HAKEN - in a fever dream

recenze progressive metal
Baara
Hodnocení:
7.5

Angláni nepotěší fanoušky, kteří je preferují v metalovějším kabátu, a ani ty oceňující vypracovanou techniku a rozmáchlou progovou výpravnost. Ale poslouchají se stále dobře a baví.

Datum vydání: 17. červenec 2026
Label: InsideOutMusic
Žánr: progressive metal
Délka: 26:22

Narovinu: od Haken chci víc než pět songů, ze kterých tři už znám a tři mají sotva čtyři minuty. Ale chápu, že po zrušeném turné a odchodu dvou členů je třeba fanouškům (a trhu) nějakým způsobem oznámit, že Haken stále fungují a tvoří.

In a fever dream rozhodně nepotěší fanoušky, kteří preferují Haken v metalovějším kabátu alb Vector a Virus. A nijak zásadně ani ty, kteří oceňují vypracovanou techniku, rozmáchlou progovou výpravnost nebo živou hravost. Všechny tyto pro Haken typické atributy tu pořád jsou, ale částečně ustupují elektronice a melancholičnosti.



Zásadní rozdíl je v mixu a v celkovém zvukovém vyznění, kdy na ploše 26 minut dostávají nejvíce prostoru klávesy Peta Jonese. Na rozdíl od krystalicky čistě znějící Fauny je třeba se zvukem nového EP občas prokousávat. Refrén nejkratšího singlu delirium se sice rychle vryje do paměti, člověk si u něj poklepe nohou pod stolem, jeho nekomplikovanost je vlastně docela příjemná, ale toho syntetickýho bordelu je tam prostě moc. U dalších skladeb se zdá užití elektroniky promyšlenější, funkčnější a vytváří spíše pestrost než nános. Kromě těch zpropadených efektů na vokálu, které některým z nás tolik vadily i u posledního alba Textures.


Ross Jennings výrazně rozšiřuje možnosti užití svého hlasu od nižších poloh po občasný řev. Jeho hlas vždy z hudby Haken organicky vyrůstal s až průzračnou jasností. Jeho občasné upozadění v mixu by bylo v pořádku, nebýt té vrstvy efektů, která ho prostě přidušuje. Bicí jsou stále top, i když je k diskuzi, jestli je dobrý nápad bubeníka jako je Ray Hearne tlačit k nějakému zjednodušování.

Nicméně až na to delirium, které je možná pokusem o „rádiový“ singl, jde pořád o kvalitní hudbu, která se dobře poslouchá a baví. Důkazem budiž závěrečná lotus, která svou melancholičností připomene některé tracky z The Mountain, ale působí mnohem osobněji. A u sboru v páté minutě přichází konečně husí kůže a pocit, že i když Haken možná nejsou po horečkách v top formě, pořád nám předkládají nadstandardní hudbu a na jejich zářijový koncert v Praze není důvod se netěšit.


Vložit komentář

biizzaro - 20.08.26 09:32:07
me to EPko prave v kratkym formatu bavi, jak to jde "primo" k veci, bez extra odbocek i intousskyho progovani, kteryho si clovek uzil na Faune a riffove se tim odhaluje, ze s nekosatyma aranzema je to vlastne lehce djenty. na desce bych asi pro barevnost preferoval i ty kosatejsi veci, ale tentokrat mi to jako EP sedlo

Zkus tohle