Kdy: 19. září 2025
Kde: Praha, Rock Café

Progresivně metalový dvojkoncert, který se konal v pátek 19. 9. v pražském Rock Café, zahajovala skotská parta DVNE. Kvintet, jehož název i tvorba je inspirovaná knižní ságou Duna, začal svůj set pomalým atmo intrem, aby vzápětí však rozbalil pěkně výživnou porci inteligentně pojatého a příjemně komplikovaného metalu.

V hudbě kapely se mísí sludge/post-metalová tvrdost se stonerrockovými kytarami, střídají se melodické a ostré zpěvy a pomalé atmosférické pasáže střídají vyhrocené úseky s tím, že hudba jede spíše ve středním až pomalém tempu. Výsledek, který bych zařadil někam mezi The Ocean a Mastodon, lze určitě považovat za povedený. Dvne mají svůj ksicht, osobitý zvuk a působí zajímavě.

Dle vlastních slov u nás tato parta hrála poprvé a v této souvislosti musím konstatovat, že živá verze má určitě větší drive než poslech desky. V tomto případě o mnoho. Zejména hutnost a basové frekvence, které nahrávkám trochu chybí, zde dotvořily osobitý výraz k dokonalosti.
Dojmu ale hodně pomohl výborný, hutný konkrétní zvuk. Obě kytary, basa, která byla mimochodem výborná, i klávesy byly krásně čitelné, bohaté bicí ze zvuku nijak nevyčnívaly a zpěvy, o které se starali na střídačku oba kytaristé a klávesák, vyzněly taktéž dobře. Možná jen vysoký melodický hlas zkraje setu trochu haproval, v průběhu to pak ale už bylo ok.

Kapela hrála převážně z poslední desky Voidkind, plus - tuším, že na úvod - dala jeden kus s předchozí Etemen Aenka. Náročnější, víceminutové kompozice naživo vyzněly velmi dobře, hudba měla drive a bavila. Byla to zkrátka kvalita a Dvne doporučuji všem progresivcům naživo zhlédnout.
Hlavní kapelou večera pak byli američtí NIGHT VERSES. Ti už v Praze hráli. A to dokonce nedávno, jako předkapela Animals As Leaders, se kterými mají mimochodem hodně společného. Taktéž jde o čistě instrumentální trio a podobný je i styl, kde songy jsou postavené na kytarovém předvádění, resp. instrumentálním a zvukovém kouzlení.

Kytaru u Night Verses doplňují místy hodně výrazné bicí, které se nebojí též zasólovat nebo nahodit hodně výraznou figuru. Plus je tu samozřejmě basa (tu, pravda, AAL nemají), která se ale ke škodě věci drží zbytečně v pozadí. Faktem ale je, že kytarista obsáhne a vyplní pozornost a zvuk v sálu absolutně. Virtuos Nick DePirro je totiž fakt masér. Jeho hra obsahující jak riffy, tak sóla, vybrnkávání, groovy a nejlépe vše najednou a samozřejmě v prstolamovém provedení je úžasná a jeho dvanáctistrunná kytara, kterou na některé skladby vytáhnul, byla impozantní nástroj.
Night Verses ovšem neměli tak super medový zvuk jako Dvne. Jejich sound byl mnohem víc agresivní a mnohem víc nahlas, což mě, vzhledem k tomu, že jsem si nevzal špunty, mírně řečeno vyčerpávalo. Kytarové obrazy, které Nick maloval, byly úžasné, celkový dojem však nebyl tolik variabilní jako v případě první kapely. I když šlo o zajímavou hudbu, většina kusů byla primárně o kytarovém sólu a zněla chvílemi až "přesólovaně", což se prostě u více jak hodinového setu omrzí. Doma z alba mi Night Verses zní ve srovnání s živákem přeci jen více jako kapela, zde jsem měl spíš pocit, že jde o sólo kytaristu a jeho doprovod. Možná to ale bylo tím, že kytara byla ve zvukovém spektru na úkor basy a bicích o mnoho víc vytažená. Navzdory uvedenému však trojice kvalitu určitě prokázala.

Hrálo se převážně z posledního, kritikou ceněného alba Every Sound Has a Color in The Valley Of Night a stejně jako na desce nejvíce vyčnívala 8 Gates Of Pleasure, a kupodivu též nový song – ten kapela uvedla jako jam. Publikum, které do Rock Cafe dle mého dorazilo až v překvapivě vysokém počtu, bylo nadšené a vytleskalo si na trojici z L.A. přídavek, který akci po více jak dvou hodinách progresivního muzicírování ukončil.

Celá akce byla určitě fajn a jsem rád, že jsem tu byl. A taky cením, že akce dvou talentovaných a ne tolik známých kapel v nabitém kalendáři nezapadla.

Setlist Night Verses.