1) SPOTIFY Album měsíce (Archiv pro září 2025 - 94 skladeb a téměř 9 hodin hudny. Nově zařazujeme i playlist pro streamovací službu Tidal.

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej přes druhý odkaz v závorce na Archiv).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů.

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(6) BETWEEN THE BURIED AND ME - The Blue Nowhere (09/2025)

Bejv: Colours a The Great Misdirect už asi nikdy nepřekonají, ale novinka se mi docela dobře poslouchá. Když se ale, jako i u minulých desek, objeví  "cirkusácké" pasáže, tak se mi kroutí palce u nohou. Každému ale podle jeho chuti, z mé strany to určitě bude chtít ještě víc poslechů. (7/10)
sicky: kapela vždy hrála mix všemožného, ale teprve až na tomto albu jej dle mého dotáhla do skutečně kočko-psí podoby. Nové ingredience ovšem fungují dobře. 8,5/10
LooMis: nový hudební koktejl Amíků dokazuje, že stále ještě mají chuť vytvářet nové a nové stylové zápletky a bavit obsáhlými kompozicemi, kdy rozum zůstává stát nad tím, jak precizně vše pak dokáží živě prezentovat. Chybět však už bude Dustie Waring, který je vcelku v tichosti opustil prakticky po 20 letech.
Herelson: předchozím albem jakoby BITWÍNI uzavřeli nějakou pomyslnou kapitolu a nyní už mávají na posluchače z trochu jiného břehu. Sázka na jistotu je zde o něco menší, proto poslechů třeba povícero. Každopádně instrumentálně opět precizní. Konstatuji, že jsem vlastně spokojen.
Baara: BTBAM mají novou desku, maximálně pestrou, technickou a možná méně přímočarou a líbivou než byla ta předchozí. Ale baví! (08/10)
bizzaro: singly mi přišly lehce rozpačitější, ale poslech celku naznačuje, že album působí velmi kompaktně a nerozházeně.

(5) IGORRR - Amen (09/2025)

mIZZY: čím dál více metal(core) a méně breakcore, který jde více na ucho běžnějšímu posluchači. Nejzábavnější věc z alba je dost možná klipovka Blastbeat Falafel, případně nátěr Mustard Mucous. Je to furt gut, ale časy těch největších Igorrr šíleností z období kolem roku 2010 jsou asi už dávno pryč.
LooMis: tady není co řešit, jedna pecka za druhou, každá naprosto odlišná a každá strhující. Nechybí vtip, nadhled a kreativita při nahrávání, skládání i vytváření vlastních zvuků. (10/10)
Herelson: IGORRR = vynikající vý/ú/let za hranice všedních dní. Amen.
Kory: kdybych neměl na 1.místě Green Carnation, tak Amen je rozhodně deskou roku. Naprosto dokonalý a geniální mix všeho možného a i nemožného.
bizzaro: těžko hledám favority, tohle se Igorrrovi celý povedlo.

(4) REVOCATION – New Gods, New Masters (09/2025)

LooMis: nebýt Igorrra, jednoznačně deska měsíce. Je to tak trochu symptomatické, pro neskutečně pracovitého a kreativního DD. NGNM není tak hutně technicky nekompromisní jako Netherheaven, naopak se pouští více do experimentů, ale výsledek je opět naprosto bravurní! (9,5/10)
onDRajs: Davidson je machr. Další deska narvaná riffy a sóly od začátku do konce. I když mozek kapely přitvrdil, melodikou to jsou furt Revocation. Už x let nejlepší thrash/death současnosti.
bizzaro: Dave Davidson nepolevuje, nic si neulehčuje, jen prostě tentokrát udělal takovou přímočařejší desku.
brutusáček: zprvu možná nesourodé, ale rychle si to sedlo, i zvuk vylezl (skvělá basa). Hostování zapadlo dramaturgicky taky na výbornou (hlavně Lemay!). Suma sumárum Revocation zrají jak víno.

(3) AMORPHIS - Borderland (09/2025)

LooMis: pokud u In Mourning hovořím o „kompozičně kreativním citu (s)tvořit melodie“, tak totéž platí o nové desce Finů. Skvělé písničky, postavené na riffech a melodiích, které důvěrně znáte, ale opět jsou trochu jiné. Hrozně dobře to funguje a zároveň nutí vrátit se ke starým pilířům diskografie, a tak trochu si povzdechnout, že je to nějak moc stejný. Dobrý, ale stejný. (7/10)
Herelson: Finy mám rád, jsou pro mě originální a jedineční. Borderland ale originalitou neoplývá, taková safe deska, které dle mého úplně neprospěla volba nového producenta a tím i vzniknuvší soft zvuk. Pokaždé to holt nevyjde, chápu.
Kory: baví převelice, až se divím že dost.

(3) HADOPELAGYAL - Haematophoryktos (09/2025)

mIZZY: Hekla z Pale Spektre spolu s bubeníkem z Lihhamon nahráli určitě svůj nejlepší materiál. Vynikající black/death rozmrd plný vyšinutých jekotů a násilností. Asi nejlepší letošní žánrová deska po Teitanblood.
Dantez: pel mel mnohého známého ucelený do relativně originálního celku, který jedním kanálem pouští dusivost Portal, druhým neotesanou nekompromisnost Caveman Cult. Atmosféra tady paradoxně leze z prvoplánově neatmosferického – ze zahuhlaných kytar a rozjíždějících se hammer blastů vzniká aura jako od kolegiálních Pale Spektre, který však tolik nesází na war metal. Zběsilý hlahol a ryk takřka dokonale lemuje jeden z nejzběsilejších počinů roku. 
AddSatan: black/death s chrlící a kytarující Heklou z Pale Spektre, převážně dost fajn srážka Teitanblood (bez thrashe) se Sortilegia (hlavně vokál) a trochou IR/Portal, ale taky Archgoat/war přiblblosti, diktátem i bramborařením v bicích a rušivými činely. Ale jo, spíš baví, nicméně bych hodnotil/jsem cílovka cca na 66,6%. (Bandcamp)

(3) PARADISE LOST - Ascension (09/2025)
Herelson: pro mě super návrat do dřevních doom devadesátek, díky.
Kory: před 30 lety kapela vydala geniální Draconian Times. Od té doby vydali desky které byly jak dobré, tak špatné. Několikrát jsem nad nimi zlomil hůlku a zařekl se, že kapelu odložím do věčných lovišť. Jenže novinka je naprosto skvělou záležitostí. Ve snu by mne nenapadlo, že kapela natočí tak strhující záležitost, kde opravdu není slabého místa.
bizzaro: fanoušky deska asi nepřekvapí, ale některé skladby jsou fakt povedené, obzvlášť ty pomalejší a pomalé, ty mám od PL nejradši. Kdo se ale překonává, je Nick Holmes, který občas až redefinuje, co v kapele dosud předvedl.

(3) VOLAHN - Popol Vuh (09/2025)

vaněna: Volahn nikdy nebyli pro každého. Kdo je ale má rád, ten nesmí zaspat novou desku. Nalezne, tak jako vždy dříve, aztéckou tradicí načichlý syrovější black. Že by z toho bylo nějaké boření mýtů se asi říct nedá, ale i tak připojuji středně velké doporučení. (7/10)
mIZZY: nejzásadnější mayská blackmetalová kapela má nový album a opět se jedná o silné dílo. Zatím se mnou Popol Vuh cloumá asi o něco méně než Aq'Ab'Al, ale jelikož se nejedná o nejjednodušší desku na poslech, zřejmě ještě poroste.
Dantez: v přepálenosti black metalu často nevidím problém, v případě nových Volahn se to však zdá být celkem na škodu. Často se toho děje až moc – tolik, že se i dobré momenty vytrácejí nebo slévají, například kombinace přehroceného blastbeatu s melodickým riffem a aztéckými píšťalkami zní až úsměvně. To, co fungovalo na fenomenálním El Tigre del Súr, je na Popol Vuh záměrně šponováno k limitu. A je to spíše na škodu. 

(3) VÖRNIR - Av Hädanfärd Krönt (08/2025)

mIZZY: konečně zas nějaká pořádná nahrávka pro fanoušky Wormlust. Disonance, atmosféra, tlak a skřeky, zde nic nechybí. Jedno z nejlepších letošních BM alb.
Dantez: debut Vörnir jsem si nazval jako povýšenou variaci na nedávno vydanou prvotinu Osgraef. Obě kapely sdílejí činorodé členy, kteří na této nahrávce zřejmě chtěli oblažit death-blackovou čerň nejvyššího ražení o jakousi fantasmagorickou linku, která připomene zvrácenější podoby islandského black metalu, především pak Wormlust. Některé momenty, kdy se projekt snaží o ambientní mezihry, občas působí „na jedno brdno“, celek však i přesto maká.
AddSatan: dark cosmic psych dis (avant-?) atmo black hole metal se členy Skáphe/Wormlust (Lyngdal jen malou část vokálů a ambient), Azelisassath, Osgraef a desítek dalších kapel. Hodně baví vyjetě expresivní švédovokál cca někde mezi starším Kvarfothem, Wrestem a tím Lyngdalem (neasi). Fest sypec, riffy funkční, byť často vlastně dost jednoduchý, atmo škrábání po strunách fajn, ale ubral bych – i samply explozí jsou v poslední už trochu legrační. Nicméně zatím nejspíš nejlepší letošní black metal, v rámci odvětví asi nej od Palus Somni nebo určitě posledních 3 desek BaN. (Bandcamp za nyp!)

(2) CONDITION CRITICAL – Degeneration Chamber (09/2025)

bizzaro: Nadromův recenzní tip kapely, kterou jsem neznal. Riffovačka par excellence, která se dá dát i opakovaně, protože náboj a délka alba s výtečným zvukem tomu nahrávají. Odbržděná muzika s tunou energie, která ke konci ztechničťuje.
brutusáček: parádní thrashovka!

(2) ELBE – Peculiar (09/2025)

mrkvivit: kdo má rád podzimní melancholii, klenuté melodie a kytarové postrockové malování, ať zbystří. Více v recenzi. (8,5/10)
bizzaro: Elbe nám tu vlastně rezonují s každou deskou a ani Peculiar nebude výjimkou.

(2) GWENIFER RAYMOND - Last Night I Heard The Dog Star Bark (09/2025)
Kotek: kytarový brnkání, který fest namotává. 
AddSatan: velšsko-americký primitivismus („“), blues, folk, alt./goth country, který i na třetí desce baví/udivuje kombinací vytříbené techniky, hypno síly motivů i spíše potemnělou atmosférou a někdy strhuje až rockovou (punk/metal?) razancí a „fofrprstolamy“. Ffo: John Fahey, Jack Rose, Sir Richard Bishop atd., místy skoro Wovenhand a Opeth? Více v recenzi. (Bandcamp)

(2) HAEMALHARIA - Vast Roar Okkultus (09/2025)

vaněna: bubáci vytipovaní Opatem většinou nezklamou, tohle je ale trochu obyčejnější pojetí bm. Věřím, že naživo umí zavařit, ale z desky je to jen o jeden odstín nad šedí průměru. (6/10)
mIZZY: Hekla z Pale Spektre podruhé, tentokrát dokonce za bicími, k tomu Dominik rovněž z PS. Supr neandrtálská bestialita, žel za novými Hadopelagyal lehce zaostávající.

(2) IN MOURNING – The Immortal (08/2025)

LooMis: ne tak opethovské jako předchozí počiny, což je dobře, opět velmi kompozičně kreativní s citem (s)tvořit melodie, které se vám okamžitě dostanou do hlavy. Afterglow nicméně stále nepřekonané. (8,5/10)
bizzaro: nebaví vás Katatonia a máte rádi melodičtější death metal i Opeth? Tak teď už víte, co poslechnout. Místy čirá krása!

(2) LUCRECIA DALT - A Danger to Ourselves  (09/2025)
Kotek: moc příjemná směs elektroniky a funku, která umí jak pohladit, tak zneklidnit.
AddSatan: další dávka mysteriózního art až ambient popu s vlivy dubu, noir jazzu (i nenoir), živelných latino rytmů a melodií, příjemného zpěvu ve španělštině/špangličtině i divných zvuků, tentokrát s přispěním charismatického Davida Sylviana (hlas v 1., instrumenty, mix), Juany Moliny a Camille Mandoki. Oproti ¡Ay! už nepřekvapila, ale pořád baví, možná i soudržněji? Mj. ffo: Anja Garbarek, možná i Kilimanjaro, Maarja Nuut a Björk (?) – v kolumbijské verzi. (Bandcamp)

(2) NINE INCH NAILS – Tron: Ares (09/2025) 
Dantez: první soundtrack, který Trent pouští pod jménem Nine Inch Nails. A spíš proto, že si nejspíše studio přálo, aby hudbu dělala kapela – v návaznosti na předešlé Daft Punk. Provedení se od běžné práce pod nálepkou Trent Reznor & Atticus Ross liší hlavně hrstkou zpívaných skladeb, které by obstály i na nosičích NIN (As Alive As You Need Me To Be budiž důkazem). Massiveattacková I Know you Can Feel It je taky super. Stejně standardně jako celý soundtrack, který mě donutí na film dorazit do kina. Jaredu Letovi navzdory.
brutusáček: když to člověk vezme kolem a kolem, vyřadí poslední dvě desky Ghost, které spadají do „ambientního“universa NIN a předtím odečte ty tři EP, tak je to vlastně po 12 letech nová deska NIN. Film si prý vyžadoval jiný přístup skládání a více „temnoty a industriálu“ než to, co obvykle dělá Reznor s Rossem pod svými jmény. Inu budiž NIN!  Díky myšáku, film k vidění od 10.10.

(2) VIOLATOR – Unholy Retribution (09/2025)

bizzaro: a druhá Nadromova recenzní thrashovka, kterou mě vlastně taky odpálil. Violator samozřejmě znám a mám je zařazené jako přímočařejší oldschool rubanici, ale novinka, na který Brazilci dělali 12 let (nebo spíš prostě dlouho vznikala), je promakaná od začátku do konce. Deska zas nariffovaná jak čert, proměnlivá a nemonotónní, byť stará škola.
brutusáček: parádní thrashovka pro fandy Sepultury!

(2) VOID – Forbidden Morals (08/2025)

LooMis: novinkový objev a tip od bizzara. Hodně příjemně poslouchatelný speed/tech thrash s jednoznačnými reminiscencemi ke starým Forbidden a zejména Toxik. Škoda toho utopeného zvuku. (8/10)
bizzaro: hlasově místy speed, ale kytarově namakaný jak debil. Louisianští thrasheři i přes technizování šlapou a jdou furt dopředu. I když vizáží propadli z 80.-90. let, inspiraci si berou z Annihilator (Never Neverland, Aice in Hell) či Toxik, ale nebojím se sáhnout ani po Sanctuary nebo klidně Watchtower. Tématika hororová.

INFENSUS INFERI - The Abomination of the Divine Heretic (08/2025)
- pěkný Angelcorpse death metal. Doporučuji, šok se určitě konat nebude. (7/10)

BLUTSAUGER - Nocturne Blood Tyrants (08/2025)
- parádní, v dobrém smyslu hodně tradiční a syrová bm věc, která určitě nejedním poslechem potěší. Dokonce bych řekl, že je škoda pouze CD, tady bych asi po asfaltu sáhnul. (7/10)

PORENUT - Výstup k svätej Kunde (09/2025)
- příšerný název desky spolu s odporným obalem se snaží odehnat posluchače, seč to jde, ale dost zajímavá muzika hodně připomínající Ceremony of Silence (většina členů je sdílená) si mě stejně našla. Velká škoda grafiky a názvu, jinak by to bylo o mnoho lepší. (6/10)

ISEN - Zaklínání poslední zimy (09/2025)
- raw black domácí provenience. Pochmurný a jednotvárný, jak žánrové rovnice žádají. (6/10)

BLOOD RESIGNATION - Gnosis (09/2025)
- americký jakože symfo black, ale spíš se sype. Je to možná i ke škodě jinak docela zajímavého materiálu, že bicí jsou jak šicí stroje. Jde o třetí album, překvapení nejsou, ale pochválím moc pěkný obal. Těším se příští měsíc na Heimad. (6/10)

NEXION - Sundrung (09/2025)
- absurdně jsem nadhodnotil prvotinu Nexion, což se u to tohoto alba opakovat nebude. Přesto ale za nějaký ten poslech stojí a pokud je někdo ještě větší milovník islandské scény, než já, asi bude i nadšený. (6/10)

RITUAL MASS - Cascading Misery (09/2025)
- 20 Buck Spin nepatří mezi mnou oblíbené labely, ale Ritual Mass už si demíčky a drobnější tvorbou stihli říct o pozornost. Jejich první dlouhá deska právě proto zklamala (a potvrzuje zaměření labelu), jde o generické déemko, a vlastně každé další slovo už by bylo navíc. (5/10)

SHATTERER - Fire (09/2025)
- demíčko Shatterer nechám bez číselného hodnocení, ale tahle ex-Malign věc mi udělala v říjnu asi největší radost.

LOWHEAVEN - Ritual Decay (08/2025)
- velmi zajímavý debut vyplivla kanadská smečka Lowhaven do hudebního étheru. Na můj vkus nezvyklý mix post-blackened-hardcoru, screamo a post metalu, který místy hodně bolí. Zmar, bolest, rozklad a deprese protkaná melodiemi, které udává především čistý zpěv. Někdy je poslech až nepříjemný, ale stejně si to člověk musí pustit znovu. (7/10)

SOULKEEPER - Join Us In Creating Excellence (EP, 09/2025)
- moji oblíbenci z Júesej. Hudba Soulkeeper na mne působí, jako když je tvořena chovanci psychiatrického oddělení. Z řetězu utržený mix mathcoru, deathcoru, nu-metalu, elektroniky a kdoví co ještě. EP pokračuje, kde debut skončil, a kapela neztrácí nic na výbušnosti a energii a stále neuvěřitelně baví. (10/10)

WOLVES -  Self Titled (09/2025)
- jednoduše Palm Reader jsou mrtví, ať žijí Wolves. Debutové album Vlčáků se pohybuje na hranici post-hardcore, metalcore a mathcoru a obecně je album velmi pestré. Při poslechu nejvíce mi jdou na mysl zmínění PR, ale občas tam zablesknou i Boy Sets Fire a v hrubších momentech i TDEP. (7/10)

VIILE - A Bottomless Curse, a Bottomless Sea (09/2025)
- týpek jménem John Galloway se rozhodl, že si nahraje své představy o progresivním deathcoru s prvky metalcoru a technického death metalu. Sám si sám, takže vše nahrála tato osoba včetně programmingu bicích. Po delší době deathcore, který nedrží šablonovitou strukturu a vydrží držet pozornost celou desku. (6/10)

CRYPTODIRA - Genesis of Error (EP) (07/2025)
- je to sice už z července, ale náladu a pozornost na EP těchto borců jsem dostal až teď. No a moc dobrý. Druhá deska oproti první mě až tak nenadchla, ale EP je mnohem záživnější. Hudba podobně skládaná jako zmiňovaní BTBAM (ovšem, ne tak profesorsky progresivní) a vlastně i v podobném stylu. EP ukazuje kapelu spíše v tom méně divočejším stylu, ale to neubírá na zajímavosti naopak. (8/10)

DVNE – Voidkind (2024)
- upřímně, tady se fakt stydím!!! Nebýt Dvne jako supportu Night Verses, tak jsem se připravil o jednu z TOP desek minulého roku. Hudbu Dvne přirovnávají k mixu The Ocean a Mastodon a v zásadě se dá s tím souhlasit. Jedná se o mnohovrstevnatou muziku, která mi nejvíce připomíná divokou řeku, která s sebou odnáší vše, co jí přijde do cesty! Jednotlivé přítoky ještě dodávají na síle, až se nakonec řeka rozlije do okolí. Uff, to jsem se poeticky rozvášnil, no prostě sakra dobrý. (10/10)

SPECTRUM MORTIS - Clavis Magica (EP) (07/2025)
- nové EP od španělských Spectrum Mortis jsem docela zachrápal, a byť se jedná pouze o dvě skladby, opět to je top materiál. Výborný satanistický death doom.

LVTHN - The Devils Bridge (09/2025)
- druhá řadovka belgických LVTHN po dlouhých devíti letech představuje kapelu ve skvělé formě. Novinka je možná méně jedovatá než debut, ale nabízí skloubení disonantnější i melodičtější tváře kapely s pevnou oddaností žánru. Navíc s výborným vokálním výkonem. Super album.

TETRAGRAMMACIDE - Cyber-Tantric Paradigm of Radical Sri-Vidya (EP) (09/2025)
- tři skladby, opět námrd jako prase. Ale stejně jako u předloňské řadovky platí, že se hraje spíše už “jen” vyhrocený death metal, nikoliv black noise war Nyogthaeblisz worship.

ARKHAAIK - Uihtis (07/2025)
- vlastně hodně dobré album, jen se prostě při poslechu nemůžu přenést přes pocit, že to je totální obšleh.

DESTRUCTION RITUAL - Providence (08/2025)
- blackmetalová rubanice s hrdlem MkM z Antaeus/Aosoth. A byť se nejedná zrovna o něco výjimečného, poctivá práce, která uspokojí žánrové fanatiky, to rozhodně je. 

MALTHUSIAN - The Summoning Bell (08/2025)
- druhá řadovka Malthusian drtí, ale zatím mě úplně nesemlela. Je to docela nálož, co bude chtít více poslechů. Pro fans načernalého death metalu, který není jen primitivní rubanice, okay dílo.

PATRISTIC - Catechesis (07/2025)
- nasypaná deathmetalová palba protkaná dissonant black riffy made by Hideous Divinity. Tempo má album šílené, kytary připomínající nejen Aosoth a další francouzské spolky jsou promyšlené. Škoda toho zvuku a přehnaného diktátu škopků, kvůli kterému mi přijde Catechesis prakticky neposlouchatelné.

GLASS BEAMS – vše
- Dick Dantezovi za tip z minulého měsíce. Obě krátké nahrávky jsem párkrát profrčel a docela mi sedly. Minimalistický namotávající psych rock s orientálními prvky. Trochu mi to připomnělo švýcarské Sonar.

OREN AMBARCHI, JOHAN BERTHLING, ANDREAS WERLIIN - Ghosted III (08/2025)
- třetí dávka pomalý, pošmourný jazzový hypnózy, pořád baví.

STREET SECTS - Dry Drunk (09/2025)
- ostrej punkovej industriál, kterej občas řeže až je to nepříjemný poslouchat.

HIDE - Spit or Swallow Every Soul Will Taste Death (09/2025)
- elektronika, industriál, horor, tlačí tě to do rohu.

GUERILLA TOSS - You're Weird Now (09/2025)
- tenhle noise pop je chytlavej až běda, některý popěvky z tý hlavy prostě vytlačit nejdou.

NAPE NECK - The Shallowest End (09/2025)
- zpěvnej punk, kterej moc pěkně láme harmonie, aneb když podivínský ještěři dělaj muziku pro lidi.

FLESH NARC - Yokers (09/2025)
- letos asi vysmaženější noise rock ještě nevyšel. Divný, zkroucený, vyfetlý, je to prostě super. 

ALAN LICHT - Havens (09/2024)
- objeveno zpětně po koncertu, moc pěkný kytarový dróny s příchutí Reichovskýho minimalismu. Frank Sinatra Drive mě naživo parádně odpálil.

NACHO PICASSO & TELEVANGEL – Séance musique (09/2025)
- alternativní hip-hop s příjemně plynoucím Picassovým flow a pěknými, klasickými samply a beaty od Televangela (což je půlka bohužel už neaktivních Blue Sky Black Death). Moc fajnová relaxační věc (texty zde pohříchu vůbec nezkoumám, bojím se, že by to už potom takový chill nebyl). (8/10)

BEÁTA HLAVENKOVÁ & HRTL – Tralalaureát (EP) (09/2025)
- veliká nádhera! Nemám rád EPka, živáky, ani remixy. Tady musím učinit výjimku. Jsou tu živé i studiové tracky, ale postprodukčně srovnané a stmelené + remix od Floexe. Jde o nadmíru povedené propojení alternativního písničkářství a klavíru Beaty Hlavenkové a modulárních syntezátorů Leoše Horta a.k.a. Hrtla. Výsledný tvar je překvapivě organický a životaschopný. Nahrávka působí křehce, ale nepostrádá určitou rytmickou razanci. Maluje krajinky i nervně pulzuje. Tohle přesně na podzim potřebuju! Nasadit sluchátka, zavřít oči a zmizet. Silný Radiohead (Amnesiac) vibe. Velké plus za hostovačku trumpetisty Oskara Töröka ve dvanáctiminutovém opusu Faqúentior Luprtú. (8,5/10)

ETCETERAL – Kimatika (09/2025)
- je libo něco ze Slovinska? Může být kraut rock, electro, freejazz? Kombo živých a syntetických nástrojů? Vše v jednom? Máme! A je to navíc velmi poslouchatelné, žádná divoká atonální avantgarda. Celkem mladá kapela talentovaných muzikantů a jedné výtvarnice patří (údajně) k nejaktivnějším undergroundovým performerům v Ljubljani. Docela by mě to zajímalo naživo s těmi vizuály, co k tomu patří. (7,5/10)

SLUT – Soul Booster (09/2025)
- následník parádní návratové desky Spirit of Brotherhood se opět vydařil. Skvělá nahrávka, která bezprostředně esteticky navazuje na předchůdce. Kompaktní album přináší opět velmi emocionálně nabité songy s psychedelickým vibem. Hardcoreovou agresí se šetří nebo je spíš transformovaná do jiného druhu naléhavosti, která je v tomto případě skutečně autentická. Pro mě jeden z adeptů na album roku (nejen domácí provenience). Jen doufám, že i přes červnové úmrtí basáka Jana "Jelena" Lžičaře bude kapela pokračovat dál. (9/10)

RICHARD HRONSKÝ – Pohreb (09/2025)
- mladý slovenský (především) výtvarník, ale také hudebník mě mile překvapil! Pohreb je tuze zajímavá kontemplativní nahrávka. Vydává mappa, takže je jasné, že půjde veskrze o ambientní soundscape obohacený o field recordings. A hodně dronů - smyčcových i varhanních, nechybí ani fujara. Je to hudba sfér, povznášející skrze melancholii, evokující loučení se zesnulými (kostelní varhany, latinské kázání faráře). Autentická krajinomalba, skoro filmová, slyšitelné vlivy Fennesze či Oly Fløttuma (připomíná se mi tu často jeho O.S.T. k filmu Force Majeure). (9/10) (Bandcamp)

BEASTIAL PIGLORD – What It Is, Or Was (09/2025)
- Hudson Conner je týpek, který si pod hlavičkou Beastial Piglord sám doma nahrává hudbu. Od roku 2012 vydal okolo šedesáti dlouhohrajících desek a nějaké to EP. Jeho žánrový rozptyl je široký. Obsáhne leccos od death metalu po alternativní rock - vše samosebou dost ustřeleně od mainstreamu a, kulantně řečeno, v dosti kolísavé kvalitě (zdaleka jsem neslyšel vše). Letos ovšem poněkud zvolnil a vydává teprve druhé album, což se ukázalo jako celkem prospěšné. What It Is, Or Was je vtipná nahrávka, která se obrací k přelomu 70. a 80. let a přináší vlastně docela dobře napsané písničky. Je tu cítit velký vliv klasického funku a jazz/prog rocku se vším co k tomu patří: solidní basové linky, taneční rytmy, sbory, kytarová "kvákadla," hammondky, dechy... "Nahrál jsem tohle album uvnitř mrtvého velblouda," říká autor, což vysvětluje mnohé. Jestli to celé není nějaký AI scam, tak je Conner vážně talent. (8/10)

MANSUR – Pentatonic Ruins (06/2025)
- Jason Köhnen, zde známý také z Kilimanjaro/Fuji projektů, Bong-Ra a dalších, letos nachystal desku s Mansur. To je jeho patrně "nejpopovější" projekt. Příjemná směska elektroniky, mystického etnočarování a celkem chytlavých melodií. Balanc na hraně kýče tahle nahrávka drží celkem úspěšně, možno s klidným srdcem doporučit. (7,5/10)

CLEO T. – Des forêts et des rêves (04/2025)
- Francouzka Clémence Léauté je performerka, pro níž je hudba jen jednou částí uměleckého procesu/projevu. Ovšem i samostatně separovaná hudební stopa stojí v tomto případě za pozornost. Jde o zádumčivou, éterickou hudbu na pomezí ambientu, dream popu a neo-klasické hudby. Slyšitelné jsou tu i lehounké vlivy klasického chansonu. Na podzim úplně ideální! Zahrabat se do nory, tohle dát do smyčky a čekat na jaro... (8,5/10)

TEÓRIA ODRAZU – …a basta fidli?! / Live ‘92 (2024)
- pro mě doposud utajená, undergroundově/alternativní slovenská kapela fungovala na přelomu 80. a 90. let. V roce 1990 nahrála své jediné album. O více než 30 let později vychází dvojalbum, které obsahuje nevydané studiové nahrávky a zremasterovaný živák z roku 1992 a mě padá brada. Posluchače okamžitě zaujme parádní úroveň muzikantů, velká volnost ve skladbě i interpretaci. Plus ironie v rovnováze s vysokou kvalitou, řekněme á la Zappa. U nás možno srovnat, dejme tomu, s UJD, na Slovensku popřípadě s mnohem pozdějšími Chiki Liki Tu-A. Elementy jazzu, rocku, avantgardy - vše ve velice elegantním a odlehčeném kabátě. Velká radost poslouchat!

TREPANERINGSRITUALEN – Diadem of Fire (09/2025)
- T × R × P naskakuje tam, kde skončilo takřka perfektní Kainskult – do přístupnější, pevněji uchopené, ale stále ritualisticky hrubozrnné podoby, která baví jak svou temnou a uhrančivou aurou, tak i primitivním drivem, který koriguje pluzní syntetická rytmika. Titulní skladba je geniální hit, který by zafungoval na šamanské ceremonii i během raveu.

ANAL STABWOUND – Enshrining the Many-Fingered Grasp (EP) (09/2025)
- (další) btdm sólovka multiinstrumentalisty Nikhila Talwalkara, který letos na Brutalu odsypal s Malignancy, nabušil GGG EP Putridity, v 16ti hrál covery Defeated Sanity atd. Přidej Cryptopsy hyperblasty (0% melo/deathcore), špetku Disgorge a další přísady. Originální to moc není, ale trošku soudržnější než DS či větší koule než Malig (i dobrej, neplast zvuk), bez tuposlamu atd. Jako ve 20ti tohle složit a komplet zahrát? Ty kokso, čo ti jebe?! (Bandcamp)

SIR RICHARD BISHOP – Hillbilly Ragas (09/2025)
- další dávka atmo, tech až „math“ americko-indickýho (viz název alba), španělsko-arabskýho aj. brnkání, trsání a tremolování, soudržnější než předchozí Oneiric, kterou jsem taky točil dost (tam i renesance, středověk, jazz, psych divno/dark ambient atd.) a osvěžil jsem i starší a asi nej Fingering the Devil (2006) i něco od Sun City Girls, většina baví dost, příprava na koncert. (Bandcamp)

ABHORRENT EXPANSE – Enter the Misanthropocene (08/2025)
- viz Gába v srpnu. Free/avant-jazz metal i drone doom, špetka btdm, blackened, dark ambient, asi komplet improvizace? V lepších, temnějších částech se to blíží Ehnahre, Pyrrhon, IT, improv. polohám Chaos Echœs, Naked City od Leng tch'e dál, Fantômas, NnMm, Titan to Tachyons, atd. V poslední s hostovačkou Craiga Taborna i volnější Melvins (Hung Bunny) a Asva. Trocha Zorn/Patton srandy a rozsypanosti - tehdy slabší, ale to dobré převažuje. Každopádně zajímavý. (Bandcamp)

ASH MAGICK – Ritual of Anathematic East (08/2025)
- black metal sypec s hodně řezavým, špinavým zvukem, jehož vlivem, ale i disharmoniemi dvou kytar a synthů z toho občas leze divná, místy až zvrácená psychedelie, hlavně v 2. a 3. skladbě to připomíná i Katharsis, Darkthrone (UaFM) i Antaeus, trochu i raw blacky á la Mütiilation, Belkètre, Sortilegia, DNS + jeden z nej ženskejch řevů. Povedly se i dark/ritual ambient až death industrial/noise intermezza. Asi přes půl desky je atmo-melo-melancholičtější, místy slabší, zdlouhavější, ale fajn, bicí naprogramovaný slušně a s trve kvlt zvukem. A těm holkám tureckejm musim fandit už z principu a min. 2. a 3. skladbu doporučuju! (Bandcamp)

PERILA – Omnis festinatio ex parte diaboli est (06/2025)
- spíše temnější ambient s přízračně ženským dub(techno) echo, místy až dream pop vokálem, (post-)industrial zvuky, ruchy i beaty a jiná rytmizace. Příjemný i lehce zlobivý paranormálno (cca FFO: raní A. C. Marias, starší Grouper, YL Hooi, pozdější, jemnější Andy Stott, špetka pozdní Puce Mary, Do Shaska!) (Bandcamp)

RAMLEH – Hyper Vigilance (06/2025)
- spoluzakladatelé power electronics a death industrialu (1982-), od 90s i dnes mix noise, psych, kraut, space, drone, experimental post-rock/punku, ale i ten (post-)industrial a (neo)folk – v různém poměru. Někdy poblíž jejich současníků (nebo FFO) Swans, trošku i Nadja, psychedelická melancholie, ale občas i noise/industriálně zazlobí – třeba v 6. NWA. Hypno, proměny i vývoj, 79 minut je sice kláda i troška post- klišé gradací, ale převážně dobrý. (Bandcamp)

RICCARDO LA FORESTA – ZERO,999… (04/2025)
- perkusionista a elektronik, který kromě bubnování pracuje se zvukem blan, činelů aj. (využívá tzv. „drummophone“) – loudí z nich různé drhnoucí, skřípavé i jiné divnozvuky. Něco mezi spíš temnějším atmo tribal ambientem, drone, post-industrialem, experimentální elektroakustikou a sound artem, jsou tam i motivy. Přispěla spousta hostů – kytaristka Ale Hop, Valerio Tricoli, Anthony Pateras, vokalistka Antonina Nowacka a další. Něco baví víc, něco míň, ale spíš víc, zajímavý. (Bandcamp)

HATEFUL ABANDON – Threat (02/2025)
- mix industrial/noise rocku, post-punku, trocha darkwave až dungeon synthů, špetka ranýho crustu (83-5), v 1. black metal tremolo atd. Dle skladby se to blíží Killing Joke, Godflesh, trochu i starý Neurosis, Laibach, Amebix, špetka Darkthrone a Burzum. Pochmurný i energicky chytlavý. (Bandcamp)

JAMES BLACKSHAW – Unraveling in Your Hands (2024)
- a ještě jeden brnkálista na akustickou kytaru (a ex-basák C93 na I Am the Last...) a příprava na koncert s Bishopem výše. Blackshaw je (tu) melancholičtější, 12tistrunku kombinuje i s ambient, drone a „modern classical“ až post-rock prvky (trošku rozpaky), převážně hodně fajn. (Bandcamp)

CADAVORACITY – s/t (2023)
- starší tip od Gáby, takže (neasi) ultrapřehrocenej brutal death sypec až gorenoise výplach z Indonésie s KOPÁKY! Souhlas s komentem na bc, že je to až (zvráceně) „meditativní“. Škoda debilnějšího blití a i ten kovovirbl by mohl zvonit trošku míň. FFO: Nithing, Excrescence, chlívnější Putridity, pozdní Last Days of Humanity apod. (Bandcamp)

CONCILIUM – No Sanctuary (EP) (2019)
- epic/traditional doom/heavy metal s kytarou a basou (ve až 2. goth zvuk) Grega Massiho z Kayo Dot a s novým bubeníkem Kostnatění. + za hlouběji posazený ženský vokál, blackened akordy v 2/2 1., ritual folk brnkání ve 3., povedený, smysluplný sóla, riffy v pořádku. Cca FFO: Stygian Crown, Candlemass, Solitude Aeternus apod. fajn/dost fajn. (Bandcamp)

SHINER - Believeyoume (09/2025)
- americká post-hardcore kapela, která začínala již v devadesátkách, zní naléhavě a přitom dokáže vytvořit příjemně uklidňující náladu. Deska je melodická, místy až melancholická, songy však mají drive. Ve finále na poslech příjemné písničky, co se mi trefily do noty, jak dlouho nic. (9/10)

CARDIACS - LSD (09/2025)
- tohle je super úlet. Frank Zappa meets Toy Dolls a Faith No More. Teatrální, divadelní prog-punk-rock na LSD. Sborové vícehlasy jedou dvě hodiny bláznivé melodie. Originální kapela začínala údajně už v sedmdesátkách, což je v hudbě hodně hodně patrné, a tohle je nová deska po 25 letech (!). V UK jsou údajně kult. Nedivím se. (10/10)

BY A THREAD - Mirrored Life (09/2025)
- další melodická post-hardcore kapela tentokrát z Kanady. Ostré kytary, sytý, melodický hlas a pulzující flow zní na poslech velmi příjemně. Žádná tvrďárna, ale příjemné rockové písničky, které nejsou vůbec špatné. Do auta ideální. (8,5/10 )

IMPERIALIST - Prime (09/2025)
- další speed-black-thrash hoblovačka, tentokrát z US. Hudba uhání jak s větrem o závod, kytary kvílí, bubny jedou nonstop fofry. Nejedná se však o žádné laciné bordel-sypačky, naopak tohle je pěkně poctivě odmakaná fortelná práce. (8/10)

INNUMERABLE FORMS – Pain Effulgence (08/2025)
- dodatečně se i já přidávám ke gratulantům z minulého měsíce. Krásně zahnívající death-doom s luxusně záhrobním zpěvem a vyšívajícími kytarami cením. (8/10)

I PREVAIL - Violent Nature (09/2025)
- poprvé jen s jedním zpěvákem a klobouček, jak to Eric Vanlerberghe dává a že se zároveň podařilo desku udržet v zajímavé, v rámci stylového průniku až přepestré, mozaice, která ale působí naprosto přirozeně a konzistentně. (8,5/10)

LORNA SHORE – I Feel The Everblack Festering Within Me (09/2025)
- Will Ramos je pan zpěvák a je vidět, že i tak extrémní styl, postavený na bubenických kobercích a sanici lískajících breakdownech, lze dělat hodně pestře. (9/10)

INVALIDNÍ DŮCHOD - Kukly + Křest ohněm (1998/99 - reedice 09/2025)
- ten, kdo mluví o zlaté době české alternativy, zmiňuje jména jako Dunaj, Už jsme doma, projekty Pavla Fajta a podobně. Přitom na konci 90. let vyšel Invalidnímu důchodu ryzí undergroundový klenot Kukly, který se teď dočkal reedice i s následujícím EP Křest ohněm, po němž kapela ukončila činnost. Důchod stmeluje různé inspirace - od českého undergroundu spojeného s básnickou tradicí přes sedmdesátkové King Crimson, art rock nebo různé soubory z hnutí Rock in Opposition. Výsledek je originální, kreativní, poetický. (Youtube)

ABSOLUTELY FREE - Milá tančí (09/2025)
- i když se zdá, že jde o novou ústeckou formaci, čítá protřelé muzikanty. Combo L hrající jazzrock, alternativní Invalidní důchod... Celkově bych Absolutely Free zařadil někam k progresivnímu rocku - dlouhé songy, četná sóla, virtuózní feeling. Avšak je tu prvek, který to narušuje - básnická deklamace Zdeňka Mikeše se do hudby dle mého moc nehodí, respektive jsem tomu stále nepřišel na chuť.

KOMARA - KoMaRa II (06/2025)
- David Kollar, Pat Mastelotto a Paolo Raineri po deseti letech vydávají pokračování ceněného debutu. Trocha spletitých melodií z pozdních King Crimson, jinde zas temnější ambientní elektronika s trubkou (Henriksen, Molvaer). Dvojka je usedlejší a klidnější než předchůdce, ten byl o poznání divočejší a víc free.

GREEN CARNATION - A Dark Poem, part.1: Shores Of Melancholia (09/2025)
- pro mne jedna ze zásadních kapel mého hudebního vnímání vydala naprosto skvělou desku. Kdo má rád progresivní metal, vřele doporučuji.

IHLO - Legacy (09/2025)
- fanoušci Haken, Leprous, Vola, zbystřete!

MOAAN EXIS – Unpredictable (09/2025)
- francouzská digital hardcore úderka se po masírce na Brutalu vrací s krátkým EP.

CANCER VOID – First Metastasis (08/2025)
- OSDM z Prahé. Neslušelo by jim to na Tones of Decay?!

ZATOKREV - ...Bring Mirrors to the Surface (08/2025)
- hutní post Švýcaři do toho zas hardcorově hrábli a mají na desce několik participujících hostů, např. Schammasch, Bölzer nebo Minsk ad., čímž zvuk rozšiřují i blackověji.

IMPERIAL CRYSTALLINE ENTOMBMENT – Abominable Astral Summoning (07/2025)
- červencový tip od DarkXane a vedlejšák Rona Venta (Aurora Borealis) a Mikea Hrubovcaka (ex-Monstrosity ad.). Taková blacková trošku mainstream vyhlazovačka ve stylu Immortal s nádechem Mayhem.

BEYOND MORTAL DREAMS – Devastation Hymns (06/2025)
- Lavadome nevydávají blbé věci. Australani BMD zní jakoby Monstrosity hráli Morbid Angel, tedy kytarově techničtěji, ale temně. Valí to a tlačí i přes hutný zvuk.

HAYDEN PEDIGO – I'll Be Waving As You Drive Away (06/2025)
- Kotkův tip z července. Brnkáníčko brnkání, někdy to zní až jak americký country, ale má to duši a super energii i vibe. Jako bych toho člověka díky jeho hudbě znal.

ALEPH QUINTET – Hiwar (04/2025)
- Kotkův tip z července. Multikultijazz? Žánry tu mluví s žánry, nástroje s nástroji, vše v jazyce jazzu. Úžasná, osobitá, ale především fenomenální deska, která vydrží dlouho.

STEFAN WESOLOWSKI - Song Of The Night Mists (06/2025)
- Kotkův tip z července a další hudba, kterou neumím zařadit :) Post-klasika, modifikovaná elektronika, klávesy, orchestrace, ruchy a charakter filmovýho zvuku.

COUNCIL ESTATE ELECTRONICS – Mirfield (06/2025)
- Kotkův tip z července. Hutný, pulzní, basový, monotonní ruch-elektro od Justina Broadricka.

TENEBRAE IN PERPETUUM - Vacuum Coeli (06/2025)
- tip od Danteze, pak DarkXane a naposledy Vaněny. Místy to kytarově docela hezky skřípe i sype, místy bych ale dost krátil, protože některých repetic je až nad hlavu. Zjednodušeně řečeno, extrém pro fans Ved Buens Ende?

UULLIATA DIGIR – Uulliata Digir (01/2025)
- groovy avantgardish post-prog z Polska, který jsem už zaregistroval na začátku roku, pak mi ale zmizel z hledáčka, na kterém se objevil díky jejich předskoku pro Kayo Dot.

GORGING SHADE – Inversions (2024)
- na tenhle prog blackened death vedlejšák Canvas Solaris mě tenhle měsíc natáhl AddSejtn, a vy byste se měli nechat taky. Zmatlejte do sebe Opeth a Emperor, přidejte progy kytary Cynic a Canvas Solaris a dostanete GS. A když budete poslouchat pozorněji, objevíte si v tom mnohem víc než vyřčené.

SOEN – Memorial (2023)
- s novým singlem Primal jsem se vrátil i k předchozí desce a zas si připomněl, že je z tý kolonky „přeceňovaná kapela“ musím vyřadit, protože jde o fakt příjemný prog.

AZUSA – Loop of Yesterdays (2020) & Heavy Yoke (2018)
- mozky (kytara a bicí) Extol, Liam Wilson (basa Dillinger a dnes i In Flames) plus Eleni Zafiriadou u zpěvu i křiku. Samozřejmě prog a Extol z toho smrděj až na půdu.

AKKAMOTH - Suffering of the Soul (08/2025)
- ultra temný, údajně švédský, symfonický industriální “black” metalový projekt, který ovšem ani na Metal-Archives nehledej. Po únorovém debutu letošní druhé album, tak jen doufám, že na Bandcampu třeba neřádí nějaká digitální bestie. (8/10)

ANFAUGLIR - Akallabêth (06/2025)
- druhé album téhle tolkienovské dvojky Grisse a Lorda Bauglira z Connecticutu pod křídly Debemur Morti. A pouhá dvě alba za víc než dvacet let existence. Symfonický black metal zásluhou jiných slavných těles je spíše červeným hadrem, zde navíc s naprogramovanými bicími. Ale tak tady se to nechrlí komerčně jako na běžícím pásu, ale snad i z uměleckého přesvědčení. (7/10)

ARA SUBVERSOR - Retribution EP (08/2025)
- floridští militanti po svém plnohodnotném debutu v roce 2023 přináší další ochutnávku  necelé dvacetiminutovky nekompromisního obhroublého black metalu na epéčku. Pátý track je cover od nikoli norské, ale americké Gehenny. (8/10)

BESTIA - Behold the Reign of the Black Sun (08/2025)
- polský satanistický duet po pěti letech zpět na druhém zběsilém válu. Tohle si radno nechat líbit. (7/10)

FELL OMEN - Caelid Dog Summer (08/2025)
- Řek Dimistris aka Spider of Pnyx po únorovém debutu vyrazil oděn v rytířské zbroji v srpnu na druhou motorkářskou jízdu s blackpunkovou odrhovačkou. Zábavovka k pivnímu dýchánku v helmicích. (7/10)

GOLGATA - Själabod (08/2025)
- ač již čtvrtá řadovka dvou švédských blackových melodiků za posledních sedm let, slechnuto až nyní. Příjemné rozjímání s dobře padnoucí švédskou lyrikou v paganském hávu dokreslující přírodní atmosféru. (7/10)

HJAAL - A Forlorn Dawn (7/2025)
- argentinský multiinstrumentalista Francisco a vokál mistr Simon na svém druhém albu pokračují v produkci jednoduchého medieválně melodického blacku. K denní poslechové kulise jako když najdeš. (7/10)

LUTEMKRAT - The Eternal Resonance of Death (08/2025)
- brazilský Wolf Lutemkrat oživuje svůj jednočlenný projekt a navazuje na již dosti fousatý debut z roku 2007. (7/10)

MEDIEVAL DEMON - All Powers of Darkness (08/2025)
- aténští po svém réunionu v roce 2018 překypují aktivitou a tak světlo světa spatřila již čtvrtá porce melodického helénského black metalu nové éry sestavy, ovšem v tradiční úkloně prastarému oltáři tesaného v devadesátkách. Páté album je orchestrální velkolepou prezentací starobylého rituálu. (10/10)

NIHILVM - Ancient Cosmis Emanation (07/2025)
- vydařený debut čtyř Poláků z blackdeathových vod, dokonce podáváno v rodné lyrice. Produkováno Mikolajem z Mgly a Kriegsmachine. (7/10)

NÖDTVEIDT - The Birth of the Dark Light (06/2025)
- Bulhar Nikolay Velev projevuje svůj neutuchající obdiv ke své modle vcelku stejně bravurně jako na loňském debutu. Koneckonců název “kapely” hovoří za vše :-)

PAGAN ULVER – Obsidian Flame of thy Offering (08/2025)
- debutní raritka marocké poměrně syrové prezentace ranku symfonického black metalu. (8/10)

RAUHNÅCHT - Zwischenwelten (08/2025)
- rakouský sólový tulák Stefan Traunmüller německy napopáté oslavil patnáctileté fungování projektu další dávkou legendami protkaného pohanského blacku valícího se v pomalém tempu mezi světy v atmosféře alpských vrcholků, ve kterém nechybí horští duchové ani čarodějnice. Mytická strážkyně Perchta na obalu zvoucí do tohoto světa hovoří za vše. (7/10)

TEMNIAK - Zakliaty les (08/2025)
- bratislavský jednočlen Temniak aka Svjatovid ve vlastní režii vyprodukoval již třetí epickou atmosféru vanoucí z karpatských lesů a roklin. Ryzí neotesaný black metal s hypnotickým feelingem, chytlavou kytarou a sedí k tomu perfektně i slovenština. A skvělý obal navrch. (8/10)

VALDRAGUE - Orphelins de l’Acadie (08/2025)
- debut quebeckého multiinstumentalisty J. Larché coby sirotka z Akádie s tímto projektem (točí jich totiž sám několikero). Průměrný lidovkový black metal ve francouzštině s přehuleným exaltovaným vokálem, který buď zaujme, nebo strašně sere. Jinak borec to tam valí i na mandolínu, třeba v pátém tracku mezi měsíci a sluncem se pěkně rozparádí. (5/10)

KIRK WINDSTEIN – Ethereal Waves (09/2025)
- druhá solovka Kirka z Crowbar, první byla možná víc sevřenější, ale asi to bude chtít trošku víc worshiperských poslechů, zvuk docela mate.