Kdy: 12. červen 2025

Kde: ATC Brodský, Červený Kostelec

Report: pátek / sobota

středa 11. červen 2025

mrkvivit: Tak nám začal šestnáctý ročník tradiční veselice na břehu Brodského rybníka. Zde jsme shrnuli několik důvodů, proč se letos na festival vypravit. Nastal čas si ověřit naše předpoklady v praxi.

Do areálu vcházím chvíli před osmou večerní a vyrážím na první inspekci. Akreditace vyřízená během chvilky, ještě nabít pár drobných na náramek a dovolená může začít. Na první pohled se zdá být všechno tak, jak jsme zvyklí: pódium stojí na svém místě, stánky též. Výčep, merch i absinthová limonáda otevřeny, relaxační zóna v zadní části pláže také připravena. Na místě je už slušný počet nedočkavců, kteří si užívají komfort nově otevřené restaurace. Loni byla během festivalu ještě obehnaná plotem a probíhaly tu rekonstrukční práce. Letos přibyla před restaurací i venkovní terasa, která nahradila posezení, co bývalo v prostoru před pódiem a při vystoupeních větších kapel trochu nešikovně zavázelo v širším perimetru kotle.

Potkávám první známé, padají první chutná (nealko) pivka. Cenovky Primátora jsou stále mezi 45,- za klasiku a 50,- za speciály, což je festivalové unikum. Vše je v běhu, předpověď počasí na další dny optimistická. Jediné, co ještě schází jsou kapely.

AddSatan: Na CZDF jsem byl už dvakrát jako účinkující, dojmy: fakt pěkný místo, pohodová atmosféra bez shonu a přebíhání, šlapající organizace, ok pivo za rozumnou cenu atd. Až letos ale pořadatelé poskládali i pro zmlsance jako jsem já, dostatečně zajímavý čtyřlístek kapel, který mě tam vytáhnul i jako návštěvníka.

Počasí ve čtvrtek a pátek přes den ideál – 20 stupňů, svěží vánek, večer a v noci to bylo sice na mikinu i slabší bundu, od rybníka táhlo, ale v pohodě. Hodně potěšil objev svařeného zázvorového piva (70,-) – šmakovalo, zahřálo a pomohlo dokurýrovat nachlazení z víkendu (nechrchlal jsem tam zdaleka sám). Nealko i 10° Primátor byl taky ok, ale měl jsem jen po jednom od každého.

U areálu lezu z busu až v půlce setu Ingrowing. Odbavení proběhlo fofrem, nemile překvapil poplatek 400 Kč za stan - jasně, moje chyba, měl jsem si to na stránkách přečíst, ale nějak s tím na festivalech spíš nepočítám. Ale vzhledem k tomu, že je to kemp, tak to asi dává smysl… no nic, k muzice.

čtvrtek 12. červen 2025

mrkvivit: Před polednem se po roce konečně rozjíždí šestnácté kolo “naší-vaší veselice”. Všechny stánky v plném provozu, ve stanovém městečku se to hemží. V rybníce zatím jen vyhlášený otužilec Milan - dnes ještě slunko tolik nepeče. Posluchači obsazují “skyboxy” na zbrusu nové terase u hospody. Odsud je parádně vidět na stage a přitom se nemusíte bát, že vám někdo v zápalu tance drcne do pivka. První fans se shlukují před pódiem…

Festival otevírá sympatická čtveřice TREDIS-HARM-ANY. Produkují death metal víceméně britské školy, kterým určitě neplánují posouvat žánrové hranice. Skladby plynou v pomalém až středním tempu s občasnou sypačkou. Dvě kytary většinou riffují unisono, sóly se nezdržují. Zpívající kytarista disponuje hlubším growlem. Zvuk je čitelný, ale zpočátku poněkud krotký - až později docela řeže.

Pardubičtí PLÁN TO KILL s argentinským frontmanem Javierem, který zpívá španělsky, zařazují vyšší rychlostní stupeň a servírují šlapavý crossover-groove thrash. I tahle banda zůstává věrná časem prověřeným postupům, ale oproti předchozí kapele je rytmicky rafinovanější. Dočkáme se prvního kytarového sóla letošního CDF a taky prvního circle pitu. Charismatický a energický Javi si brzy získává publikum, které kapele energii poctivě vrací. Vím, že kluci z kapely se mnou nesouhlasí, ale za mě by se do sestavy vešla ještě jedna kytara.

Po dvou oldschoolovějších setech přichází skok do modernějšího módu. NEUROTIC MACHINERY stavějí na soudobých deathmetalových základech s občasným corovým zhoupnutím. Zvuk je sice zpočátku nepřehledný, ale brzy se pročistí a dostáváme čitelný, přitom nakládající válec. Skladby jsou pestré, dobře napsané, s častými změnami tempa, okořeněné sem tam lehkou disonancí. Poslední tři songy zahrané “na staré kytary” jsou více groovy a s melodickými riffy.

AWRIZIS jsem měl po posledním koncertním setkání před lety zafixovanou jako poměrně nevýraznou, ale za tu dobu udělali slušný kus práce. Teď je jejich přímočarý melodeath skandinávského moderního střihu, včetně death’n’rollových vsuvek, naživo opravdu fajn. Pódiová prezentace a práce s publikem výborně funguje. Určitým problémem je využívání kontinuálních backing tracků, kdy frontman ne vždy stihne v pauze říct vše, co měl na srdci. Na druhou stranu set uhání bez prostojů a neztrácí drive.

Warpaintem okrášlení Mexičané ARMADA servírují svižný old school death metal s blackened kořením. S ničím se extra nepářou a svým živelným nasazením mají diváky brzy v hrsti. Místy je to opravdu slušná nakládačka. Kapela vyvíjí neustálý tlak, nezdržuje se žádnými prodlevami. Hudebně žádná revoluce, ale naživo to funguje, a to je v tomhle případě hlavní.

Českobudějčtí legendární grindeři INGROWING nastupují se suverénním mazáckým setem, který poskládali ze skladeb od ultrastarých demáčů až po věci z chystané, dlouho očekávané desky i nejrůznějších splitek. Jeden flák ze splitu s Disfigured Corpse je věnovaný Hadgimu stojícímu pod pódiem, který Vlakinovi novou desku nevěří. Ten uvádí jednotlivé rubanice svým charakteristicky “frackovitým” stylem.

AddSatan: Z INGROWING stíhám jen asi 4 kousky, kytara špinavá - až moc, v sypačkách jsem spíš tušil, než slyšel, co hraje, v tupačkách a pomalejších jakž takž, ale zvuk slabší, nebo jsem ho nenašel? Vlakin mi přišel nějak vyřvanej, ječák měl kdysi lepší, growl furt v pohodě. Zazněla i titulní ze Sunrape (jedna z mých prvních i nej grindcore desek – Phobia jsem na Papírně 2003 viděl díky tomu, že jsem tam šel na grind z Budějic :) ). Sypalo to, ale snad se někdy poštěstí v lepší zvukové konstelaci.

mrkvivit: Máme tu další zástupce dávných časů. Slovenští brutal deatheři SANATORIUM svůj set pojímají se zdánlivou nonšalancí, ale masakrují solidně. Jsou ten typ kapely, která nemusí a nechce nikomu nic dokazovat a dobře se na pódiu baví. Kotel sice mírně prořídl, ale odezva je o to srdečnější. Zvuk pěkně nakládá. Na závěr setu pánové podladí struny a odprezentují dvě ležérní novinky ze zkušebny.

AddSatan: Při SANATORIUM stavím stan, v kempu zněli snad i líp, čistěji, než když jsem došel na pár skladeb před pódium. Písnička „Ukaž čo si za kokota!“ (?) pobavila a prostě spíš takovej zábavovej oldschool i brutal death, trochu Cannibal Corpse i death/grind. Občas i slušnej nápad, lehounce techničtější či písk/skřípanec, ale většinou spíš vidle. Vokalista párkrát zabral s guturálním „üüü“, ale převážně nevýrazně huhlal. Myslím, že + za kopáky (čvachtu min./bez?). Poslouchat se to dalo, ale jinak nic moc.

mrkvivit: Další slovenští reprezentanti DOOMAS nastupují v lovecraftovských maskách a hábitech. Set začíná docela tajemně až mysticky. Denní světlo a horko ale bohužel efekt dost snižují. Po prvním kousku jdou černé kutny dolů. Kapela hraje směsici zkomponovanou z deathu, doomu a načernalé esence. Budování tajemna je celkem v kontrastu s bodrým moderováním a hecováním. I hudba samotná je tímto “nešvarem” prodchnutá. Velmi zajímavé atmo-pasáže střídají skoro bigbítové motivy s tušeným vlivem folklórní melodiky. Publikum je ale spokojené.

AddSatan: „Kapela DOOMAS len pre vás, dopiče!“ a pár dalších pičovacích hlášek úsměv sice vyloudilo, jen nevím, jak to má jít dohromady s tou jakože tajemnou Cthulhu stylizací, foghorn intrem atd. Zpočátku mi to přišlo jako né úplně marnej pokus o něco směrem k The Ruins of Beverast či podobně valivýmu atmo death/doom/blacku, i dál sem tam ok pasáž, ale ty se třískaly s romantičtějším melo doomem a tupějším rock/metal hoblingem. Pseudochorálový sampl klávesy a slabej growl spíš iritovaly, divná směs. Zvuk (i kopáky) asi ok, hudebně spíš nebavilo.

Nacrustle/d-beatovej Motörhead´n´roll od MALIGNANT TUMOUR je sice taky lidová veselice, ale tady zvládám přistoupit na pravidla hry. Oproti předchozím kapelám je to konzistentní, šlape to, energie mají na rozdávání a i tím, že jsem je neviděl snad přes 15 let, tak mě docela bavili. Vlastně furt stejný, Clearance of Century, Earthshaker, We Are the Metal a další šlágry valily jak cyp, kopáky kopaly, dobrej, říznej zvuk, ok vokál, hlašky v kratkozobakštině taky fajne, kotel zvěřil, lidi singalongovali, z bass beden stagediveovala cca pětiletá holčička atd. Prostě fajn party.

mrkvivit: I mě MT bavili - je to perfektní kapela k poslechu a hlavně k tanci pro tenhle typ festivalu. Čiší z toho léto, pivo a párty. Užívá si to i kapela. V jeden moment je Bilos Šimkovým trdlováním dokonale odrovnaný, místo refrénu se chechtá, ale na kytaru to uhraje.

AddSatan: Ovšem s DEAD CONGREGATION vylítla laťka setsakra vysoko a juchandu vystřídala temně majestátní i útočná death metal nálož v Inca/Immo/MA duchu. Řekové se po chvíli vazbení začali rouhat s Quintessence Maligned, Hostis Humani Generis a Morbid Paroxysm. Zvuk makal ve valivých a death/doom tempech vzorně hned od začátku, v blastech kytary místy přebíjel virbl, postupně ale lepší, záleželo i na výraznosti linky/riffu – výjezdy výš vyzněly dobře, hlubší, hučivější hůř. Škoda trigger čvachtkopáků, vepředu i bas/kopy, dál od pódia víc čvacht, ale lepší kytary, šlo to pozičně vycentrovat. Technicky naprosto v pořádku - i co se týče nového, mladého live bubeníka a kytaristy.

Došlo i na novou věc Dismal Realms - dobrý, ale snad budou na novince i zajímavější kusy. Pak myslím ještě stará vypalovačka Vomitchrist a 1 nebo 2 další, už nevím. Nejsilněji zapůsobila Only Ashes Remains – parádně vystavěná, promyšlený, “příběhový” sóla, tam i mrazík přejel. Teeth Into Red na závěr taky převážně pecka, nevadilo by ji zkrátit o „orientální arabesky“ a opakování, ale nějakou atmo hodnotu to má. S titulní Promulgation naopak opět trošku padal řetěz („Agalloch smutnění”), tu bych vynechal. K úplný spokojenosti mi naopak chyběly Nigredo a Schisma. A Anastasisův záhrobní growl je sice kvalitní, ale trochu monotónní (McEntee později lepší). Ani na čtvrtý pokus mě DC úplně „nesundali“, byť silný místa opět byly, celkově dobrý a dost možná zatím nejlepší (Matrix 2013 v závěsu?).

mrkvivit: Chlad se k večeru šíří nejen od rybníka, ale i z pódia. Řekové DC do nás valí temnou odnož death metalu. Repetitivními monumentálními riffy se proplétají pestré vyhrávky a sólíčka. Velmi slušná je i pódiová prezentace.

David Vincent a Pete Sandoval si s TERRORIZER dávají první ze dvou svých společných CDF koncertů. Tentokrát Dave trochu inkognito jen na base. Podává se old school grindcore made in USA, což není zrovna žánr, který bych extra vyhledával a dokázal plně docenit. Nicméně už jen z respektu k výše zmíněným zůstávám na celou sadu, i když poněkud ztrácím koncentraci. Sandoval na bicí nakládá jako mladík, jeho hra je variabilní a pořád něco vymýšlí.

Zkraje vystoupení se mi zdá, že jsou nějaké potíže na odposlechu (?) kytaristy a ten vypadá celkem nasupeně, ale rychle si to sedá a kapela sází sebejistě jednu palbu za druhou (až na jeden zásek ke konci, kdy se jedna skladba trochu rozsype). Zamrzí také stále patrná jazyková bariéra, kdy i celkem jednoduché otázky zůstávají tak trochu viset ve vzduchu a chudák nebožtík Jesse Pintado si moc bouřlivý tribut nevyslouží.

AddSatan: Většinu setu TERRORIZER si užívám z prvních řad, zvuk tam měli překvapivě dobrý hned od začátku, kytara Richieho Browna (hraje i v I Am Morbid) řízná, Vincentova basa drnčela i hutnila, všechny nástroje převážně dobře čitelné. A vepředu i úderný kopáky (dál od pódia víc čvacht). Docela jsem čuměl, jak si to šlachovitej dědek Sandoval v 62 letech (!) dává – jako ty sypačky i koberce, filly atd. byly hodně suverénní, přesný, rytmičák trestal, žádný šimrání (i dobře nazvučenej) – klobouk dolů!

Drtivou většinu setu – tj. celý World Downfall + pár novějších odehráli parádně, sehraný, feeling, (skoro?) všechno. Jak už zmínil kolega, jedna z novějších skladeb (předpředposlední) se jim rozpadla hned na začátku, tak jí dali znova, ale co chvíli jí zas jebali, až to zpěvák vyfuckoval a nedohráli jí – haha, měl jsem z toho škodolibou radost! Ale jinak vše ostatní v pořádku.

Tvorbu Terrorizer spíš uznávám a mám docela rád, než nějak uctívám, jako na albech začnou být postupně ty crust/grind riffy/rytmy trochu kolovrátkovitý, ale co chvíli to nějakej nápad nebo sypec oživí, vlastně mě to bavilo víc než jsem čekal, dokonce i párkrát mrazík přeběh (hlavně v Dead Shall Rise!), což se mi u grindcoru nebo death/grindu stává fakt výjimečně. Jako slabší článek mi přišel novic Brian Werner – většinu sice odeřval dobře, ale občas se hůř (ne)trefil na mikrofon, nebo řval málo a zanikal. Zato v pauzách byl slyšet až moc – hecovat mohl míň, asi i proto byla možná odezva na „zařvěte pro Pintada“ už slabší, byť spíš lidi nerozuměli nebo neznali. Oscar Garcia, který spolu s Nausea hrál skladby Terrorizer ve Vopici (2013), to odeřval líp, autentičtěji a bez zbytečnej keců. Ale i tak - jo, dobrý, něco i hodně, rád jsem je viděl a slyšel.

mrkvivit: To nejlepší nakonec. Vrcholem prvního dne se stávají INCANTATION. Na začátku setu jdu pro pár fotek dopředu s tím, že si pak najdu místo s ideálním soundem, ale nakonec mě síla Inca přiková na místě a já se nechávám unášet proudem majestátního death metalu. Je radost dívat se na kapelu, která se hraním pořád baví a vnáší nadhled i do ortodoxního žánru. Frontman John McEntee navíc oplývá silným charismatem a nemusí mezi skladbami ani nic moc vykládat, aby přitáhl a udržel pozornost. Zvuk je kupodivu i v prvních lajnách dobrý - vše je slyšet čistě, jen virbl je trochu víc, ale počítám, že dál od pódia to mohlo být fajn. Setlist představí všechny tváře Incantation, monumentální deathovou, doomovou, až téměř k sabbathovským základům.

AddSatan: Vystoupení McEnteeho heretiků INCANTATION začalo vhodně zvolenou přednáškou o Necronomiconu (sampl magneťáku z filmu The Evil Dead) a pak už byla černá koza z lesů s tisícem mladých zaklínána s pomocí rouhavě prohnilýho i nasypanýho death metalu. Vlastně jsem ve finále rád, že hráli spíš best of průřez z 90s desek (až na 2 výjimky), než celé Mortal Throne nebo Golgothu jako v USA, protože zkrátka nejvíc naložily ty provařený a léty prověřený kusy.

Fest nandala hned druhá The Shadows of the Ancient Empire – dynamická, ostrá věc i s troškou techničtější („běhačka“ 0:35) i náležitě nosné riffáže. I upískaná, pomalejší Concordat z poslední desky vyzněla živě kupodivu výtečně, zahuhlaný temnoty Iconoclasm a Emaciated i další kusy v pořádku, ale set očekávatelně vyvrcholil s „hitovkama“ Profanation, The Ibex Moon – ta jako hodně uaargh (a na nebi skoro úplněk!), Impending naložila nehorázně, ale nejvíc mě dostala až funerální zhouba Abolishment, kterou umocnil mohutný, drtivý zvuk.

V nejrychlejších sypačkách někdy kytary podobně jako u DC trochu přebíjel rytmičák, ale vyznat se v tom skoro pořád dalo. Mělo to tlak, údernost, hlavně ty pomalejší, valivější pasáže správnou tíhu i temnou atmosféru (samo v 90s smyslu). McEntee growlil parádně, snad i trošku líp než si pamatuju z kdysi, občas proložil vyšším řevem – jeho uvádění skladeb vyznělo správně urputně až přehnaně (v dobrým). Jeho posedlej metal entusiasmus byl nakažlivej - paroháč letěl co chvíli nahoru spontánně. V jedný pauze si to tenhle zlobivej Santa přísně pohlídal a s každým, kdo zrovna nehrozil, navázal oční kontakt a sjednal nápravu. Bylo tam znát i dost nadhledu (neasi), John byl toho večera echt zábavnej (jen těch „Czech fucks!“ mohlo být míň). C. Coryn (Ascended Dead) to odmlátil též výtečně, byť legendární mustache Kylea Severna mi tam chyběl a spíš čvachtkopáky no :/. Jejich set za bouřky kdysi na Obscenu měl sice neopakovatelný kouzlo, ale momentálně mám dojem, že hudebně to bylo tentokrát snad ještě o trošku lepší (a ty 2 koncerty na Brutalu si skoro nepamatuju haha). Setlist nejspíš stejný jako v Berlíně.