával. (8/10)
brutusáček: hodně, hodně silná nálož, těžký bagr.

(2) SUNN O))) – Eternity's Pillars b/w Raise the Chalice & Reverential (10/2025)

Dantez: temné, dunivé, vazbící. A umně primitivní! Hezký triptych odkazující k tomu nejlepšímu, co Sunn O))) kdy vydali. Derivovaný, ale pořád funkční návrat k zakaleným časům Black One a Monoliths & Dimensions, kdy ještě primárně nešlo o barvitou monumentalitu, ale načernalou atmosféru.
brutusáček: mistři dronu se hlásí s epkem, hudebně jdou ke kořenům své tvorby.

(2) VANGAS – You Left Us In the Spring (10/2025)

AddSatan: neuro avant/post-rock, no wave/noise rock, drone disonantní „klasika“ (totalismus), slowcore, jazzy (?) navazující na Glenna Brancu, Sonic Youth, Swans, Slint ale trochu i Kayo Dot, + za basklarinet, saxofony, vokál se bojí, vyšiluje i zuří (trošku rozpaky, ale spíš věřím/baví), dost podobný vzorce a gradace, ale celkem fungujou, napíná to. (Bandcamp)
Kotek: nervy a srdíčko v jednom, jak když se Daughters srazí se Slint. Poctivě točím.

(2) WOLVENNEST - Procession (10/2025)

mIZZY: tak trochu to vypadá, že diskografie Wolvennest chytá trend jedno album yay, druhé nay. Na Void dodnes nedám dopustit, Temple jsem naopak naposledy slyšel ani nevím kdy. The Dark Path to the Light mi přišlo celkem silné a hitové, ale novinka Procession se vzhledem k své délce tak trochu táhne odnikud nikam. Špatná deska to rozhodně není, ale ani po X posleších mě zatím nijak zvlášť neuhranula. (Bandcamp)
Dantez: Wolvennest na novince opět pokouší své ambice a autorské limity. A také na ně dost dojíždějí. Na 75 minut dlouhou stopáž těleso stále nemá dostatek skladatelských ostruh. A vokál je s každým dalším nosičem slabší. Takže slabší variace na Temple. Styl dávkování kratších nahrávek se zastřeným zvukem sluší Wolvennest více.

QRIXKUOR - The Womb of the World (11/2025)
- a zase lapám po dechu. (9/10)

HADOPELAGYAL - Haematophoryktos (09/2025)
- na rozdíl od nadšených kolegů mě k většímu prohánění kára nad tímhle materiálem nepustila neprostupná hradba činelů. A vlastně i bicí obecně vnímám jako slabinu jinak velmi válečného black metalu, který určitě má (nejen) žánrovým fandům co nabídnout. Kupodivu ani po několika posleších bavit nepřestane. (6/10)

AOECIST - With A Whimper (EP) (09/2025)
- drobněji experimentální death metal, potěšil.

GORYCZ - Zasypia (10/2025)
- už třetí dobré album od těchto Poláků. Tentokrát se nejedná až o tolik houpavý post-metal stojící pouze na Deathspell kytarových motivech. Zasypia je mnohem klidnější, rozvážnější, organičtěji znějící a atmosféričtější album. Možná s vámi nebude na první dobrou cloumat tak jako Kamienie, což však neznamená, že by nemělo svou sílu. Zvlášť práce s různými hlasy a postupnou dramatičností mu jde na výbornou, soustředěný poslech se vyplácí. Jen je tedy možná až zbytečně dlouhé. (Bandcamp)

SUFFERING HOUR - Impelling Rebirth (EP) (10/2025)
- další kratší zářez od Suffering Hour. Tentokrát žádné sranda experimenty s banjem, ale opět (nejen) DsO klanící se black/death s unikátním zvukem. Dost gut, Suffering Hour i nadále zůstávají jednou ze zajímavějších amerických bm kapel. (Bandcamp)

ANTIVERSUM - De Nemesis Omnes et Omnia (09/2025)
- další black/death z jeskyně, co není až tak tupej a je i trochu technickej. Oproti opravdovým žánrovým esům ovšem celkem zaostává. Album navíc táhne dolů celkem debilní vokál a začátek čtvrtého songu je regulérně vykradené Halí belí. (Bandcamp)

ILLUSIVE KEY - Consume Us (10/2025)
- Marcel z Häxenzijrkell a Déhà z miliardy dalších projektů dali dohromady novou hodně atmo blackovou kapelu. Čtyři songy, půlhodinová deska, nějaké koncerty evidentně taky budou. Dle očekávání vkusná věc. (Bandcamp)

ŠIROM – In the Wind of Night, Hard-Fallen Incantations Whisper (10/2025)
- slovinský avant-folk s polyrytmy, které připomenou i Reicha, Ghosted, Bärtsche apod., zvláštní, psychedelické (poly)divnoharmonie spíše východoevropského typu, těžko to přesně určit (trochu á la Third Ear Band). Spousta strunných a perkusivních nástrojů, zpěvy, flétna atd. Časově náročné, ale když to sedne, tak je to fakt trip, byť předchozí deska byla asi i lepší. Možná více v recenzi (?). (Bandcamp)

SANAM – Sametou Sawtan (09/2025)
- libanonský jazzy kraut/post-rock/folk, blízkovýchodní rytmy i harmonie, hlubší ženský vokál, občas na hraně noise i drone rocku, trocha elektroniky/synthů atd., spíše pochmurnější. Cca jak kdyby ve starších Grails (BOI) zpívala Arooj Aftab, špetka SC3 (mj. Drive), ale i Faust (hráli i s Irmlerem), místy skoro Swans. Šlo by z toho dostat i víc, ale poměrně dobrý. (Bandcamp)

CRYPT SERMON – Saturnian Appendices (EP) (08/2025)
- epic doom/heavy metal se členy black/thrashových Daeva, což tam malinko slyšet je – a nejen v poměrně odvážném coveru De Mysteriis Doom Sathanas (host T. T. z Abigor). Převážně hodně fajn, gejzír přijatelnej, občas chci mít na sobě džísku, v ruce pivo a hrozit. Ffo: Candlemass, Solitude Aeternus, Concilium (US) atd. (Bandcamp)

HEEJIN JANG – Souvenirs From Hell (08/2025)
- jihokorejský (post-)industrial, trocha break i techno beatů, noise, dark ambientní musique concrète, zkreslený divnovokály, drone, post-club (?). Porůznu to připomene Nurse With Wound (bez dada srandy), Do Shaska! (Schwarzwaldklinik sampl ke konci Unsolicited?), JK Flesh, ni zheng atd. Syrová, ale kvalitní produkce, nijak hrocené apod., ale baví víc, než bych čekal. Starší Me and the Glassbirds (2023) je asi ještě lepší, glitchovější, úvodní In the Egg připomene i mindfuck Thunder Perfect Mind od NWW, Electric Feathers dělá ve sluchátkách haluzní divy, trochu Tetsuo feel atd. (Bandcamp) a (Bandcamp)

VOID – Forbidden Morals (08/2025)
- tip od bizzara a Loomise, tech thrash/speed metal, ke zmíněným Annihilator, Forbidden, Toxic atd. bych přidal i Testament a Megadeth (mj. divnoharmonie), pár až dis/blackened akordů, lehký King Diamond až Ghoul feeling/atmo stylizace, až (ne)klasický brnkačky (nebo Metallica – The Call of Ktulu). Dobrej metal zvuk, bicí úderný, hrubší zpěv v pořádku, ječák na hraně, ale dá sa (sranda). Spíš si to dávkuju po 3-4 skladbách, ale baví víc, než bych čekal. Kožený kalhoty, pivo, hrozba, cheesy Draculův hrad na obalu, guilty pleasure. (Bandcamp)

FURTHER DOWN – The Next Last Day (06/2025)
- dynamický, proměnlivý ambient, drone, noise a/nebo i synth doomgaze bez kytar od Davida Tichého (mj. piano covery Cult of Luna), cinematický – i samply z kvlt filmů, občas programované bicí á la Nadja, Jesu atd., převážně hodně fajn, občas, ke konci mírně post-patos, živě ještě lepší. (Bandcamp)

ROSA BRUNELLO – Senselles Acts of Love (2024)
- jazz fusion s vlivy dubu, spiritual i nu jazzu, psych synthy, hypno groovy kontrabas-kytara, blízkovýchodní hudba (v sestavě i Yazz Ahmed a Maurice Louca), baryton sax, trombón, perkuse atd. Názvu a obalu navzdory to není nějak otravně lásko-sluníčkový, spíš hodně fajn houpavá psych pohoda. (Bandcamp)

CRTL+Z – We Are Social Creatures (10/2025)
- stonerová scéna v Polsku nepřestává chrlit další a další zajímavé kapely. Tihle muzikanti hrají instrumentální, spíše psychedelický rock s velkým přesahem právě do stoneru, částečně i do progu či jazz rocku. Často se mi při poslechu vybavili našinci Olaf Olafsonn (Poláci jsou ale údernější a víc žánrově rozkročení). Skladby parádně pulzují, mají v každém okamžiku co nabídnout a baví na první dobrou. V rámci žánru volí CRTL+Z spíš přímočařejší přístup, žádné epické kolosální kompozice, ale solidní rockové kusy. (7,5/10)

KULT MASEK & PETR VRBA – Fumarola (10/2025)
- co by to bylo za měsíc, kdyby mappa nevydala aspoň jednu divnodesku. Začínám mít ten jejich svébytný, abstraktní ekosystém docela rád. Tentokrát nám lučenecký mikrolabel přináší kolaboraci Michaela Nechvátala a.k.a. Kult masek (modulární a digitální syntezátory) a Petra Vrby (klarinet, trubka, elektronika). Nahrávka Fumarola je poměrně minimalistická, leč velice obrazotvorná záležitost. Táhlé až dronové plochy založené na kombinaci živých a elektronických nástrojů (a sporého zpěvu v posledních dvou tracích) dovedou v hlavě posluchače modelovat prapodivné fantazijní krajinky. S minimem výrazových prostředků k maximu prožitku! Bandcamp (8,5/10)

GOD ALONE. – The Beep Test (10/2025)
- moc příjemná věc! Irští God Alone. nám připravili velice zábavnou desku, kde se kříží mathrock s našlápnutým punk/HC, ale i popíkovými pasážemi (slyš Sir Laplage). Celkem přirozeně se tu prolínají melodické, roztančené kousky a nátlakové momenty. Dohromady to dává celek, který nenudí, je lehce stravitelný, ale přesto pořád rafinovaný, a navíc ne prvoplánový. Tak do tance, mládeži! (8,5/10)

STONEBIRDS – Perpetual Wasteland (10/2025)
- na nové album Kaliforňané přichystali 6 songů, které stojí na stoner/doomovém základě, ale rozhodně se neomezují jen na tenhle okruh témat. Písně jsou členité, prokládané silnými melodickými pasážemi s vícehlasými vokály (někdy je těch zpívánek možná až moc), které nás zanesou až někam k hranici grunge nebo i lehkého modernějšího progrocku. Občas se až moc tlačí na pilu emocí, ale pořád je to víceméně uvěřitelné a chytlavé. (7,5/10)

ASHLEY REAKS – At Night the World Belongs to Me (9/2025)
- britský multidisciplinární undergroundový umělec Ashley Reaks (vedle hudby se věnuje i výtvarné koláži a psanému slovu) vydává své už šestnácté album. Nemůžu říct, že bych slyšel všechna jeho díla, ale minimálně poslední tři mě celkem zaujala. Reaksovi ke cti slouží skutečnost, že se obklopil skutečnými muzikanty a nedělá všechno sám v pokojíčku jako mnoho podobných všeumělů, což výslednému tvaru hodně pomohlo. Žánrově se pohybujeme v širším okruhu kolem post-punkové/bauhaus estetiky, včetně silně hororové stylizace. Velmi ponurá témata (Reaks čelil vážným zdravotním problémům, což se v lyrice značně odrazilo) jsou ale kontrastně podávána v poměrně optimistickém hudebním balení. Písně jsou dostatečně zajímavé, dobře napsané i zaranžované, aby udržely posluchačovu pozornost po celou dobu. (8/10)

CARDIACS – LSD (9/2025)
- díky sickymu za tip z minulého alba měsíce - mám patrně svoje album roku! Cardiacs jsem dosud znal jenom z trička, které na mnoha fotkách nosí Dan Mongrain. Na LSD je asi všechno, co mám v hudbě rád. Je to proggy, je to lehce jebnuté, má to tuny melodií, které se pěkně lámou mezi durovými a mollovými harmoniemi, hodně sborů a vícehlasů, není to triviální, ale přitom lehce poslouchatelné, je to smutně veselé. Je tu punková energie a podvratnost mých milovaných No Means No, melodie jak od Emerson/Lake/Palmer, teatrálnost raných Queen, zappovská poťouchlost. No, možná nemuseli na album namlátit tolik hudby, ale chápu, že za 25 let od poslední nahrávky byly asi šuplíky plné. Tohle album budu každopádně točit mocně. (9/10)

RAVINE – Chaos and Catastrophes (07/2025)
- vskutku libový debut party vousatých dřevorubců z Oregonu! Od pohledu ostřílení harcovníci se pustili do sludge/doomového teritoria. Zároveň je slyšet, že je baví i zemitý blues/rock'n'roll jižanského typu i crossoverové groovy. Výsledkem je hrubozrnný, dřevní bigbít, podávaný v masivních desetiminutových porcích. Ravine se nesnaží posluchače (jen) umlátit mohutnými riffy, ale sem tam poskytnou i příležitost si trochu zatančit v pitu. Paráda pro fandy Down, Corrosion of Conformity atp.

BC CAMPLIGHT – A Sober Conversation (06/2025)
- Brian Christinzio, který tvoří pod značkou BC Camplight, je zajímavý chlapík, jehož tvorba mi dosud unikala. I jeho poslední album se mi doneslo až čtyři měsíce po vydání. Každopádně jsem za to rád, protože Christinziův přístup k písničkářství mi naprosto vyhovuje. Hluboce osobní i obecně humanistické poselství je obaleno v klenutých emotivních melodiích plných melancholie a patosu (klidně i za hranou kýče). Je to jímavé i uklidňující, přestože se vypráví o zneužívání, traumatech, závislostech a vnitřních bojích. Hudebně jde o kombinaci, kde se potkává indie rock s country/americanou, dominujícím klavírem a opulentní produkcí ve stylu Jeffa Lynnea respektive Electric Light Orchestra nebo Genesis v Gabrielově éře. Přes veškerou rozmáchlost jde ale pořád o silnou, autentickou výpověď. (9/10)

YOWIE -Taking Umbrage (10/2025)
- zamotaná, instrumentálně nabušená neuróza. Trochu víc profesorský než předchozí sestava, což mi to trochu sráží.

VATICAN SHADOW - Church Of  All Hallows  (10/2025)
- další atmosférickej marš od Fenrowa, jakože nic moc novýho pod sluncem, ale poslouchá se to hezky. 

OVO - Gemma (10/2025)
- chytlavá věc na pomezí temnýho elektra a noise rocku, do uší to leze raz dva.

BLAWAN - SickElixir (10/2025)
- výtečný techno, chytlavý, divný, plný překvapení. Nevybavím si moc lidí, co dneska hraje podobně.

KANGDING RAY - Sirat (10/2025)
- výbornej soundtrack k výbornýmu filmu. Rave v poušti na konci světa. 

THE UNTOUCHABLES - Lost Knowledge (10/2025)
- fest navýková dnb temnota z Belgie. 

JUST MUSTARD - We Were Just Here (10/2025)
- pěknej shoegaze od kapely, co umí dělat silný melodie tak, aby se hned neoposlouchaly.

DEAD AND DRIPPING - Nefarious Scintillations (11/2025)
- deska vyjde sice na konci listopadu, ale rovněž by neměla uniknout pozornosti ctěného posluchače kanálových vokálů. Pokud milujete Demilich, Nefarious Scintillations je jednoznačně nová hudební mana pro vaše ouška.

DEFIGUREMENT - Endbryo (10/2025)
- grindcore mixovaný s technickým death metalem. 30 minut tlaku v 16 skladbách. Za bicími sedí Mike Heller (Malignancy). Je třeba ještě nějaké další doporučení? 

CONDITION CRITICAL – Degeneration Chamber (09/2025)
- Nadromova recenze podpořená kolegy v minulém Albu navnadila na poslech. A nádherně mi to kápnulo do noty. Nápady, tlak, odkazy na matadory s grácií a lehkostí. Srdcem hraný thrash! (10/10)

LEYLINES - Sepulchral (10/2025)
- tak tu máme naprostou topovku tohoto roku a dle mého názoru nejextrémnější nahrávku, co se mi tento rok dostala do uší. Leylines mě dostali už minulý rok svým debutní EP. Další počin je taky formou EP a už tak nastavený extrém posouvají ještě dál. Maskrozní mix Ion Dissonance, Car Bomb a v mnoha pasážích připomínající i Gorguts. Ve 4 skladbách je tolik motivů, které by vystačily jiným smečkám na celou kariéru. Tohle u mě bude atakovat nejvyšší top tohoto roku. Víc nemá cenu psát, chce si to poslechnout. (10/10)

GREYHAVEN - Keep It Quiet (10/2025)
- hoši se připomínají na třetí desce. Kapela, která může mít ambice převzít pomyslné žezlo křesťanského chaotického metalcoru (po veteránech Norma Jean), na této desce oproti předchozím deskám ukazují spíše svoji mírnější tvář, ale stále v nadstandardní kvalitě předchozího počinu. Naživo sice před Better Lovers úplně člověka neodstřelili, ale rozhodně na nahrávce ukazují, že umí vytvořit motiv, který se v hlavě člověku zaryje hluboko. Na konci desky jednotlivé skladby ale trochu začínají splývat. (7/10)

ROLO TOMASSI - In The Echoes Of All Dreams (10/2025)
- bez předchozího upozornění vyšlo nové EP mých oblíbenců Rolo Tomasso. Navazuje tam, kde předchozí deska skončila. Přijde mi to ale od kapely, která desku od desky posouvala svůj styl dál a dál, že už nemá ten drive a drzost jako dříve. Vše je takové uhlazenější a melodické pasáže s mathcorovými se už tak dravě a inteligentně neprolínají jako dřív a jsou spíše odděleny. No uvidíme, kam to bude kapela posílat dál, ale pro mne je EP spíš zklamáním. I když jestli to není způsobeno přehnaným očekáváním u každé nahrávky Rolo. Asi je. (7/10)

WILTWITHER - Pure Light (10/2025)
- poslední den v měsíci vyšly dvě očekávané desky a tak nebylo moc času se s nimi seznámit. Jedna z nich je debut spratků Wilthwither. Již jsem v minulosti zmiňoval jejich EP, které ukazovalo potenciál kapely do budoucna, a debut to jenom potvrzuje. Metalcore naočkovaný občasnými math postupy působí velmi neurvale a drze a neustále šlape. Jako kdyby někdo vyházel melodické a ambientní pasáže z Loathe a nahrál celou desku z těchto kousků. Ke konci je ten vzorec už hodně podobný, ale nebylo moc času se v tom pořádně porejpat. (8/10)

THOUGHTCRIMES - Altered Past (2022)
- s nadšením, že tato smečka kolem bývalého bubeníka Dillinger Billyho Rhymera, bude k vidění i v našich vodách jako předskokan šílené bandy Igorrr, jsem si znova musel pustit debutní kousek. A znovu jsem se přesvědčil, že je to naprostá bomba. U mne jasná záplata po zmíněných Dillinger, i když spíše přebírajících si z "dillin" tu experimentálnější polohu. Škoda, že v místních vodách se o této kapele zas tak moc nemluví. Pro mne srdcovka!

LOWER DEFINITON - The Greatest Of All (2008)
- pro mne jedno z nej alb z žánru post-hardcore. Hoši se znovu dali dohromady a vyhodili singl, který určitě nezklamal. Nápady a balanc mezi tvrdostí a melodikou zde byly dotaženy na maximum. Navíc podtrženo skvělou produkcí. Občas je zde závan kultovních Glassjaw v jejich vrcholné době. (10/10)

MALADIE - Symptoms V (10/2025)
- avantgardní (black) metalisté z Německa se snaží prozkoumat neprobádaná území. Některé pasáže jsou zajímavé, jiné jsou možná příliš teatrální. Něco mě baví hodně, něco méně, album však na každý pád působí hodně odvážné. Kdo rád experimenty se zpěvem a safofonem v (nejen) black metalu, ať vyzkouší. (7,5/10)

TANVALD - Nemofilista (10/2025)
- ambient-black pokojíčkář z tuzemského severu nezní vůbec marně. Temná, melancholická atmosféra zimního období z údolí řeky Kamenice, kterou dobře znám, je zde zachycená velmi věrně. Plus ono úsporné ambientní brnkání na klavír doplněné na pozadí blackovými skřeky mě baví. (7,5/10)

IRR - Remains Remain (10/2025)
- debut black metal/sludge kapely za Švýcarska. Spíš než o nějaké finesy čekejte valící se hutný nářez se zlověstnou atmosférou. Za mě dobrý. (7/10)

LIGHTLESS -  A Foreseen Loss (04/2025)
- v rámci přípravy na koncert jsem se dopracoval k tomuto funeral doom/sludge albu. Jedná se o debut kapely z Drážďan, která do pomalého funeralního tempa dokázala zapracovat zajímavé prvky jak z křehkého ambientu, tak z postmetalového sludge. Album má hodinu dvacet, ale nuda se kupodivu nekoná. (7,5/10)

DARVAZA – We are Him (12/2025)
- druhá řadová deska italsko-norské divize servíruje přesně to, co se dalo čekat – přímočarý black metal norského střihu, který je ovšem ve vší své prostotě na první dobrou rozpoznatelný. A pořád i zábavný. Až na základ osekaná zvuková derivace předešlých projektů Wraatha a Omegy pořád dokáže vystřihnout silné momenty, které po živém prožitku bezpochyby na moci ještě narostou.

PARADISE LOST – Ascension (9/2025)
- uplynula dekáda, ale náčrt hudební formule na The Plague Within se nadále otiskuje do následujících nosičů Paradise Lost. Mustr pořád funguje, kapela drží formu, stejně tak efektivní vyváženost mezi emotivní gotikou a deathmetalovým záhrobím. Ale stačilo by toho klidně o 15 minut méně.

MALAKHIM – And in Our Hearts the Devil Sings (10/2025)
- Malakhim na debutu vystřihli solidní undergroundovou a špinavější variaci na Watain a Dissection. Novinka předchůdce rozvíjí o drive kapel jako Spectral Wound nebo Helleruin, je tady však cítit pevnější skladatelský úchop i vyšší míra žánrové pravověrnosti.

OWLS WOODS GRAVES – Strix (10/2025)
- zas a znovu Mgla meets Voidhanger, asi ještě více do hlaholivého punku. Vděčný, chytlavý, skočný, i když trochu úsměvný poslech.

HOODED MENACE – Lachrymose Monuments of Obscuration (10/2025)
- kapucová hrozba káže svou, teď až hevíkově–doomovou mši, která je místy i goticky líbivá. Kapela stále inklinuje k větším stupňům přístupnosti, ale vlastně to skoro vůbec nevadí, protože si přitom umí zachovat svou prapůvodní zakuklenou podstatu.

DESPISED ICON – Shadow Work (10/2025)
- tvrdší a extrémnější než předchůdce, dva vokály pořád vládnou, DI nepotřebují nikomu nic dokazovat, byť žánru vládnou asi Whitechapel.

BIOHAZARD - Divided We Fall (10/2025)
- ultraklasičtí Biohazard se vším všudy. Možná až příliš velká sázka na jistotu, dost překvapil velký důraz na HC/punk. Danny ani neprovětrá dvoušlapku, škoda. Trochu za očekáváním, ale jsou to ještě brzké soudy.

TORTOISE - Touch (10/2025)
- sofistikovaný post-rock od jeho praotců. U Tortoise se mi líbí ta nenucenost a decentnost, i přes minimalistické pojetí aranžmá nenudí. Introvertní, ale vtahující.

ANATHEMA – pozdní tvorba
- melancholická životní etapa mě donutila si pustit tuhle dávnou lásku od jejího konce. Pouštět si postopadesáté Pentecost III nebo Silent Enigma nemělo cenu, zvolil jsem Optimistu. Jaké bylo moje překvapení, jak mě hudba Liverpoolských opět strhla. A myslím si, že We're Here Because We're Here je z pozdní Anathemy to nejlepší, protože i přes post-rockové vyznění jsou na ní slyšet zvuky doomové minulosti.

CONJURER – Unself (10/2025)
- britský progressive sludge/mathcore/post-metal/doom kvartet se po třech letech od povedené desky Páthos, která jim do tváří vepsala osobitý xicht, vrací s další povedenou sbírkou, která je vycizelovanější, rozkročenější a údernější, až z toho lezou místy i Harloti/Nightmarer. Můj dojem ale kazí acoustic party, který tu vpravdě ne úplně chápu.

ORBIT CULTURE – Death Above Life (10/2025)
- švédská kapela má se svou vizí mainstreamu nakročeno stát se novodobými titány a jednou stát po boku Gojiry, Mastodon, Trivium… 

TRIVIUM – Struck Dead (10/2025)
- nebýt Nadroma, ani by mě nenapadlo si tohle EP pustit. Některý riffy a nápady jsou našláplý as fuck (třeba hned start s Bury Me with My Screams) a ztechničtění Trivium a podobným kapelám obecně prospívá, protože pak z toho není taková Zpívánková a může z toho vylézt solidní metalová muzika pro masy, což tady Heafy dokazuje prakticky na celé délce 18 minut; dejte si aspoň titulní skladbu.

REVOCATION – New Gods, New Masters (09/2025)
- minulý měsíc jsem psal, že „Dave Davidson nepolevuje, nic si neulehčuje, jen prostě tentokrát udělal takovou přímočařejší desku.“ Jaký omyl, to jsem asi pořádně vnímal jen první polovinu, protože v té druhé pořádně, ale pořádně ďáblí.

IHLO - Legacy (09/2025)
- Kory doporučoval minulý měsíc a já se přidávám nyní, fakt výtečná prog deska, kde zpěvák lehce připomíná tesseractího Dana.

ILL CONSIDERED – Balm (08/2025)
- jak psal už AddSatan dřív: „temnější spiritual ambient improv jazz. Basklarinet (+), tenor saxofon, flétna, taishōgoto, basa, perkuse. Cca mix poblíž Mount Fuji…,“ tak jo, souhlasím. Album sice nevtahuje během celé delky, resp. jsou tu skladby, kde mi to ne úplně sepíná, ale v částech, kde je v hlavní roli ten darker ambient jazz a dechy, to pohlcuje maximálně.

IMPERISHABLE - Revelation In Purity (08/2025)
- že album nabubnoval (či je přímo členem kapely) Derek Roddy, jsem zjistil až posléze. Stejnětak že tu kytaruje a zpívá Brian Kingsland z Nile a Enthean. Jde o docela nariffovaný death/black, z něhož vylézá i severská atmosféra – mix Myrkskog (díky členům i Zyklon) a Nile/Morbid Angel.

MALFORMED – Confinement of Flesh (07/2025)
- mladý kvartet Finů vypustil povedený debut, kde melodiemi nakopávaji tradiční death, který je sice oldschool, ale rozhodně ne žádná stařešinská tupota, protože se tu najdou i soudobější nápady.

SOULKEEPER - Join Us In Creating Excellence (09/2025) 
- Bejv minule doporučoval a tak i já přidávám, že jde o energický a rozeklaný EP, co vám svým death mathcorem podpořenýho místy i psychárenskou elektronikou pocuchá nervy.

ETCETERAL – Kimatika (09/2025)
- další tip od mrkvivita. Šlapavý kraut-electro-nujazz ze Slovinska, kde zvuk tvoří syntetická složka doplňující kapelu (bicí, bariton sax). Žádná šílenost, super party/auto muzika. A kdo si u alba nevzpomene na Jaga Jazzist, byť je to charakterově jinde, jako by nebyl.

COLOSALIST – Two Suns (09/2025)
- Petr Staněk, bývalý leader Silent Stream of Godless Elegy do období Themes, se po EP Pass Into Oblivion z 2014 vrací s debutovou deskou svého pagan doomy projektu a některé věci jsou věru povedené, na některé si názor ještě utvářím.

THANATOREAN - Ekstasis of Subterranean Currents (06/2025)
- zvukově i hudebně místy tak hutné, že album někdy vyznívá víc jako death než black metal. Povedené jsou kytarové nadstavby (sóla), občasné disonance i atmosféra včetně modernějších postupů. A nevím proč, snad rytmika, ale v pár místech se mi připomenuli Theophonos.

KATARINA GRYVUL – SPOMYN (04/2025)
- doporučoval AddSatan a já se na tenhle experiment rozpadajících se noisy pop post-club avant-nepísniček chytil.