Datum vydání: 22. listopad 2025
Label: Digiton Music
Žánr: grunge, alternative metal, rock

Kdo se bál, musel do lesa. A když z toho lesa vylezl, zjistil, že „realitou je, co do ní dáš“. Kolem téhle premisy vystavěl Pan Lynx aka Michal Skořepa svoji druhou desku, která je trochu víc grunge, než zen, ale pořád nabízí instrumentálně a žánrově pestrou hudební paletu zastřešenou jedinečným vokálem.

Úvodní tóny jasně odkazují na Výlety do temnoty či Kdo se bojí, musí do lesa a na fakt, že skladby z obou desek vznikaly v podstatě ve stejnou dobu. A právě hned na začátek Lynx servíruje nejtvrdší skladbu desky. Trenažer má skoro šest minut a nemuseli by se za něj stydět ani Forgotten Silence, které slyším hned v několika částech. Klipovce Ty seš Ty! vévodí riff, který pohladí ouško každého fanouška grunge, a Skořepova textově-vokální hra s jeho oblíbeným tématem bezvýchodnosti snahy být někým jiným než sám sebou ve formě „řeknu Bárta a zazpívám to jako Bárta“.

„Cobain je už zabranej, Kocáb je už zabranej, Koller je u zabranej, Radek Pastrňák je ňák zabranej. Ty seš ty a nikdo jinej.“

Grunge v nejčistší podobně nalehne na ušní bubínky ve skladbě Třetí ucho (o tinnitu). Není divu, song začal Skořepa skládat s baskytaristou Markem Berem ještě v časech Stroy. Vokálně se tu sice otírá o svůj „Staley mode“, ale celá deska (zhuštěně třeba skladba Tělo Těla) jasně dokazuje, že jeho vokál je naprosto svébytný jak v dramatičtějších, muzikálovějších polohách, tak právě v těch rockových nebo typicky grungových.

„Poslouchej svý třetí ucho, když na tebe zapíská.“

Žánrově desku ještě ždibíček víc zpestřují skladby De to s tebou do kopce, která plynuje přechází z funky slok do refrénů nařvaných Frankem z Horrible Creatures, a etnickými motivy nabytá Dokolazrození, pro kterou nahrál kytarové sólo Alain Johannes, producent sólových desek Chrise Cornella a Marka Lanegana.

„Žačal sis prát. Začal sis žehlit. Už znáš i aviváž, necítíš neklid. De to s tebou do kopce.“

Že si tu realitu umíme naplňovat i věcmi neveselými, přiznávají skladby Znesvěcenej svět a Strach je nejlepší kuchař.

„Dal bych si jednu atomovku s ozářeným sejrem, vidličkou rezatou z ožužlání vzteklým netopejrem.“

Plastosauři jsou dojemně hravým finále o klavíru, rodičovské lásce a dinosaurech.

Opět je třeba ocenit, že pan Lynx na rozdíl od Michala Skořepy ze Stroy skládá v češtině. Slovní hrátky nejsou možná tak intenzivní jako na první desce (na Klidorys lze jen těžko zapomenout), ale i tady se ukazuje, co lze s češtinou po významové i fonetické stránce dělat, pokud na to máte.

Odvrácená strana lesa je po hudební i textové stránce vysoce tvůrčí, hravá, zábavná a vrstevnatá deska, která vlastně nemá žádné mouchy. Grunge tentokrát hraje lehký prim, ale klávesy jsou v mixu pořád hodně vysoko a Skořepův svébytný skladatelský, básnický, hráčský i vokální „rukopis“ jasně prostupuje celými dobře odměřenými devětatřiceti minutami.