Kdy: sobota 26. dubna 2025
Kde: Praha - Klánovice, Black Pes

V sobotu dorazily do ČR v rámci svého společného turné dvě severoamerické kapely, jejíž jména celkem rezonují na blackmetalové scéně. Řeč je o kanadských Spectral Wound a Američanech Lamp of Murmuur.

Obě jména jsme v Praze měli možnost vidět na nedávných koncertech v hodně malých klubech. První jmenované tři roky zpátky v Modré Vopici, a ty druhé zase na strahovské Sedmičce. Z toho, co si pamatuji, mě oba koncerty dost bavily, tudíž podobnou akci, kde lze zabít dvě mouchy jednou ranou, navíc v sobotu, škoda vynechat.

Hrálo se v Black Psu v Klánovicích. V klubu, kam jsem se loni vrátil po dlouhých dvanácti letech, abych opět viděl Ulcerate a kde mě opět naprosto rozsekali. Budu upřímný, tentokrát jsem akci, která se pro mě stane koncertem roku, úplně nečekal. S tím, že se bude jednat o vydařený večer, kde by mohl klapnout dobrý zvuk a kapely odehrají záživné sety, jsem naopak počítal.

A jak to dopadlo? Hned po příjezdu vlakem do Klánovic šlo poznat, že si sem našel cestu poměrně slušný počet černých duší. Mnoho z nich u Black Psa vysedávalo a nasávalo pivíčka už se značným předstihem. Sám bych se k nim mile rád přidal, ale s čerstvě nasazenými atb se pouze pozdravím s hromadou známých a zamířím do sálu, kde přesně v osm začínala první kapela.

Lamp of Murmuur nás dle očekávání opět přivítali hezky propracovanou image a dostatečně syrovým zvukem. Ten byl vlastně podstatně lepší, než bych čekal. Vše hezky čitelné a srozumitelné, ovšem stále raw, aby vynikla ta správná tvář kapely. Reálně bych vlastně ani nechtěl, aby Američané zněli ještě lépe. Kdyby se v průběhu jejich sound až moc zlepšil, zrovna v jejich případě by to mohlo být už na škodu.

Chtě nechtě musím aspoň částečně srovnávat s jejich předchozím pražským koncertem na 007. Šlo poznat, že tentokrát to byl méně punk a odehráli podstatně hudebnější set než posledně. Rozhodně to nebyl pouhý Immortal revival, jak by šlo čekat podle jejich posledního alba Saturnian Bloodstorm (ze kterého nakonec zazněly asi jen dva songy). Jasně, třeba taková skladba In Communion with the Wintermoon stála mnohem více na podezřele známých riffech než starší materiál, ale furt to byla i špína jednou nohou v raw blackových kořenech.

Koncert na Sedmičce byl rozhodně agresivnější a větší pařba. V Black Psu byli ale Lamp of Murmuur také zábavní, místy pracující s až epickými prvky. Potěšilo například zařazení post-punkové hitovky Dominatrix's Call z předposlední řadovky Submission and Slavery, která asi nejvýrazněji rozčísla jinak primárně blackmetalový gig. S tím, jak kapela roste, se naučila i více komunikovat s publikem, přibyly nějaké ty pózy (ovšem furt docela s mírou) a svůj materiál směřuje k větší přístupnosti. I tak ale zahrála dobře šlapající a zároveň chytlavý koncert.

Když na pódium nastoupili Kanaďané Spectral Wound, hned od prvního tónu šlo poznat, že to bude více metal. Měli podstatně napálenější zvuk, hráli větší sypec, bicí více duněly. No prostě měli více všeho. Pro metalovou kapelu asi v pořádku, ne? Jako jo, ale například hlasitost vokálu byla pro mě až za hranou. Když Johan zaječel, poměrně to rvalo uši. Nejsem si navíc jistý, zda by na metalovém koncertě měl být zpěv tím nejhlasitějším prvkem.

Když si na to ale posluchač trochu zvykl, případně se přesunul na místo, kde to méně řvalo, koncert Spectral Wound bavil i příjemně nakládal. Melodie Kanaďanů jsou tak chytlavé, že i kdybych tu kapelu neznal, stejně se začnu rychle chytat. Nasypaný popík? Nedivím se, že mají minimálně v ug metalu úspěch. Už mě tohle přirovnání napadlo posledně, ale prostě syrovější, nasypaná a více screamo Mgła. Ve Vopici mě sice jejich set bavil díky silnější atmosféře a přímému kontaktu ještě více, ale ani na větším pódiu to nebylo špatné, jen trochu civilnější.

Možná za to může i výběr skladeb? Tentokrát přeci jen SW hráli primárně ze svého loňského alba Songs of Blood and Mire, které zaznělo v Black Psu skoro celé. Z Infernal Decadence a A Diabolic Thirst, které přeci jen považuji za silnější desky, hráli z každé jen po jednom songu. Překvapující rovněž budiž, že z boku pódia měli paradoxně o dost lepší zvuk než uprostřed sálu. Asi hlavně díky ořezu těch nejvíce nepříjemných a nejhlasitějších frekvencí.

Pokud se ale pustíme do nějakého srovnávání obou sobotních kapel, tak co se hudebního výkonu týče, Spectral Wound byli v poměrně lepší kondici. Byli ale i lepší kapelou? Na to, ať si odpoví každý dle individuálního vkusu sám. Kanaďané byli rozhodně rychlejší a konzistentnější, zároveň více profi. Některé jejich melodické stupnice, byť fungovaly dobře, ale opakovali furt dokola. Lamp of Murmuur byli naopak syrovější, pestřejší a punkovější, což lze rovněž považovat za významná plus.

Ať už se vám líbila více první nebo druhá kapela, troufám si tvrdit, že se ve výsledku jednalo o další zdařilou akci v Black Psu. Vůbec bych se nezlobil, kdyby se zde opět konalo více koncertů. Člověk se sem dostane rychle a pohodlně, zvuk bývá rovněž slušný, přilehlá pivní zahrádka rovněž potěší. A formát večera, kde od osmi do deseti hodin zahrají dvě kapely, 50 minut každá a návštěvník se bez zbytečného spěchu stihne v rozumnou hodinu dostat domů, je rovněž ideální.