1) SPOTIFY/TIDAL playlist: 60 skladeb a 6 a 3/4 hodiny hudby.

Spotify/Tidal playlist stále měníme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej v Archivu).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů. Podobně jako v prosinci, leden bývá často měsícem pozapomentých alb, takže v TOPu 

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku. U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(4) MINDWORK - Adrift (08/2026)

brutusáček: Martin si prostě dává na čas, o to víc se vyplatí počkat si. S novinkou náhle a mile překvapil, obdaroval nosičem, který zvládne přehrát jen můj starý kočár. Po letech takové to nefalšované natěšení si něco pustit, v době, kdy za pár kliknutí jedete celou diskografii, je to upřímná radost. Stejně tak, a mnohem více, z hudby. Víc progres, víc metal, ságo, víc píseň, ženské backvocy. Face the Day meet death metal? Spíše ne, pořád jasní Mindwork. Hráčsky bez debat, panda za bubny exceluje neasi. Další důkaz, že zahraničí vs domácí už neplatí, tohle (opět) přesahuje. Těším se na live!
LooMis: mňam, mlask. Tohle beru všema deseti. Překvapivá deska po letech s hudbou, která jde s dobou, ale nezapomíná na kořeny, ze kterých kluci vyšli. (9/10)
Baara: Mindwork vždy měli a stále mají obrovský potenciál postavený na velkém muzikantském talentu všech členů a Martinových skladatelských a dnes i produkčních schopnostech. Nová deska ten potenciál plně využívá, přihazuje výraznější rozmanitost, vymakanější vokály a saxofon jako třešničku na dortu. Už dávno bylo na čase, aby se o Mindwork začalo mluvit i za hranicemi. (9/10)
bizzaro: nová deska se v žánrovém backgroundu překlopila z deathmetalového základu do toho víc progového, výraz ale ve větší míře zůstává zachován.

(4) MASTODON - Marrow Deep (08/2026)

LooMis: nikdy bych neřekl, že mi budou vokály v Mastodon málo. Nikdy bych neřekl, že kvartet, který spolu byl čtvrtstoletí, se rozhádá. Obojí se stalo a nová deska tak byla výzvou a otázkou, jak to dopadne. Klávesy jsou vlastně dobrá volba, ale pořád mi tam nějak chybí ta dlouholetá vokální přehrocenost, kdy zpívali všichni. Možná málo poslechů, možná v blbou dobu, zatím tedy krčení rameny. (7/10)
sicky: nevím. Jsou zde zajímavé momenty, ale na první dobrou mě to úplně nechytlo. Album se mi zdá nějak příliš nepřekvapivé.  Nechci dělat ukvapené závěry, protože vím, že kvalitní nahrávky odhalují svoje kvality postupně, ale tady kupodivu nějak chybí motivace poslouchat opakovaně. (7,5/10)
onDRajs: Mastodon se snaží vykročit ze své komfortní zóny a daří se jim to znamenitě! Po melancholickém (a trochu jednotvárném) Hushed and Grim rekrutovali Joãa Nogueiru a jeho klávesy nové písně významně oživily. Mastodon se očividně inspirovali sedmdesátkami a skladby výrazně zopethovatěly. Hoši ubrali na písničkovosti, skladby rozkošatěly a jsou mnohem víc proggy. Překvapení, kapela má stále co říct. Baví mě to náramně.
Baara: Mastodon po výrazných změnách pořád svoji a pořád v cajku. I s klávesákem. (7,5/10)

(4) GOROD - The Ember Gone (08/2026)

LooMis: a zase možná málo poslechů, možná v blbou dobu, zatím také krčení rameny. Vrátil jsem se radši k Neurotripsicks a Leading Vision… novinka je takový mainstreamový matroš. (7/10)
sicky: pidlikaj samozřejmě dokonale, ale chybí tomu jiskra. Mám pocit, že nějak polevili v tlaku. (7/10)
Baara: Gorod ubrali plyn, o to víc jsou ale progresivnější a rozmanitější. Líbí. (7,5/10)
bizzaro: zatím nemám tolik naposloucháno, ale Gorod si to tentokrát stavebně trošku ulehčují a přes melodie to ženou i vstříc běžnému posluchači (předchod od death k progu), ale první dojem se může záhy rozplynout.

(3) HADOPELAGYAL - Zalmathic Necroichorion (EP) (09/2026)

vaněna: naprosto nemilosrdné EP Haďáků zašlapává do země ostatní pokusy o tvrdý death/war metal.
mIZZY: po naprosto zabijácké loňské řadovce Haematophoryktos přichází Helka s bubeníkem s dalšími čtyřmi skladbami. A přesto, že Zalmathic Necroichorion má pouhých 22 minut, je to tak vydatný námrd, že to snad aji stačí. EPčko roku 2026 bez debat. (Bandcamp)
Dantez: ten stejný bordel v čitelnějším zvuku. Na EP se možná hraje více na atmosféru, delší skladby, na kterých se mohou jednotlivé motivy opakovat povícerokrát, přetavují barbarskou zlobu do podivného agresivního tranzu. 

(2) ABADIR – The Primitivist (06/2026)

LooMis: tip z minulého alba od AddSatana, který mě v létě u moře totálně sestřelil. Nakažlivě rytmické. (8,5/10)
JSt: Abadira respektuji jako hudebníka i jako selektora/kritika, ale nikdy mi tak úplně nesedl. Tady hledí méně do budoucnosti, naopak si bere z lidového maksumu a je to velká zábava. Perkusivní synkopace plus přehrocené taneční melodie.

(2) ALTARAGE - Cogwheel (07/2026)

vaněna: výborná deska, která navazuje na předchozí tvorbu, charakteristický kapelní zvuk dále prohlubuje a zkouší, co posluchač vydrží. Jedna z nejlepších desek roku prozatím. K Succumb, které bylo taky pořádně dlouhé, se rád vracím a myslím, že s Cogwheel to bude zrovna tak. (9/10)
bizzaro: zlověstný death metal, tíživé skály sludge a temné jeskynní drony v hutné temné mase.

(2) CALES – Unexplored Territories (08/2026)

brutusáček: jestli tomu správně rozumím, Cales z Brna je projekt Blackoshe, novinka ctí všechna pravidla pagan/folk/black metalu se ctí a hrdostí!
sicky: super deska!

(2) CAMEL OF DOOM – Splinters of Time and Other Cosmic Fables (06/2026)

brutusáček: Kris Clayton je spolutvůrce s Chandlerem funeralových Self Hypnosis. Jeho domácí projekt je víc stoner, ale rád si hraje a experimentuje, takže vlivy psychedelic (ságo), doom (sem tam i funeral vibes) míchá zajímavě. Novinka má 75 minut a žádná hluchá místa, je to soudržné, hypnotizující, vydařené.
onDRajs: díky Brutovi za upozornění. Další comeback po deseti letech ticha. Bývalý kytarák Esoteric Kris Clayton po povedené desce Terrestrial víc zabředl do houbičkově drogového oparu, ubylo doomové riffařiny, přibylo rozplizlé stonerové mlhy, užití saxofonu připomnělo nejlepší momenty Yakuzy. 75 minut je kláda, chce to trpělivost, je to dost repetitivní a mantricky meditační. 

(2) SNĚŤ - V bažinách vědomí (09/2026)

mIZZY: další skvělé album, které jistě potěší všechny deathmetalové fanoušky. Díky vydařenému zvuku navíc funguje mnohem lépe než jeho předchůdce. Více v recenzi. (Bandcamp)
Dantez: Sněť nachází V bažinách vědomí výraznější autorský podpis – to, co vyznívalo na debutu především jako pocta, to na druhé desce krystalizuje, detailnější produkce navíc lépe prodává kapelní ostruhy. V závěru se nám tak dostává death metal světové třídy.

SPIRIT POSSESSION - Cathedral Speech (10/2026)
- ugh! Thrash metal i war metal mám rád jen velmi vzácně, z desek skoro vůbec, ale Spirit Possesion se nachází přesně v průniku obou žánrů a energie z něj stříká na obě strany. I třetí řadové album SP je zajímavé a k poslechu ho doporučím, ale ani na něm se portlandští démoni nevyvarovali zbytečných hloupých pasáží. Připadá mi dokonce, že je jich i o něco víc než na předchozí desce. To nic nemění na tom, že jde o desku zajímavou, která umí kopnout. (7,2/10)

DEATH. VOID. TERROR. - To the Great Monolith 2.5 (09/2026)
- post death metal švýcarský, zvukově je husarský. Hudebního dění tu ale moc není. (6,7/10)

STURMVORHUT – Sturmvorhut (04/2026)
- kombinace Brazílie a "sturm" v názvu je podezřelá! Pokud ale budu mhouřit oči a dělat, že se mě to netýká, jde o hodně osobité krátké album s divným (ve smyslu zajímavým) zvukem a dobrou melodikou. Rytmika tak silná není, ale i tak album spíš potěšilo než poděsilo. (6,6/10)

IHLOOSUHREE - Slaven der ontbinding (08/2026)
- pouhých 130 kilometrů od rodiště Adolfa Saxe sídlí blacková smečka Ihloosuhree. Šok kvalitou se sice nekoná, hlavně zvukově je to výrazně slabší než nedávno zde probíraní LVTHN a spol., ale pořád za přijatelnou cenu (celá diskografie za 0 na Bandcampu.) (6,5/10)

NAAKHUM - Un Món Ple de Símbols (05/2026)
- folková spíš než metalová deska, ale dobrá. Borec (Pol Guasch Palomas) se inspiruje všude po světě, song Lipka ukazuje, že nezapomíná ani na slovanskou část Evropy. Každopádně už od roku 2016 si drží props za desku Ecofascism. (6,2/10)

INVOCATION RITUAL - Altered Reality (08/2026)
- slabounký death-deathcore. Nejlepší na kapele jsou asi trička, která nosí její členové. (4,5/10)

MAȞPÍYA LÚTA - Wówalitake (EP) (08/2026)
- indiánský black metal více atmosféricky založený.

HERETIC CULT REDEEMER - In Oculum Chaos (07/2026)

MEGASCAVENGER – Toxic Noxious Undeath (08/2026)
- pořádný chrastivý Švédsko, ze Švédska pro fanoušky Toxicavengerů a podobných lahůdek.

NOTHINGNESS – Godslaughter (07/2026)
- docela v kurzu je smrtikov říznutý všemožným kanálem a doomem, ale na poctivý old school ála raný Gorguts se taky nezapomíná. Amíci jsou dle disco už zavedené jméno a novinka z 31.7. je, pravda, taky záhrob.

THE ABSOLUTION SEQUENCE – Dread Cycle (08/2026)
- známe sílu od protinožců a z Tazmánie máme rádi jiné střelce. The Absoluiton Sequence a jejich plnohodnotný debut bude pro fanoušky moderního groove metalu.

MESHUGGAH – Destroy Erase Improve // Cath 33 - Remaster (08/2026)
- worship neasi - první zmíněné se remaster, asi zatím ze všech, co byly, povedl a fachá to. Catch 33 nutný fakt nebylo, víra je ale stále pevná a bezmezná.

RAUNCHY – Prisoner (08/2026)
- po dlouhé době něco, co stojí za sepsání pár řádků. Oblíbení a desetiletími prověření Dánové nic nevydali 12 let, ale znějí pořád stejně a pořád svěže. Šťastná kapela, která má pořád dost nasysleno na to, aby svůj projev potřebovala nějak měnit. Takže píchnu jenom do stopáže: do 45 minut by to byl malý projektil, při skoro hodině už je to ke konci s pozorností přece jen horší. I tak to ale nebude jenom rozmar na konec léta, předpokládám dobrou službu i do listopadových plískanic.

LILJA – Muna (08/2026)
- norská hudebnice Oddrun Lilja Jonsdottir se na novince Muna noří do velezajímavých vod, kde se mísí jazzové harmonie, bluesový drive a norský folklor i vlivy blízkovýchodní melodiky. A já jsem upřímně nadšen! Otevírák Stillhetsveldet zvukem kytary i celkovou formou velmi připomíná mé oblíbence Tamikrest. Žánry se prolínají nenásilně, písně jsou silné, velmi dobře napsané a mají víc než solidní tah i autentickou atmosféru. Moc fajn věc! (Bandcamp) (8,5/10)

TYONDAI BRAXTON – Splayed Werks (07/2026)
- zakladatel a někdejší frontman mathrockových Battles se v posledních letech věnuje (nejen ale i) elektronickému minimalismu a sound designu. Nejnovější release je reprezentativní kolekcí, která zahrnuje novinky i starší singly. Dostane se nám jak nervních rytmů, tak syntezátorových ploch a plošek, modulárních syntezátorů i DAW kouzlení. Překvapivě konzistentních sedmdesát minut uteče jako voda. (Bandcamp) (8/10)

ŠIMANSKÝ/VAĽKO/PODRACKÝ – K-Drone (08/2026)
- zajímavá ujetost ze slovenské stáje mappa. Jakub Šimanský na lap-steel a banjo, Michal Vaľko na ňiňeru a Ján Podracký na klávesy tvoří dronovací zvukové plochy a zkoušejí možnosti svých nástrojů a dekonstruují žánry i kompoziční rámce. Místy už poněkud "umění pro umění," ale vesměs zábavné. (Bandcamp) (7/10)

ASHLEY REAKS – Post-Hope World (08/2026)
- britský všeuměl Ashley Reaks nikdy nespí. Letos vydává už druhou desku. Tentokrát se věnuje skočnému, melodickému punk rocku, což je po předchozí depresivnější alternativní nahrávce Nature Reversed příjemná změna. Ovšem i tentokrát se pod povrchem skrývá jistá podvratnost a jízlivost. Krom bicích si vše nahrál sám, což při poměrně triviální instrumentaci nikterak nevadí. Album se poslouchá příjemně, Reaks má slušné nápady a cit pro melodickou linku, která pěkně leze pod kůži. (Bandcamp) (7/10)

10000 YEARS – Essox Lucifer (08/2026)
- Švédi 10000 Years nabízejí na novince velmi solidní našlápnutější stoner doom, místy až lehčí sludge, místy postrockové plochy. Velmi poslouchatelná kolekce přináší "chlupaté" fuzzy kytary, naechovaná sólíčka, přímočaré rytmy a dřevorubecky obhroublý vokál. Nihil novi sub sole, ale nahrávka po opakovaných rotacích nenudí a roste. Mně se to líbí tuze! (Bandcamp) (7,5/10)

LIDO PIMENTA – Caribenya (07/2026)
- kolumbijsko-kanadská zpěvačka a skladatelka přichází s velmi příjemnou a poslouchatelnou nahrávkou. Žádná avantgarda, ale ani tuctový střední proud. Prostě a výstižně: alter-latina. Latinskoamerické rytmy se propojují s angloamerickou (art)popovou konstrukcí. Výsledek nepřekvapuje, ale je zábavný. Pobavil track 5 pod názvem Así Nací. (Bandcamp) (7/10)

ELA MINUS AND NICK LEÓN - qué les pasó a mis amigos? + lose my cool (singly 08/2026)
- elektro popík, (progy/deep?) house, trance, EDM (?) mix, Elin hlas se hezky poslouchá, hlavně ta španělština, ale i špangličtina a instrumentálně ok, lehce ambientní a jo, cool (jakože chladnější), pohoda. 3. singl espiral mi sedí míň (autotune/výškozpěvy), zbytek EP v listopadu, ale vlastně už jen remixy. (Bandcamp)

HIMUKALT – torn asunder: tha half girl (08/2026)
- death industrial / power electronics hanbářka, zvlášť v 1. a 2. pěkně zlobí s (harsh) noise výhřezy - jak mrskání elektrickým bičem, ve 2. i beaty, 5. správně negativní, 3. a 4. baví trochu míň, ale celkově v pořádku su/yrová žánrovka (master Plotkin), byť jsou i výrazně lepší. (Bandcamp)

L'RAIN – Fata Morgana (08/2026)
- psychedelický art pop/soul, někdy ambientnější, někdy s vlivy indie folk/rocku či 90s post-rocku, v 8. až noise rocku, ve 4. cca dancehall/reggae konec a další překvápka. Příjemné psych písničky, ve kterých se občas děje i něco divnějšího, lze porůznu vzpomenout (nebo ffo) třeba na Radiohead (Kid A), Jona Hassella a Coil (3.), Mabe Fratti, Broadcast, Dawuna, Julia Holter, Jenny Hval, Kelela apod. Převážně pěkný tak akorát, někdy „až moc“/výškozpěvy (7.). (Bandcamp)

MONIKA BADLY - I Don't Want You To Know (08/2026)
- (death) industrial, noise, dark ambient, power electronics etc. mix, celkem se to vyvíjí a proměňuje, vrstvy, zvláštní táhlé, zkreslené ženské „zpěvy“ i řevy a mužsky znějící echo mluvení, atmosféričtější skladby/úseky, pulsy i až + - harsh noise buření, převážně povedený. (Bandcamp)

RHYTHMSECT – Perspektywy (08/2026)
- další pokračování -S- - Dom,…, dark funku (/jazz rocku?) od lidí, co rádi/hrajou i black metal (Licho aj.). Stále post-punk/funkově naechovaná, kovově drnčívá baskytara a bicí + trocha santúru (perský „cimbál“) v titulní, hypno groovy, svižnější i zadoomanější, převážně jednoduchý, ale místy i zajímavější rytmy a motivy, trochu bych to pokrátil, -S- byli o level lepší, ale pořád fajn/dost fajn, pohodovej „DeathSpellFunk!“. (Bandcamp)

CINNA PEYGHAMY - Music for Tombak & Synth (06/2026)
- tribal experimental na perský buben a synthy, někdy ambientnější, něco snad až poblíž IDM, v 2/2 i nějaký strunný nástroj (santúr?), v poslední skladbě klarinet, nápaditý, zajímavý rytmy, má to spád, spíše temnější/melancho atmosféru, pěkně nazvučený, duboidní echa, cca ffo Shackleton, Muslimgauze, ale zas jinak. (Bandcamp)

MARTYNA BASTA – Winged in Collapse (05/2026)
- nokturnální, melancholický ambient, glitchoidní, trocha folku/písničkovosti, vliv komorní klasiky (piano, smyčce), asmr/duchařský šepot, mluvení i zpěvy, někdy poblíž Wojciecha Rusina nebo i Miasmah, místy trochu vlezlejší (2.), ale poslouchá se to pěkně. (Bandcamp)

PER TEXAS JOHANSSON – Hoax + Du kände dig aldrig hemma dit vi tog dig (skladby 05/2026)
- avant-prog jazz big band, ale zvlášť v Hoax slyšim i Stravinskýho (Ebony Concerto i Svěcení jara), trochu i rio, rytmika maká, v Du kände i avant/noir jazz, ke konci neuro housle, bastrombóny atd. Škoda, že jsou na bc k poslechu jen tyhle dvě skladby – ty ale baví dost a předchozí Johanssonova deska Den sämsta… taky bavila, tak zvažuju jestli koupit celý… (Bandcamp)

ONLY NOW, JAIJU – Rebel Cry (EP) (03/2026)
- svižný tribal, hard drum, post-industrial, zvuk perkusí i elektro beaty/zvuky, vychází se z indických (prej dhol tasha?) asi i jiných asijských rytmů (gamelan?), baile funku, je tam i remix od Chrismana, asi ffo Raja Kirik, Nyege Nyege apod., poměrně zábavný, zkusim i starší. (Bandcamp)

HOLISSSTIK - Chapter 1: This Endless Solitude (08/2026)
- nová kapela Cernunuse z Manes. Žádný black metal, ale alternativní nahrávka, která by klidně mohla vyjít jako další Manes. Je zde teda dost ženského zpěvu, ale jinak přesně ten styl, kterým Manes v posledních letech směřují. (Bandcamp)

CANCER HOUSE – The Moth (03/2026)
- rámcově to navazuje na křehký devadesátkový postrock ála Slint, ovšem posunutý k ještě křehčímu slowcoru a snad ještě víc minimalizovaný. Nic extra objevného, ale velmi příjemný poslech prostě tím, kolik prostoru je kapela ochotná nechat tichu.

CLARA LEVY & VICTOR GUAITA IGUAL – Songs of Erosion (06/2026)
- nádherné duety houslí a violy. Clara Levy charakteristicky medituje na okrajích vážné hudby blízkých ambientu s tím, že zůstává zároveň čitelná a sofistovaná. První track je možná až moc klasický reichovský minimalismus, ale nakonec si užívám i ten.

COCANHA – Flame Folclòre (05/2026)
- trvalo mi docela dlouho se na to naladit, potažmo přenést se přes určitou folkovou rozjuchanost, ale jde o hodně pozoruhodnou desku, která aktualizuje okcitánský folklór. Dva hlasy, dvě citery tambourin de Béarn, hodně minimalistické hypnózy a nečekaných (sou)zvuků, jak by napsal AddSatan.

EGG MEAT – The Most Pathetic Poem Is Small People on Fire (03/2026)
- párkrát se mi v poslední době stalo, že jsem si užil koncert a pak doma zjistil, že co naživo působilo jen zábavně, je ve skutečnosti taky zajímavé. Což se mi stalo taky s Egg Meat na Bučení. Britské duo naprosto jasně navazuje na jungle a celkově UK hardcore continuum, ale i tradičnější tracky jsou dost svěží a signifikantní část desky je dost progresivní. Elektroniku přitom doplňují básně, jejichž lehká paranoia funguje výborně, nakolik jsem mluveného slova v hudbě spíš přesycený.

GLISSANDRO 70 – G70 2: Bones Of Dundasa (05/2026) 
- vyklidněná, lehce dubová elektroakustika, která příležitostně coveruje Arthura Russella. Nakonec mi to vychází, že to je nejen pěkné, ale i zajímavé, díky chytré rytmice i přesvědčivé melancholii.

HIGHSIGH – Once Bend (07/2026)
- trošičku all-star sestava z Deerhoof, JOBS a Skeletons, z čehož mě zajímají poslední jmenovaní a taky je tam naštěstí slyším nejvíc: průzračné melodie, specifickou idylu a velmi nenásilné rytmické mindfucky Matta Mehlana. Je to ale neposednější, víc rozhozené, a to je úplně v pořádku.

JOANNA DUDA – Regina Silva (03/2026)
- jedna z pozoruhodnějších letošních desek, elektroakustické koláže ze zásadního polského labelu Pointless Geometry, které jsou extrémně vágní, ale zároveň velmi dávají smysl. Mix futuristické elektroniky, soundartové neurčitosti a idylických fragmentů, které by se jednotlivě asi daly vysledovat k jazzu, raveu, folku.

GAUTE GRANLI – Rosacea (01/2026)
- poměrně psychotická deska a signifikantní vývoj člověka, který dřív dělal mnohem špinavější, byť taky zajímavé věci. Psychedelická elektronika / experimentální pop, kde se z jednotlivých halucinačních složek nakonec noří svébytné jednomužné chorály.

CHEBA WAHIDA – Jrouli (2022)
- zpěvačka rai aka alžírského popu. Je to extrémně repetitivní, poměrně cheap a naprosto famózní. 

PHIL GERALDI – AM/FM USA (2024)
- steel kytara je ušlechtilý nástroj, ale v ambientním kontextu to někdy sklouzává do až moc přímočaré idylky. Geraldi používá jako protijed skladatelský přístup, který připomíná přepínání mezi rádiovými stanicemi a dokonale dokresluje atmosféru roadtripu na americké dálnici. Letošní Rural Deceased Undiscovered je taky velmi fajn a přistupuje k věci zas jinak, ale AM/FM USA má prostě specifické kouzlo. Kromě steelky je tam tedy i normální kytara a terénní nahrávky.

THE SCALAR PROCESS – Agnomysticism (05/2026)
- brutusáček v minulém měsíci lehce nakousl. Jo, Frantíci oproti debutu Coagulative Matter ještě více přitlačili na atmosféru Fallujah a vyšlo i propojení s ambientem. Největší slabinu tak vidím v poměrně jednotvárném vokálu. (8/10)

DINOSAUR JR - There Near ( 08/2026)
- mám rád jejich smutně veselé písničky a hlas Josepha Mascise. Jejich hudba má takový zvláštní nadhled, klid, optimismus a přitom nepostrádá jiskru. Do auta výborný. (8/10)

TY SEGALL - Chrome (08/2026)
- do předchozích desek jsem se ani přes značnou snahu nedostal, tady to ale nakonec klaplo. Alternativní rock, který skřípe, vrže, občas šlape a dokáže i pohladit, mě baví. Navíc se kolekce zdá vyrovnaná. Je sice kratší stopáže ale není tu vata. (7,5/10)

CANCER BATS - Give Me Dirt (08/2026)
- hardcore-rock´n´roll -punk parta z Ontaria i na osmém albu disponuje okouzlující buřičskou energií, a byť nejde o jejich úplně nejlepší album, tak pozici na čele chaotic punk/hc scény udrží s přehledem. Poté co odpadli Every Time I Die si myslím, že jsou Kanaďané možná i Number One. (7,5/10)

THE BARBARIANS OF CALIFORNIA - Megatons (08/2026)
- parta, co si dělá srandu z hardcore/metalcore klišé, zároveň je ale umí dokonale prodat. S groovem se tu šlo ještě dál než na debutu a riffy a breakdowny jsou pod neustálou kontrolou účinnosti. Songy mezi 2-3 minutami nestihnou nudit a půlhodinka celkem je tak akorát svěží. Myslela jsem, že se tahle sranda rychle oposlouchá, akorát že vůbec. :) Taková zajímavost - kapelu zčásti tvoří lidi z AWOLNATION v čele s Aaronem Brunem, autorem neodbytného megahitu Sail.

MIKE D - Thank You (08/2026)
- první sólové album Mikea D z Beastie Boys a zároveň vlastně po 15 letech nový materiál s nimi spjatý (srovnávat ale nechci). Pestré a převážně baví. I ta občasná neskrývaná únava (je mu už 60, ty jo!) se mi trefila do nálady konce prázdnin.

REGULATOR WATTS - kWh (EP) (08/2026)
- postHC/math rock kapela, která působila krátce uprostřed devadesátek, ale i tak si vybudovala rozpoznatelný zvuk a náladu, se po 30 letech vrací s fajn EP v produkci/mixu Kurta Ballou, který z nich, zdá se, vytáhl maximum.

EASTWOOD - Alle gegen alle (EP) (07/2026)
- viz tip z července. Grind zvuková ofenziva, překvapivě groovy, bez slepých nábojů. A k tomu pěkný cover alba.

WARNING - Rituals of Shame (06/2026)
- nová deska po dvaceti (!!!) letech. Warning vydali mistrovské dílo melodického doom metalu. Tklivý projev Patricka Walkera je určujícím prvkem svébytnosti kapely, kterou budou mít rádi zejména fanoušci staré anglické doomové školy.

SLUGDGE - Esoteric Malacology (2018)
- super tip na super desku od super Bizze :) Willowtip je třeba sledovat, sypu si popel na hlavu. Dlouhé skladby, poctivě nariffovaný, light disso/sludge/death metal (?). Kapely jako inspirace, co minule vyjmenoval Bizz, sedí. Mírně jen zamrzí některé pompézní pasáže, ale není jich tam moc.

ERYKAH BADU & THE ALCHEMIST – Before the World Blows (08/2026)
- spojení jedno z elitních světových beatmakerů s kultovní soulovou čarodějnou divou přináší podmanivou nahrávku, která zdatně navazuje na její spolupráce s producentem Madlibem. Jen byl se dalo dost osekávat.

OPEN MIKE EAGLE & KENNY SEGAL – Doomed! (08/2026)
- introspektivní rapová deska stavěna na produkčních základech Kennyho Segala, který Mikeovi nabízí snovou hudební mozaiku z podtónů soulu a jazzu. Výsledkem je konzistentní zpověď, která pootevírá temnější stránky rapperovy duše.

DENZEL CURRY & KENNETH BLUME – II (08/2026)
- druhé setkání explozivního rappera a eklektického producenta po 6 letech, tentokrát v oldschoolovějších hip-hopových podtónech, ze kterých – rapově i hudebně – nejvíce vyvstává MF DOOM, idol obou účastněných. Funguje to moc dobře.

CHARNEL SPIRIT – Blood Prophecy (09/2026)
- nový projekt člověka z Temple Nightside či zaniklých Ill Omen. Demo, které nabídne efektně rozeklaný ponor do pomalejších atmosfér black metalu. Pojmenování dle tracku Negative Plane berme jako pečeť kvality.

BLACK MAGNET – Megamantra (07/2027)
- další z vyvedených nosičů projektu, který už potřetí umně aktualizuje to nejlepší a nejověřenější z luhů industriální muziky – s břitkostí, švihem i mechanickou odlidštěností, jež je kořením tohoto žánru.

CHAT PILE – Who Loves the Sun (08/2026)
- hlasitej bigbít, kterej umí překvapit náladou i atmosférou, ale taky pěkně přitlačit ke zdi.

ABSORBING – Mindful Consuption (08/2026)
- „nová“ brněnská smrtka tankuje brutal i tech, je tu hodně Suffo, ale taky Beneath the Massacre, lehce snad i Fetus. Dobrý!

INFERNO - The Anthropic Sophisms (07/2026) 
- Sophisms zapouští a rozpouští v mase jedovatého, industriálně laděného zvuku.

ENFRENZIED – Parasite Chamber (07/2026)
- Deeds of Flesh!

FLYKT - Sinister Strain (06/2026)
- mIZZYho minulý tip: black ze Švédska, kde nechybí riffy a moderní pohled, který se nebabrá v ortodoxnosti, přesto má poctivý zápal.

KRZYSZTOF PENDERECKI – cokoli
- AddSatanovo cestování mě přivedlo až do žánru neprozkoumaného.