Kdy: 25. říjen 2025
Kde: Praha, Stodola Kobylisy

Na druhý den po futurácké mládežnické moderně vyrážím na další plánovanou akci, a sice koncert stoner metal/rockového tria z amerického Ohia Valley Of The Sun. Kapelu poslouchám už tak tři alba nazpět, dokonce jsem je zde dával i do Alba měsíce, koncert v ČR se mi ovšem zdál na vcelku no name kapelu z amerického středovýchodu nereálný. Jaké pak bylo moje nadšení, když jsem je viděl napsané v programu nově rozbíhajícího se koncertního prostoru Stodola Kobylisy, který mám z domova co by kamenem dohodil. Americké trio na akci doprovodili ještě tuzemští Olaf Olafson and The Big Bad Trip, kteří také nejsou vůbec marní, takže to vypadalo na hodnotný hudební zážitek.

Nejprve ovšem pár slov ke Stodole. Jde totiž o prostor nadmíru zajímavý. Název Stodola co do popisu místa platí, s tím že nejde o zchátralou ruinu s opadanou omítkou, ale vcelku pěkně řešený koncertní sál, kde podium a taneční plac jsou na sníženém podlaží, na které se dá shlížet z vyvýšené druhé části, kde je zároveň i bar a možnost posedět u stolů s lavicemi. Nato, že prostor je skutečně obrovský, je dle mého řešený pěkně a působí docela útulně. Pivo, jako důležitý aspekt, bylo též milé překvapení. Jako vyhlášený plzínkář, který nic jiného dobrovolně nepolkne, jsem spatříce nápis Chotěboř na čepu zprvu protočil oči, ovšem chyba lávky! Chotěboř byla ten večer totiž luxusní a po nějakém čtvrtém, pátém kousku jsem si na nějakou Plzeň ani nevzpomněl!

Pojďme ovšem dál k Olafovi. On a jeho Big Bad Trip jsou na české scéně již celkem zavedená veličina a byť se nejedná o metal, jako spíše propracovanější psychedelic rock, tak mezi metalheady z mého okolí jméno vcelku rezonuje. Set Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip byl toho večera vcelku krátký, což přičítám konečné desáté hodině, která nakonec konečná nebyla, no zkrátka aby Amíci stihli odehrát.

Každopádně koncert tuzemského kvintetu byl kvalitní. Podmanivá, čistě instrumentální hudba s nápaditým pianem kořeněná příčnou flétnou ve víceminutových skladbách tepe a neztrácí nápad. Hudba zní chvíli intenzivněji, jindy nabývá křehčích parametrů, songy však i při absenci zpěvu dokáží zabavit, a to především díky napětí a jisté temné zádumčivosti, která je provází. Dojem pak umocňoval i vizuál, kdy spolu s tradičními maskami byla na vysoké zdi za kapelou promítaná psychedelická projekce.

Kolem deváté pak nastoupila hlavní atrakce, výše uvedení Valley Of The Sun. Kapela vystupující jako power trio se hudebně pohybuje někde na pomezí hard rocku a stoner metalu s tím, že zvuk mají spíše hutnější a špinavější, ale zároveň jde po instrumentální stránce o náročnější projev. Mám-li přirovnat, tak nemám problém jmenovat starší desky legendárních Soundgarden, a to včetně zpěvu pěkně prosím. Propracované a utažené songy totiž v případě této kapely zdobí podobný, krásně sytý vysoký hlas, který má onen naléhavý výraz, jež provázel desky seattleské legendy. Zmínil bych ale třeba i Kyuss, a to díky hutnému soundu.

Kapela zahrála průřez tvorbou, ale nejvíce se hrálo z poslední Quintessence. Některé kusy měly táhlou grunge fazónu, jiné hardrockově šlapaly a některé se stoner sabbaťácky valily. Bylo to hudebně pestré a zvukově příjemně kvalitní vystoupení, které mne bavilo jak dlouho nic. Užíval jsem si především sladění kytary a basy, kdy kytara byla v riffu hutná, při sólu ostrá a spolu s hutnou, chrčivou basou zněly dohromady naprosto dokonale. Vůbec bylo vidět, jak jsou borci sehraní, bubeník přesně věděl, kdy ubrat, kdy přitlačit, a všichni dohromady zkušeně měnili flow bez jakýchkoliv upozorňujících přechodů. Songy zněly nápaditě a byly zahrané čistě a s drivem a cool byl i psychedelic vizuál, který obstarala nápaditá projekce. Zkrátka kvalita, která by se dle mého neztratila ani na velkém podiu Brutal Assaltu.

Vcelku nenápadná akce se tedy ve finále ukázala jako trefa do černého. Účast odhaduji na slabší stovku, což při současné koncertní nabídce není málo. Všichni přítomní však vypadali, že přesně ví, na co přišli a koncert si užili. Ohlasem na periferii galaxie viditelně překvapená kapela pak dala i přídavek a celkem se tedy hrálo hodně přes desátou, takže to vypadá, že ve Stodole zatím není tak přísno. Je to solidní koncertní prostor s kvalitním ozvučením, který by se mohl zajet. Za mě ji každopádně mohu doporučit. Třeba hned příští týden je zde zajímavá doom/sludge akce kapel Pantheist, Lightless a Blues For The RedSun. Vidíme se.