Datum vydání: 1. říjen 2025
Label: Invada Records
Žánr: techno, ambient, electronic, OST

Filmový soundtracky jsem nikdy moc neposlouchal, a pokud mě paměť nešálí, tak jsem nikdy o žádným nepsal. Možná kvůli tomu, že i tam, kde mě hudba u filmu baví, mi většinou přijde tak úzce spjatá s potřebami příběhu a atmosféry, že jí nevnímám jako samostatný dílo.

Samozřejmě by se našlo pár výjimek (pokud si vybavíš další, rád si je přečtu v komentářích), ale ty spíš potvrzujou pravidlo: soundtracky Goblin k italskýmu giallo, Carpenterův Assault on Precinct 13, soundtrack k britskýmu seriálu Utopia od Cristobal Tapia de Veer nebo Superfly od Curtise Mayfielda.

O to víc mě překvapilo, že hned, jak jsem vyšel po Sirāt z kina, jsem na telefonu hledal, jestli se nedá hudební doprovod sehnat někde online. Částečně proto, že jsem v závěrečnejch titulcích zahlédl jméno svýho oblíbence Kangding Ray, částečně proto, že Sirāt na hudebním doprovodu nepokrytě staví velkou část atmosféry - hudba je, stejně jako celej film, neúprosně tepající jízda krajinou plnou dechberoucích výhledů a podprahovejch nebezpečí. Hlavně ale proto, že už během filmu jsem si říkal, teda na takovouhle rychtu bych si někam do klubu klidně zašel.

A ejhle, soundtrack je k mání na bandcampu od prvního října, ve formě dlouhohrající nahrávky poskládaný tak šikovně, že si ani nevšimneš, že to není regulérní deska (rozuměj bez žádnejch meziher a výplní, který by odkazovaly na určitej moment filmu, či podobnejch nešvarů). Čeho si všimneš, je trošku jinej rukopis než na ostatních nahrávkách Kangding Ray. Jednodušší, víc zaměřenej na atmosféru než na experimenty.

Vlastně jsou tu jen dvě polohy, který se většinou střídaj, občas prolínaj. Rovná rychta, kde tvrdej beat zatlačí nohy do písku a zvedne prach, mezi kterým krouží nervní samply připomínající třeba krále elektra Justice. Zvukový plochy, kde je znát vytříbenej cit pro různý tóny a nálady, od melancholickýho rozjímání až po ticho před bouří, kdy se černý mraky sbíhaj na obzoru.

Tenhle jednodušší přístup Kangding Ray prospívá. Tam kde u jeho ostatních nahrávek občas bojuju s určitou, řekněme, odtažitostí nebo intelektuální nepřístupností, Sirāt přímo pracuje s pocitama. Dělá to vkusně, upřímně a přesvědčivě. Výsledek je procházka minovým polem, kde ti střídavě buší srdce až v hlavě nebo běhá mráz po zádech.