1) SPOTIFY/TIDAL playlist: xx skladeb a téměř 8,5 hodiny hudby.

Spotify/Tidal playlist stále měníme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej v Archivu).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů.

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(3) QRIXKUOR – The Womb of the World (11/2025)

AddSatan: symfo blackened death metal á la progresivnější Grave Miasma, trochu i Mitochondrion apod., tentokrát snad i se skutečným ansámblem/orchestrem (?). Asi po všech stránkách lepší než předchozí, promyšlenější, místy až super, byť snad veškerý výhrady částečně trvají. Orchestrace mezi klasikou 20. století a fantasy soundtrackem, občas trošku cheesy Cradle/Septic atd. vibe, bicí nakládaj, ale někdy těžkopádně (až hammerblasty), kytary někdy nápaditý, někdy nevýrazný, trochu roztahaný, vokály v pořádku, převážně dobrý, ale furt to není úplně „vono“. Asi protože je tohle pojetí metalu kompatibilní s „vysokým uměním“ jen omezeně? (Bandcamp)
mIZZY: strašně rád bych znovu napsal něco jako “album roku”. A byť i novinka Qrixkuor je opět poctivá nálož promakaného metalu smrti, navíc s hodně výraznou orchestrací, jako celek mě asi poprvé ne a ne chytit. Nepomáhá jí zvuk, ani přehršel všemožných vjemů, ve kterém se ztrácí dříve rozpoznatelný promyšlený songwriting. Více než kytary totiž z nahrávky lezou bicí a symfonické prvky, což je ve srovnání s předchůdci škoda. (Bandcamp)
bizzaro: kytary, atmosféra, orchestrace, zpěvy… pekelná symfonie.

(3) TRNY A ŽILETKY - Je nutné zabít beránka (10/2025)

sicky: na české poměry velmi zajímavá deska. Vyškovská kapela spojuje vcelku nesourodé ingredience a výsledek je originální, až bych řekl uhrančivý. Post metal, doom metal, black metal, math metal spolu s výrazným zpěvem a naléhavými, depresivními texty působí tvrdě, má temnou atmosféru, stylově jej však úplně jednoduše zařadit nelze. (7,5/10)
LooMis: pokud jsem se u předchozí desky Třetí hlas trochu mrzel nad nepřítomností větších experimentů, tak nová je de facto jejím opakem. Experimentů je daleko více, výrazně zhoustla celková atmosféra a temno, hnus a deprese jsou všudypřítomné. Hodně překvapivá a hodně dobrá deska! (8,5/10)
bizzaro: po black metalu z minulé desky Třetí hlas ani stopy, blastbeaty se tentokrát také šetří a jsou spíš výjimkou. Zato materiál chytl pořádný groove, někde se to tlačí až do djentu, ale všudypřítomné hutné pošmourno a post-metalový ráz z desky až na pár alternativněji vyznívajících věcí jako Až do krve dělají opět výtečnou nahrávku.

(3) VEILBURNER – Longing For Triumph, Reeking of Tragedy (11/2025)

brutusáček: všechno v pořádku, ale dlouho jsem desku neodzíval.
sicky: duo z Pensylvánie je po krátké době zpět a opět v topu. Hoši ukazují, že disponují opravdu úžasnou kreativitou, když dokáží co rok nahrát takto krásně šílené album. Kejkle na rozhraní blacku, deathu a avantgardy jsou tentokrát možná největší úlet, mají ale drive a po instrumentální/zvukové stránce jsou nanejvýš precizní. (9/10)
LooMis: kouzlu tohohle avantgardního dua jsem propadl vlastně až letos poslechem loňské desky. Novinkové singly navnadily a i novinka opět jen přetéká zajímavými nápady. Longing není tak vy/u/jeté jako Duality, jeví se  více melodičtějším, chvílemi s až majestátní bathoryovskou atmosférou. Samozřejmě už s sebou nenese prvotní fascinaci stylovými proplétačkami, ale baví to náramně i tal. (9/10)

(2) EVOKEN – Mendacium (10/2025)

brutusáček: hlas mi utekl minulý měsíc pro klasiky žánru. Možná je to už lehkou pokřiveností nebo otupělostí žánrem ale ta deska se poslouchá docela jednoduše, slabší nebo přístupnější materiál?
bizzaro: chrámová, často až povznášející atmosféra a hutný doom funerál s majestátnimi sóly a výpady až do smrti, které matroš umí i nakopnout.

(2) KAUAN - Wayhome (11/2025)

onDRajs: rusko-finští náladotvůrci pokračují tam, kde předchozí koncepční nahrávka Ice Fleet skončila. Banda vedená Antonem Belovem opět přišla s mixem post-rocku/metalu a doom metalu, nicméně se jí nepodařilo dosáhnout u skladeb větší dynamiky a klimax/antiklimax postupů, jak tomu bylo na předešlé povedenější placce. Muzika příjemně plyne, ale chybí jí větší emocionální dopad, který je u tohoto žánru klíčový.
sicky: tuhle kapelu sleduji zpovzdálí již nějaký čas a baví mě čím dál víc. Ambient-folk-postrock není žánr, kterému bych zrovna holdoval, toto má ale sílu. Tohle je symfonie, navíc s příběhem. Plus se mi líbí, jak je hudba poskládaná zvukově, a sice že hudba i v těch intenzivních momentech neztrácí křehkou atmo-ambientní tvář, že metalové aspekty se netlačí dopředu a zní spíše na pozadí. (7,5/10)

(2) LAIS KILSKI – Lais Kilski (11/2025)

mrkvivit: další z projektů svérázného baskytaristy/vokalisty Tomáše Ledviny. Letos mě nadchl jako součást kapely Vveettaa, před časem LooMise jako Candy Meatworks. Zdejšímu publiku bude spíš známý jako basák Heaving Earth. Lais Kilski je duo (bicí + basa/zpěv), hudebně ze zmíněných projektů nejblíže k Candy Meatworks. Čili dostaneme pestrou stylovou mozaiku, ze které ční funky slapping, punk/HC frázování a primusácká ekvilibristika. Fajn věcička! (7,5/10)
LooMis: Tomáš Ledvina, pokud nehraje zrovna u Heaving Earth, tak má rád podivnosti. Tentokrát si vystačil pouze s bubeníkem a vydal se opět do experimentálních vod, které mi nejvíce ze všeho nejvíc připomínají potrhlosti Candy Meatworks, potažmo tedy Primus. Tohle buď milujete, nebo není co řešit. (8/10)

(2) MALEFIC THRONE – The Conquering Darkness (11/2025)

brutusáček: další death metal „supergrupa“ s Longstrethem v kuchyni jako bych slyšel Hate Eternal a samozřejmě MA neasi.
Dantez: pro Tuckera mám slabost. Morbidangelovský outsider po Warfather vykročil s Malefic Throne. Kapela představuje nejnasypanější Tuckerův projekt, který má řádný tah, ale jen malou míru zakotvení. 

(2) MARTRÖÐ – Draumsýnir eldsins (12/2025)

vaněna: po Vörnir další brilantní Islandská diso smršť. Lyngdal a Poole a tentokrát snad ještě o něco promyšlenější a zajímavější. 4 skladby, 36 minut čisté radosti, a k dokonalosti chybí snad jen ten obal. (9/10)
Dantez: třetí deska, na které letos vystupuje islandský psychedelický trubadúr H.V Lyngdal. Martröð od původního EP změnili autorskou tvář, snad i proto se v případě daného debutu Lyngdalův rukopis otiskuje více než na Vörnir a Osgraef. A desce to prospívá. Nejvyfetlejší islandský počin od Kosmískur hryllingur, který je navíc podstatně více metalový.

(2) PAN LYNX – Odvrácená strana lesa (11/2025)

bizzaro: Michal Skořepa se podruhé proměňuje ve své alter ego Lynxe a vypouští vnitřního rysa z lesa. A opět baví.
Baara: trochu grunge, méně zen…víc v recenzi.

(2) PHOBOCOSM – Gateway (11/2025)

AddSatan: monolitický až trochu monotónní, valivý i sypací, (post-?)death/doomovější Immo/Inca/DC, šmrnclej Portal/Ulce nebo i Aosoth – v kratších Corridorech, který jsou tu asi nej. Zbytek taky +- dobrej, ale trochu nataženější, trošku zív, rušivý čvachtáky a malinko i něco v kytarách (výšky/distorze?), byť zvuk taky spíš dobrej. Poklimbávací death/doom „ancient slumber kvaziambient“ metal? Ale lepší než předchozí a ještě uslyšíme… (Bandcamp)
brutusáček: tam kde Foreordained končí tady Gateway pokračují, víc válec než sypanice mi vyhovují.

(2) UNPROCESSED – Angel (10/2025)
brutusáček: asi jsem dosáhl toho bodu kdy ta sterilnost je už na mně moc.
bizzaro: spokojenost z minulého měsíce pokračuje.

(2) WAYD - Reinvent (11/2025)

sicky: návratové album slovenské tech-death-experimental kapely po dlouhých osmnácti letech se povedlo. Kapela šikovně navazuje na poslední desku Ghostwalk (2007) s tím, že svůj výraz ještě více otevírá okolním stylům. Co se týče nápadů, instrumentálního provedení a hudebního rozptylu jde o velmi působivé dílo. (8,5/10)
LooMis: kdysi tech/death/metaloví experimentátoři, se stále drží svého kopyta, tedy experimentují a pokračují v cestě, kterou přerušili po albu Ghostwalk. Nesnaží se za každou cenu objevovat nové hudební směry, ale snaží se je naopak včlenit do svého vlastního hudebního výrazu a překvapovat vlastním přístupem. A to mne u téhle kapely pořád baví. (8,5/10)

LYCHGATE - Precipice (12/2025)
- o desce roku mám jasno. (10/10)

FORDÆÐUSKAPR - hræflóð markar fjalla (10/2025)
- Stefán Drechsler z Árstíðir Lífsins si v tomto pokojíčku(/áči?) plní svoje sny? Obalem mi příjemně připomněl Taje skal. Hudebně třiceti osmi minutová pochmurná procházka nelítostně krásnou přírodou vnucuje srovnání s Oreida, trochu mi čímsi dokonce připomněla geniální Wolfmachine. Nahrávalo se postupně v Rykjavíku, v Bergenu a Samnageru mezi lety 2022 a 2024 a na nahrávce se podílel také Árni (Árstíðir lífsins, Kaleikr, Sól An Várma) a drobně též Tómas Ísdal (Misþyrming, Marghöfða dýrið, Naðra). S postupující minutáží jsou skladby čím dál lepší a zejména zapojení kláves je nekýčovitě skvělé. Škoda, že skladby nejsou ještě o něco delší, k rozjímání se totiž hodí znamenitě. (7,5/10)

ZARATUS - Those Who Dwell Beyond (10/2025)
- novinka Zaratus od Ván record mě obrovsky potěšila. Krásný obal lahodí oku a padesát minut rozkračování mezi více žánrů mi přinesl nejeden zábavný poslech. Možná to bude někdo vnímat jako operetní cirkus, album řeckých zoroastriánů asi nebude deskou roku, ale takhle pěknou desku si na LP ujít určitě nenechám. Spolu se shora zmíněnými stájovými kolegy Fordæðuskapr bohatě naplňují mou představu o kvalitním blackmetalu. (7,5/10)

GURTHADUN - Ad Aspectum Hereticum (10/2025)
- nečekaně mě velmi potěšil i tento projekt z Polska. Akhen Vandeamon na vokálech a zkušený námezdní bubeník Thomas (Sistre) z Bestial Nihilism a moha dalších plní plán hlavního mozku Gurthadun - Gurtha. Je to plán na tisíckrát již poskládanou mozaiku z pořád těch stejných kostiček, ale výsledkem je výborný blackmetal se spoustou riffů, změn temp a nálad, trochu Immortal, hodně Outre a trochu Satyricon, nu já víc ke štěstí nepotřebuji. (7/10)

INFRAHUMANO - Depths of Suffering (10/2025)
- španělský deathmetal jak má být. Lavadome trefně v popisku svýho koníčka staví na křižovatku mezi Kanadu (Cryptopsy) a Floridu (Morbid Angel). Tady žádné uhýbání, přímý útočný náběh na posluchače. Je to rychlé, jsou tu riffy a nechybí ani řádný murmur, takže spokojenost. (7/10)

ABYSMAL DESCENT - Dismal Thoughts (10/2025)
- Rob Martin, bubeník z Neptunian Maximalism je mi jediné známé jméno ze zkušené sestavy. R.S., L.L. (Putrid Offal (death grind), Echo Solar Void (Drone/doom), Terrifiant (heavy/speed)) and M.D. (Echo Solar Void). Abysmal Descent hrají death metal trochu okořeněný doomem, moc se mi líbí zvuk a ještě víc drobounké obezličky, které osvěží. (6,5/10)

HAIMAD - When Night Rode Across the North (10/2025)
- epické fantasy a melodicko symfonický blackmetal. Samozřejmě je to mnohokrát provařené a trochu i směšné, ale hraje to vlastně dobře. Chybí mi nějaká nadstavba nebo trocha neočekávaného zlobení v modrém hradě (který jinak na obalu kladně hodnotím coby téměř žánrovou nutnost.) (6/10)

PERDITION TEMPLE - Malign Apotheosis (11/2025)
- zvuk jako ze staré nedobré telefonní budky. Škoda, protože jinak samozřejmě šlehačka jak se patří. (6/10)

SUNKEN - Lykke (10/2025)
- dánská krajinomalba na atmoféricky blackový způsob. Radostná smrt, kterou si představuji při poslechu je snad i částečně v textech, alespoň dle překladačů. Hudebně mi tu nic nechybí, snad jen osobitost - v rámci žánru ji už ale ani nevyhledávám, ani nepostrádám. (6/10)

JUANA MOLINA – DOGA (11/2025)
- latino art/kraut pop, folk(elec)tronica, ambientnější i noisy, psychedelický, minimal hypno, ale i zajímavější jazzy rytmika, roztomile divný, příjemný, místy poblíž Maarji Nuut, Tortoise a Lucrecie Dalt, na jejíž letošní desce Molina hostuje, trochu Björk, něco slabší, ale spíš baví. (Bandcamp)

LANA DEL RABIES – Omnipotent Fuck (11/2025)
- death industrial, power electronics, noise či darkambientní obcování s démony, divoženský šepoty, promluvy, echo zpěvy a zkreslený, posedlý hlasy (The Exorcist/Evil Dead feel) a řevy, zlověstná, delirická hypnóza, surovější a míň darkwave než předchozí SB, sice monotónnější, místy trošku rozpačitější a nudnější, ale převážně funkční. Loňská/letošní Mouth Wound baví a zlobí výrazně víc, ale Lana taky dává a trochu (i víc) jinak. (Bandcamp)

BARREN PATH – Grieving (10/2025)
- grind/death/black od členů Gridlink a Maruta s (ne)lidským kulometem (Fajardo) za bicími. Poměrně nápaditá nakládačka, super zvuk (i bicí), místy melodičtější a techničtější, ale syrovější než Gridlink, což je dobře. Více v recenzi. (Bandcamp)

BLAWAN – SickElixir (10/2025)
- viz Kotek minule. (Post-)industriální club, IDM, UK bass, hard drum apod. mutace s divno-zefektovanými vokály, neuro/sranda, něco baví jen do půlky, trochu povrchní, ale jo, zábavný, nápaditý. (Bandcamp)

CARRIE FREY, THE RHYTHM METOD – Seaglass: Works for String Quartet (10/2025)
- moderní/současné kompozice (klasika), smyčce a trocha ječení a mluvení, konsonance a disonance, náznaky pohody a krásy, která se často zajímavě křiví, neurotizuje, rozplizává, je to hravý, promyšlený. (Bandcamp)

TORTOISE – Touch (10/2025)
- viz onDRajs minule. veteráni/spolutvůrci 90s post-rocku, byť zní často dost krautrockově, indie(elec)tronica, Kraftwerk, techno (4.), minimal hypno-motorik i zajímavější nu jazz (až Aarset) rytmy a prvky, potěšil surf-western twang v 1. a poslední. Převážně fajn/dost fajn oddechovka. (Bandcamp)

KARA-LIS COVERDALE – A Series of Actions in a Sphere Forever (09/2025)
- klavírní nokturna, temnější, ale příjemně, spíš klidný, ambientní, trochu á la Liszt (Nuages gris), tmavší Satie, Debussy, ale i Popol Vuh a něco modernějšího (Feldman?) – nej asi mysteriózní Vortex, něco i slabší (Lowlands), ale převážně pěkný. (Bandcamp)

MICK HARRIS – Culvert Dub Sessions Four (09/2025)
- industriálnější, spíš temnější dub techno od mistra žánru, psychedelický noisy echo šplouchání, snad i vyloženě samply mořských vln, hypno, Harris prostě umí. (Bandcamp)

FUMANTUM – Realmgate (06/2025)
- estonský temnější ambient, drone, někde/y mezi dungeon synthem se strunnými folk instrumenty (kannel?), vrzání, fučení větru apod. a abstraktnější, atmo/psych elektroakustikou, čímž to trochu připomnělo i starší Sonju Tofik. Příjemný. (Bandcamp)

SLOWHOLE – s/t (2024)
- tip od chuckie, takže noise rock (neasi), sludge/doomgaze, post-hc, trochu blackened sypec, ženský řev, vazbení, dynamický, zábavně trýznivý, trochu jak vyhrocenější Made Out of Babies (kdyby Julie jen řvala), troška Slint drnkání, silná inspirace Żuławskiho Possession včetně samplů a obalu, poslední s cca d'n'b rytmy připomněla i závěr Petrale. (Bandcamp)

SOPHIE THATCHER – EPs a singly (2020-2018)
- herečka z Companion, Heretika atd. a taky zpěvačka/hudebnice, jejíž loňské EP už jsem dával v lednu, ke skladbách Rattle Trap a Go On se vracím celý rok, zbytek místy trochu vlezle překrásnělý, sentimentální, byť fajn. Během roku nahodila na bc i starší EPka a singly, z nichž některé mi sedí ještě víc než loňská deska. Ambientní, snový, místy až hauntologický, zamlžený, melancho-potemnělý, lehce psychedelický písničky, pop, folk. Její hlas místy až fascinuje, zastřenější, hlubší než bych u 25ky čekal. Cca ffo: Grouper, Elysian Fields, Mazzy Star/Hope Sandoval, Ethel Cain, Julee Cruise, Man Rei, A. C. Marias (byť vše s hlubším hlasem), ale i The Caretaker + cover od Chrise Bella/This Mortal Coil. (Bandcamp)

KOSTNATĚNÍ - Přílišnost (Excess) (11/2025)
- nejlepší řadovka kapely? Nejspíš ano! Nápady, chytlavost, agrese ani originalita nechybí. Turecké EPčko Oheň hoří tam, kde padl, zůstává nepřekonáno, ale Přilišnost je za mě hned v závěsu. (Bandcamp)

BLUT AUS NORD - Ethereal Horizons (11/2025)
- po několika dost dobrých a poměrně disonantních albech BAN opět vsadili na melodie. To by samo o sobě nevadilo, jenže novinka je ještě více sladká a více vlezlá než Hallucinogen s Cosmosophy dohromady. Průser to rozhodně není, ale dost možná první deska v diskografii kapely, kterou si na vinylu nepořídím. (Bandcamp)

VALBORG - Der Alte (10/2022)
- díky společnému koncertu v Halle jsem oprášil diskografii kapely a především její poslední nářez fakt šlape. Naživo navíc ještě o dost lepší než z alba. Kdo by do Němců řekl, že zvládnou hrát takhle dobrý a zároveň hodně originální mix black, death, doomu. 

NUSANTARA BEAT – Nusantara Beat (11/2025)
- Nusantara Beat jsou Amsterdamu usazení muzikanti s indonéskými kořeny a publiku předkládají velmi povedený debut! Jde o psychedelicky laděný, exotickým folklorem a rytmikou vytuněný alchymistický kotlík s výjezdy do surf rocku či bollywoodských popových poloh, a to mě baví velmi. Obecně mám rád "etnické" kapely, které k vyjádření používají "západní" hudební nástroje a žánry. Bývá to povětšinou velmi osvěžující revize leckdy už notně omšelých postupů, které tímto dostanou novou perspektivu. (8,5/10)

KITCHIE KITCHIE KI ME O – Temple for the Atheist (10/2025)
- norské trio KKKMO je ze stáje House of Mythology (Ulver, Current 93, Daniel O'Sullivan…), takže je celkem jasné, že tady nepůjde o běžnou konfekci. Oproti výše zmiňovaným kapelám jsou KKKMO výrazně stravitelnější. Na své třetí desce přicházejí s minimalistickými instrumentálními skladbami na (kraut)rockovém základě s přesahy k psychedelickým ozvěnám, jazzovým strukturám a novovlnným syntezátorovým obzorům. Ve srovnání s předchozími alby je novinka ještě o něco víc vyklidněná, ale pořád se toho pod povrchem děje dost zajímavého, aby nahrávka lákala k opakovaným poslechům. (8/10)

LA JUNGLE & SPAGGUETTA ORGHASMMOND – Disco Chiesa (11/2025)
- v červenci tu kolega Kotek zmiňoval belgické La Jungle v souvislosti s jejich spoluprací na albu Spiral Maboul. Teď jsou tu zas. Tentokrát v tandemu se Spagguetta Orghasmmond. Výsledkem je ujetá tancovačka, kde se potkává italo disco s afrobeatem, funkem a je to celkově zábavná, energeticky hodnotná šmakuláda. (8/10) 

THE TEAR GARDEN – Astral Elevator (10/2025)
- dávný projekt Edwarda Ka-Spela (The Legendary Pink Dots aj.) a cEvina Keye (Skinny Puppy aj.) se vrací po osmi letech se studiovým materiálem k tanci i poslechu. Ve zkratce - kombinace hlavních kapel obou protagonistů. Skřípání a nervní pulsování SP vs. psychedelická krajinomalba TLPD. Jako nadstavbu přidávají temně ambientních plochy. Ale úplná deprese to není. (7,5/10)

WINO – Create or Die (10/2025)
- Scott Wino Weinrich je v osobním životě možná kontroverzní týpek, ale jeho hudbu a pódiovou prezentaci mám prostě rád, především s Obsessed. Jednou za čas se Wino vydá na výpravu mimo +/- doomové teritorium a nachystá sólovku. Ta letošní se jmenuje Create or Die a opět odhaluje Weinrichovy prapůvodní inspirační zdroje: silný bluesový element, trochu country a psychedelického folku i jižanského rocku. Pořád to má ale tah na bránu a je to místy i párty. (7,5/10)

HAZE – Azzurro (11/2025)
- již zavedená přední pražská shoegaze/indie kapela vydala svůj plnohodnotný debut. Zasněné melodie, ambienty i pronikavé kytarové linky, vše v jednom v kompaktní kolekci do ideálního podzimu (8/10.)

OROMET – The Sinking Isle (11/2025)
- délkou nepřehnaný ale přesto pohlcující (potápějící) kvalitní funeral doom z USA.

DEPLETED – Remains (11/2025)
- solidní one man funeral doom z USA.

VLTRA LIBRA – Vltra Libra (11/2025)
- one man post-black metal projekt z Francie, zaujmou i klaviírní intermezza.

SONS OF HADES – Tombs of the Blind Dead (11/2025)
- black/speed rocken-roll z Řecka.

CONJURER - Unself (10/2025)
- britští mladíci upustili od eklektických ambicí, které se ne úplně zdařile projevily na druhé desce Pathos, a vrátili se k tomu, co jim jde nejlépe - brutální riffařina v pomalých tempech a bahenním zmaru. Sludge/post-metal v jejich podání sází jeden za druhým gojirovsky ostré riffy a šance na záchranu nebo nějaké optimistické vyhlídky se nekonají. Chce to dost poslechů se tím prokousat.

DE LA SOUL - Cabin In The Sky (11/2025)
- veteráni alternativního hip-hopu přicházejí po delší odmlce s devátým albem. Cabin in the Sky se nese v odlehčeném duchu, sálá z něj pohoda prošpikovaná mluvenými intry. Jak vystřižené z první půlky 90. let. Starého psa holt novým kouskům nenaučíš.

MOBB DEEP - Infinite (10/2025)
- překvapivě slušná nahrávka legendárního east coast dua. Prodigy sice už osm let nežije, zbyly po něm nevydané vokální party, kterých se chopil Havoc a the Alchemist. Výsledek je sice převážně standardní mainstreamový hip-hop, ale některé kousky vystrkují růžky (např. My Era) a dávají vzpomenout na temné syrové začátky kapely. The Infamous je nicméně nepřekonatelné, a tak to bude navždy.

KEITH TIPPETT - You Are Here... I Am There (1970)
- pianista Keith Tippett v úvodu své dlouhé kariéry spolupracoval s King Crimson na deskách In the Wake of Poseidon, Lizard a Islands a tohle je jeho první sólovka. Hrají na ní mimo jiné i můj oblíbenec Elton Dean (saxofon, mezi jinými Soft Machine, Delta Flora). You Are Here... je nevšední spojení progresivního rocku, jazzu (pozdní éra Coltrana), avantgardy, ale i klasiky. Tady žádné formulky neplatí, hlavní je tvůrčí svoboda. Jó, to byly časy, kdy bylo všechno povoleno... Zmínku o famózních Centipede čekejte za měsíc.

BEASTWARS - The Ship//The Sea (11/2025)
- již několikáté album sludge-stoner-doom kapely z Nového Zélandu, které stojí zato. Kvartet se kontinuálně posouvá, sbírá uznání a dle mého se pomalu a jistě propracovává do první ligy. Muzika je heavy, zároveň ale přehledná s příjemně melodickými momenty. Songy jsou epické, atmosférické, přitom ale mají tlak. Body navíc pak připisuji za výborný zpěv, výrazný drásající chraplák, který nepostrádá barvu, emoce, pnutí a kapelu posouvá o level výše. (8/10)

ANNISOKAY - Abyss, The Final Chapter (11/2025)
- vyzpívané refrény vs. řev, občas melodie a soft pasáž jindy drsné kytary a tvrdé beaty. Hudebně to občas zní jako do djentu přepracovaná verze Linkin Park, jindy čistá moderna ve stylu Northlane/Thornhill. Každopádně povedené album, které obsahuje několik mimořádně chytlavých hitů, a hodí se velmi dobře k poslechu v autě. (8/10)

CRYPT SERMON – Saturnian Appendices (EP) (08/2025)
- typ AddSatana z minulého měsíce a možná mám o EP roku rozhodnuto. Neskutečně dobře kytarově nadrcenej epic doom metal. A vokál Brookse Wilsona je jak kdyby si to rozdávali Robert Lowe s Messiahem Marcolinem. (10/10)

DEMON KING - Death Knell (11/2025)
- tuhle partu jsme už několikrát protočili v novinkách a teď je tu konečně očekávaný debut. Pokud jste nezaregistrovali, tak bubnuje Jack Blackburn a basuje Cole Daniels (oba jinak v Abyssalis a Unaligned) a na druhou kytaru hraje a zpívá Matt Brown (ex-Inferi a aktuálně Visitant). Zatímco první dva přináší hlavně tech parametry, Matt to černě špikuje a dohromady (ještě s Coltem Halvorsonem) je to hutné jízda. Nebýt Hüman, tak jasná deska měsíce. (9/10)

HÜMAN - Concetto Transeunte (11/2025)
- čtvrtá deska technicky vybroušených deathujích Italů kolem Edoarda Boccata. Ave Chuck, ave Death! Nebát Demon King, jasná deska měsíce. (9/10)

MASTER'S HAMMER - Maldorör Disco (11/2025)
- tohle se mi nepíše lehce, jak mám MH rád. Chápu, že fascinace bochnatkami může způsobit kreativní explozi, ale tohle album mělo raději vyjít spíš jako další Airbrusher nebo Frantova sólovka. Ujetý je to dost, ale srandu si mají dělat MH jen z blackmetalu. Taky to naopak vidím na prvního letošního Bludišťáka. (6/10)

BLINDFOLDED AND LED TO THE WOODS - The Hardest Thing About Being God Is That No One Believes Me (10/2025)
- tihle Novozelanďani už v minulosti dokázali, že umí vytvořit dobrou věc. Na nové desce tomu není jinak. Někdy trošku tlačený projev kapely sklouzává ke coru, jindy promlouvá technika, ale jinak jde o chladnější progy death metal, který se nebojí jít za hranu atmosféry i zvuku.

RAVENOIR – Deadremas (11/2025)
- Alesh A.D. je po roce zpět s další deskou svého sólo projektu. Ani novinka - stejně jako loňská Nocturne - nerozvíjí původní black/death směřování a staví na pošmourném, funerálněji vyznívajícím doomu až táhlém deathu.

 BETTER LOVERS – Highly Irresponsible (2024)
- math/corový debut Grega Puciata a Willa Putneyho byla po roce rozšířena o dvě novinky, takže mi desku vrátili do obrátek.

CAPHARNAUM – Fractured (2004)
- i po tolika letech geniální. Kytarový tech death producenta Jasona Suecofa a jeho bráchy za bicími s Mattem Heafym u mikrofonu.

LAMIA VOX – vše
- ponor po ukončení kariéry Djevel.

THE CORONA LANTERN – Consuming the Tempest (2015)
- debut Corony je díky power riffům to nej, co udělali.

HYPNOTIC SCENERY - vše
- oživení diskografie při oživení kapely, čím starší, tím lepší. Dema obzvlášť.

SML - How You Been (11/2025)
- hravá, lehce namotávací jazzová psychedelie na International Anthem, tady je těžký šlápnout vedle.

PRIMITIVE MAN - Observance (10/2025)
- pomalá, natlakovaná špína, která umí pracovat se silným nápadem na delších plochách. Připomnělo mi to třeba Indian, a ty já rád.

HORSE LORDS & ARNOLD DREYBLATT - FRWKYS Vol. 18: Extended Field (11/2025)
- hypnotická fůze folku a noise rocku, tady je opakování otcem zážitku. Víc zamyšlenejch drónů než obvykle, ale stejně je to dobrý. 

HAYWARD x DÄLEK – HAYWARD x DÄLEK (12/2025)
- Charles Hayward z This Heat s MC Dälek, takový spolupráce si nechám líbit. Je fajn vidět, že maj pořád chuť experimentovat, je to jinde, a je to po delší době zase něco od Dälek, co mě fest baví. 

ALEJANDRA CÁRDENAS – A Body Like a Home (11/2025)
- Cárdenas dělá jako Ale Hop skvělé věci s extrémně manipulovaným zvukem kytary, ale tady mi nejsilnější vlastně přijdou ty nejvíc průzračné vybrnkávané pasáže, kdy se ukazuje, že Cárdenas prostě umí vymyslet hodně silné kytarové motivy. Hudebně to na mě působí jako dost chill, což dost kontrastuje s tím, že hudebnice tady vlastně vzpomíná na dětství s alkoholickou matkou, domácí násilí, kolonialismus a rasismus v Peru. Spoken word věci mě často dráždí tím, jak hrozně seriózně se berou, ale tady tyhle deklamace se silným přízvukem působí hodně autenticky. 

LEA BERTUCCI – The Oracle (10/2025)
- popravdě jsem několik posledních nahrávek Bertucci spíš vypustil, extrémně jí přeju, že je z ní v tuhle chvíli v jejím kontextu v podstatě hvězda, ale víc mi vyhovovaly věci pro saxofon a elektroniku než pro ansámbly. The Oracle je trochu návrat ke komornímu zvuku a je to krása, pásky, (myslím) příčná flétna a procesované vokály. Bertucci je někde na hraně mezi dronem, experimentální elektronikou a současnou klasikou – nakolik taková hranice vůbec existuje – a velmi mi vyhovuje, v jakém poměru různé přístupy míchá. Vážnohudební drone dokáže být poměrně banální, hyperdisonantní radikalismus se často takřka nedá uposlouchat, smyčkové manipulace často narážejí na hranice, well, smyčky, ale tohle se zatím jeví jako zdařilá a hluboká syntéza. 

LÄUTEN DER SEELE – Unterhaltungen mit Larven und Überresten (10/2025)
- zasněné, sentimentální koláže, ze kterých se občas vyloupne extrémně silná melodie. Dělá to člověk z dua Brannten Schnüre, čili je to napojené na docela fascinující německou mikroscénu zachycenou na kompilaci Gespensterland – přijde mi to trochu jako neofolková obdoba zvuku Miasmah.

HAYKAL, JULMUD, ACAMOL – Kam Min Janneh (10/2025)
- palestinská elektronika s převážně rapovými vokály spíš než vyloženě hip-hop/trap. Julmud udělal před pár lety solidní sólovku, která v podstatě pěkně láme a mutuje blízkovýchodní tradice, a tady na to pěkně navazuje, jinak je vyznění blízko věcem z BLTNM, případně Sbhashovi, nebo i Zelzeleh. Mohlo by to víc víc edgy, intenzivnější, ale velmi pěkná věc.

WALNUT BRAIN – Weird Wire (08/2025)
- příjemně syrové meditace pro kytaru a diddley bow (jednostrunný americký bluesový nástroj). Baví mě, jak to je celé nevydefinované, syrové, plné různých náhodných šramotů.

DANNY BROWN – Stardust (11/2025)
- klobouk dolů. Danny Brown překlenul čtyřicítku, vystřízlivěl, neztratil ale přitom energii a touhu tvořit divnou a originální rapovou tvorbu. Stardust je opět svérázným pohledem na hip-hop, mě ale v tomto případě už docela míjí, protože volené  hyper-popové vlivy jdou mimo mě. To ovšem neznamená, že jde o špatný počin.

VICISSITUDE / PALE SPEKTRE – Fumerole Cauterization in Strigoic Wanion (11/2025)
- rok 2025 lze brát za rok Hekly. Tento split je už jen taková utvrzující tečka a důkaz, že Pale Spektre je dobré sledovat i nadále.

ARMAND HAMMER & THE ALCHEMIST – Mercy (11/2025)
- Elucid s Billym Woodsem opět nešlapou vedle. Vrací se ke spolupráci s producentem Alchemistem, který dvojici opět šije minimalistické beaty na míru. Stejné koleje, které ale pořád nejsou tolik vyjeté.