Datum vydání: 18. července
Vydali: Hyperdub
Žánr: electronic, deconstructed club, hip hop, middle eastern music, dark ambient, hard drum

Na tvorbu newyorské producentky/djky s předovýchodními kořeny Zubeydy Muzeeyyen (Lotrando a Zubejda!) alias DJ Haram jsem narazil v podobě různých hostovaček už několikrát. A právě tracky, které (ko)produkovala pro Armand Hammer (Girl Dinner, Which Way Is Up, Trauma Mic, Supermooned) a Elucida (ZigZagZig) patří na jejich nahrávkách k těm nejlepším. Za poslech stojí i 700 Bliss - její společný projekt s Moor Mother (mj. cover Sun Ra) nebo ShrapKnel ft. billy woods - Mescalito Remix.

Pro většinu její produkce, ať už kolaborační, sólo EPka i aktuální desku je typická spíše temnější atmosféra, ale zároveň jde o poměrně pestrý a chytlavý mix hudebních (sub)subžánrů. Čerpá a mísí vlivy z různé hybridní elektronické, post-industriální, klubové taneční i netaneční hudby (Jersey/Baltimore club, UK bass, hard drum, deconstructed club apod. – prd tomu furt rozumím), hip hopu, blízkovýchodní hudby a dalších ingrediencí. Předchozí EPs jsou fajn, ale Beside Myself (asi dlouhohrající debut, Hypervigilant / Never Nostalgic je spíš kompilace?) je určitě vyspělejší a výrazově bohatší materiál.

V úvodní, tajemně psychedelické Walking Memory Zubeyda pomalu vytváří koláž z „twang“ zvuku kytary, naechovaného klavíru, synthů, glitchů a field recordings. Tu přerve nepříjemný zvuk domovního zvonku, po němž pouští kámošku do bytu – v čemž je jistá symbolika. Hostů se na nahrávce vystřídala celá řada, v některých skladbách i 2-3, očekávatelní staří známí, kteří oplácí featuringy i (mně) neznámí. Potěšení a energie ze spolupráce s přáteli v kontrastu s pochmurnou realitou a osamělostí a vymezení se proti falešnosti, nepřátelství, konformitě, sexismu a apod. v rap/elektro scéně, prostupuje deskou v textové i hudební atmo rovině.

Skrze dark jazzy ambientní Remaining provází trubka Navarra z IE, spolu s mluveným slovem Dakn v arabštině (?) to připomíná jakýsi průsečík Muslimgauze, Miniawyho x HVAD, ale též Techno Animal s Hassellem na Re-Entry (a Milese, Fuji atd.). Přibližně tzv. illbientnímu feelingu jsou blízko i některé další tracky s cca hiphopovými, rovnými i různě synkopovanými a lámanými beaty, mírně noisy/industrial zvuky i vlivem dubu. V IDGAF zní Bilalova industrial metalová kytara raně jk(god)fleshovsky. Lifelike s Moor Mother, se pro změnu blíží Zonal – pulsující hudba i hlas Haram nese jistý sexy náboj, opojnost i temně varovnou jedovatost.

„Klubeatový“ základ také umně kombinuje se samply bicích (3.), blízkovýchodními rytmy a zvuky perkusí (darbuka aj.) i tamních smyčcových a dechových nástrojů. V těch nejnakoplejších kusech jako Voyeur, Loneliness Epidemic a závěrečné Deep Breath lze vzpomenout i na „Aladin rychty“ ze starých desek Secret Chiefs 3, nebo i 3Phaze, Deenu Abdelwahed, Abadira, Rojin Sharafi aj. V těch orientálních, divno až disharmo linkách je často cítit spíš nervózní psychedelie (3., 5., 7.), jen 10. působí názvu navzdory jako bezstarostná veselice s techno podvozkem (guilty pleasure).

Z hostujících MCs očekávatelně nejlépe diktují borci z Armand Hammer s nápaditě rozsekaným i freestylově plynulým, suverénním rapem ve Stenography, MMother v Lifelike též v pořádku. Ve Fishnets jedna z raperek (1:28 nevím, která z nich) dává celkem přísně, projev dalších dvou (BBymutha?) mi sedí míň, refrén vyznívá spíš rozpačitě, legračně, byť i zábavně. V Do u Love me jsou fajn beaty i echo vokály (Kayy Drizz a/nebo Haram?), ale synthy i gradace mají takový lacinější edm/ebm (až eurodance – 2Unlimited?) charakter, baví tak napůl. No a v IDGAF si s textem Zubeyda zrovna hlavu nelámala, byť v kontextu ok, jinak dobrý.

V Sahel s El Kontessou kontrastuje zlověstný drone/ambient spodek divokými výpady orientální, d'n'b/jungle až breakcore rytmiky (Christoph de Babalon meets Muslimgauze?), melancholický klavír v Who Needs Enemies připomíná i NIN či Satieho. Produkce a mix (Kevin Keenan, Ase Manual) povedený, vyvážený, bez výhrad. Obal tak nějak… nevadí.

Celkově má Beside Myself blízko k předloňské Eyeroll od Ziúr, ale oproti ní je muzika Haram méně extrémní i odvážná a pořád víc party (a víc orient atd.). Někdy mě napadá, že by ty skladby mohly být i promakanější, jsou tu rozpačitější a slabší chvíle, v textu zmínění umělci něco podobného udělali i líp, ale i tak je to převážně dobrá, zábavná, osvěžující atmorychta/nerychta a zdá se, že i poměrně trvanlivá (20+?).