Datum vydání: 31. říjen 2025
Label: Amor Fati Productions
Žánr: black metal

Fír je holandským blackmetalovým uskupením Vaala, který je nejznámější díky projektu Old Tower. Jeho dungeon-synthová hříčka je po všech směrech tradiční – kouzlo dětskopokojského provedení ze zvukových arzenálů starých počítačových adventur a temně zasněné kvality připomenou nejzásadnější milníky žánru. Zejména počin The Rise of the Specter je chválen pro svou atmosféru, jejíž síla umožnila Old Tower překlenout žánrovou fanouškovskou základnu.

Vaal je však činorodým umělcem i mimo elektronickou výseč. Z výčtu projektů umělce je patrné, že jeho primární vášní je black metal. Kromě kapel jako Ravenzang, The Wampyric Specter či stejnojmenných Vaal je záhodno vypíchnout Blood Tyrant, zejména pak debut Aristocracy of Twilight, který se poslouchá jako dynamická a sugestivní pocta „vampýrskému“ black metalu na způsob Drowning the Light a kultovních počinů z dílen Les Légions Noires.

Nejnovější kapela Fír představuje nejinak poctivé úsilí, nyní však snaha směřuje jinam – k přiblížení se co nejčistší žánrové esenci, ideálně tak, jako to dělají Mare, kteří netanou na mysl jen proto, že se k oné podstatě dostali nejblíže. Jméno přichází na mysl i proto, že se Fír Mare slyšitelně inspirují. Například skladba Onheilig Bloed z dema Vevloekt působí jako částečný opis Nidrosian Moon Sabat.

Ani debutová De Stilte van God inspiraci Mare nezapře, první dlouhohrající deska se naštěstí pyšní vyšší mírou skladatelského charakteru, který se obecněji inspiruje druhou vlnou norského black metalu. Fír se tak vymaňují z řady kapel jako Ifrinn nebo Nightwalker, které lze označit za prosté „Mare worship“ kapely. K žánrové podstatě se zde kráčí dle jasně vytyčených pravidel, ne však otrocky podle již aplikovaného mustru. Výsledek je temně klidný, svou stoickou povahou dokáže působit až meditativně.

Třicet minut dlouhá Het Sinistere Oog je v rámci autorského posunu snad ještě více zpátečnická. Vlivy klasických těles jako Satyricon nebo Judas Iscariot nebo Gorgoroth znovu doplňuje odstup oproštěný o agresivní vytáčky i jiné odskoky, které by dávaly najevo zřetelnější emoci. Krátká nahrávka tak připomene i postupy starších desek Gehenna, které se drží v jedné rovině, ale i přesto nabízejí dostatek hudební variace. V případě Fír je však poslech uhrančivější.

Primárním mínusem Fír zůstává fakt, že ve srovnání s mocnějšími blackmetalovými spolky nepůsobí tak silně. Kapel, které stojí pevně ve sféře black metalu, kde můžeme hovořit o jakémsi temně-magickém řemeslu, je však málo. A každý, kdo se i vzdáleně této podstatě blíží, je hoden ocenění. Het Sinistere Oog určitý poměr oné esence skrývá.