Kdy: 14. červen 2025
Kde: ATC Brodský, Červený Kostelec
Report: čtvrtek / pátek

Mládežníci DEADROOTS sice ještě ani (oficiálně) nemůžou pít pivo, ale za sebou už mají celkem slušný počet festivalových skalpů včetně BA, takže angažmá na CDF bylo jen otázkou času. Kapela produkuje thrashík, kde se snoubí stará i groove škola, občas se závanem deathu. Je vidět, že kluci jsou sehraní a svou příležitost si chtějí užít. Nasazení a energie je nakažlivá. Přestože slunko dnes praží celkem nemilosrdně už od rána, sešlo se tu nemálo chodících mrtvol, které rozlepují oči a začínají se rozhýbávat. Hudbu tolik chválit nemůžu - chybí mi tu nějaký háček, který by se zasekl a udržel pozornost. Ale co není, může v budoucnu být.

Další na řadě jsou olomoučtí brutal death/goregrindeři MIVEDANTAL. Je to takový echtovní prasopal s automatickým bubeníkem a odpovídajícími chlévními podladěnými kytarami. Kytaristi i basák spíš dělají statické křoví roztomile vyšinutému frontmanovi. Ten oplývá vokálním rejstříkem od hloubkově kanálního po zvířátkový, sem tam přidá zajímavý výše položený skřek. Je to také dobrý moderátor, který stoicky popíše o jaké hororové hyperbestialitě je ten který kus, “prostě realita 21. století.” Občasné slammy roztočí pod pódiem nějaké to kolečko. Zpočátku to moc nevypadá, ale během setu se zase sejde slušný hlouček tanečníků.

Po hypertrofované brutalitě nás čeká skok rovnýma nohama do česky zpívaného heavy metalu. Tady se musím omluvit, ale se SOLAR SYSTEM jsme se při veškeré dobré vůli zcela minuli. Muzikanti jsou to nepochybně dobří, na pódiu atraktivně sladění, pozná se hned, že své kapele věnují hodně úsilí. Do hevíku se snaží vpašovat nějaký ten progový moment, ale celkově mi z toho vychází spíš zábava na letním parketu. Ze samplu (se kterým zkraje byly jakési technické potíže) se navíc line klávesový podklad, velmi archaického charakteru. Odezva ale opět dobrá, takže pro kapelu ani diváky to asi nebyl ztracený čas. Já se jdu schovat do stínu na oběd.

Na SIX DEGREES OF SEPARATION se uvelebím v první lajně a vychutnávám jejich těžko zařaditelnou technickou hudbu. Nahrávky neposlouchám, ale naživo, když je možnost, chodím rád. SDOS jsou na scéně už dlouhé roky unikátním zjevem. Je tu hodně rytmicky zajímavého prog/metalu, nějaký doomový element a stopy thrashového drbání i heavy melodiky. Sledovat Vlasu, jak s lehkostí sází progy riffy a výšivky na své signature kytaře, je požitek. Nakonec se dá zvyknout i na Radkův nezaměnitelně výrazný, +/- heavy vokál, který mě vždycky trochu iritoval. Dnes vše v pořádku, dostali jsme spoustu not servírovaných s nenuceným nadhledem. Některé kousky velmi silné. Elegantní práce!

Během produkce VASTNESS už se nedá horko vydržet a já se jdu konečně letos poprvé ponořit do kalné, osvěžující vody Broďáku. Na plošině uprostřed rybníka si chceme dát menší circle pit, ale kapelu zrovna v tu chvíli postihne docela dlouhý technický výpadek. Z toho, co je v rybníku slyšet, usuzuju na inspiraci švédskou deathovou scénou. Na poslední kus se jdu podívat zblízka aspoň udělat pár snímků. Zdá se, že i Poláci měli slušnou odezvu a při závěrečném focení na památku jim mává dost lidí.

Turečtí WHAT IS TEC jsou minimálně jedním kytaristou personálně propojeni s Moribund Oblivion a jestliže jsme s AddSatanem byli při MO v rozpacích, tak WIT dojem nenapravili. Tady se odehrává pokus o moderní melodický (asi) djent/metal, ale připadá mi, že tady všechno selhává. Šablonovitě se střídají tvrdé a (bohužel) zpívánkové pasáže. Backingtracky vydávají generické synthy plochy. Zpěvák v melodiích nepřesvědčivý a v řevu neprůrazný. Prezentace kapely nemastná. Ani se mi nechce dát tomu delší čas, jestli si to nějak nesedne a vracím se k vodě pozorovat labutí famílii.

Naštěstí jsou tady BRUTALLY DECEASED! Žlába si na chvíli odskakuje z pozice stage managera zařvat na pódium. Tady je naopak všechno v naprostém pořádku. Dostaneme jako vždy pěkně nařezáno švédskou motorovou pilou. Je to nelítostná sada od začátku do konce. Velká radost tohle sledovat! Zvuk téměř křišťálový, všechny nástroje si lze vychutnat a těžko vybírat, na co se soustředit dřív. Jestli se rozplývat nad komplexním výkonem rytmické sekce, kdy bicí jedou v top kvalitě v blastech, sypanicích, přechodech i kobercích a basa buldozeruje, nebo si užívat kytarovou sekanou i brutální nátlak, který je prokypřený melodickými heavy sóly. Žlába podává v odpoledním žáru, tváří v tvář slunci, heroický výkon, tahá svůj typický hluboký silový growl až kdoví odkud. Ke konci je vidět, že už má fakt dost. Určitě jedno z nejlepších letošních vystoupení na CDF!

Po Ingrowing a Isacaarum tu máme další kultovní grind z našich luhů a hájů, tentokrát s eventuálním přídomkem gore. Na JIG-AI a jejich samurajské masakry nejsem ten pravý hodnotitel a tak můžu jen říct, že z uvedeného trojlístku mě baví nejvíc. Set uhání kupředu bez delších zastávek, kapela vyvíjí konstantní nátlak na moshpit a jako odměnu do kotle hází občasnou umca-umca tancovačkovou pasáž, ale naštěstí s dobrou mírou a v rámci vytříbeného vkusu. A hlavně bez pitvoření, což oceňuju velice. Burák to celé moderuje zdánlivě flegmaticky, ale bezprostředně. Fajn setík.

Rád se nechám překvapovat kapelami, od kterých bych to nečekal. Rumunští MACHIAVELLIAN GOD sice hrají heroický melodeath, který mi jinak nesmí do domu, ale dneska se to nějak sešlo, nechávám se vtáhnout do jejich světa a nevadí mi ani časté hecování a hrdinské pózování. Zdá se mi, že i hlasitost mírně stoupla, úměrně míře patosu. Přesto je zvuk čitelný a nástroje dobře vykreslené. Hudebně MG těží víceméně v death metalu, ale jsou tu silné heavy vlivy a snad mírné blackové odstíny. Z backing tracků se často ozývají hymnické pseudoklasické synthové podklady. Tempo převážně střední, místy rychlostně nasypané okamžiky nebo naopak baladózní zvolnění. Vokalista povětšinou growluje (vcelku fajn), ale taky zazpívá čistě (tam už je cítit trochu intonační nejistoty). Jeden vál dává čistým hlasem basista - ve vypjatých momentech už to tahá za ucho. Jinak vcelku milé překvapení. Kapela si užívá pozitivního ohlasu. Hned po setu se dost lidí vydává pro merch.

Chtělo by se mi říct: “Nevím, dál,” ale nechci SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY až tak odmávnout, protože to, co dělají, dělají poctivě. Oceňuju, že při interpretaci svého folklórního metalu vytrvale využívají živé smyčce a ne nahranou stopu. Dramaturgicky je to pro CDF další trefa do černého. Chytlavé, melodické písničky bodují a odezva je nadšená. Bokem pódia přišla SSOGE podpořit i partyja z Antigod. Mě to ale dneska nechává zcela chladným.

Po předchozím sedmičlenném orchestru nadělali Švédi DEFLESHED na břehu Broďáku parádní paseku v pouhém triu. Je to jedna z těch kapel, co byly u počátků skandinávského death metalu, ale nikdy se nedostali do úplné extraligy. Po dlouhém zimním spánku se před pár lety zase vrátili a užívají si zájmu několika generací fans. Vůbec jsem netušil, co mám čekat, a dostal jsem neskutečnou lahůdku!

Jde o nasypaný vysokorychlostní oldschool death s thrashovou dynamikou, kýblem punkové špíny a chytlavými písničkami, které si během chvíle můžete hulákat spolu s kapelou. Taková One Grave to Fit Them All v tu chvíli zní jako nějaká pirátská či kovbojská odrhovačka v surovém metalovém kabátku. Lidi jakoby nejdřív chvíli ten kopanec zpracovávali, ale pak už jede jedna velká párty.

Zpívající basista s vousovým kerrykingovským copem spíš punk/thrashově řve něž growluje. Kytarista jen tak postává nebo se ležérně prochází a přitom s ironickým úšklebkem mydlí zabijácké riffy a drbanice. Bubeník tluče sice relativně rovně a přímočaře, ale prakticky neustále vymýšlí super filly a kudrlinky. Dávají krátké, na kost osekané songy, které mají maximální dopad a efektivitu. V téhle zdánlivé jednoduchosti je velká síla! Mám fakt velkou radost, že jsem tuhle kapelu poznal. Chycené kytarové trsátko s nápisem “NO FUCKING SOLOS! Lars Löfven” je příjemná třešnička, která zbyla po totálně rozmláceném dortu. Zpětně při psaní projíždím studiovou diskografii a je to pecka i na deskách.

Tak, hoväda a hovädice, je tu ČAD! Po Tortharry jednoznačně největší nátřesk v areálu. Zdejší publikum své slovenské baviče miluje (tuším, že jsou tu po dvouleté pauze), takže od prvních tónů zavládne nefalšovaná veselice. Svätojurské trio se svým nekomplikovaným metalizovaným punkem má publikum okamžitě na lopatě.

Pišta Vandal hází jeden fórek za druhým. Je to pohotový improvizátor a glosátor, který hovoří jadrným jazykem, kterému lid zdejšího kraje rozumí. Proud zábavných písniček naruší jen Démon samoty a titulní vál z nejtemnějšího alba kapely Bastard. Při V meste sú medvede přiletí na stage pár plyšáků. V kotli, podobně jako při Malignant Tumour, křepčí celé rodiny i s dětmi na ramenou. Na závěr zazní úlitba tuzemským prehistorickým metalovým kapelám Železný mejdan (“...ptám se Vlasty Henycha/proč vlas jeho pelichá…”) a je vymalováno. Škoda, že nezalovili v diskografii víc do hloubky. Takovou V krku krv bych si někdy rád dal naživo.

Křížovkáři už vědí, že švédská deathmetalová kapela na tři je… LIK! Za mě asi vyhráli celý festival. Opět, nic jsem si dopředu nezjišťoval, byť na jejich jméno jsem už leckde narazil, čili jdu na blind do prvních řad udělat pár fotek a počkat jak se to vyvine. No, vyvinulo se to víc než dobře. Chlapi po intru nastupují ve velkém stylu a divočina začíná.

Je to death inspirovaný kytarovým zvukem staré švédské školy, ale hudebně se čerpá z více zdrojů. Nejvíc asi z té vlny melodeathu okolo raných In Flames, ale má to řádově větší odpich, v sólech asi i hodně z heavy metalu až skoro hard rocku. U pódia zvuk dobrý, jen frontmanova kytara při sólování trochu zanikala, jinak se dalo slyšet všechno pěkně čistě. Přemýšlím, jestli jsem kdy viděl někoho hrát death metal na stratocastera (napadá mě jen Trevor Peres). Sólový kytarista tady Fenderem do deathové rubanice dává parádní hard’n’heavy sóla, jinde hraje hardrocková kilča, což je velice osvěžující.

Jak se show rozjíždí, už se mi ani nechce na nic myslet a jen si užívám. S neznámým chlapíkem stojícím vedle si jen v pauze mezi songy řekneme “Ty vole, tam je úplně všechno!” nebo “Ať to nikdy neskončí!” Kapela stupňuje tempo a nasazení. O bezchybné pódiové prezentaci snad ani nemusím mluvit - kluci působí spontánně a přirozeně i při synchronizovaných nášlapech na odposlechy a jiných choreografických blbinách. Jo, sem se trochu klišovitý výrok o starém metalu v novém kabátě hodí perfektně! Zní to jako něco důvěrně známého, ale přitom je to fakt nezvykle zajímavé a zábavné. Tohle setkání si budu pamatovat dlouho. Na Lik bych nejradši odteď chodil každý týden.

HAEMORRHAGE působí po předešlé náloži not a muzikantství, kulantně řečeno, poněkud jednotvárně. Jasně, je to úplně jiný žánr, od oldschool goregrindu nejde čekat nic jiného, ale je to pro mě zkrátka moc velký kvalitativní skok. Navíc už úřaduje únava a zahlcení a tak se jen podívám na intro a pár válů - hodina hracího času je prostě moc. Nevidím rozdíly od jiných jejich vystoupení v minulosti. Vlastně jsem asi nikdy neviděl jejich set kompletní. Ano, je to vizuálně přitažlivá show plná krve a vcelku vtipných nehudebních vsuvek. Ano, Lugubrious je správný magor a frontman, jeho špangličtina vyloudí úsměv na tváři. Dneska už na to ale nemám kapacitu a volným krokem mizím pro letošek z areálu na chatu ke Špince a při čištění zubů doposlouchávám na dálku poslední tóny španělských chirurgů. A hotovo.

Pár slov závěrem

Letošní ročník máme ve zdraví za sebou. Jak zmiňoval Dan Pavlík za pořadatelskou company v závěrečné děkovačce před vystoupením Haemorrhage, CDF si v anketě Břitva dlouhodobě drží třetí pozici za Brutalem a Obscenem v kategorii festival roku (stejně jako my v kategorii webová média! chicht). Není to ocenění náhodné. Organizačně festival šlape jako hodinky. Harmonogram fungoval na minutku přesně. Přestavba pódia a zvučení vždy proběhly bleskově a některé bandy dokonce dostaly nějakou minutku navíc směrem před oficiální začátek.

Zvuk, jak už je tady zvykem, většinově výborný - nástroje byly dobře čitelné, žádné otravné vazbení nebo brumy, hlasitost na optimální úrovni (i bez špuntů se daly tři dny přežít ve zdraví). Pokud nastaly nějaké lapsy, měli to na triku spíš vlastní zvukaři kapel (což se bohužel přihodilo u Terrorizer a I Am Morbid, kdy byl zvuk nejlepší úplně vpředu), ale zdejší tým to měl vážně v paži. Velký dík a uznání!

Zázemí jsme už několikrát zmiňovali. To je tady opravdu unikátní a prostor Autokempu Brodský je využitý na maximum. Pro festival téhle velikosti perfektní. Každý měl možnost najít si místo k relaxaci v relativním tichu a stínu, pokud zrovna netrdloval na place. Ve stínu slunečníků u kiosku za pódiem jsem si našel ideální “kancelář.” Najíst a napít se dalo kvalitně a pestře, pokud teda nejste vegani.

Samozřejmě, že na dramaturgii má každý svůj názor - někomu letos mohlo chybět víc blacku, doomu nebo nějaká vyložená avantgarda. Letos zkrátka dominoval death, což je u festivalu s názvem Czech Death Fest vlastně celkem přirozené. Podstatné je, že žádná kapela, ať už hrála brzy ráno nebo za největšího odpoledního vedra, nebyla sama a vždy se našlo dost loajálních fans, kteří přišli dát najevo podporu i méně známým souborům. Naopak i při velkých kapelách bylo pořád možné se pohybovat i v rámci kotle relativně volně a bez problémů.

Line-up byl letos, lapidárně řečeno, zábavný (tohle slovo se mi v hlavě točí už několik dní). A nemyslím tím zábavový! Bylo fajn vidět tolik kapel, které hraní baví. Mnohé z nich i po dlouhých letech na scéně pořád mají v sobě tu vášeň a zápal, které se v ideálním případě přelijí i mezi obecenstvo a chemie se mění v magii.

Svůj třináctý (a druhý nealko) CDF jsem si užil na max. Sice padám na hubu únavou, ale baterky optimismu dobité naplno.

Jo, bylo to letos dobré. Velký dík a příště zas!