Kdy: 24. říjen 2025
Kde: Praha, Futurum

Už několik dní dopředu vyprodané Futurum potvrdilo rostoucí věhlas australských Thornhill, kteří za docela krátkou dobu vyrostli z loňské klubovky v Bike Jesus přes vystoupení na Rock For People v headlinera, který plní velké sály plné natěšených fans.

Do Prahy hlavní hvězdu doprovodila dvojice taktéž australských kapel, kdy jako první se na futurácké podium postavila hardcore-punková skvadra Bloom. Některé momenty zněly v jejich podání sympaticky syrově, jiné působily naproti tomu jako hodně melodické, řekl bych až poppunkově.

Projev byl poctivě energický a byla cítit snaha o členitější vyznění, nicméně výsledkem byl hudebně spíše průměrný hc-punk, kdy mladíkům navíc moc nepřál zvuk. Onen známý nešvar, kdy skrze bicí a řev neprolezou ven kytary, se v jejich případě předvedl naprosto ukázkově. Nevím, jestli to bylo specifickým nazvučením kytar, které i na posledním albu The Light We Chase mají takový lehce melancholický, kvílivý, řekl bych až post-blackový zvuk, anebo zvukař prostě nastavil špatně poměry nástrojů, každopádně samotné bicí a řev se i přes snahu zúčastněných neposlouchají zrovna příjemně.

Druzí v pořadí, a sice kvartet z Melbourne jménem Ocean Grove, byli po zvukové stránce o parník lepší. Kytara jim zněla nahlas a měli i kvalitnější vokál, který je, jak víme, vždy polovina úspěchu. Fešácký frontman s image člena boy bandu Lunetic dokázal publikum strhnout a spolu s energickou kapelou rozjet zábavnou show.

Hudebně se kapela pohybovala někde na pomezí nu-metalu, devadesátkového jump/jump crossoveru a jednoduššího metalcoru s tím, že některé pasáže byly docela tvrdé, jiné zase hodně popové. Došlo i na ploužák a popěvky typu „nanana/lalala“, při kterých mi pravda trochu tuhnul úsměv. Faktem ale je, že díky širšímu spektru hudebních poloh působil koncert barevněji - nejelo se po hudební stránce v jedné lajně a mělo to drive.

Kapela přehrála skoro celou poslední desku Oddworld, přičemž nejvíce bavila hitovka Raindrop. Nešlo o žádnou tvrďárnu, v zásadě to byla taková příjemně živelná party music, která nikdy neurazí. Kapela měla fajn zvuk, šlapalo jí to, kotel kotlil, takže vše v pořádku.

Thornhill to měli po rozjeté předkapele docela těžké a zejména po zvukové stránce zkraje setu kvalit předskokana nedosahovali. Kapela hrála na úvod ty tvrdší kusy z poslední desky Bodies, které moc nevyzněly. Někde kolem třetího songu se pak podařilo zvuk nastavit a dál už byl v pořádku. Pomalejší songy s hutným zvukem a procítěným zpěvem ne nepodobné americkým Deftones, které Australané nasadili vzápětí, zněly už velmi dobře. Konkrétně vály Only Ever You anebo Under The Knife, které šly hned za sebou, byly z mého pohledu vrcholem setu.

Vše se zdálo v pořádku, hudba i zvuk se ustálily, nicméně bylo tam jedno ale. A sice, že to jaksi nebylo úplně na sto procent živé vystoupení. Kvartet měl během koncertu puštěné ruchové backing tracks a různé doplňující samply, které byly chvílemi skoro hlasitější než samotná kapela. A když prostě namísto ostrého rytmičáku a hajtky slyšíte spíš nějaké podkresové basové brumlání plus ještě hlavní zpěv, který jede přes efekt, a doplňující druhé hlasy z playbacku, není to z mého pohledu úplně košer. Jako chápu, že dnes se naživo takhle hraje, z mého pohledu hudbě pak ale chybí drive.

Jako nebylo to špatné, zvuk byl zejména v druhé části koncertu krásně macatý a hutné, valivé songy zněly jak z desky, nicméně je pravdou, že playlist a energie nebyly tak pestré jako v případě předkapely a pocitu jisté sterilnosti jsem se úplně nezbavil. Na druhou stranu onen masivní sound na pomezí nu-metalu a djentu se neposlouchal vůbec špatně a specifický, lehce progresivní ráz kapely vyzněl, jak měl. Věřím, že mladší ročníky, kteří koncert vyprodali, určitě nic neřešili a koncert si výborně užili. Stadediving, crowdsurfing plus nadšené vytleskávání a vyvolávání kapely na přídavek toho budiž důkazem.

Osobně jsem možná čekal přesvědčivější výkon, zklamaný jsem ale rozhodně neodcházel. Tyhle "nové" metalové kapely, potažmo "nová" metalová scéna mě obecně baví. Líbí se mi, že ty kapely nezní jako tradiční metal a jsem rád, že mají vyprodáno. Namísto paroháčů se tam sice ukazují srdíčka, ale hlavní je, že lidi chodí a že to jede!