Datum vydání: 25. dubna 2025
Label: La Castanya
Žánr: dark latino folk, electronic, experimental, ambient, medieval

Obal nahrávky může zaujmout i odradit, hudbu dobře vystihnout i být zavádějící. V případě debutu španělské skladatelky, zpěvačky a producentky Amandy Mur zaujal a výstižný docela je, byť mě hudební náplň Neu Om v lecčems oproti vizuálnímu před(poslech)pokladu překvapila. Asi bych doporučil si jako první nepouštět singl Mutante – výběr chápu, skladba je to chytlavá a vlastně dobrá, ale její klavírní úvod je můj asi nejméně oblíbený úsek desky a může působit až nežádoucím, romantickým dojmem (dál je to lepší).

Naopak potemněle mysteriózní, napínavý začátek první Maithuna háček zaseknul hned. Zvláštní kombinace drnkání na cosi strunného, musique concrète i perkusivních zvuků a temnější, ambientní elektroniky připomíná (mj.) produkci z labelu Miasmah - Svarte Greiner (Knive – trošku i zpěv), Kaboom Karavan, Glotman & Erlandsson (i tím pseudostředověkem) – dá se to slyšet i jinde na desce, nejvíc asi v Péndulo que baila.

Mur má prý klasické vzdělání, což je tu občas znát, ať už jde o zpěv nebo i klavír (Vapah) či struny, ale skladby na Neu Om jsou spíš písničky. Částečně vychází z latino (fado, cumbia?) nebo i jiné folk tradice, kterou propojuje s experimentálnější, atmosférickou a rytmickou elektronikou. Hlavně ve druhé Pandemic jsou pulzující beaty (nelze nepřikyvovat), ozvěny, zvuky i vokály blízko dub technu Andyho Stotta cca na Luxury Problems, vzdáleněji i třeba Do Shaska!. Jinde je ale rytmika i zajímavější, promakanější, latino nebo tribální atd. Nejen díky převládající španělštině/latino prvkům se mi vybavila pozdní Lucrecia Dalt a jiný art, ambient, dub, ethereal (atd.) pop raných A. C. Marias (1981, singl Drop / So – moc pěkná věc), Carla dal Forno nebo i Ferragutti & Rosaly.

Amandiny vokální linky zní ale často i (kvazi)sakrálně, pěkně pracuje s vícehlasy - snad inspirace gregoriánskými chorály a/nebo v poslední době opět „všudypřítomnou“ Hildegardou z Bingenu? Jakási alternativní (pseudo)středověkost je občas slyšet/cítit i z instrumentální složky, zjevný záměr dokreslují i ozdobná písmena na fyzické verzi obalu. Snad tam lze místy slyšet i spojitost s neoklasickým darkwave (cca) Dead Can Dance, ovšem bez umělosti (a míň kýče), nebo i s The Moon Lay Hidden Beneath a Cloud?

Atmosféricky, emočně, tématicky se tu potkává potemnělý, fantaskní tajemno, smutek, touha a deziluze, chlad, cosi mysticky-duchovního a povznášejícího i lehký erotično (Maithuna je tantrický obřad) a hravost. Celkově se mi hodně líbí zvuky, z kterých je to složený, aranže, sound design, produkce, mix, master - všechno parádní, na čemž má asi nemalou zásluhu i Adrian Foulkes a dubstep/grime producent Joker (mj. Ziúr, aya aj.).

Stopáž přiměřená, vlastně mi poslech vždycky uteče skoro až moc rychle (a repeat). Barva Amandina hlasu i styl zpěvu taky me gusta, a to i skoro (!) všude ve výškách + i za španělštinu, někde snad i latina, někde „špangličtina“. Je to nápaditý, spousta vlivů, který drží pohromadě, co chvíli něco překvapí, momentů, který mi úplně nesedí je minimum. Jako jo, trocha chybí, abych tvrdil, že je to nějak hodně silný, strhující, nebo tak něco, ale i tak velmi dobrá deska, zvlášť na debut, od kterýho jsem nic extra nečekal. Do tý její pavučiny jsem se chytil hned a ani po 2 týdnech nepouští (25+).

(Dále i ffo: Maarja Nuut, Zola Jesus, možná i elektroničtější věci Chelsea Wolfe, raná Fever Ray, Björk a i Golem Mecanique).