Kdy: pátek 5. září 2025
Další reporty: čtvrtek, sobota

Páteční den byl po čtvrteční jízdě klidnější. Jednak ani festivalový program nebyl tak našlapaný, abychom zde byli celou dobu od samého začátku, ale ani počasí nebylo úplně přívětivé. V pátek, vlastně jako jediný den od středy do pondělí, v Kodani chcalo, a tak to na přehnanou turistiku nebylo. To nás ovšem od objevování města úplně nezastavilo. 

Když je moc vedro nebo chčije, i sataňizta zamíří do kostela, kde je překvapivě sucho. Grundtvigs Kirke v severnější části města lehce připomíná Hallgrímskirkja v Reykjavíku. Zvenku vypadá skoro betonově, uvnitř hodně minimalistický (kromě vstupu jsem tam nenašel jediný kříž). Naopak Frederiks Kirke v centru je více monumentální, s obří zdobenou kupolí. Do obou je vstup zdarma.

A byť to vzhledem k hodně brzkému startu nebylo úplně v plánu, nakonec jsme to cestou přes ubytko a na další jídlo vzali kolem klubu, abychom se podívali na kamarády z CANCER VOID. Jejich účast na festivalu byla potvrzena na poslední chvíli, když už byl Killtown vyprodaný. Dostali ale možnost zahrát jako první páteční kapela, a to na venkovní Byhaven stage, což mě samo o sobě zajímalo, jak tam jejich materiál vyzní.

Jako první mě ale překvapí, kolik lidí je ve čtyři odpoledne venku i přes nepřízeň počasí sleduje. Byť furt lehce pršelo a třeba já se šel brzo schovat pod deštník, před pódiem měli vcelku plno. S tím zvukem to bylo však trochu rozpačité. Tak dobrý sound jako třeba na velkém pódiu na Chaos Descends rozhodně neměli. Furt zde sice jejich hudba fungovala, ale oproti čtvrtečnímu programu rozhodně nevyčnívala.

Jo, tak trochu jako kdybys koukal na gig venku v Modré Vopici. Na kapelu, co ani nebyla na plakátu, ale předvedli dobrý výkon. Škoda, že nezněli o poznání hutněji. Když se sypalo a grcalo, bylo to ještě ok. Ale zrovna doom pasážím, které mě na jejich předchozích koncertech bavily vždycky nejvíce, zvuková limitace celkem uškodila. Místo hrnoucího tlaku to znělo trochu jako tranzistorák. Ale říkám, na první kapelu, na venkovním podiu a ještě k tomu za blbého počasí gut. Odezvu sklidili Cancer Void poměrně dobrou.

Když už jsme byli v areálu festivalu, nakonec mi to nedalo a šli jsme se kouknout i na kus GALVANIZER. Tyhle Finy jsem viděl snad už třikrát a v minulosti mě vždy bavili, tuším hlavně jejich první gig na Sedmičce byl cool. A byť to i tentokrát sypalo dobře a zvuk měli rovněž v pohodě, extra silný dojem na mě nezanechali. Jednak kámo, pokud na tomhle festivalu vylezeš na pódium v plážových šortkách, to fakt musíš být Fin. A hlavně mi přišlo, že Galvanizer hrají čím dál méně grindcore a více death metal.

Těšil jsem se hlavně na death grind palbu, ale dostal jsem ve výsledku spíše střednětempé džn džn. I ten zvuk neměli nějak řezavý, aby nakládal, ale prostě deathmetalový průměr. Objevily se i vyloženě pomalejší pasáže, což teda taky neva, ale prostě účinek byl tentokrát nula. Škoda, přitom v minulosti mě bavili. Teď si holt asi jen odskočili z plážového volejbalu zahrát trochu zaměnitelného metalu.

V tu chvíli si tedy řekneme, že metalu nám zatím stačilo a jdeme na večeři. Volba padne na prodejnu sendvičů Smagsløget, kde vám připraví solidní zapečenou nálož. Hlavně místní Flæskestegssandwich byl totální porno. Následující dvě kapely přeskakujeme a raději se věnujeme odpočinku s pivem. Koupit si omylem plecha, který měl přes 10 %, byl sice odvážný tah, ale vlastně mi docela zlepšil den. Vybírat si plechovky podle hezkého obrázku na obalu místo voltáže is the only way!

V pátek jsem opravdu potřeboval vidět až Mitochondrion v devět hodin, ale když už jsme se vrátili do klubu s lehkým předstihem, dáváme aspoň závěr PURULENCY na malé stage. Přesně jedna z těch kapel, kde bylo narváno, že se tam nedalo hnout a stáli jsme namáčklí jako sardinky někde u merche, ale kámo, i tam měli fakt naprosto výborný zvuk! Inspirace svinstvy typu Demilich, Demigod nebo Incantation zjevná, ale nakládalo to. 

Na to, že borci mají venku jen jedno demo, koncert zahráli parádní. Tady palec hore Danielovi, že na Killtown podobně malé, ale skvělé kapely dotáhne, aby ukázali světu, co v sobě mají. Doom pasáže fungovaly, riffy taky, k tomu hodně hlubinný vokál. Žánrově to sice možná nějak extra nevyčnívalo, ale tu inspiraci Lovecraftem jsem jim rozhodně věřil. Velmi dobře odvedená práce, kde vše podstatné bylo správně. Solidní necelá půlhodina a asi nejlepší kapela, co jsem zatím na spodním pódiu viděl.

Konečně ale přichází čas na mou hlavní páteční kapelu. O nové desce kanadských MITOCHONDRION jsem se na Marastu docela rozepsal a i s odstupem času si stojím za tím, že se jedná o nejlepší dílo, které v rámci technického bestiálního black/death metalu vzniklo za dlouhou dobu. Prostě jedna z mála desek, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat a která ani s opakovanými poslechy nepřestává překvapovat a nakládat. Těšil jsem se tedy na to, jak novinka naloží v živém provedení a rovněž jaké skladby z Vitriseptome Kanaďané zahrají. 

Má představa ideálního setu pro Killtown byla hromada těch nejsilnějších válů z novinky doplněná třeba o jeden či dva starší songy, což jsem ve výsledku i dostal. Vlastně bych se nezlobil, kdyby z Vitriseptome poskládali úplně celý setlist, ale vlastně fajn, že zařadili i skladby ze starších nahrávek a potvrdili, že i starý materiál vedle toho nového v ideálním nazvučení funguje velmi dobře. 

Začalo se, jak jinak, než Increatum Vox. Stejně jako loňskou monstrózní desku, i koncert tento otvírák odpálil velmi mocně. Nechci říct, že to znělo fakt jako z alba, protože přidaná hodnota v živém provedení rozhodně byla. Ale Mitochondrion měli hned od začátku perfektní zvuk, který byť byl přesně dle jejich modelu správně špinavý, furt v něm šly krásně konkrétně slyšet obě kytary. K tomu naprosto masivní a pro subžánr hodně promyšleně zahrané bicí a tři vokály. Tady bylo okamžitě jasné, že to bude o několik tříd lepší než jejich koncert ve Vopici před 11 lety (na který však kapela, hlavně díky výborné odezvě fanoušků, dodnes ráda vzpomíná).

Tady ovšem jela drtička na kosti nonstop. Riffy makaly, sóla táhla, bicí nakládaly. Bestialita koncertu Mitochondrion vládla, ale tady se fakt nebavíme o nějakém tupém war metalu. Přístup Kanaďanů je na žánr mega progresivní a technický. Na svůj původ a inspiraci bohy války, případně nadvládou válečného kultu nezapomínají. Nejvíce to jde slyšet hlavně ve vokálech. Oba kytaristé se přeřvávali prakticky nonstop a občas se k nim připojil i baskytarista Sebastian. Hlavní vokál ale patřil Shawnovi, který vzýval smrt svými mocnými vdechy. Nick jej naopak téměř nonstop doplňoval spíše řevem. Skoro nikdy však unisono, prakticky vždy individuálními vokálními i textovými linkami.

Celý koncert byl naprosto výborný, The Erythapside, The Protanthrofuge, dokonce i Eternal Contempt Of Man z debutu nebo Insummation z EPčka Antinumerology. Co si ale budeme nalhávat, absolutní vrchol přišel v druhé půlce setu, kdy Mitochondrion zahráli Flail, Faexregem! Stejně jako na albu, i naživo to Kanaďané touto gradující skladbou s mega-mocným zaklínacím závěrem úplně zabili. Jo, zde jsem fakt nadšený, že zrovna na tuhle jedenáctiminutovou mordu nezapomněli. 

Závěr v podobě Trials z Parasignosis byl už jenom krásným bonusem a já po tomhle mohu odejít spokojeně na pivo, protože i jen kvůli samotným Mitochondrion mělo smysl na Killtown letět. Snad se v dohledné době dočkáme nějakého dalšího evropského koncertu. Členové kapely mi při příjemném pokecu řekli, že by se rozhodně vrátili i na další festivaly, tak třeba se Prague Death Mass, Brutalu nebo Celebrare Noctem a dalším podaří je v následujících letech přitáhnout.

REVERENCE TO PAROXYSM to po tomhle mají setsakramentsky těžké. Reálně nevím, co by museli hrát, abych jim po Mitochondrion věnoval plnou pozornost. A vzhledem k tomu, že do nás tlačí jakýsi gore death, který je poslední dobou čím dál více zaměnitelný, brzo odcházím. Přišli mi navíc jako docela slabší demoverze čtvrtečních Corpus Offal, ovšem ještě více taneční a grcací. Navíc vím, že budou hrát taky v Praze před Caustic Wound, takže je hned za týden uvidím znovu. Riffy tam sice byly, ale i slabší místa, kdežto ostatní kapely, na které jsem se šel účelně podívat, makaly nonstop. No co, čas na piva. 

Ani MAUSOLEUM, kteří hráli následně nahoře, nevěnuji až tak moc pozornost. Vím sice, že zde hrají členové Morpheus Descends, na které jsem v sobotu zvědavý, ale tohle je prostě až moc dědečkovský death metal. Určitě nejnormálnější kapela, co jsem na hlavní stage za celý festival viděl. Death asi v pohodě, ale nic extra vyčnívajícího. Upsa upsa jede, zahraný dobře, zvuk opět dost gut, ale důvod poslouchat celý set rozhodně nemám, takže se jde raději znovu odpočívat a nabrat síly na poslední dvě kapely.

Na Kanaďany CEREMONIAL BLOODBATH, jakožto opravdu jediného čistokrevného zástupce war metal žánru na festivalu, se ale pochopitelně podívat jdu. Přiznám se, že před festivalem jsem kapelu vůbec neznal. Něco jsem o nich zjistil až po oznámení, že jedou turné s Antediluvian. Z několika ukázek, co jsem slyšel, ale nezněli marně. Navíc zde působí členové Grave Infestation a Ahna, tak se o úplně nezkušené hudebníky nejedná.

A byť war metal jest, tupost jest rovněž, nemohu říct, že by mě Kanaďané zrovna odpálili. Díky své žánrové primitivnosti na deathmetalovém festivalu určitě vyčnívali, což ale furt neznamená, že to byla dobrá kapela. Už frontmanova snaha o Black Witchery image, když vedle něj stojí borec s dredem uprostřed čela, o něčem vypovídá. Řeknu to asi takhle, kdyby Ceremonial Bloodbath hráli třeba v Berlíně na Never Surrender, tak se mezi ostatními opravdu kvalitními war metaly totálně ztratí.

Opravdová agrese zde zkrátka chyběla. Sračka to sice nebyla, ale pořádný námrd taky ne. Nejzajímavějším prvkem kapely je ženská za bicími, která docela sypala. Ale čím déle je poslouchám, tím více mi připadá, že to je spíše tupý gore metal než opravdový rage. Sorry, ale i primitivní a násilnou hudbu musíš mít v krvi, abys ji uměl zahrát pořádně. 

To poslední ANTEDILUVIAN byli naopak úplně jiný kafe. Ne sice, že by to s agresivitou nějak extra přeháněli, jejich hudba stojí trochu na jiných principech, ale šlo okamžitě poznat, že pro své provedení black/death metalu rozhodně mají vlohy. I oni sice hrají dostatečně primitivní barbarismus, který zní jako nějaký neandrtálský metal v padající jeskyni doplněný grckami z hlubin, ale zvlášť, když je člověk poslouchal v únavě, kdy téměř padá na hubu, působili až surreálně.

Je to už sice nějaký pátek, kdy své lebky a další kosti vyměnili za černobílé přehozy, které vypadají jako nějaké závěsy po babičce a k tomu připojili černobílou projekci. A byť se přiznám, že sám úplně nechápu, co přesně má tohle symbolizovat, vlastně to působilo velmi efektně. Projekci měla kapela za sebou dostatečně obrovskou a místy díky svým ohozům s ní téměř splývala. Zbytek světel byl poté dostatečně minimalistický, aby černobílý vizuál nějak přehnaně nenarušoval. 

Co se zvuku týče, šlo na Killtownu poznat, jak zde má každá kapela individuální péči. Třeba na to, jak měli Mitochondrion obří zvuk bicích, škopky Mars Sekhmet naopak zněly, jako by hrála na kameny nebo duté lebky. Půlila je ale vší silou. A byť nemám nic proti 007, věřím, že tam mohl koncert Antediluvian rovněž skvěle fungovat, fakt nevěřím tomu, že by tam mohli vyznít až tak NEmocně jako zde. Jo, sice to znělo jako zahrané v jeskyni, efekty byly nejen na vokálu, ale snad na všem, i tak ovšem šlo vnímat ty pokrouceně hnusné riffy a jak v dálce někoho surově vraždí.

Zároveň vlastně cením, že pořadatelé festivalu nakonec nedali žánrově spřízněné kapely hned po sobě. Jo, chvíli jsem si říkal, jestli by nebylo lepší mít Portal hned po Impetuous Ritual a třeba Antediluvian po Mitochondrion. Ve výsledku ale dobře, že si člověk mohl oddechnout, naladit se na něco jiného a pak se opět nechat pořádně znechutit, což se Kanaďanům na konec dne fakt povedlo.

Reálně si říkám, kdy jindy by měli zrovna Antediluvian hrát, než jako úplně poslední? Vidět tohle příčetný a za střízliva by asi úplně nešlo. Ke složení téhle psychopatické hudby borci beztak berou nějaké drogy, ale těžko říct jaké. Na to, jak Timothy při prodeji merche působil jako sluníčko, na pódiu pouze cení zuby a mění se v bestii. 

A byť Antediluvian hráli docela dost krátkých songů včetně těch úplně nejstarších, stejně si říkám, že nikdo normální nemůže z podobné hudby poskládat více než hodinový set a ještě s ním vyrazit na více než dva týdny dlouhé turné. Totální výmaz, ale jestli si něčím rozjebat mozek ve dvě ráno na konec festivalového dne, tak přesně tímhle.