Datum vydání: 24. říjen 2025
Label: Ván Records
Žánr: black metal

Pojďme si dnes představit nový projekt Fordæðuskapr, což není žádný ledajaký kapr, ale islandsky „Čarování.“ Jeho hlavní postavou je Stefán Drechsler z Árstíðir Lífsins. Tahle hodně dobře zavedená islandsko (teď už norsko?) / německá skupina mi bohužel nikdy k srdci nepřirostla. Jejich spojování Burzum a Enslaved, byť mám samozřejmě obě kapely ve velké úctě a lásce, mi připadá neorganické - blasty ÁL přepálené a folkové vsuvky ne tak úplně vkusné. Navíc obrovské porce hudby, které na každé desce servírují, mi vůči prezentovaným nápadů připadají neúměrné.

K Fordæðuskapr jsem proto přistupoval rezervovaně, byť obal připomínající Taje Skal mě k sobě táhl jak kapra vlasec. První momenty desky sice naznačují blízkost k podobnému projektu Oreida, ale jak postupujeme třiceti osmi minutami desky, rozehrávají se daleko komplexnější struktury.

Desku Hræflóð markar fjalla (což mi různé překladače přeložily buď jako „Sup krouží nad horami“ nebo „Povodeň mršin v lese hor“, hm.) je vlastně docela obtížné odbýt pár příměry a pochválit uctívání vzorů. Nabízí daleko víc než triviální tremola a blasty s pár riffy a atmosférou večerníčkové mlhy.

Kompozice s klávesami, které z podkresů často vystupují do popředí, aby přebraly hlavní melodickou linku, jsou natolik kvalitní, že jsem zejména v nočních posleších na sluchátkách až nevěřícně kroutil hlavou. V prostých pasážích mi materiál čímsi připomněl geniální Wolfmachine, v propracovanějších částech zase spíš Ascension nebo Faidru. Ostatně, nahrávalo se postupně v Rykjavíku, v Bergenu a Samnageru mezi lety 2022 a 2024 a na nahrávce se podílel také Árni (Árstíðir lífsins, Kaleikr, Sól An Várma) a drobně též Tómas Ísdal (Misþyrming, Marghöfða dýrið, Naðra). Je tu tedy kromě Islandu i hodně Norska a Německa. Pro mě osobně ve skvělém poměru.

Jedna kritická drobná připomínka směřuje ne snad přímo k dramaturgii alba, protože to graduje tak pozvolna a znamenitě, až uši přecházejí. Spíš mám obavy, že první dvě skladby nedokážou vtáhnout posluchače dost rychle – a tudíž mnozí milovníci černého kovu, vybičovaní množstvím alb ke koštování toliko krátkých ukázek (a vesměs prvních dvou skladeb z každého dílka) se k pozornému a pozvolnému poslechu celých 38 minut v celku nedostanou.

Což by byla škoda, protože od třetí titulní Hræflóð markar fjalla a zejména pak čtvrté blasphemerovské Benmánar se objeví unikátní mix atmosféry, lehce epického rozmachu a tvrdosti, který vzniká spojením syrových blastbeatů s klávesami. Nezní přitom jako kopírka Emperor ani post-gejzových WITTR. Obě tyto skupiny druhá půle alba asi připomene a zlehka se otře i o agresivnější polohy Krallice.

Jak už jsem ale naznačil shora - Fordæðuskapr je na svém debutu natolik svérázná kapela, že mi při vší žánrové vyhraněnosti dělá velké problémy jednoduše ji zařadit do předpřipraveného šuplíku. Nu, a to samo o sobě je v době prakticky nekonečném množství generické hudby tím nejlepším doporučením k poslechu.