MALAKHIM – And in Our Hearts the Devil Sings

recenze black metal
Dantez
Hodnocení:
7.5

Vzletný i zábavný následovník solidního debutu kombinující tradici švédského black metalu s drivem moderních žánrových kapel.

Datum vydání: 31. říjen 2025
LabelIron Bonehead Productions
Žánr: black metal

Malakhim je hebrejský pojem, který najednou označuje posla a anděla. Švédská pětice usiluje o šíření zpráv o všem zhoubném, proto se do jména jako kapela inkarnuje. Své poselství přitom oprošťuje o mystický aspekt, vše satanské-ďábelské raději vnímá jako reprezentaci destrukce, sváru a tělesnosti, se kterou přichází osvobození od běžného života a tradic.

Absence duchovna (navzdory mnoha odkazů na okultismus) Malakhim odděluje od krajanů Watain, Valkyrja nebo někdejší Dissection, kteří jsou jinak pro kapelu jasně slyšitelnou inspirací. Melodické kytary se specifickým švédským spádem se na debutu Theion potkaly se špinavější produkcí a méně vzletným rukopisem, což Malakhim umožnilo vyznít dostatečně charakteristicky, i když poněkud rutinně.

Již název And in Our Heart the Devil Sings nepřímo našeptává, že druhá deska chce řemeslo Malakhim povznést, více šlápnout do melodií a osudovosti svých vzorů. Výsledkem je vyšperkovanější, čistější i promyšlenější deska, která si dokáže uchovat spád i atmosféru. A přitom se stále vyhýbá otrockému opisování. Děje se tak díky práci s chytlavostí vycházející z repertoárů jmen jako Spectral Wound nebo Dumal, které přechýlily kytarovou práci Mgła z poloh atmosférických do rovin takřka black n’ rollových.

Z této fúze vzniká poslech, který sice nesrší originalitou, ale baví. Na úkor zábavy přitom neztrácí na jisté oduševnělosti – hrození Malakhim je bezpochyby uvěřitelnější než běsy Spectral Wound. Sekunduje i skladatelský růst. Rozličná tempa, dostatek památných riffů i barvité vokální kreace probíjejí napříč stopáží, skladby na sebe kompozičně i dynamicky navazují. Vše funkčně kumuluje ve finální a nejsilnější skladbě. Dojmu pospolitosti pomáhá i tématický koncept vycházející z pojmu yetzer hara, který vyjadřuje vrozenou lidskou inklinaci ke konání zla.

„You may claim to not know or believe in the Devil But rest assured that the Devil knows you“, míní řádky úvodní skladby reflektující povahu celé desky. Není přímo nutno věřit, abychom chápali, že ďábel je archetypálním odrazem všeho destruktivního ve člověku. Toto ztotožnitelnější pojetí jde ruku v ruce s relativně přístupným hudebním výrazivem. Druhá řadová deska sice moc nepřekvapuje, přesto funguje na více úrovních a s respektem navazuje na specifickou linii švédského black metalu.


Vložit komentář

mIZZY - 02.12.25 12:08:09
Asi jako předchůdce. Je to fajn, poslouchá se to hezky, ale je to takovej instantní melo black, kterej prostě prošumí ušima bez zanechání silnějšího dojmu. Nicméně věřím, že naživo to opět bude super. V Berlíně mě pár let zpátky fakt bavili.

Zkus tohle