Datum vydání: 28. listopad 2024 (CD) / 28. ledna 2025 (digitálně)
Vydali: Handmade Birds Records
Žánr: death industrial, noise, power electronics, dark ambient, ethereal/darkwave
Čas: 41:40

Donedávna ještě aktuální deska Tallow od dánské hlukařky a vokalistky Mouth Wound vyšla na dnešní dobu dost odvážným způsobem. Předloni reaktivovaný label Handmade Birds (Loren z Pyramids, 2010-15 vydal např. LP BaN – MoRT, Burial Hex, Circle of Ouroborus, The Rita, Sissy Spacek, reedice Lycia, sólovku Kevina Hufnagela a další) zprvu razil striktní #physicalmediafetish doktrínu a nahrávka nejprve vyšla v listopadu 2024 na CD, s výjimkou singlu Liminal bez možnosti digitálního koštu, kupodivu několik měsíců ani nikde neleakla. Než jsem se rozhoupal, že bych výjimečně zkusil koupit naslepo, tak se nahrávka v evropských distrech vyprodala.

Až na konci ledna 2025 asi dostala Trine zelenou k náhozu na její bandcamp, koupě byla po prvním poslechu „povinností“. Původně jsem si říkal, že newska stačí, už jsem tu psal o předchozí Nothing Will Belong to Us a zprvu nevěděl, co víc dodat, ale k Tallow se průběžně vracím celý rok a nejspíš to bude letošní TOP 2-3. Paaschburg se sice zjevně dostává do stále širšího povědomí (letos hrála mj. na Berlin Atonal, loni na Brutalu), byť třeba dle last.fm či rym i prodejů na bc se zdá (může to hodně zkreslovat), že „novinku“ slyšelo výrazně méně lidí než NWBtU, takže album ještě znovu takto připomenu, s odstupem jsem ho ještě trochu víc docenil.

Některé slavnější dámy, jako Lingua Ignota nebo Puce Mary, se kterými lze MW i přes značné rozdíly srovnávat, postupně vyměkly. Hayter už s industrial/noisem nemá společného takřka nic. Hoffmeier tvoří spíše cinematický dark ambient a s hlukem pracuje mnohem subtilněji (byť v závěru jejího vystoupení na loňské Alternativě na harsh noise došlo) – skladby z posledních desek lépe fungují jako soundtrack v hororově historickému dramatu Pigen med nålen než samostatně. Pharmakon asi nevyměkla, ale tu nějak nedoposlouchávám, začne nudit.

Trine naopak s každou další nahrávkou přitvrzuje a zlepšuje se. Nechci (ale budu) příliš opakovat už dříve napsané, takže se zaměřím na rozdíly. Tallow je ještě více noise/industriální  nahrávka než ty předchozí. Hluk tu ale stále vytváří jakousi darkambienci (ale téměř bez synthů), dronuje, hrubozrnně, abrasivně pulsuje, rozpíná se, působí promyšleněji a vrstevnatěji než dřív. Zároveň jsou ty zvuky pořád nádherně raw (sy/urové), chladné, žádná PC digiumělotina, poctivá efekt-pedálovina, analog synth i ruchová elektroakustika. Oproti dřívějšku jsou častější i agresivnější, nepříjemnější frekvence, některé úseky (hlavně v 7., 8., 10.) pokouší hranici, nebo přepadávají do harsh noise (resp. poblíž rozhraní power electronics/harsh noise klasiků Controlled Bleeding).

Stále jde ovšem spíše o atmosférickou nahrávku než chaotický výplach, byť se toho MW rozhodně nebojí a je tu místy patrná radost z trýznění či očisty ušních bubínků posluchače (i osobní katarze), což je v pořádku. Trine zajímavě pracuje s kontrasty, nápěvy hned v druhé Liminal dávají vzpomenout na její ranou, písničkovou tvorbu, vyznívá to ale spíš jízlivě, podklady tvoří hlukové poryvy a čisté zpěvy střídá distorzí zkreslený, vyhrocený jekot (až jsem si tu i jinde vzpomněl na rané Anaal Nathrakh - WHIC). Industriální údery a opakování dávají závěru skladby až rituální ráz.

I přes větší využití řevu stále dominují čisté resp. různě zecho/efektované, někdy z více stop promísené zpěvy, různou měrou strašidelně přízračné, (kvazi)sakrálně-éterické, po polovině Chair of Tallow trochu připomenou zvláštní („divno-folk“?), smutnou magii Nico či Alzbeth z TMLHBaC. Nebo podivné až zneklidňující mluvené slovo. Ve všech polohách Paaschburg působí stále jistějším dojmem. Jo, ten hlas mi hodně sedí, ať už mluví, zpívá, nebo ječí.

Zvláště Circling Motion zdařile vyvolává autorkou zmiňovaný pocit malátnosti, vertiga, ať už při závrati, nízkém tlaku, horečce, požití drog apod. V nejdelší Touch až exorcistně démonický úvod (lehký The Evil Dead vibe) vyústí do basového dronu s kovovými zvuky a smutně-vzletného nápěvu – jakoby se duše osvobodila od posedlosti, ovšem i tak jí asi zrovna zářná budoucnost nečeká. Yours Truly je lahodně nepříjemným, skřípavým epilogem.

Většina skladeb v sobě umně pojí odpudivě odtažitý extrém s podivnou, studenou, ponurou, místy ale snad i vřelejší krásou. Za pozornost stojí i bizarní inspirační zdroj, z něhož vychází i název desky (Tuková/lojová židle od Josepha Beuyse, více v rozhovoru s autorkou pod recenzí zde) – což se i pěkně pojí s účinkem hudby – vyživuje/naplňuje i čistí, je v tom silná energie.

Tallow je zatím nejpropracovanější, nejdotaženější album Mouth Wound. Obal líbí, zvuk super (mix Trine, master Foul Prey). Sice už tolik nepřekvapila jako NWBtU, pořád tu vnímám prostor pro vývoj a zlepšení, ale i tak je to pro mě nej < či > srovnatelná nahrávka minimálně od Drought Puce Mary (což je kousek jinde a nabízí se i Galás, ale to je ještě jiné - nebo třeba tak, že Diamanda je královna a Trine princezna). Zkoušel jsem z posledních 5-6 let kde co, < či >  fajn/dost fajn jsou Distraxi, Hyunhye Seo, Ni Zheng, Teeth Dreams, White Boy Scream, Pedestrian Deposit, Dis Fig i něco od Uboa (byť na mě umělejší, emo, post-metal), dobrá je Heejin Jang (o větší kus jinde), ale Mouth Wound mě pořád baví zdaleka nejvíc. Za další tipy budu rád.