Datum vydání: 24. listopad 2025
Label: Darkness Shall Rise Productions
Žánr: metal, disco, rock, electronica, karaoke 
Čas: 41:53

Nové album Master's Hammer není dobré. Z vícero důvodů. Dříve než se pustím do vysvětlení, chci předeslat, že určitě nejsem zhrzený metloš, který vězí po krk v metalových hoblovačkách a onu nadsazenou legraci nepochopil. To určitě ne. Mám rád experimentální hudbu, nebráním se elektronice (viz. recenze The Young Gods) a nepohrdnu retro legrací (např. výborné klipy Orionových Gruppo Salsiccia). Ani jedno však „Mordor Disco“ nenabízí. To jen na ujasněnou.

Franta Štorm dle mého netrefuje cíl. Stejně jako v případě většiny post comeback nahrávek jde o lacinou rychlokvašku, která nemá hlubší rozměr. Jen pro doplnění, z mého pohledu jediné, jakž takž poslouchatelná album z nové éry, je první Mantras (2009) a zbytek, včetně adorovaných Konví (2012), jsou slaboty, které možná jeden až tři solidní kousky nabídnou, ale kvalitě Ritualu, Okultisty či prvotních demáčů se nepřibližují ani trošičku.

Důvod číslo jedna je principálův zpěvo-mluvo-chrčák, který zdaleka nemá tu sílu, co měl před třiceti lety a hází dojem z přísna do komiky. Texty jsou místy vtipné, to uznávám, bohužel melodické linky jsou nanejvýš primitivní. Jde vlastně o recitované rýmovačky, které bez ohledu na obsah působí příliš monotónním dojmem (slovo monotónní prosím dvakrát podtrhnout). Dikce a frázování mi připomíná asi nejvíce Lou Fanánka Hagena, který ve svých textech aplikuje mj. podobný ostrovtip. Bohužel Třem sestrám to hudebně šlape neporovnatelně více.

Tím se dostávám k důvodu číslo dvě a tím je hudební složka, která prostě nestíhá. Instrumentálně je novinka z mého pohledu jednoduchý disco agro metal, který je navíc koncipovaný pouze jako podklad pro texty. Nějakou hudební rafinovanost, chytlavé nápady, anebo nedej bože tlak vůbec nečekejte. Víceméně rovný rytmus, základní kytary a houkání kláves nijak povznášející hudební zážitek nepřináší. S premisou, že je to tak schválně, a že je to prdel, se běžte bodnout.

Porovnám-li Maldorör Disco třeba s deskami Kabátu/Škworu/Wohnoutu (dosaď libovolné), které v současnosti spatřuji jako stylové kolegy Master's Hammer, tak na jejich vtipných verších taktéž postavené songy prostě šlapou. Plus nabízejí nějaké melodie a instrumentální nápady, které prostě u Master's Hammer chybí. Sranda, nesranda. Nadsázka, nenadsázka. To je prostě fakt.

Příšerné syntezátory, na kterých je hudba „Mordor Disco“ postavená, jsou ve finále ještě plus, neboť proti veskrze nezáživným předchozím deskám přinášejí alespoň nějaké osvěžení. Onen na internetu propíraný elektro-zvuk tedy není problém. Problém je dle mého křupansko-buranské vyznění celé desky. Její veselý „polka“ flow evokující pokleslou zábavu v sokolovně prostě sebevětší sarkasmus nezachrání. Ve spojení se Štormovým chrčákem pak daná hudba působí opravdu bizarně, bohužel v trapném slova smyslu.

Nemá cenu vypisovat konkrétní songy, protože nejpozději po třetím kusu (stejně jako v případě ostatních novodobých desek) upadne album do monotónní šedi. Abyste ale věřili, že jsem si desku opravdu poslechl, tak jako pozitivní uvedu některé chytlavé hudební figury, vč. povedeného dvojhlasu a pěkného klavíru v závěru songu Bochnatky a pak kus jménem Doppelganger, který je po hudební stránce příjemně jiný.

Rozumím tomu tak, že v kytarově-metalové oblasti došla p. Štormovi inspirace, tak zkouší svůj projekt (jako o kapele se odmítám v souvislosti s MH bavit) nakopnout jiným směrem, a sice elektronickým, jako tomu bylo před lety, když mistr tvořil pod názvem Airbrusher. Múzou mu tentokrát je klávesista Kamil Princ, básník a umělec s podobným smyslem pro destrukci hodnot. Oba pak uzavřeni v bublině bez kontextu podlehli iluzi, že našli skvělý dekadentní směr. To určitě našli, jen ale nevím, jestli v očekávaném uměleckém slova smyslu.