Encoffination v Praze? Tohle byla bez jakýchkoliv debat povinnost, na kterou jsem se těšil hooodně dlouho a od které jsem očekával silný zážitek. Těch kapel, které hrají natolik hnilobný, v pomalých tempech valící se death metal, které jsem ještě neviděl, fakt moc není. Když se bavíme o death-doomu, najdou se bandy, na které přísahám ještě o poznání více, ale z těch jmen, která jsem si potřeboval odškrtnout naživo, byli Encoffination na nejpřednějších příčkách.

Jenže s jejich koncertem se pojilo hned několik nepříjemností, jakoby nějaká vyšší vůle nechtěla, abych na něj dorazil. Nejdříve jsem venku (a dle pohledu na další promočené fans evidentně ne jako jediný) schytal sprchu během dost kruté bouřky. Což stále beru jako “dobré” znamení - jaké jiné počasí bys v den smrtelného koncertu chtěl, snad ne sluníčko? Jenže když sednu na tramvaj, která mě měla přiblížit k Underdogs, tak jsem se v ní zasekl asi na hodinu kvůli stromu, který spadl na trolej. A když projet dvě zastávky na objízdné trase trvalo asi 45 minut, málem mě jeblo z myšlenky, že ty Encoffination fakt neuvidím.

Nakonec ale i přes zpoždění přicházím do klubu asi během druhého songu první kapely. Sněť to pálí do lidí v perfektní formě, o které jsem psal už  v reportu Chaos Descends. Teď ale, po nedávno proběhlém turné v Mexiku, to bylo snad ještě o něco lepší. Vzadu sice neměli kdovíjak extra intenzivní zvuk, ale vepředu, kde tlak sílil, to valilo fest. Všichni skvěle sehraní, jejich songy makaly a kytarová sekce se dost precizně doplňovala. Osobně nemám co vytknout, Sněť se fakt postarala o super úvod . Snad jen Klim by mohl Tomášův vokál doplňovat nechutným “blueeaaarrrghhh” tak, jak to před ním dělal Víťa.

Hned jako druzí přišli na pódium Encoffination. Ti naživo hrají ve dvou, jen kytara a bicí bez basy. S tím jsem předem počítal, ale nečekal bych, že to bude nějak velký problém. Když se to pořádně nahulí a kytara se protáhne i nějakou basovou bednou, bude to furt náhul, říkal jsem si. A i když jsem nevěřil tomu, že by Encoffination mohli být až taková vražda jako  Grave Upheaval , kteří podobné hudbě bezkonkurenčně kralují, tak nějak jsem doufal v to, že by se jim mohli aspoň přiblížit.

Jak zklamaný jsem ovšem z toho, že se podobné nadšení ani zdaleka nekonalo. A nejspíš za to mohou opravdu přehnaná očekávání, ale subjektivně se jednalo klidně o největší koncertní zklamání třeba za posledních pět let? Doufal jsem, že mě koncert Encoffination odfoukne, rozdrtí, pohřbí či zavalí vlnou hnusu. A nebo aspoň uhrane svou pohřební atmosférou. Jenže výsledné skóre bylo - hlasitost nula, basy nula, reverb nula a atmosféra zanedbatelná. K tomu dost křivý kytarista, který se klidně o půl vteřiny minul s bubeníkem, což když uděláte několikrát v takhle pomalé a minimalistické hudbě, jde to kurva slyšet. Vokál měl sice adekvátně hnusný, ale když jste k tomu, aby s vámi hudba této dvojice aspoň něco dělala, museli doslova vrazit hlavu až někam mezi odposlechy, je to prostě málo. A rozhodně podobné dojmy z koncertu nemám jen já, hlukový fanatik. Těch známých tváří, co se po chvíli otočily a držkovaly celý večer, bylo celkem dost. No, nakonec dobře, že Encoffination nehráli hodinu ale jen pětatřicet minut. Docela by mě zajímalo, jestli to na jiných štacích tour bylo/bude jiné, nebo podobnou nudu drhnou večer co večer.

A i když bych teď o Father Befouled, kde hrají oba členové Encoffination spolu s dalšími dvěma borci, strašně rád napsal, jak to totálně zajebali, přes předchozí zklamání jsem se už na jejich blitky zkrátka nedokázal naladit. Jen lámu na žal jedno pivo za druhým, stěžuji si každému, koho potkám, a omlouvám se svému triku Grave Upheaval, že jsem jej vytáhl vytáhl zrovna na tohle. Ale aspoň pár poznatků k headlinerovi večera…

Jak již kolega MXL zmínil, Father Befouled dovedli zhudebnit hodně slušnou hnilobu. Hnus to byl ze všech pátečních kapel určitě nejodpornější, nejzlejší a místy naštěstí i nejvalivější. Zvlášť když se do toho pořádně opřeli, tak to ve vyšších tempech pěkně makalo. Ale jak borci jen tak stáli na pódiu, koukali po sobě, nijak zvlášť se nehýbali, k tomu tam opět byly nějaké kiksy (byť ne tak velké jako během předchozího setu), nic moc to se mnou nedělalo a výsledný dojem je pouze OK.

Pokud mám být tedy upřímný, v pátek to překvapivě vyhrála Sněť, která sice nehraje až tak odpornou smrt, ale svou energii zvládla předat po všech stránkách nejlépe. A vůbec bych se nedivil tomu, kdyby na mnoha místech měla ohlasy jako nejlepší kapela tour a sklidila reakce jako jedno z největších překvapení  Killtownu, kde svůj výlet finišují. U Američanů jsem samozřejmě rád, že jsem měl možnost je vidět, ale pokud v budoucnu nebudou hrát vedle baráku za pár korun jako tentokrát, asi se na jejich koncert dvakrát nepohrnu. Ta bouřka, která mě před koncertem chytla, byla vlastně nejvíce evil věc z celého večera.