SHIT AND SHINE - Please Bring Cool Friends

recenze electronic
Kotek
Hodnocení:
8.5

Táhlý kousky elektronický psychedelie, který je radost poslouchat.

Datum vydání: 1. srpen 2025
Label: vlastní vydání/DIY
Žánr: electronic, psychedelic, minimal

Shit and Shine, alias Craig Clouse, je nezdolnej kořen z Texasu, co už přes dvacet let vydává divnou muziku napříč žánry.

Krom pokřivenýho techna si vyzkoušel těžkotonážní sludge, oplzlej noise rock, návykovou diskotéku (vál You Were Very High prostě nedokážu vytěsnit z hlavy) a pravděpodobně spoustu dalších věcí, který jsem nezachytil.

Tvůrčí tlaky jsou silný, Craig vydává tak dvě až tři desky ročně v různejch žánrech a různý kvalitě, a tak je naposlouchání předchozí tvorby oříšek. Ale když trefíš správnou desku, tak to stojí za to.

Please Bring Cool Friends je ta správná deska, pokud chceš poznat, co Shit and Shine hrajou pro ještěry v klubech. Přináší bohatou porci hypnotickýho techna, který mazácky podvrací žánrový pravidla. Základy totiž v lecčems připomenou Kraftwerk.

Podmanivá rytmika se rychle dostane pod kůži, střídmej skladatelskej přístup si vystačí s opakováním několika chytlavejch nápadů, který se skrz repetici nenápadně mění. Skladby jsou vzdušný a dávaj nápadům dostatečnej prostor růst jak do šířky, tak do dálky. Nic se tu o sebe nemlátí, věci přirozeně plynou. Tři hodiny může bejt dlouhá doba v práci, ale tady uplynou jak voda, jednotlivý vály se od sebe ani nesnažíš oddělit, takhle se tahle hudba neposlouchá. Stačí povolit a nechat se unést.

Základy Kraftwerk fungujou hlavně jako odrazovej můstek pro další nápady. Rytmy na rozdíl od německejch bohů nepravidelně kulhaj a mají takovej nervní groove, kterej by si Shit and Shine mohli dát patentovat.

Melodický linky tečou skrz zvláštní zvukový rejstříky, ve kterejch jdou cejtit Craigovy začátky u vyjetýho noise rocku. Třeba vliv Discipline od King Crimson je otevřeně přiznanej v samplech z Elephant Talk. Clouse trpělivě opracovává všemožný vazbení, bzučení, praskání a pískání, nikam nespěchá, jako kdyby si hrál se svojí nejoblíbenější stavebnicí. A pod rukama mu rostou táhlý kousky elektronický psychedelie, který je radost poslouchat.


Vložit komentář

AddSatan - 14.11.25 10:03:18
a už vychrlil další :), v únoru v Evropě (zatim UK, Berlín) ... k PBCF - nevim, jestli to někdy doposlouchám (časem asi jo), ale v dávkování pár skladeb je to hodně fajn rozházená neuro namotávačka k "práci"
jsem si na něj (volně) i Kraftwerk vzpomněl v některých skladbách nový Juany Moliny (host na letošní Lucrecii Dalt, ale je služebně starší), dost příjemnej i noisy (1. a poslední) divnofolk(elec)tronickrautpop, krom Dalt i latino-Maarja Nuut apod.
+ trochu i na nových Tortoise, v mutaci s jejich 90s neklišé post-rockem, surf-western twang v 1. atd., minimal techno ve 4. atd.

https://shitandshine.bandcamp.com/album/dead-beats-going-nowhere
https://juanamolina.bandcamp.com/album/doga
https://intlanthem.bandcamp.com/album/touch
Lomikar - 05.09.25 12:09:02
Před dvěma rokama v Punctu mu to sedlo. Taková správná nepřerušovaná ducačka. Týpek stál sám u malýho stolu s jednim noťasem, kolem ho obklopovali lidi, co si tam spokojeně hopsali a kroutili, docela večírek. A když pak dohrál, došel na bar a povzdechl si "Tough crowd."

Zkus tohle