Datum vydání: 10. září 2026
Label: Me Saco un Ojo Records, Dark Descent Records
Žánr: death metal
Délka: 37:55

Když pražská Sněť vydala své první řadové album Mokvání v okovech, začínal jsem dnes již pět let starou recenzi slovy o jednom z nejskloňovanějších jmen české UG metalové scény. Myslím, že podobné intro mohu tentokrát s čistým svědomím přeskočit. Sněť už dávno není jednou z nadějí českého death metalu, ale silně etablovaným jménem, které zná každý metalista nejen u nás, ale i kdejaký uctívač metalu smrti za hranicemi.

Má za sebou úspěšná turné, několik hraní na Brutal Assaultu a dalších velkých festivalech. Letos se dokonce vrátila na elitní Kill-Town Death Fest. Její nahrávky, ať už se bavíme o prvním demu, debutové řadovce nebo následných splitech, jsou bezesporu kvalitní. A vlastně i díky vedlejším aktivitám jednotlivých členů, mezi které kromě hraní v dalších kapelách (třeba Vole, Bahratal, Mordloch nebo Mörghuul) patří i pořádání koncertů pod Kreas Promotion či organizace festivalu Tones of Decay, si rozhodně svůj respekt a ohlas zaslouží.

I přes všechna tato fakta, která platila už v minulosti, jsem jeden z mála lidí, který ve své recenzi Mokvání v okovech i přes své nepopiratelné kvality a oblibu mezi ostatními fanoušky celkem zdrbal. Bylo to právem? Hodnotil bych dnes desku jinak? Upřímně, stále si za svými slovy stojím. Kdo čte i mé reporty, jistě potvrdí, že koncerty Sněti jsem vždycky nadšeně chválil, pokaždé si je užil a vždy na ně šel s nadšením. Ale abych řekl pravdu, Mokvání v okovech jsem si od jeho vydání doma už prakticky nepustil.

Ale proč? Vždyť se jedná o stejné skladby, které borci hrají i naživo, jejichž songwriting je skvělý. Může za to zvuk nebo prostě fakt, že tahle deska nezní až tak extrémně a nemá takové koule, jak bych od ní čekal? Asi se jedná o kombinaci více faktorů, ale na rozdíl od prdel nakopávajících koncertů na mě zkrátka nefunguje. Když tedy přišlo oznámení, že se konečně dočkáme plnohodnotného nástupce, o kterém mi dokonce někteří členové kapely předem řekli, že s ním jsou mnohem spokojenější než s debutem, samozřejmě jsem zpozorněl a na album se začal těšit.

Najednou je zde září 2026 a V bažinách vědomí vychází u Me Saco un Ojo a Dark Descent Records, tedy dvou velmi respektovaných deathmetalových labelů. Pro UG deathmetalovou kapelu dost možná nejlepší současná volba. Nechme ale tahle jména a jistý hype stranou, co nás zajímá nejvíce, je samotná hudba. Jak vlastně novinka zní? A překoná svého předchůdce? Změnilo se vlastně za ty roky u kapely něco?

Kromě výměny baskytaristy reálně ani ne, což bude pravděpodobně dobrá zpráva pro všechny stávající fanoušky. Pokud vám styl death metalu, který Sněť hraje, sedí, nemusíte se bát, že by se vám novinkou netrefili do vkusu. Stále se jedná primárně o Autopsy worship s velmi pestře a chytře propracovanými kytarami, které množstvím funkčních riffů, ale i různých brnkaček a sól hravě překonají hromadu služebně starších a známějších kapel. Nechybí zde ani punková energie, správně našláplé tempo a grcající vokál. Pokud jste se všemi těmito elementy byli spokojeni i v minulosti, má u vás tato pražská pětice i tentokrát vyhráno.

Ale co my, věčně nespokojení rejpalové, kterým ani tohle nestačí? Bude V bažinách vědomí bavit aji uctívače jeskynně abysálního zvuku, vyhroceného násilí, případně i krví polité satanisty? Hele, pokud od kapel vyloženě vyžadujete opravdové překračování extrémů, asi vás ani Sněť verze 2026 stoprocentně neuspokojí. Jestli se ale těšíte na velmi vydařenou žánrovou desku, která ctí pravidla death metalu a snaží se z nich vytřískat to nejlepší, asi není důvod k tomu být zklamaný.

Hernajz, i já musím uznat, že mě V bažinách vědomí fakt baví, a to fakt nejsem ortodoxní deathmetalista. Možná za to může změna očekávání. Samozřejmě po několika letech už ani já nečekám návrat ke zvuku prvního proma a Obřího kata č.2. Pevně ale věřím, že i kdybych V bažinách vědomí slyšel před pěti lety, tak jej rovněž hodnotím kladněji než Mokvání v okovech.

Co se tedy zlepšilo? Hele, reálně téměř vše, ale nejpozitivněji vnímám podstatně funkčnější zvuk. Přitom stejně jako u předchůdce, i tentokrát finální zvuk ošetřil Greg Wilkinson. Možná za změnu může výměna studia, kde se nahrávalo, dost možná i více zkušeností a o něco lepší muzikantské skills, ale letošní deska zní organičtěji, nástroje jsou lépe vyvážené, ale dokonce i víc kope a je hutnější. Přitom furt nejde říct, že by se Sněť přiklonila k většímu extrému či špíně. Vlastně se stále jedná o dost čisté album, ale hlavně o lépe odvedenou práci.

Co se samotných skladeb týče, posledně jsem od jednoho nejmenovaného člena kapely dostal bídu za to, že v mé odfláklé recenzi nezmíním ani jedinou písničku. Obvykle to sice nedělám ani u veškerých blackmetalů, ale ať neudělám stejnou chybu podruhé, pojďme si to aspoň trochu rozpitvat.

A možná to nebude vůči novince, jejíž promo poslouchám zhruba pouhý měsíc, úplně fér, ale klidně řeknu, že se mi zatím žádná ze skladeb nezažrala pod kůži tak, jako třeba Princip křížení nebo Kůň kadaver. Ty jsem ale za ty roky i naživo slyšel nesčetněkrát a znám je nazpaměť, tak nebudu tvrdit, že je některé nápady na novince časem nepřekonají. Možná se ale stane, že mými nejoblíbenějšími songy zůstanou ty z debutu.

I V bažinách vědomí ale nabízí silné tracky. Klipovku Kladivo ve tmě snad slyšel už každý a podle mě se jedná o dobře zvolený singl. Ale hned začátek následujícího songu Natur má podle mě ještě větší sílu. Jak první zvrhle znějící kytarové tóny, tak i následující kladivově úderné bicí fungují přesně tak, jak mají. Ve stínu slunce zase překvapí rozvážnějším začátkem a čistou deklamací, ke které se po kratším zběsnění vrátí i ke konci skladby. Jedním z nejnakoplejších momentů alba mi naopak přijde krátká palba v poslední třetině Nekončícího koloběhu snění a probouzení. Na albu najdete jak hutnější songy, tak i údernější, ale aji pomalejší. Celá nahrávka je tedy také rozmanitější. Vyloženě blbý song na desce ale nejspíš není a dle osobních preferencí si určitě každý najde svého oblíbence.

Je tedy jasné, že se Sněti V bažinách vědomí opravdu povedlo. Jestli s Mokváním v okovech sklidili borci hype, který jim otevřel dveře do zahraničí, tak věřím, že po vydání novinky si jej zaslouží dvojnásob. I tuto recenzi tedy ukončím podobnou myšlenkou jako posledně, a tedy, že Sněť opět nahrála velmi dobré album, které nejvíce ocení žánru oddaní fanoušci, jež z něj stoprocentně budou nadšení.

Za to, že desce nenapálím vyšší hodnocení, může primárně můj zdegenerovaný hudební vkus, kterému ani sebelepší death metal, pokud není aspoň trochu napěchovaný sataňizmem, zkrátka nestačí. Všichni ostatní si jinak mohou k výsledné známce klidně přičíst dalších 10 % a i já tentokrát musím uznat, že se Sněti tahle deska fakt podařila a myslím, že v mém přehrávači ještě nějakou dobu vydrží. Po Fossilization se totiž jedná o asi nejlepší oldschool deathmetalové album, co jsem letos slyšel.